Tribal dance in Scatman's world

Občas mi mamina Bravo kupila, rubriku láska sex nežnosti som rýchlo preskakovala, akože ma to voooobec nezaujima…:)
Falošný piercing z Brava mam snad ešte doteraz. U babky na dedine som s nim bola za hviezdu z mesta.
Reklama taktiež výživná:
https://www.youtube.com/watch?…

Oh muj ty budho!!! Vždycky sem miloval 2unlimited, ale to že toto! no toto! O_O

Bravíčko…tak to jsem taky nečetla! Na to už jsem byla tenkrát moc velká holka. 

Ale když vidím tehdejší fotku Jean-Clauda Van Damma s „dekou“ a la Jágr, hned mi naskočí tehdejší vtip:

V noci, za bouřky a deště někdo úpěnlivě buší na dveře. „Kdo je tam?“ Ptá se hlas z chaloupky. „Tady Jean Claude Van Damme!“ „Nikomu neotvírám, jděte do prdele všichni čtyři!!“

Dcera byla docela malá (narodila se v 91.roce) a bravíčka dostávala od starší kamarádky, dcery sousedů, byla jsem fakt nadšená, když jsem viděla, co všechno si tam může přečíst, ale kdybych jí to sebrala, tak si to u té kámošky četla stejně, nakonec jsem jí to nechala číst a doufala, že stejně polovinu věcí nepochopí.

A to já bych si článek o těch grunge cosi stylech přečetla ráda .

tak to jsem se zasmála, díky za ten článek. Úplně jsem se vrátila na základku 

…já věděla, že když si to přečtu hned a ne až po práci, budu mít hned o moc lepší náladu:-)))

Uf, cist clanek o mode a stylech meho mladi.. zacinam si pripadat nejak stara vzdyt devadesatky byly vcera! ale je to sranda, clovek nejak zapomina na vsechny ty detaily, nebyl internet, pocitace a mobily hodne omezene, teprv se zacinalo cestovat do ciziny..

Hehe, přesně to „tetování“ z první fotky jsem kdysi na základce ukradla spolužákovi, který mě strašně sr štval. Škodolibě jsem se bavila, když ho neúspěšně hledal a pak jsem to drze nosila nalepené na ruce, protože to beztak měla půlka třídy. Já vím, přijdu do pekla.

Bravo a Topgirl byli mé stálice Dokonce jsem si na dovolené koupila Bravo v němčině, jen abych ho měla, nerozuměla jsem tomu slovo, ale měla jsem Bravo! Půlku celebrit v něm jsem stejně neznala, ale stejně a u Topgirl jsem se každý měsíc těšila na rubriku záhad X. x 

Devadesátky byly i moje puberta. Móda tehdy mi připadala daleko míň o penězích, celebrity byly ještě normální lidi a Van Damme nosil deku, protože měl mnohem víc vlasů. Kelly Family mi jsou pořád milejší než Miley Cyrus. V rubrice Láska, sex a něžnosti pokud vím radil vždy nějaký sexuolog. Vzpomínám si na hodinu přírodovědy, kdy nám učitelka místo výkladu o pohlavních orgánech muže a ženy vyprávěla, jak je dítě po porodu neschopné, kdežto třeba hříbátko se hned staví a za krátkou dobu i běhá, takže kde jinde se měl člověk informovat. I svět se mi zdál klidnějí než dnes. Prostě si ráda nostalgicky zavzpomínám, ale už bych se nevracela.

Markéta Majerová vypadala s těmi vlasy jako blbka a s Bourou byly oba pěkní trapáci.
Kostkovaná košile pro mě znamenala nejen Kurta, ale hlavně Axela!
Komplet černé hadry, Depeche mode a Péťa Muk, na ty mi nešahejte. Pokud bych na ulici potkala nějakou holku v černém síťovaném tričku a černé podprsence (samozřejmě doladěn i zbytek), tak si maximálně řeknu, že super. Rozhodně bych jí neposílala zpátky do devadesátek.
V hitparádě oblíbených herců a hereček mě překvapila ta promíchanost zahraničních a českých umělců.

Bravíčka jsme kupovali po revoluci nejdřív v Německu, koupili jsme vždycky všechna čísla, co byla k mání (poštěstilo se, že měli i číslo z minulého měsíce). Pak samozřejmě české. Taky jsme kupovali časopis Popcorn, teď jsem zjistila, že pořád ještě vychází 

Popcorn pamatuji taktéž. Vždycky tam byla spousta plakátů.

Bravo jsem si nikdy nekoupila a moje ješitnost intelektuálky mi nedovolovala číst ani ty, co měly spolužačky. Já byla v devadesátkách skaut, ekolog a folkař. Jo mládí!

Já jsem si ho kupovala tajně, protože jsem se před rodiči styděla, že to čtu. Bavila mě ta rubrika dvou naháčů „Takoví jsme“ a taky ty návody na necking, petting a první pohlavní styk. Nejradši jsem měla asi fotoseriály, byly na pokračování. Později jsem ještě kupovala Bravo Girl. Oceňovala jsem texty a překlad písniček. Nemůžu zapomenout, jak jsem často odpovídala na různé soutěže a dokonce jsem i vyhrála - tričko zn. H. I.S. Z rubriky Láska, sex a něžnosti (později „trápení“)jsme si spíš dělaly srandu, nikdo to nebral vážně. Jeden čas jsme si s kamarádkou posílaly dopisy a na obálku lepily úryvky právě z této rubriky („Můžu otěhotnět ve vaně? Lucka,13“ - místo anonymního jména se si doplnily konkrétní jméno toho, komu jsme se tímto posmívaly.) Prostě moje puberta. Bravo k ní patřilo.

