Nebojte se použít techniky Haute Couture

23.12.15 | autor Jana

Při slově Haute Couture si můžeme představit nádherné modely šité z těch nejkvalitnějších materiálů těmi nejvytříbenějšími technikami za přispění krásných výšivek, hedvábných květů či perfektního plisé. Když se vrátíme do reality, ke své skříni s látkami, může se tento svět zdát tak vzálený, nicméně je spousta situací, kdy techniky používané v couture můžeme využít i při domácím šití.

Čtěte předchozí článek Haute coutoure: Umění vs. řemeslo

Techniky konfekční a používané v couture se jasně liší, nicméně spousta z nich, označované v hobby šicím světě jako couture, používají běžně zakázkové krejčové a krejčí, proto budu spíše mluvit o tradičních technikách, protože se nepoužívají pouze v ateliérech módních domů, které jsou členy syndikátu.

Možností je samozřejmě mnohem víc, než může vůbec obsáhnout jeden článek, ale tématu se určitě budu věnovat i později.

Zkušební model a tvoření střihu na panně

Někdo ho považuje za ztrátu času, plýtvání materiálem, ale faktem je, že pokud na nějakém výrobku strávíte hodiny a hodiny práce, je zkušební model časová úspora. Není pak totiž potřeba větších úprav, nanečisto si můžete zkusit i slušivost modelu, takže vás pak nic výrazně nezdržuje v prostém šití.

Pokud nechcete plýtvat materiálem, vytvořte si nositelný zkušební model - například šaty ušijete nejdříve z levnější látky, doladíte detaily a do dražší látky už střihnete s upraveným střihem. Každopádně pokud máte za sebou už pár ušitých věcí a úplně vás neuspokojuje každý kus, co vytvoříte, jednou z variant je právě onen zkušební model, který v rámci vylaďování padnutí oděvu můžete úplně zničit. Výhodou je pak to, že úpravy udělané na jednom modelu od určité společnosti, kupříkladu podle Burdy, pak můžete dělat automaticky na každém dalším střihu a model vám bude sedět, respektive případné úpravy budou jen minimální. Co všechno je třeba si hlídat a kde se nejčastěji dělají chyby, bude tématem jednoho z příštích článků.

Trik na urychlení: zkušební modely šijte z těch nejlevnějších materiálů podobajících se látce, kterou na daný kus máte. Vzhledem k částečné průhlednosti většiny těchto materiálů pak místo křídy nebo radélka s kopírovacím papírem používám na vyznačení linií lihovou fixu, která prosvítá i na zrcadlový díl a na ten lze pak všechny linie bleskově překreslit. Pozor ale na podklad, fixy se rády propíjí.

Zkušební model se perfektně hodí i pro případy, kdy chcete dělat výraznější designové změny střihu, případně ze základního tvořit něco úplně jiného.

Nové linie můžete na model nakreslit, lépe však našpendlit tenkou stužkou- opravy jsou možné a po rozložení pak nebudete muset zkoumat, která linka je ta pravá.

Způsobem, kdy jsem se odpíchla od základního střihu a na panně pak dotvářela designové prvky, jsem dělala i střih inspirované sakokápí z kolekce Delpozo pro letošní podzim.

zdroj:style.comzdroj:style.com

Výztuhy nelepte, ale všívejte

Ve vysoké krejčovině se používají zásadně všívací výztuhy, nikoliv lepící. Lepící výztuha na rozdíl od všívací výrazně mění vlastnosti látek ve smyslu taktilních kvalit- čili když se té látky dotknete, ten pocit z ní je úplně jiný.

Všívací výztuhy se používají plošně (na trčavější látky organza, na splývavější třeba voál, ale záleží na konkrétním využití), případně jen pro část oblečení.

Výhodami plošného podložení látky jinou látkou (česky podražení, anglicky backing, underlining) jsou možnosti změn struktury látky, zmenšení průhlednosti, ovlivnění barevnosti (když například světle růžovou látku podložíte něčím modrým versus něčím žlutým, změní se podtón), absorpce části potu- což vede k menší mačkavosti modelu, stabilizace materiálu (pouzdrová sukně z řídce tkaného materiálu se neprosedí) a v neposlední řadě na tomto podkladovém materiálu můžete uchytit veškeré vnitřní stehy. Plošná výztuha se může použít do každé části oděvu jiná - top šatů bez ramínek třeba bavlněným plátnem, sukně pak hedvábnou organzou či pevnějším tylem - kvůli plnosti oděvu.

Střih nejdříve vykopírujete pomocí radélka na podkladovou látku a podle ní pak stříháte svrchní materiál.

