Tříčtvrteční fenomén

Nechápu, kde se vzal styl žen 40+ …koho napadlo, že všechny ženy po 40 mají mít krátké vlasy, jako kurtizána v 18 století…navíc s odporným hyenovitým melírem? To mi příjde mnohem mnohem horší než capri kalhoty… I když capri kalhoty se strakatou blůzičkou jsou masakr… a koktejl těchto dvou úkazů je opravdu pekelný…

Chci dodat, že ne každá žena s krátkými vlasy je podle mě hrozná…snad chápete, co myslím.

Pro Bethku - mám stejný názor. Především u čtvercového obličeje jsou krátké vlasy to nejlepší a nejhezčí řešení. Myslím ve středním nebo vyšším věku. Třeba hlasatelka Kamila Moučková nebo britská herečka Judi Denchová.

Pozor - nemluvila jsem o nadváze, ale o obezitě. V tom vidím rozdíl. A ano, je to podle mě přítěž - nechtěla bych se starat o obézního člověka o nic víc než mít v rodině alkoholika. A u závislosti na alkoholu je to trochu těžší v tom, že nejsou rozdíly vidět v odrazu v zrdcadle. Já neodsuju obézní lidi, ale v dnešní době se určitě najde dost poradců, kteří pomohou upravit jídelníček atd., takže je to o tom kdo chce a kdo nechce. Pokud má někdo pár kil navíc a nevadí mu to nebo se mu to líbí, proč ne, to je fajn, ale když má někdo přesváhu ohrožující zdraví, tak by s tím měl asi něco dělat. A nevím jak vy, ale já vidím kolem sebe davy lidí, kteří s tím nic nedělají. Vždyť je to vidět i v supermarketu v nákupních koších - jakto, že štíhlí, hezky oblečení lidé si většinou vezou spoustu zeleniny a podobných potravin a ti co se sotva valí mají v košíku koblihy, uherák a mražené hranolky a na sobě hábit? To není genetika.

Problém u těch paní je (nechci urazit), že jsou staré na to, aby něco pořádně se sebou dělaly. Mladší člověk má víc motivace. Ale když třeba žijou dva ze dvou klasických platů jako je přibližně 12000 hr. a živí k tomu zpravidla 2-3 děti(kolikrát i tolik opěvované vysokoškoláky), které jsou sice odrostlé,ale neustále vymrčují, že něco potřebují, tak těm paním asi moc nezbyde na to, aby jejich život byl kvalitnější a barevnější. Ale všecko je samozřejmě o přístupu.

Nikdy není pozdě na to něco se sebou začít dělat, ale musí k tomu být motivace. Pravdou je, že v pozdějším věku to jde hůř, ale vždy se dá něco dělat. A taky to není pouze o penězích. Jen člověk nesmí být líný si uvařit, nekupovat polotovary plné Eček, místo hranolků si uvařit brambory a místo hotového hamburgeru si koupit CELÉ kuře a upéct ho na bylinkách doma. Cenově to vyjde levněji, je to chutnější a o tom, že je to zdravější snad nikdo nepochybuje. Ale z druhé strany… ženy ve středním věku mají často spoustu problémů v rodině, ať už s téměř dospělými dětmi nebo se starými nemocnými rodiči, s udržením popřípadě ztrátou zaměstnání atd. a může se snadno stát, že v rámci toho na sebe rezignují.

Ale houby, to není o věku. Je mi 45 a nic podobného mi fakt nehrozí a vím, že hrozit nebude. Kdežto moje maminka je „stará“ už někdy od třiceti a nelze s ní hnout… ve třičtvrťákách teda nechodí, ale haleny nosí ukrutný a říct si nedá 

Jen bych chtela podotknout,ze kdyz maji tak nizke vyplaty a k tomu vysokoskolaky doma,tak nerozumim,cim se ty zeny dokazou „vyprasit“ do neskutecnych speku… My,kdyz mame doma chudsi obdobi,tak zpravidla pekne pohubnu 

A co takhle si doma něco slušného, hezkého a originálního ušít? Ženské v tomhle věku zpravidla ještě šít umí … myslím, že když se chce, tak peníze nejsou důvodem proč chodit jako pytel.