Pro mě byl v roce 91 největší šok časopis Dívka. Krom toho, že stál snad 60 korun (rodiče vydělávali tak 3000), tam byl návod na to jak masturbovat.

Skvělý článek, díky, zavzpomínala jsem na své mládí Já vyrostla na Dívce, stála 35 - kapesný jsem měla 100, takže jsme kupovaly dohromady s kamarádkou a hádaly se, která bude mít první.) Kamarádka měla bratra, který kupoval bravíčko, takže výměnný obchod bujel, jen si nejsem jistá, zda on taky četl Dívku. Škoda, že časopisy nepřežily stěhování, ráda bych se nostalgicky pročetla v čase zpět. S těhotenskými hormony v prvním těhotenství jsem hltala Maminku. Přechod od Dívky k Mamince mi trval asi 20 let. Jako perličku musím říct, že na Cosmopolitan jsem na plovárně sbalila jednoho skvělýho kluka, který se mi poté přiznal, že zatoužil poznat blíže osobu hltající na střídačku Cosmopolitan a Karla Čapka - podotýkám, že toho Čapka jsem vytáhla z tašky, abych před těma klukama nevypadala s tím časopisem blbě ( dlužno podotknout, že svatbu jsem měla sice nakonec s někým jiným, ale v památníku KČ na Strži ). A ten dotyčný, ze kterého je nyní poměrně známá vědecká kapacita, na naše cosmopolitanové setkání a následné roky stále vzpomíná.) S Maminkou jsem už žádné úspěchy na poli seznamování nezaznamenala..

Pamatuju si dobře osmdesátky, ale 90. léta mě nějak divně minula. Vůbec nic z té doby si nepamatuju, vidím ty fotky a říkám si no jo, to jsem asi už viděla, ale jako vlastní vzpomínku si to nevybavím. Deset let někde v čudu 

Mám to úplně stejně. Z devadesátek si pamatuju Respekt a pak Mateřídoušku, tu jsem kupovala dětem. Byl to tehdy velice intelektuální časopis s poezií Jiřího Dědečka 

Pokud jste tehdá kupovala dětem Mateřídoušku, tak asi není divu, že vás minuly časáky pro puberťáky a jejich trable 

@Oli
Jo, presne. Jednou jsem tatinka (zijiciho v cizine bez nas deti, takze neznaleho) poprosila, aby mi koupil Bravo (asi v nem neco bylo, mam dojem, ze jinak jsem ho moc necetla, ani ve skole to moc nefrcelo). Trafikantka s nejakou sousedkou mu vysvetlily, co je to za nechutny casopis (ta Laska, sex…), a at mi koupi radsi Divku (dodnes si myslim, ze si z nej vystrelily, baby). On pak doma chudak lepidlem slepoval dvoustrany k sobe, kdyz si to prohlidnul a zjistil, ze koupil prakticky obrazovou prirucku o tom, jak si co nejlip zapichat (ne, jinak se to rict neda).
No a na tech neslepenych strankach byly uplne hovadiny.

Petr Muk bydlel u nás na sídlišti, to hrál ještě v Oceánu, který jsme s kamarádkou nezřízeně milovaly a samozřejmě poslouchaly. Z jejího okna bylo vidět na vchod k nim do paneláku, tak si pamatuju, že jsme občas stály za záclonou a koukaly, jestli nejde, že bychom taky jako vyšly a potkaly ho - samozřejmě přioděné v černé a s šátkem na ruce. Dál naše ambice nesahaly . S trochou štěstí tam dal zahlédnout i další člen Oceánu, Petr Kučera, prostě více štěstí, než jsme si tenkrát mohly přát.

@sarah123 jo, máti slepovala stránky Dívky taky , jenže kde to poučen nabrat, když jediné poučení, co se mi od máti (táta to neřešil vůbec) dostalo, bylo, ať se opovážím přijít domů těhotná, a že líbáním neotěhotním

Na Bravo si pamatuju ještě z totáče, při hodině němčiny nás učitelka ponoukala, ať přineseme nějaké německé tiskoviny, máme-li jaké. No a spolužáci přinesli hromadu časopisů Bravo, protože jich spousta měla část rodiny v tehdejší NSR (byli z Hlučínska).
Učitelka teda zachovala poker face, já osobně jsem byla zcela konsternovaná z tubriky, kde se na můj vkus až okázale rozebíral sex ze všech stran, no ale všichni jsem to přežili. Akorát po hodině se pár časopisů ztratilo a němčinářka nám všem důrazně doporučila, ať už raději nic nenosíme.
V roce 1983 jsem byli se školou na výletě v Praze, zde jsme bydleli na hotelu Solidarita, kde jsme se setkali se středoškoláky z Hamburku. Mí spolužácí se jich okamžitě začali dychtivě ptát, zda čtou Bravo a vysloužili si za to od německých teenagerů hluboké pohrdání. Jedna dívka si právě se mnou povídala o feminismu (teda ona mluvila, já jsem tomu moc nerozuměla), po zaslechnutí klíčového slova „Bravo“ obrátila oči v sloup a odebrala se na pokoj.
Někdy se mi zdá, že jsme to opoždění ve vývoji ještě nedohnali 

Po tolika letech jsem se konečně dozvěděl, co na tom ty holky tenkrát měly… Nám klukům vládl Level.