Obě vrstvy pečlivě sešpendlíte a v místech švových linií pak prošijete kontrastní stehovací nití. Dál už se daný kus zpracovává jako jedna vrstva látky. Vyznačené linie jsou dobře patrné jak na rubu, tak na líci.

I když je vyztužený plošně celý díl, je třeba extra vyztužit obvyklá místa jako jsou lemy či rozparky, stabilizovat místa s tendencí k vytahování- o tom jsem psala v jednom z předchozích článků.

A proč tolik kroků? Typickým příkladem jsou kolové sukně, v poslední době hodně oblíbené, hojně šité na začátečnických kurzech a to z jednoho prostého důvodu- není tam nutné ladit padnutí oděvu, bere se pouze míra obvod pasu a délka sukně. Pokud takovou sukni ušijete třeba z quiltovací bavlny, bez jakéhokoliv podložení a lem začištíte například šikmým proužkem nebo prostým založením záložky, sukně rozhodně nebude tak bohatá, jako když jí věnujete více péče. U takových sukní se pak objem honí spodničkou, což není vždy úplně ideální- na denní nošení je to možná trochu moc, navíc při nesprávné délce spodničky se vrchní sukně zalomí, což není zrovna vrcholně estetické. Můj oblíbený střih sukně je sukně 1/3 kolová, u které stačí jen dvě délky materiálu+ záložka. Záložky se nechávají typicky velmi široké(kolem 10 cm)- jednak to dále podpoří strukturu dolního okraje sukně a taky můžete ještě doladit délku. To byl i příklad následujících šatů, nakonec jsem délku prodlužovala o 9 centimetrů, ten poslední, desátý mi zbyl na našití širokého šikmého proužku.

U tohoto typu sukní tedy podkládám celou sukni pro bohatší vzhled, vhodným materiálem je na to již zmiňovaná hedvábná organza, v případech levnějších svrchních materiálů lze použít tuhý tyl.

Okraj je dále vyztužený dvojitou vrstvou šikmého proužku z organzy, do lemu podšívky je přidaná krinolínová páska. Ta se původně dělala z koňských žíní, proto se jí v angličtině také říká horsehair braid.

Prodává se v různých šířích- čím širší, tím dramatičtější efekt získáte. Může se dát do lemu samotné sukně či podšívky, ale vždy tak, aby nebyla v přímém kontaktu s kůží.

Vnitřní struktura

Ačkoliv se to nemá, šila jsem si svoje svatební šaty. Ale jak už to bývá, u tohoto šití se mi staly snad všechny minitragédie, které se u šití stát mohou a které se mi nikdy předtím a zatím ani potom nestaly. Jsem zvyklá zkoušet sama na sobě, jsem zvyklá šít ze světlých materiálů, ale jen u těchto šatů jsem se píchla do prstu tak něšťastně, že jsem si zakrvácela půl téměř hotového oděvu. A takových situací bylo opravdu hodně. V jednu chvíli jsem dokonce myslela, že jsou šaty ztracené, tak jsem se objednala do půjčovny, naštěstí mezi chvílí totální beznaděje a reálným zkoušením šatů uběhlo pár dní, problém se šitými šaty se vyřešil a do půjčovny jsem nutně nemusela. Ale pro jistotu šla. Při mojí výšce a velikosti byly jedinou možností šaty bez ramínek s bolerkem, jinak na objednávku, která se už nestíhala. Půjčovné bylo kolem 10 tisíc, šaty z polyesteru, bez podšívky, švy začištěné overlockem, v podpaží látka odstávala, na zádech chyběla, což pro asistentku znamenalo, že látky je dost a zapne se to. Zaplo se to, ale estetický zážitek nebyl nic moc, pro představu asi takový, jako u následujícího živůtku Burberry s tím, že mi přetékala spíš ta kůže na zádech.

zdroj: http://www.saksfifthavenue.comzdroj: http://www.saksfifthavenue.com

A co víc, šaty neměly jedinou kostici, nicméně jsem se dozvěděla, že se nemusím bát, že by nedržely. Většinu žen, které zkušenost s pořádně ušitými šaty prostě nemají, by to možná přesvědčilo, ale já v té chvíli věděla, že si ty svoje šaty prostě musím dodělat, i kdybych si na to musela vzít týden dovolené.

Komponenty vnitřní struktury

Šaty bez ramínek, či se spadenými ramínky kostice zkrátka potřebují, aby držely. Kostice se vyrábí kovové nebo z umělé hmoty, do šatů bez ramínek preferuji kovové spirálové kostice (ocelové neohebné se dávají do korzetů), protože jsou nejpohodlnější.