Tak další názor. Ve většině souhlasím s Opravdovy P. Jsem někde mezi, věčný bojovník s váhou. Nejsem obézní, ale nikdy nebudu vychtlá. Patřím do rodiny těch kulatějších, babička byla malá kulička, její tři dcery včetně mojí maminky jsou celoživotní bojovnice, aby nevypadaly jako babička. Geny hrají velkou roli, ale měla bych jim být spíš vděčná, mají i hodně předností.
Dědí se i chuť k jídlu?? Nemyslím rozežranost, ale oblibu v dobrém kvalitním jídle, které ale obsahuje i tuky jako máslo a sádlo, šlehačku a ne jen to co je podle dnešních kritérií zdravé. Jasně že jím zdravě a často se hodně hlídám, protože jak přestanu, váha jde okamžitě nahoru, ale potřebuju si dát i ty „dobré“ potraviny, jinak jsem otrávená, jídlo je pro mne i požitek, lépe řečeno jedním z požitků, ze kterých se skládá můj život. Nemusím mít chipsy, colu, buřty a čokoládu, ale občas si dám ráda vídeňskou kávu nebo jahody se šlehačkou, dobrý steak třeba i s hranolky, motadelu nebo uherák, a nebo třeba pečenou kachnu, svíčkovou a vepřový řízek. Celý život závidím lidem, když mi řeknou, že je jídlo nezajímá, že si na něj ani nevzpomenou nebo že jim nic neříká. A pak i těm, kteří ať snědí, co snědí, tak nepřiberou, i kdyby chtěli. Nezbývá než žít s tím, co mám.:-)
A jestli je váha o hlavě? No asi je. Nemám malou vůli, ale neumím si vsugerovat, že to co mi chutná mi vlastně nechutná a mám se spokojit s tím, že mi stačí jíst stále jídlo, které mne příliš nenadchne, pouze nějak zasytí. Vytěsnit permanentně a navždy jídlo, které mám ráda, je nepředstavitelné.
Podobně to mám s pohybem, hýbu se a cvičím, protože je to potřeba a udržuji si tím postavu, ale nikdy proto, že mi to přináší potěšení. Nerozumím lidem, kteří mi říkají, jak je pohyb naplňuje blahem. A že se jim něco vyplavuje do krve, z čeho mají slastný pocit, považuji celý svůj život jen za pohádku. Možná se u mne dostaví až po smrti.:-))
Proto se celý život pohybuji mezi několika velikostmi jak hubnu a tloustnu (nejčastěji od 38 po 42, ale měla jsem už i 34 a 44). Vím, že to není dobře, ale je to snad lepší, než se v etapách výrazně neomezovat a dopracovat se tak k vyšší nadváze.

Jsem obézní. Hodně. A podle některých tady možná i stará. A můžu ubezpečit všechny, které tady radí, že není vše jen tak jednoduché. Určitě takhle vypadat není můj životní cíl. Lidé se ničí kouřením, alkoholem a blbostí, ale pouze obezitu rozpoznáte na první pohled.
A jak poznáte na první pohled, že s tím nic nedělají?

A nyní k úpravě zevnějšku. Nelíbí se mi květáky a krátné vlasy u baculek. Sedíc v tramvaji za paní s tím to účesem a vidouc několik zlatých řetízků, zařezávajících se do faldů za krkem, už dříve jsem se zařekla, že toto nikdy. Tak mám polodlouhý vlas. Capri kalhoty u dam mého zevnějšku nechápu. Dělají nohu kratší a tlustější a absolutně nemám pocit, že by mi těch několik centimetrů délky ochladilo nohy v parném létě. Strakaté blůzy nemám ráda, protože miluju výrazné šperky. Miluju fialovou barvu. Je to špatně? 

Že se nepletu? vždyť šperky děláte sama,že? Co moje Jezerní mátový náhrdelník?
Fialová je skvělá, Ada jasně píše, že obezita neznamená se blbě a rezignovaně oblékat. Opakuje to už co sem chodím. Taky mi je 43 (za 14 dní) - mám 44-46, tvar jako jako zralá hruška a chodím barevně, vesele, úměrně svým proporcím - ani mě nenapadne rezignovat na to, co mám na sobě. Tepve teď si to užívám naplno: mám peníze + MP jako vodítko co s čím a jak = radost oblékat. Už se těším na korálky ! Kubaka

Ad „Jak poznáte, že s tím nic nedělají?“ - Víte, ono se už z úpravy vzhledu (oblečení, účes, doplňky, ruce atd.) dá poznat, jestli má dotyčná svůj život v rukou, nebo jestli rezignovala. A zrovna tyhle dámy na fotce rozhodně nepůsobí dojmem, že jim záleží na zdraví a vzhledu a že nějak aktivně pracují na změně, že např. hubnou a chtějí být hezké…

Neodolala jsem a podívala se na Vladstrachna na Fler. Tedy, obecně nestojím o korálky, ale tohle je úžasné. Smekám.
lilip: vaše je Jezerní královna? Překrásná.

Ale ne, klienty pro manžela nehledám:-)
Prostě beru obezitu jako civilizační nemoc a formu sebepoškozování. A nemyslím, že by s tím neměli ti lidé nic dělat. Naopak, měli by se o sebe víc starat po všech stránkách.
Myslím, že autorka blogu je mladá, vyrůstala v 90tých letech.
K tématu se mi ještě líbí článek pana cuketky http://cuketka.blog.ihned.cz/…e-slovo-od-b

Už několik let si lámu hlavu nad tím samým. KDO a KDY určil, že od určitého věku (některou to ale potká hned po svatbě, protože už má s Frantou „svý jistý“) se z ženy musí stát naprosto asexuální až bizarní bytost odpovídající výše uvedenému popisu?? Malá osvěta, lenost, nezájem nebo naprostá ztráta sebeúcty??? V každém případě těchto děsivých výjevů potkávám spoustu a když se najde nějaká výjimka, žena notně nad 40, která by svým kouzlem stčila do kapsy kdejakou dvacítku, tak upřímně jásám a beru si jí za vzor!