Příspěvek upraven 30.12.15 v 17:46

Já jsem taky četla Level. A pamatuju na ty bitvy na život a na smrt mezi Scoristy a Levelisty 

@Camarilla Score? Level? Snad Excalibur…

Podstatné bylo, kam zrovna píše Anastasov.
A Rybka. 

Ja musím byť naozaj stará, keď si pamätám tie tetovačky…A za čias Backstreet Boys som to kupovala pravidelne. Ah to bola doba.

No jo, nosily se divný věci, ale časopisy pro mládež tehdy psali profesionálové. Zlatý sexuální rubriky, dneska vidí děti jenom internetové hlouposti a jestli jim doopravdy někdy někdo něco vysvětlí, je ve hvězdách.

Já bývala taky folkař s občasnými rockovými úlety, ale s odstupem zjišťuju, že až na hudební styl se to s módou grunge nijak moc netluče. Později na vysoké jsme si Bravo kupovaly, abychom si ukrátily dlouhé hodiny cesty vlakem. Rozdělily jsme si s holkama role a předčítaly nahlas s patřičným hereckým zaujetím fotoromán. Obzvlášť v poloprázdné lokálce to bývala zábava pro všechny cestující, nejen pro nás. 

No neviem, mám dojem, že dnes sa na internete dá dostať k omnoho kvalitnejším informáciám ako z časopisov. Či ich písali profesionálovia, tak to neviem.

Nechápem, čo by sa malo na sexe stále mladým ľuďom vysvetľovať. Robí sa z toho zbytočná veda. Mladí ľudia potrebujú vedieť ako sa chrániť pred neželaným tehotenstvom a chorobami. Zvyšok treba nechať na nich, nie ich stále indroktrinovať o tom, aký by mal sex byť.

O antikoncepci se toho v Bravu psalo taky hodně, vlastně prakticky v každém sexuálním „návodu“ se zdůrazňovala ochrana. A o sexu se psalo dost realisticky, což si myslím, že bylo užitečné. Třeba že kluk může selhat, nebo že to poprvé nemusí být taková romantická hitparáda, jak si člověk představuje. Na internetu jsou takové informace taky, ale kolem nich spousta balastu, povrchních pseudorad a porna. Mně se pár rad z Bravíčka vybavilo v adekvátních situacích i v dospělosti 

Bodejť, teď jsem zjistila, že tam na choulostivé dotazy mmj. odpovídala Hanka Fifková, její názory si ráda přečtu i dnes…

Nevím, jestli jsem info čerpala z bravíčka, to už si nepamatuju, ale rozhodně byla spousta věcí, na které se člověk v té době chtěl někoho zeptat a nebylo moc koho. V pubertě se rodičů na některé věci podle mě nezeptá nikdo, spolužáci často mlží a tak spoustu informací bylo prostě fajn. To, že všechno všichni zmáknou bez informací je kec, tomu nevěřím 

Nešlo jen technicky o sex (co a kam), ale i ty věci okolo - u každého dotazu se zdůrazňovala ochrana před těhotenstvím a před pohlavními chorobami, to je základ. Důležitá byla ale i poučení jako nenechat se ke styku dotlačit pod pohrůžkou ukončení vztahu, netrápit se tím, když je člověk poslední ve třídě, který s TÍM nemá zkušenosti atd. Navíc v jisté části dospívání člověk skoro na nic jiného nemyslí.

Mladým lidem je o sexu pořád co vysvětlovat. Vtip je v tom, že mládí je prchavé, takže to jsou pořád noví mladí lidé - ti, co jim to někdo vysvětlil před měsícem, už se ptají na něco jiného, ale ti noví potřebují pořád ty stejné informace na pořád ty stejné otázky, a internet je zdroj velmi nespolehlivý, dá informace pouze tomu, kdo ví, co hledá. Což mladí lidé hledající informace o sexu typicky nejsou. Jsou nejistí a nevyznají se v tom balastu kolem těch skutečně správných informací.

Příspěvek upraven 31.12.15 v 21:30

Víte, jakmile jste dospělá a už ty zkušenosti máte (a ledacos si díky nim umíte správně domyslet, i když se třeba v dané situaci ocitáte poprvé), snadno vám může připadat, že je to všechno automatické a není na tom co vysvětlovat. Jenže jsou lidé, co ty zkušenosti ještě nemají. A potřebují je někde získat. Ale nikdo nechce jít do něčeho, co považuje za důležité, bez alespoň nějakého přehledu. Pamatuju si, když jsem si poprvé zapisovala předměty na vysoké škole a jejich portály a kredity, to pro mě bylo něco, co jsem viděla úplně poprvé. I s instrukcemi se objevilo pár háčků, na jejichž vyřešení nás nakonec bylo třeba víc. A dneska mi to přijde absolutně triviální a když vidím někoho, kdo tápe, musím si vždycky připomenout, jak to šlo tenkrát mě, abych právě nesklouzla k postoji: „co na té trivialitě pořád vysvětlovat“.

Kromě toho si myslím, že informace na internetu sice jsou (a leckdy kvalitní), jenže dobré polovině se nedá věřit, protože jsou to absolutní kraviny. Dneska si každý blbec může navymýšlet, že je sexuolog a pak psát nesmysly, kterým ale budou ti, co nemají zkušenosti, věřit. Když si vezmete, že puberťáci mají sklony všechno zveličovat, dramatizovat a brát smrtelně vážně, je dost možné, že blbé rady jim můžou hodně ublížit - i kdyby jim „jen“ pochroumaly sebevědomí. Spousta lidí si to s sebou pak nese do až dospělosti.