Jejich hlavní nevýhoda je fakt, že by se neměly prát. Mají sice antikorozní povrchovou úpravu, nicméně při jejich přeštipování může dojít k jejímu poškození a kostice by pak mohly zrezivět. Pokud nechcete dávat šaty do čistírny, lze to vymyslet tak, že dolní okraj zabezpečíte úzkým entlovacím stehem, který se snadno vypáře, kostice vyjme a po vyprání založí zpět. Ke kosticím se dodávají hotové tunýlky, do kterých se mohou vložit, nicméně ty jsou poměrně objemné, jednodušší je vytvořit si vlasní tunýlek- z proužku organzy či batistu.

Šaty bez ramínek v Haute Couture mají bázi osazenou kosticemi a ta je spojena s vrchními šaty, většinou v horním lemu. Může se zapínat zvlášť i spolu se šaty. Tato báze se šila z dvojité vrstvy bavlněného tylu, který byl speciální tím, že měl šestihraná očka a říká se mu bobbinet. Narozdíl od obyčejného bavlněného tylu není pružný v ani jednom směru. Bobbinet se všek již moc nevyrábí a jeho cena je vysoká. Bobbinet se vyrábí i hedvábný a krom bazí pod šaty se používá i jako podkladová látka u vyšívaných šatů.

Nahoře interiér vintage šatů od Diora, uprostřed z HC kolekce z roku 2012, dole domácí varianta.

zdroj http://www.eternity-collection.com/itemlc1.html, polbaril.cazdroj http://www.eternity-collection.com/itemlc1.html, polbaril.ca

Další možností je dvojitá vrstva bavlněného neelastického batistu (tunýlky na kostice pak můžete vytvořit prošitím a vsunutím mezi obě vrstvy batistu), případně jednoduchá vrstva powernetu (materiál z umělých vláken, který se používá na baletní či taneční kostýmy, je elastický, ale má velkou tendenci se vrátit do původního tvaru).

Po zakomponování kostic do oděvu je potřeba je zakotvit na těle a to se děje pomocí pasové stuhy- 2,5 cm široké rypsové stuhy bavlněné či ve směsi s viskozou, která má při okrajích obloučky.

Šaty se nosí s podprsenkou, nicméně se do nich všívají vycpávky a to i v případě velkých prsou- kvůli hezčímu tvaru. Tímto způsobem se dá tvar ňader také korigovat- vycpávky ve tvaru půlměsíce se mohou přišít na strany pro celkové rozšíření nebo jako v mém případě nahoru, pro plynulejší konturu při pohledu ze strany.

Tradiční težká krejčovina

Šití sak a kabátů je téma na celou knihu. Výztuhy doporučované například v Burdě jsou poměrně nedostatečné, například u následujícího kabátu se límec vůbec netužil, doporučená byla látka se strukturou. Můj kabát je z měkčího typu kabátovky, díky vyztužení žíněnkou límec drží, dá se různě zvednout a přivinout ke krku v závislosti na tepelných a povětrnostních podmínek.

Kde sehnat zmíněné materiály?

U nás je sehnatelná krinolinová páska v tanečních sportech, kostice například v Sartoru . Občas můžete narazit i na žíněnku používanou jako výztuhu sak a kabátů, ale víc než jeden typ bývá výjimkou.

Přes internet lze pak sehnat Bobbinet, krinolinovou pásku, kostice na http://venacavadesign.co.uk/ nebo http://www.sewcurvy.com/.

Potřeby pro tradiční těžkou krejčovinu v různých gramážích a složení seženete na http://kentontrimmings.co.uk/ nebo https://macculloch-wallis.co.uk/.

Tento článek je takovým letemsvětem shrnutím, kde může být tradiční krejčovina prospěšná i pro šití každodenních oděvů. Téma je to ale rozsáhlé, takže se určitě můžete těšit na další články, kde se jednotlivým bodům budu věnovat podrobněji.

Autor

Jana

Milovnice jehel, nití a špendlíků, vyznavačka klasické krejčoviny, která je ochotná zaplatit víc za látku než za nové šaty. Její blog najdete na http://sewingboudoir.blogspot.cz/

Líbil se vám článek?
První příspěvek v tématu

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek

Zkouška trpělivosti

Autor: Ada

Přišlo mi teď mailem několikrát upozornění na album na Beremese,... Celý článek

Oděvní svépomoc: základní střih č. 1

Autor: Ada

Před nějakou dobou jsem se vás v anketě ptala, jestli byste měli... Celý článek