Ado, navrhovanou barevnou kombinaci bych si na sebe nevzala, nelíbí se mi… Barevný stan také ne. Ale tříčtvrťáky mám ráda. Nosím k nim delší trička na tělo a cítím se v tom dobře. Voživený květák na hlavě nemám a nebudu nosit podpatky, protože je nemám ráda (a protože mám metr osmdesát - a můj muž taky).

V sukni a podpatcích se trápím.

Příspěvek upraven 13.05.12 v 22:03

Taky nechápu, vždyť tyhle „kalhoty“ jim v horku stejně nepomůžou je v nich stejné vedro jako v dlouhých. Nehledě na to, že jsou v téhle kombinaci naprosto jsou ohavné.

Dovolím si nesouhlasit. Ve vedru je hodně znát zda je nohavice dlouhá nebo krátká - to za prvé. A za druhé - sukně s nadváhou je teprve to pravé peklo, zvlášť odřená stehna…

Jo, tak to nešálíš.Mám metrákovou spolužačku a když jsme se sešly u doktora za plentou, valila jsem oči. Chudák, měla na stehnech fleky jak vypálené od žehličky.Bylo vedro a přišla v sukni naboso…však taky sotva šla.

Do metráku mám hodně, ale opravdu hodně daleko, přesto si v horku dřu stehna o sebe, což je bolestivé. Šiji si lehké „kraťásky“, které nosím pod sukní (je mi 55+ a nejkratší sukně dosahuje do půl kolen.

Páni.. Jsem dost hubená, tak jsem netušila, že nohy o sebe můžou drhnout.. No.. Neřekla bych, že tohle někdy řeknu, ale ještěže mám nohy do O co se tu člověk nedozví 

Obezita mi (zatím) nehrozí a do metráku mi pár desítek kilo zbývá, ale problém otírajících se stehen znám důvěrně, hubnutí nehubnutí. A kamarádka mi před časem poradila dobrý trik: Koupit si kvalitní lubrikační gel, nejlépe silikonový (nesmějte se, fakt…) a vnitřní stranu stehen jím přetřít. POkud je hodně horko a člověk se víc potí, tak přes den zopakovat. Mám za tímto účelem jednu lahvičku i v šuplíku v práci a opravdu doufám, že se mi tam nikdo nehrabě, asi by se dost divil, čím trávím pracovní dobu:)). Opravdu to pomáhá, stehna se o sebe nedřou a zároveň není potřeba vařit se v kalhotkách s nohavičkou. Zkoušela jsem i dětský olejíček, pudr atd., ale ten lubrikant je fakt nejúčinnější. Doporučuju ovšem gel bez vůně:)

Jojo, tohle znám. Já ale na sukně v létě rezignovat nehodlám a nosit pod to kraťasy nebo kalhotky z nohavičkou není moc řešení proti horku. Tak jsem hledala nějaká řešení po netu, a co jsem našla a hodně mi to pomáhá, je natřít se normálním tuhým antiperspirantem. Pak se mi ta kůže na stehnech nepotí a tudíž se při chůzi nelepí k sobě a nezpůsobuje to ty odřeniny a opruzeniny.

Odřená stehna se dají řešit kalhotkami s nohavičkou -česká firma evona.cz - Fantastický vynález, mám je odzkoušené a zase mohu nosit šaty i v horku.

Na stehna, která se o sebe třou, používám antiperspirant, je celkem jedno jaký, jen normálně kvalitní. Léta vyzkoušeno a opravdu funguje. Sukně či ještě lépe šaty jsou do horka nejlepší, obzvláště pro nás, co se hodně potíme.

Tak s tímto nemůžu souhlasit, záleží pouze a pouze na meteriálech, ze kterých jsou kalhoty ušité. Pokud jsou z lehké a prodyšné látky, tak se v nich budete cítit příjemně, i když budou dlouhé.

Máte pravdu, ale to by ty kalhoty musely být lněné. Ty se ale hodně mačkají a po cestě v MHD do zaměstnání už hned ráno člověk vypadá zmačkaně, po celodenním nošení a cestě z práce už má na sobě hadr.

Sehnat lněné kalhoty ve velikosti 46 a více - ale pozor, v prodloužené délce - nu, hodně štěstí…

Milá Ver, vy asi chodíte v létě v dlouhých rukávech, vždyť je to jedno, jako u kalhot, dlouhé nebo krátké Za sebe můžu říct, že je to pořádný rozdíl, proto volím kratší, rukávy i kalhoty 

Ano chodím a opravdu rozdíl mezi dlouhým a 3/4 nepozoruji (jako hlavní výhodu vidím v tom, že nejsou vidět moje křečové žíly)

Dlouhé široké rukávy i dlouhé široké nohavice, nejlépe lněné či hedvábné, chladí a jak povívají, chladí ještě víc. O moc příjemnější než šortky a tílko, i když připouštím, že ne tak seksííí.

první fotka a mě hned znělo v uších „V řadě za sebou tři…“ 

MNĚ! proboha, MNĚ! Mám maturitu, fuj!