Každý je jiný a je úplně normální, že to, co dojde vám, nedojde někomu jinému. Nebo vám to docvakne ve 30 a říkáte si, že by bývalo super, kdybyste tohle věděla už v 16.

K těm radám ohledně sexu : já když to vypadalo, že brzo " půjdu na věc " tak jsem se rozhodla nic neponechat náhodě, Dívku ani bravíčko jsem už v té době dávno nekupovala, na Cosmopolitan došlo až následně ( tam ostatně byly spíše rady typu jak být dokonalá mrcha, případně jak HO sbalit během deseti minut apod. ), tak jsem šla najistotu do naší knihovny a objevila poklad : knihu Dokonalé manželství autor nizozemský lékař van der Veelde - kniha byla kupovaná za první republiky Musím říct, že na dobu vzniku musela být velmi pokroková, informace jsem v ní našla i v těhotenství, ale tenkrát mě dočista vyděsila : pod každou, jinak velmi dopodrobna popsanou polohou byl přiložený graf obsahující různě se prolínající křivky, který měl znázorňovat míru a rychlost dosahování orgasmu u obou partnerů v závislosti na zvolené poloze, spolu s pravděpodobností otěhotnění partnerky a do toho ještě výpočet plodných dnů - vše ještě doplněno latinskými názvy. Jelikož matematika nebyla mou silnou stránku, dospěla jsem k názoru, že sex asi nezvládnu…
Kniha je stále v knihovně a čeká na mé děti.)) - jen se obávám, že ty dají přednost blábolům z internetu.

Jéé, devadesátky! Doba steelek, flanelek a krásných dlouhovlasých rockerů!
Všechny moje Bravíčka padly za vlast při stěhování, ale měla jsem jich tehdy pěknou sbírku. A k tomu Bravo Girl a Top Dívky. Dneska už ty časopisy stojej za prd, ale tehdy se člověk i něco dozvěděl. A ty texty písniček jsem si vystřihovala a lepila zvlášť do sešitu 

Koukám, že jsem o dost přišla, ale česká mutace začala vycházet pro mě pozdě a v té německé jsem si vždycky horko těžko přeložila články o svých oblíbených hercích a na další nebyla energie, zas tak dobře německy neumím. České Bravo jsem pak párkrát u někoho viděla a občas i přečetla, ale kupovat ho bylo už pod mojí úroveň 

edit: z toho mi vychází, že jsem už strašně stará na fuj!

Příspěvek upraven 29.12.15 v 14:00

Moji ranou pubertu už Bravo nestihlo a informace o pohlavním životě jsme s kamarádkami čerpaly z knihy Děvčátka, na slovíčko od MUDr. Strmeňové. Rodiče mi ji dali k Vánocům a tím považovali výchovu v této oblasti za odbytou. Tehdy to byla snad jediná kniha na českém trhu určená pro dívky na prahu dospívání a pamatuju si, že obsahovala cenné informace a kladla velký důraz na hygienu. Cestou ze školy jsme si se spolužačkami navzájem četly nejzajímavější úryvky a svorně se topily v rozpacích.

@Ada Pekelná
No ovsem „Tenkrat poprve“, to byla vpodstate pornopovidka pro devcata, zas bych ten edukativni vyznam tak neprehanela.

Jo, jasně, pornopovídka o rozsahu editorialu v magazínu Mladé fronty DNES… Wow, to ty puberťáky určitě zkazí.

@Fatabuna Devčátko na slovíčko bylo přímo horké zboží, pamatuji si, jak si tu knížku matky v paneláku předávaly s výrazem drogových dealerů a pak nám ji pokoutně strkaly k přečtení .

Jo jo, každý druhý čtvrtek jsem vedle talíře se snídaní měla připravenou dvacku (nebo kolik to tenkrát stálo) a ještě před školou jsem letěla do trafiky
Ještě ten den moje Bravíčko oběhlo celou třídu. Pamatuju si, že první čísla, která jsem si koupila, byla ještě zčásti psaná slovensky - někdy v roce 1994.
A ještě doplním, že Kelly Family se rozpadli až v roce 2004, když Paddy odešel do kláštera. Ale Angelo není líný, má 5 děcek a s nimi a s manželkou pokračuje v rodinné tradici

Kellyovi mají silné geny, to, co stojí vedle Angela, vypadá úplně stejně jako Paddy zamlada!

No jo, já bravíčko nekupovala protože na mě bylo drahé, měla jsem kapesné dvacku na měsíc, abych dostávala peníze navíc kvůli časopisu by mě v životě nenapadlo.

Já jsem se narodila na začátku devadesátek, tudíž si z nich moc nepamatuji. Vzpomínám si pouze, jak holky ve třídě šílely z kapely Lunetic a já jsem nechápala, co na těch slaďouších vidí. Až později v pubertě jsem objevila některé metalové a rockové zpěváky a skupiny, které vznikly v devadesátých letech a dodnes je poslouchám. Například švédská metalová skupina Hammerfall je mou srdeční záležitostí
Pokud jde o Bravo, to jsem si párkrát koupila až po roce 2000 a moc mě nezaujalo, lepší mi přišel časopis Top Dívky. Tam se mi líbila hlavně rubrika o záhadách (už nevím, jak přesně se jmenovala)
Jo a Markétu Majerovou si moc dobře pamatuju z pořadu Rande. Tuhle to na mě vyskočilo na youtube, tak jsem se na jeden díl z nostalgie podívala. No, nechápu, jak jsme se na něco takového tehdy mohli dívat 

@Ada Pekelná jo, překvapivě je to kluk - Gabriel 

Sice o sobě rád tvrdím, že jsem 3D (Dítě Divokých Dvevadesátek, což opravdu jsem, neb jsem se narodil krátce po rozpadu Česko-Slovenska), ale ta éra, o které je zde řeč, mě asi minula a dnes se mi připomíná jen z legendárních amerických sitcomů, běžících na Smíchově.
Moje mládí nepoznamenalo ani tak Bravo, jako spíš ESO s Leošem Marešem, Karma a jejich Sedam Dana a DJ Bobo se svojí Čivavou.

ESO s Leošem Marešem??? ESO jedině s Terezou Pergnerovou… 

http://textypisni.koule.cz/…i-128139.jpg

Některou z těchto kazet bych taky ještě doma našla! 

Chvilku trvalo, než mi došlo, že „fun factory“ v tomhle případě asi nebudou erotické hračky…

@Shiro tak jestli nepamatujete Eso s Terezou Pergnerovou a DJ Bobovo Everybody, tak to vám skoro ještě teče mléko po bradě 

Jinak jsem ještě zavzpomínala a vybavili se mi Twenty 4 Seven

East 17
http://i.telegraph.co.uk/…2431586b.jpg
Caught In The Act
http://content2.promiflash.de/…act-1994.jpg

Na hyperaktivní Terezu Pergnerovou si pamatuju já, protože už když tehdy freneticky poskakovala po studiu, říkala jsem si, že asi bude něčím povzbuzená a že tenhle pořad musím dětem zakázat, až vyrostou. Naštěstí pak televize sama pochopila a odebrala se do elektronkového nebe.

Fakt nepamatuju, Terezu Pergnerovou si ale pamatuju, z diskusního pořadu agitujícího proti braní drog, na který jsme všichni povinně šli v rámci výuky na 2. stupni ZŠ. Dodnes si pamatuju její větu „Jak si jednou šlehneš, už je z tebe feťák.“

No jo, to bejvaly časy. Já hltala nejdřív Bravíčko v němčině u kamarádky, co měla sestru v NSR. Přesněji řečeno, spíš jsme si prohlížely fotky, protože jsme tomu nerozumněly. To samý, jako jsme tady na jihu Čech čučely na rakouskej televizní program ORF - hlavně na seriál Knight Rider a žrali jsme to mluvící auto Kida s řidičem Davidem Hasselhofem. Samotným zážitkem byly na tomhle programu i „obyčejný“ reklamy. Jedním z hlavním údajů o jakýmkoliv vrstevníkovi bylo vedle toho jak se jmenuje, kde bydlí, co dělá za školu i co poslouchá za muziku. Já v tý době milovalala metal - hlavně Láďu Křížka s kapelou Kreyson(jejich album Angel on the run bylo prostě boží:-)). K časopisu Dívka - si pamatuju, jak mi jedno číslo koupila mamka a po prohlídnutí přemýšlela, jestli mi ho vůbec má dát. To ještě netušila, že já ho už dávno četla a i plno jiných čísel, nebot má spolubydlící na intru měla pokrokovější matku a ta jí zaplatila odebírání.:-).

Příspěvek upraven 06.01.16 v 08:36

V Liberce na ně můžete zajít… http://liberec.idnes.cz/…-zpravy.aspx?…

Bravo si pamatuji ještě v německé verzi z doby těsně před pádem komunismu, kdy jsem od šťastnějších jedinců obdařených tetičkou emigrovavší do Rakouska vyměňovala možnost si tuto tiskovinu prolistovat za vypracování domácího úkolu z matematiky.
Ony chvíle, kdy jsem si ohmataný výtisk s nábožnou úctou odnášela do lavice (vynášet ze třídy bylo majitelem přísně zakázáno), jsou jedním ze základních atributů mého dětství.

Při zpětném pohledu mě udivuje, jak je možné, že se politický režim vydržující ozbrojené síly zabavující na hranicích časopisy typu Bravo, aby pubinám znemožnil vylepit si v pokojíčku plakát A-ha!, udržel tak strašně dlouho.

Nemůžu si pomoct, ale je to úchylárna.

Koukám, že je tady spousty pamětnic, na „Holky, bacha“ pamatujete? Tam bývalo v každém čísle cosi jako střih na obleček pro Barbie, jen ji tam jmenovali nějak jinak (Arona?). Dokonce i nějaké návrhářské soutěže tam probíhaly… Muselo to také vycházet někdy na začátku devadesátých let. Jiný obsah si moc nevybavuju, ale když se tam šilo na panenky, asi to bylo určeno mladší cílové skupině, než Bravo, i když nějaká poradna tam tutově taky byla 

Jinak co má Mariah na té fotce? Knír?