Karolíno z Prahy, nejsi náhodou Karolína M. z Prahy?:)

Jsem Karolína z Prahy s příjmením začínajícím na M a končícím OVÁ 

To Vás ovšem vůbec neomlouvá!

Sakra, až teď mi to došlo. Dobrý.

Ado, v jedné z dřívějších diskusí jste za slovo „vyblitost“ a jakékoliv varianty hrozila smazáním a možná něčím horším (věčným zatracením). To jsou mi posuny. Nad 3/4 jsem přemýšlel na minulé poradě v práci, kde je mělo 3/4 ženských. Je to hrozný hnus (a teďko to není zastírací manévr).

Proč je to hnus? Když si je vezme normální ženská s normální postavou bez křečáků, tak proč hnus? Chlapům se 3/4 nelíbí?

Nevim, jak ostatnim chlapum, mne ne. Nedokazu ani poradne proc, ale je jen malo veci (z obleceni), ktere by se mi na zenach tak nelibily.

Hergot, čím to asi bude, že ty dámy v tramvaji ( a mnohé další) mají na sobě takovou unylou šedivinu? Tipla bych, že to bude kombinace nízkého sebevědomí a bídné nabídky trhu. Když se tak zamyslím, tak snad nepotkávám žádnou ženu ve věku středním a výš, která by byla odvážněji a osobitě oblečená.
Jinak teda ty „slimky“ v navrhované „oslnivé kombinaci“ musí být na korpulentní ženě přímo omračující.A trííčo přes prdel to nezachrání.Dobrá motivace držet figuru v mezích normálu!:-)

Na nabídku trhu bych nic nesváděla; to zní, jako kdybychom všichni byli odsouzeni k nákupům na tržnici… Nabídka je dostatečně pestrá, ovšem pouze pro člověka, který skutečně CHCE vypadat hezky a je ochoten do nákupu oděvů investovat trochu více energie, než kolik vyžaduje skok k nejbližšímu rákosníkovi… Nákup slušného oblečení ve větších velikostech vyžaduje trochu běhání a shánění, ale jde to. Ovšem pro některé ženy je bohužel snazší smířit se s méně namáhavým oblékáním na tržnici nebo v laciných zásilkových obchodech typu Bonprix (tržnicová kvalita).

Tady bych se korpulentnějších žen zastala - ono taky záleží na tom, jaký člověk je. Maminka po několika zkušenostech zhnusený pohled na velikost 46 + konstatování typu „no na vás teda nic nemáme/tohle se ve vaší velikosti nevyrábí“ apod. rezignovala a nakupuje většinou z katalogů. Ano, dá se oponovat, že to mohla takovou prodavačku seřvat atd., jenže někdo na to prostě povahu nemá a po takovýchto zkušenostech po dalším snižování sebevědomí neprahne. Nehledě na to, že metabolismus se liší člověk od člověka a věkem se mění k horšímu, aneb zhubnout něco ve dvaceti je mnohem lehčí než se o to pokoušet ve čtyřiceti.

PS pro případné rejpaly: Mám BMI 22 a pokud jsem se vědomě snažila zhubnout, nikdy se mi to nepovedlo.

Je to pravda, já to znám s mamkou - ta má velikost 40-42, ale má větší prsa. A to můžeme chodit po nákupních centrech z prava do leva a zase nazpátek a také nic pěkného, moderního a nepytloidního velmi těžko sháníme. A když to zkombinujete se skutečností, že obě dost nerady nakupujeme oblečení, tak pak člověk moc možností nemá 

Nesúhlasím veľmi s tvrdením, že nadváha a obezita súvisí s vekom a nedá sa veľmi nič robiť. Ja celý život /od puberty/ bojujem s kilami a dovolím si tvrdiť, že všetko je to otázka sebadisciplíny a pevnej vôle. Mám 55 +, výšku 160 cm, a keď mám 59 kg, je to ideálne, pri 60 kg dobré a hneď, keď váha stúpne o 2-3 kg, nabehnem na moje osvedčené stravovacie návyky a zhodím ich bez problémov /v mladosti počet nadbytočných kíl bol väčší/. Takže ide to bez ohľadu na vek, nevidím u seba rozdiel pri chudnutí v 25, 30, 40 či teraz v 56. A trištvrťáky občas nosím, ale elegantné, čierne, s lodičkami a pekným vrškom, takže nie je to problém tých nohavíc, ale celkového zjavu ženy, jej upravenosti. Je fakt pravdou, že u niektorých žien je úplne jedno, čo majú na sebe, nie je to v oblečení, ale v celkovej ošumelosti, rezignovanosti, a bohužiaľ, v dosť početnej skupine okolo 50+ už tie ženy ani nevyzerajú ako ženy, ale ako bezpohlavné tvory bez štipky snahy o ženský výzor.