P. S. Jo a vedle Popcornu existoval také Filip pro náctileté, tam jsem jednou do poradny už už psala, ale neodeslala 

Příspěvek upraven 29.12.15 v 19:57

Myslím, že Filip byl přejmenovaný Pionýr, my jsme to snad tenkrát doma odebírali…

Jo, Pionyr se mi docela libil, ten jsem jeste za socialismu kupovala. Bravo ne, prislo mi prilis pitome a hlavne ta propagovana hudba byla strasna. Ale byla jsem jeste v puberte a nezkusena, tak jsem si samozrejme nektere rubriky od spoluzaku rada pujcila k precteni 

Oh ta nostalgie… sice jsem na Bravíčku ani jako malá neujížděla, ale samozřejmě mě neminulo… dostávala jsem ho pravidelně k narozkám, svátku i vánocum a občas si ho koupila aji mezi tím… dodnes si pamatuju na zmiňovanou rubriku Láska, sex a něžnosti… tenkrát jsem jí doslova hltala když jsem před nedávnem prohrabávala staré krámy v podkroví, na jedno zapadlé číslo jsem tam narazila. S pocitem že to už je stráááášně dávno jsem se do něj začetla. Docela jsem se u toho nasmála 

České Bravo a občas nemecké Bravo som si kupovala aj v našom pidi mestečku. Dokonca som oželela aj kozmetiku a inú zábavu, pretože vreckové som takmer nedostávala až do nástupu na strednú a okrem už vyššie spomínaných prínosov mi tieto časopisy pomáhali s učením angličtiny a nemčiny. Chcela som vedieť o čom moji favoriti z KF spievajú, takže mi Ježiško priniesol dva maxi slovníky a mohla som začať s prekladom. Ešteže texty piesní boli súčasťou originálnych kaziet. A krátko na to som začala sledovať aj RTL2 Bravo Chart Show alebo The Dome či Gottschalka, pretože KF boli častými hosťami a ich život bol prepieraný bulvárom. Vďaka tomuto, som prijímačky na strednú školu z nemčiny urobila dokonca lepšie než zo slovenčiny.
V rubrike uprostred Brava som občas natrafila na české pojmy z anatómie, ktoré som si nevedela preložiť do slovenčiny, takže sme nad tým dumali so spolužiačkou v škole, že čo by to tak asi mohlo byť.
Před nejakou dobou som zistila, že väčšina členov KF má dnes instagramový účet, takže občas omrknem, čo moji obľúbenci dnes robia.

@Shiro
Aaaa, Vy zlo jedno, proč mi to připomínáte? Za trest vám to sem nalinkuju…
https://youtu.be/1DCcuIk3E7k

Děkuju, potom ještě Pokémoni (to jsou sice taky devadesátky, ale v Japonsku, u nás se začli vysílat až po 2000), Space Rangers a Doom 2 (IDDQD, alias kód na nesmrtelnost si pamatuju dodneška)

Tož to je v p***li. Teď, když mi děti dorostly do věku, kdy by jim pomalu bylo třeba začít se sexuální výchovou, tak mi zruší Bravo  .

Mají-li vaše děti přístup k internetu, tak toho pravděpodobně vědí o sexu víc než vy 

@Ada Pekelná informace ze zaoceanska. Skupina 2UNlimited tu frci doted (!!!- v backpacker hostelech ji maji na playlistu a maji i na riksach, co se tu prohani mestem behem schoolies a je pouzita i jako jingle v reklame na mobilni a internetove pripojeni. je to opravdu vyzivne zavzpominani:)
https://www.youtube.com/watch?…
pusteni doporucuji jen se sklenkou neceho tvrdsiho.
a ty modely v cerne - Depeche Mode to ma i v tomhle stoleti, je pekne mit nejake jistoty:) ty kytickovany modely jsou asi nejstrasnejsi, ale je mi lito tech, kdo SLN (take tomu nektere pametnice rikaly takhle zkratkou?) nezazily, byla to kapitola sama pro sebe, u nas to treba cetl spoluzak pri hodine biologie tak abychom to slysely my v lavici pred nim a holky, co sedely za nim. vzdycky cekal, kdo nevydrzi a bud zrudne nebo vyprskne smichy. k dyz na to ucitel prisel, tak jen dodal - je to k temetu (bylo to v sekunde, cilize mel pravdu)…ten ucitel to jednou nerozdychal a vyhodil mu ho oknem, tak nestastne, ze Bravo spadlo na korbu nakladaku projizdejiciho pod oknem…same lepsi vzpominky…

Tak přesně ty čísla Bravíček, ze kterých má Ada fotky, jsem měla taky! A ty tetovačky, ach! A kolik plakátů jsem měla vylepených nad postelí! To byla doba! 

Tak kdo má doma CD Bravo hity? Vycházelo to každý rok (možná dokonce 2× do roka) a holky to braly na školu v přírodě a lyžáky.

CD? Kdepak, já měla jedině kazety Poslouchala jsem to ve walkmanu cestou do školy 

Nasmála jsem se!
Všimla jsem si ale hlavně modelek, připadají mi jak normální holky, ne jak ultra hubené sexy voskové figuríny, co vídám v časopisech dnes 

A co fotoromány?! Na ty jsi úplně zapomněla! Vrchol každého čísla!

Fotoromány byly dobrý A taky tam bývaly obrázkové obsahy celých filmů.
Taky jsem si občas koupila PopLife, tam bývaly velké plakáty.

Británie měla v 70. a 80. letech taky svoje časopisy pro mládež, hodně populární byly My Guy a Oh Boy. V jejich fotoseriálech se párkrát objevil Hugh Grant, který si tak přivydělával při studiu:

Strašně moc děkuju za tenhle článek! Ale taky si pořád nemůžu zvyknout, že jsou devadesátky už retro… Mě to přijde jako včera, co jsem nosila červenou flanelovou košily (půlka třídy ji měla v dalších barevných variacích - zelené, modré, žluté…) a náhrdelníky z bravíčka.

Bravíčko, Top dívka a Popcorn = moje puberta! Sladké období, kdy člověk nic moc nemusel, byl strašně chytrý a dokázal se smát hodiny úplným volovinám, až dostal křeče.
Kupovala to pravidelně kámoška (mně to totiž doma nedovolovali) a společně jsme to pak pročítaly o velké přestvce a volných hodinách.
Milovaly jsme Kelláče (asi to patří do přiznání, ale já je poslouchám doteď, mám jejich CD pořád v autě ), vystřihovaly všechny články o nich a vymyslely skvělý systém, kterým se jednou budeme dělit o Paddyho.
Sbíraly jsme tetovačky, pročítaly sexulní poradnu, návody jak sbalit kluka snů a přeskakovaly fotoromány, protože byly trapný.

Někdy bych se docela do té doby vrátila, aspoň na den 

Příspěvek upraven 30.12.15 v 14:30

@Mnohočetná Ygramul Hele, my taky měly s kamarádkou vymyšlený systém, jak se budeme dělit o Paddyho! Ale nějak to nepřežilo osmou třídu či co. 

Ještě, že prchl do kláštera

@Mnohočetná Ygramul Možná právě proto prchl A jen co odtamtud vylezl, tak se pro jistotu oženil 

…casy na zakladnej skole…mladost moja

@Rajči
A proc by je to melo kazit?

Zníte, jako že by krátká pornopovídka v časopisu pro teenagery měla být něco absolutně nepřípustného. Proč? Nu, aby je to nezkazilo. To jsem si sama vyčetla mezi řádky, nejspíš mylně.
Sama jsem kvůli Bravíčku měla taky trochu zkreslené představy (jako že úderem patnáctých narozenin musím začít používat hormonálku, jinak jsem selhala jako žena), ale seriózních informací jsem z něj získala víc. Nechápu, proč by to trocha sexu zaobaleného do líbivých slov měla kazit. Lepší než porno.

Bravo jsem nekupovala, ale četla, to zase jo (na základce fungoval docela slušný výměnný/půjčovací systém), díky za připomenutí.

Jo, a pamatujete tohle? https://www.youtube.com/watch?…

Tak jako pro spoustu lidí tady pro mě Bravíčko představuje dobu bezstarostné puberty, na kterou vzpomínám s nostalgií a úsměvem. pamatuju si, jak děsně frčely flanelové košile, to bylo poprvé, kdy jsem byla moderně (teda „moderně“) oháknutá a v očích spolužaček stoupla, táta jako kutil měl totiž flanelek na práci v garáži několik, tak jsem byla za hvězdu:-)nosila jsem je i frajersky kolem pasu…s mámou jsme jednou podle návodu z brava girl šily tričko ze silonek s bambulkama kolem rukávů, které jsem pak nikdy neměla odvahu si vzít…:-)

Příspěvek upraven 30.12.15 v 20:18

Ten návod na trička ze silonek si pamatuju. Se prosříhla díra v rozkroku silonek a ustřihly se špičky, do díry se strčila hlava a nohavice se oblekly na ruce . Taky jsem si jich pár vyrobila, ale naštěstí jsem byla tak příčetná, že jsem v tom nikdy nikam nevylezla:-).Z oblečení si pamatuju, že frčely červený rifle, šedivý trička, kostkatý flanelový košile v kombinaci černá a nějaká základní barva, košile bez rukávů, rifle s nášivkama, riflový bundy a vesty, z bot farmářky - takový okrový pracovní boty. Taky se v tý době objevila novinka - body. Já si červený rifle vyrobila doma - nejdřív jsem hodila normální modrý rifle do Sava a pak obarvila na červeno.

Příspěvek upraven 06.01.16 v 08:52

@Karin A Pionýr (jestli je to tentýž) byl přejmenovaný Větrník. Tyhle časopisy jsme se ségrou objevily ve věcech po mámě a byla to naprostá pecka . Zvlášť proti Sedmičce pionýrů, která nám tenkrát chodila domů.

Tak tak… Moje máma měla svázané ročníky 1966 a 1967 (to už se to asi jmenovalo Pionýr, ale vím, že máma se zmiňovala i o Větrníku), znala jsem to nazpaměť…
Ale jinak jsem vyrostla na Mlaďáku, to se u nás odebíralo snad odjakživa. Nicméně když jsem na druhém stupni poznala Bravíčko, TopGirl a Dívku, tak už pro mě Mlaďák nikdy nebyl dost dobrej, to je jasný… 

Od přečtení tohoto článku si pořád prozpěvuji Šmoulí super-disko šou.
To je peklo.
Sem tam vysázejí réééjži, sem tam… vysázejí…

::tik_v_oku

@chekotay Neee

.

Příspěvek upraven 01.09.16 v 10:50

"

Příspěvek upraven 01.09.16 v 10:49

Hej, co se stalo s Michaelou? O_o
Maj si tie rýchle motorky,
vlasaté bosorky…

V devadesátkách už jsem měla jiné starosti, ale z osmdesátek si pamatuju Bravíčka v němčině, které nám na gymplu kolovala z ruky do ruky. Velkou módní inspirací byl v té době i slovenský téměř podpultový časopis Dievča, v češtině nic podobného nebylo.

@chekotay Měla jen tři hity Nezober drogu, Sprajer a třetí byla taková ultraodrhovačka. Ale tu poslední melodii ji vykradl jeden slovenský král rapu, myslím, že je to dokonce na YT.
Michaela posbírala platinové desky, studovala estetiku a stala se novinářkou:)

http://zivotopis.osobnosti.cz/…astekova.php

Díky. Tak to má pěkný život. Bez sprajera frajera jsem svého času nemohl žít. a to jsem nevěděl, že i od ní je Mandarinka Darinka. Tuhle jsme šli s chlapama zimní puťák po lesích a kopcích, až jsem si z únavy začal pobrukovat tuhle píseň a kamarád se přidal, že prý Mandarinku zpívali na vojně a od té doby ji neslyšel. 