Tak to já bych to zase klidně svedla, a to z valné většiny.Nejen výše uvedená spolužačka( taky má problém s ošacením), ale i jedna z kolegyň v práci je poněkud zavalitá.I když by měla zájem vyrovnat se v možnostech oblékání štíhlým spolupracovnicím ( je celkem mladá, přibrala 30 kilo"po dětech"), má s tím velký problém. Jak ona tvrdí- „prolezu kde co, ale prostě buď se mi to nelíbí, je to jak na důchodkyně, nebo v mým čísle prostě nemají..“Občas mívá štěstí v Takku, to snad jediné si pochvaluje.
Sama mám monstrózní tchýni, to je to samý v bledě modrým.Ale ta je celkem náročná, tak si nechávala hodně šít na míru. Jenže- švadlena není kouzelník, i kdyby se přetrhla, figura jako bedna bude ve všem vypadat jako bedna, co si budeme nalhávat.Každé oblečení vypadá nejlépe na štíhlé nebo alespoň nepříliš silné postavě.Je mi líto, ale je to tak.Jak se říká: " máš-li křivou hubu, na zrcadlo se nezlob.." 

Chany, naprostý souhlas. Pomíjím důvody tloušťky, protože otázka není tak jednoduchá. Tak problém s konfekcí je velký. U štíhlé postavy se nějaký ten centimetr ztratí, ale u tlusčí se nesedící deseticentimetr/y neztratí. Každý tloustne trochu jinak, v jiných partiích, a výrobci tolik variant pro různé druhy postav nenabízejí. Ve větší velikosti je třeba daleko víc hledat a vybírat, a často stejně bez úspěchu. Spravila by to švadlena nebo krejčová, ale to je finančně i časově náročné. Proto se většina žen spokojí s konfekcí a v horším případě i s tržnicí a nesedícím oblečením.

Tchibo je příšerné i pro štíhlé, na sebe bych si tam nic nekoupila, je to německá starámladá materiálově a střihově mizerné, a proto dost předražené.
Když z dálky zahlédnu v C&A oblečení ve vetší velikosti a pak na ulici, tak jako minulý týden jednu paní v jejich černých kalhotách a sáčku v cyklamen barvě z poslední kolekce (ve velikosti tak 46-48), není to špatné.
V Takko v největších velikostech si možná vyberou hodně silní - nepěkně obézní, ale výběr mi také nepřipadá dostačující.
Pak jsou speciálky, třeba prodejna Adamis v nákupáku na Smíchově, kde mají hezčí a kvalitnější oděvy, ale to je asi jen okrajová záležitost kvůli cenám, prodejna je vždy prázdná, nikdy nemají narváno, když chodím kolem.
Skoro všechno ve velkých velikostech jsou pytle/stany bez tvarování. Chodívám vybírat a radit s oblečením silnější kamarádce (která rozhodně není „rozežraná“), a proto se silnějšími cítím, mají to mnohem těžší.

30 kilo po dětech? Kolik těch dětí snědla?

Mimochodem, pokud jde o to, jestli silnější ženy můžou mít ty výrazné barvy - mám v práci kolegyni, metr šedesát a fakt kulatou. Je úžasná. Nosí rudé boty, jasně červené sukně, krajkové šaty, šifonové řízy… Obdivuju ji za to a docela ráda bych někdy viděla její šatník. Nosí to s takovou samozřejmostí a šmrncem, že se vždycky těším, v čem přijde

Ado, máte opět pravdu. Tyto ženy tím oblečením popírají svou ženskost (abych objasnila situaci, pro mne ženskost nemusí nutně znamenat sukně a podpatky). Otázka je, PROČ na sebe oblékají stany a na hlavě mají květák.

me tedy vubec nenadchla, zvlast kdyz si predstavim pro jakou vekovou kategorii to ma byt. Tohle mi zase prijde trochu jako „barvy za kazdou cenu“. K ruzovym kalhotum a modre tunice mi prijdou divne ty cerne boty a kabelka uz to cele dorazila.

Viděla bych to na neutrální kousky s jednou výraznou barvou. A mimochodem, potkat někoho v té navrhované kombinacvi od Tchiba:

Tak mě nepohorší - max si poklepu na čelo nad tou riflovou bundičkou. Ale koneckonců vlastně proč ne? Co přesně je tady špatně - ráda se poučím?

Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo má (možná podivnou) averzi k džínovým bundičkám… Každopádně už nějakou dobu se ji snažím setřást, jelikož na What I wore jsem ji párkrát viděla i v celkem dost nositelné kombinaci… Předsudek ještě ale nějak nezmizel, sháněla jsem se spíš po džínovém vypasovaném saku než neforemné bundě… No, ale stejně jsem zatím nic z toho do šatníku nezařadila. Asi to není pro mě, i když uznávám, že ve správné kombinaci to není vůbec špatná věc 

Mám to podobné - džínová bunda není pro mne. Zkoušela jsem jich během let mnoho, dokonce jsem si asi 2, 3 koupila, jedna byla vypasovaná se strečem, a stejně jsem ji nenosila. Vypadám lépe v sáčku, svetříku, případně v bundičce sportovní - nejlépe „holčičí“ jaké má Sportalm. Džínové bundy pro mne asi zůstanou tabu navždy.:-)

Mně připadá džínová bunda jak vršek od montérek. Ano, nosí se - viz článek o tomtéž na Blondýně - ale mně už k tomu chybí jedině francouzák (do ruky, ne do úst).

Tak to já jsem si džín.bundu Gerry Weber koupila,dokonce mám pocit,že je to"nadměrná" řada Samoon.Je vypasovaná a ještě má trochu vycpaná ramena.Takové montérky bych brala. http://www.house-of-gerryweber.de/…n,de,sc.html a ty 3/4 tam mají taky.To je asi fenomén:o))

Mozna ta rafinovanost spociva v tom, ze nad tim uz 5 minut premyslim a stale nenachazim odpoved. Takze rafinovana - rafne vam to myslenku do hlavy a uz vas to nepusti.

Rafinované na ní není nic. Ale nepřijde mi pekelná, naopak, cítím ji jako spíš ležérní a v pohodě.

Taky bych ji nezaradila jako uplne pekelnou, ano nesnasim barvu jakou maji ty kalhoty, rafinovana mi nepripada, ale kdybych v tom nekoho videla tak se nad tim nijak nepozastavim. A pridat k tomu nejaky barevny doplnek a hned je to o stupen lepsi.

Já tuhle hnusnou režně šedopřírodní mám hodně ráda v kombinaci s bělostnou - je to takové… Takové čisté. S jakoukoli jinou barvou je ta khaki o pár stupňů hnusnější 

Edituji překlep

Příspěvek upraven 13.05.12 v 22:28

Prohlédla jsem si Tchibo kolekci a říkám si, že kdyby se české dámy nad padesát (věkově i velikostně) oblékaly takhle, bylo by to pořád znatelné optické zlepšení.

Presne to jsem chtela napsat. Na zadek z te kolekce nepadnu, ale porad to vypada alespon tak nejak „slusne“.

Mně ta Tchibo kolekce pro větší velikosti připadá nenápaditá, ale vhodná pro větší velikosti u žen 30+. Spíš bych tam vybrala jednotlivé tričko nebo košili a doplnila to na míru šitou sukní nebo lehkými kalhotami. Kalhoty typu „kapri“, jsou-li ušité z bavlny, jsou velmi pohodlné, ovšem vhodné na nošení na výlety, na posezení na zahradě, nošení na doma. Rozhodně to není vhodné oblečení dámy středního věku do zaměstnání, pokud se nejedná o uklízečku v místní škole, která si pěšky odskočí do práce o dva bloky dál.

Inu není práce jako práce. Do klimatizované kanceláře by takhle nikdo nezamířil, protože by nastydl. Tam, kde budou mít vevnitř teplotu shodnou s venkovní (což mám například já a ve třicítkách je to pošušňáníčko), odpustím téměř každý oděvní prohřešek, který dovolí přežít.

Nojo, tak si vzdušnou sukni po kolena a bavlněné tričko, a ne kalhoty (ještě k tomu jen o pár centimetrů kratší než plnou délku) a umělinový polyesterový hadr nad to, ne?

S tím nabádáním lidí, že se stačí hýbat bych trochu šetřila. Minimálně bych nezapomněla podotknout, že jsou lidé, kteří s nadváhou příliš udělat nemůžou ( a nemyslím tím výmluvu na těžké kosti ale nemoci typu snížená funkce štítné žlázy, kolaps metabolismy atd.). Mám známou kterou tyhle poznámky vždy velmi raní protože sama s tím nic udělat nemůže a často jí dávají najevo, že se stačí lépe stravovat a cvičit a líp se oblékat. A ono se obléct do barev když se necítíte ve své kůži není tak snadné…

Při čtení řádků o hýbání mne štítná žláza taky napadla (a ji někdo připomene). Nějak se nám její onemocnění v poslední době rozmohlo, že?!

Příspěvek upraven 13.05.12 v 22:16

Milý chlapče, mojí babičce sežral její vlastní imunitní systém štítnou žlázu, taktéž mojí matce a sestřenici. Mně přijde, že lidí, co mají problémy se štítkou, je dost.
Já jsem pro změnu těžká alergička. A když občas oteču tak, že sotva můžu chodit, nebo jsem tak pokrytá nějakou kožní ošklivostí, že se málem plížím pouze pod rouškou noci, když už teda musím ven, tak si občas u plného vědomí, že to věru není vyvážená lehká strava, otevřu bonboniéru a celou ji sním. Ano, občas řeším frustrace jídlem a ne vždy to je mrkev vařená v páře. Jsem s dovolením člověk.

Dobrá zpráva pro vás: existují léky, jimiž se dá funkce štítné žlázy substituovat (váš lékař vám je jistě předepíše a nenechá vás trápit), a také existují tzv. antihistaminika, která tlumí alergickou reakci, eventuelně i další léky, díky nimž se dnes už alergici nemusejí trápit jak zvířata… Tak jestli bydlíte někde, kde je dostupná lékařská péče, tak neváhejte!

Cheri, prectete si tu dalsi moje prispevky.

Milá janepear, musím s Vámi nesouhlasit, sama mám sníženou činnost štítné žlázy a nadváhu nemám, myslím si, že v naprosté většině případů stačí začít se hýbat a střídmě jíst.. Říkám v naprosté většině, protože je mi jasné, že tohle není vždy ideální řešení, nicméně se řídím heslem „pokud člověk chce, všechno jde“.

Neříkám přece ,že to tak má každý, ani neříkám že si řada lidí za svoji tloušťku nemůže…jen jsem chtěla podotknout, že černobíle tvrdit, že se stačí hýbat a jíst zdravě je blbost.

No já zase musím nesouhlasit s vámi. To že s hypofunkcí problémy nemáte neznamená, že je nemůže mít někdo jiný, sama jsem toho příkladem. Před tím než jsem onemocněla, tak jsem si byla schopná udržet postavu snadno, když jsem chtěla zhubnout, stačilo začít víc cvičit a trochu se omezit v jídle. Poté co jsem se začala s hypofunkcí léčit jsem za dva roky ztloustla 10 kilo a absolutně nemůžu s váhou hnout, jsem z toho už občas zoufalá. Přestože pořád nejsem tlustá (nosím velikost 36-38), tak mě děsí ta neschopnost zhubnout a pocit, že třeba budu tloutnout dál. Věřte tomu že už jsem zkusila skoro vše. Buďte ráda, že vám štítná žláza problémy nedělá, každý to štěstí nemá.

Můžu se podepsat pod každé slovo. Bohužel, kdo nezažil, tak těžko pochopí. A k jedovaté poznámce týkající se toho, že „se nám nějak to onemocnění štítné žlázy rozmohlo“ dodám: ano, opravdu se nám to rozmohlo. Endokrinologické ambulance v celé republice mají poměrně nabito, takže to není jen optický klam. Ten, koho se to doposud netýká, ať v duchu a s pokorou poděkuje, není opravdu o co stát.

A k tématu: úvodní fotografie je hrozná, ale moc nerozumím tomu všeobecnému odsudku 3/4 kalhot pro dámy 40+. V létě je na dlouhé kalhoty horko, to je prostě fakt, i těch cca 15 čísel délky je ve vedru znát a ne že ne. Takže až mi bude přes 40, tak pak už doživotně jen v sukni, ano? A to vymyslel který módní guru? My už zase máme striktní módni diktáty?

s velikosti 36-38 neschopnost zhubnout vubec nemusi souviset se stitnou zlazou ale s tim, ze mate takovou konstrukci tela, ze na 34 se bez anorexie proste nedostanete. To byt muze, ale neverim, ze takova velikost 48 se da svadet pouze na stitnou zlazu

Porucha funkce štítné žlázy z nikoho bečku sádla neudělá. Průměrný přírůstek váhy u pacientů s hypotyreózou je 8 kg - ústy prof. Svačiny, předního českého odborníka na metabolismus a obezitu (nomen omen, opravdu se tak jmenuje).

Znával jsem jednoho chirurga, nějaký pan doktor Chromčák to byl. Ale na někdejšího ministra zdravotnictví Rubáše nemají ani jeden. 

Jo, něco jiného je odhad a něco jiného realita v individuálních případech. Viz doporučený váhový přírůstek u těhotných…A ještě bych měla připomínku, že opravdu existuje víc zdravotních příčin (léků…) tloustnutí. Můj bratr má rozstroušenou sklerózu a po braní kortikoidů během dvou měsíců ztloustl o 20 kg, naštěstí se hloupým neznalým připomínkám o tlusťoších smál, já bych to nezvládla číst a slýchávat (jako zde na MP) takové útoky.

Naprostý souhlas. Tuším, že jsem k tomu nedávno četla cosi podrobnějšího, a že lidí, kteří svoji nadváhu, neřku-li obezitu, mohou svést na hypotyreózu, kortikoidy a podobné věci, je v populaci tlouštíků naprosté minimum (jednotky procent). Naopak většina je těch pohodlných, kteří raději najdou nějakou výmluvu, než by cokoliv změnili a zhubli. Samozřejmě, že nadváha i obezita mají vždycky nějakou příčinu, člověk může mít nějakou nemoc, která se vznikem nadváhy souvisí - ale většinou se to dá řešit. Chce to jediné - doopravdy chtít. A být ochoten pro to něco obětovat, být na sebe trošku „zlý,“ přestat se falešně rozmazlovat. A nebo si nelhat do kapsy a přiznat si - já prostě hubnout nechci. Pokud chci, tak to půjde, ale zadarmo to nebude a samo se to neudělá.