@zapbebe Maite Kelly pravidelně navrhuje PLUS SIZE kolekci pro bonprix. Tak se nám to módní peklo pěkně zacyklilo… 

http://www.bonprix.cz/…maite-kelly/

Já si tehdá připadala nad Bravo morálně povznesená, a koupila si seriózně vypadající český časopis Ty a Já. Nepamatuju si z něj ani popel, zato náhodně prolistovaná bravíčka u kamarádek mi utkvěla, zejména fotoromány 

Tak já to měla trochu naopak, já Bravo měla jako vstupenku mezi povznesené, neb každý druhý čtvrtek se se mnou chtěla kamarádit celá třída Zatímco ve zbytku doby si ze mě dělali srandu, že poslouchám Kelláče (překvapivě jsem byla ve třídě zcela osamocená).

@LEVEBE58 Dívka v češtině vycházela. Měla formát A4 na křídovém papíře, uvnitř byl vždy nějaký fotoromán a taky nahý kluk - sportovec a o něm základní data.

Ach boze! Bravicko! Devadesatky! To byly casy.. A Kelly family, nikdo je snad nemiloval vic nez ja. V Bravu vychazely na pokracovani plakaty vsech clenu a ja je proste musela mit vsechny, nektery jsem mela cernobile okopirovany. A mela jsem dokonce i tricko! Jde na me nostalgie .

Tohle je úplná nostalgie, protože Bravíčko bylo moje dospívání. Ty časy bez internetu se dneska už těžko představí, ale my se opravdu všechno dozvídali jen šeptandou nebo právě z Bravíčka . A pokud si pamatuji, bylo to někdy dost odvážné.
Ale moje vzpomínky jsou krásné hlavně v tom, že jsme si ten časopis půjčovali a četli společně. Byla to prostě společenská záležitost . Já si koupila svoje vydání tak asi jen dvacetkrát.
Mimochodem 2Unlimited mám v MP3 dodnes, ale úplně jsem zapomněla, jak vypadali ti dva.

Super článek, 2Unlimited poslouchám cca od 10let dodnes (31let) škoda že jsem je prošvihla, snad brzy přijedou zase. Tady to pěkně rozjedeme https://www.facebook.com/…35792074362/, chystá se někdo? 

A i Bravo Girl! byl zezačátku úplně perfektní časák, hlavně móda a rubrika Vidíš, jak jsi krásná! jaký tam z těch holek vždycky udělali neuvěřitelný kočky!
Jenže pak to začali čímdál víc fušovat, až to začlo stát za prd
Mimochodem, dá se něde sehnat ta stříbrná vesta? 

Příspěvek upraven 02.01.16 v 21:00

Já jsem si půjčovala Bravíčko v knihovně. A protože mě knihovnice měla ráda, tak jsem ho měla jako první hned den po vydání:o)

Ten týpek u těch tetovaček vypadá jako Tom Hardy.

Tak internet byl, ale rozhodně jsme na něm nemohli trávit tolik času, jelikož vytáčený připojení, že jinak článek pobavil.

Já jsem k internetu přičichla až někdy v roce 1998, ke konci devadesátek… Pak se to začalo rychle rozmáhat, ale do určité doby měl doma počítač s internetem jen málokdo, u nás na vesnické základce (kterou jsem končila v první půlce devadesátek) vlastně nikdo… A ani na střední škole, kde jsme už měli předmět zvaný Výpočetní technika (T602, MS DOS, Win 3.11 ), jsme se nepřipojovali… Na internet jsem pronikla až prostřednictvím svého někdejšího chlapce, který měl doma Amigu a vytáčené připojení (ten zvuk, toť pro mě charakteristika konce devadesátek) 

@zapbebe Ti Kellyovi mají asi velkou spotřebu šamponu 

Sice jsem se v devadesátkách narodila a opustila je v pouhých 7 letech, ale jelikož mé rodiče zasáhly plnou vlnou a jen tak je nepustily, tak na ně mám dost vzpomínek. Dote%d poslouchám obě zmíněné skupiny, Scatmana no a hlavně Šmouly!
Co se „Bravíčka“ týče, zastihlo mě kolem roku 2005 a jelikož jsem nikdy nebyla „cool“, tak mě zajímala skutečně JEN stránka s intimitami a poradny. Kvůli zbytku časopisu jsem si připadala neuvěřitelně ubohá, protože jsem nechodila na párty (tím pádem nemohla vyplnit jakýkoli „test“, protože v nich byly otázky, co udělám na párty), kluci mě nezajímali (byla jsem šprtka) a obličení tam vyibrazené se mi nikdy nelíbilo (připadalo mi moc vyzívavé). Takže nad bravíčkem se ostatní strašně bavili o tom, co kdy kde s kým dělali a já jen koukala a nevěděla co a jak. Nyvíc jsem byla metalistka, takže ten časopis fakt nebyl pro mě. Jo, fakt jsem z něj měla komplexy, že jsem strašně divná a až na střední mi došlo, že jiná, je dobře.

P. S.: Aby si to někdo nevyložil špatně - neříkám, že bravíčko bylo špatný, jen nebylo pro mě. 

Díky za článek, vrátil mě „hodně“ let zpět a opravdu pobavil