Budu mimo modni tema, ale neda mi to.
On si nekdo dovoli mit vuci vasi zname nejake poznamky? Asi jsem trosku „postizena“, dlouhe roky jsem mela opacny problem - nedarilo se mi pribrat a mela jsem dojem, ze vuci tlustym si prave nikdo zadne poznamky nedovoli, ale vuci hubenym je lidi sypou jak na bezicim pasu.
Priklad - me tluste kolegyni nikdo nerekl at si radeji ten zakusek po obede uz nedava (tlusti jsou prece vsichni chudacci, za tloustku nemuzou, neni to slusne neco jim rikat)vuci me byly poznamky typu „poradne se najez“ na dennim poradku.

Příspěvek upraven 13.05.12 v 22:35

souhlasím. jsem dost hubená, a poslouchám nějaké řeči pořád. prý hubeným se to říkat může, protože je to vlastně lichotka…

jsem na tom podobně… a pokaždé mi naskočí výrok spolužáka mé maminky, který mě viděl na fotce z promoce a mojí mamince oznámil, ať mi dá najíst. Odpálila ho slovy, že sním víc než ona (což je pravda). Jenže zatímco ona je poměrně malá a poměrně dost kulatá, já jsem při 175 nikdy nepřekročila 55 kilo…

Já mám zase pocit, že v poslední době, má každý obézní člověk problémy se štítnou žlázou…(Nechci vůbec říct, že je to problém Vaší známé) - dost obézních lidí se podle mě jen vymlouvá - taky toť otázka, jestli je váha důsledek problému, nebo problém důsledek váhy. Protože většina obézních lidí se prostě nehejbe a o zdravým stravování taky neslyšeli. Těch, co jí dobře a mají pohyb a přesto jsou obézní je podle mě minimum. Nic proti tomu nemám, ale proč je takovej problém si přiznat, jsem tlustá, protože jsem líná a je nutný svádět to na kde co? Vídám cestou do práce kvanta obézních lidí, co se sotva valí, ale přitom mají vždy v ruce nějakou mňamku od KFC a podobně…

Příspěvek upraven 13.05.12 v 22:48

Souhlas, mám taky štítnou žlázu, jsem 4 měsíce po druhém porodu a už jsem sundala skoro 16 kg (ještě 11 mě čeká). A to fakt nejsem z těch, co hubnou samy kojením - ale protože to nešlo, navštívila jsem poradkyni - teď mám o 3 kg míň, než před druhým těhotenstvím a vidím, že to fakt jde.

Víte, já čím jsem starší, tím menší jsem ranařka. Obezita je především civilizační nemoc a nakolik si za to kdo může sám, toť otázka. Morbidní obezita a extrémní přejídání je v podstatě forma sebepoškozování. Nikdo není tlustý dobrovolně, většina lidí se pokouší zhubnout a nejde jim to. Máme právo je odsuzovat?
U nás je zažité nevěřit na duševní nemoci a neduhy. Ale já osobně si nemyslím, že někdo má právo štítivě se zašklebit a pronášet poznámky o odporně tlustých lidech a jak si za to můžou sami. Závislost na jídle je těžká v tom, že na rozdíl od alkoholika nelze abstinovat celý zbytek života. A tišení všech bolístek jídlem máme všichni v sobě zakódováno od miminkovského věku. Zkuste si přečíst knihu psychoterapeuta Yaloma Láska a její kat. http://www.databazeknih.cz/…ji-kat-51604 Popisuje tam svou tlustou pacientku, která zhubla během psychoterapie (což je asi také jediný možý způsob). Uvidíte, že to není žádná sranda a málo lidí na to má sílu.
Stejně tak mi vadí, když někdo s despektem komentuje něčí hubenost ve stylu: Fuj, to je anorektička. Anorexie je především vážná a někdy smrtelná nemoc, kdy dotyčná žena strašně trpí a v podstatě se pomalu a bolestivě zabíjí. To není nějaký rozmar jako že budu hubená.
Spousta hubených lidí anorektických není, jsou vysportovaní a zvládají se držet na uzdě, případně zapůsobí genetika. nevidím důvod, proč se do nich navážet.

Připomněla jste mi rozhovor s jedním diabetologem. Ptali se ho, jestli se zlobí na pacienty, kteří si nedokáží odříct příliš kalorické jídlo a proto nehubnou. On na to řekl, že ví, že jídlo je možná jediné potěšení v životě těch lidí a on jim ho bere.

Tak já neřeším ani obezitu ani anorexii, je to každého věc. Vadí mi, když ti lidé svoji slabost svádí na jiné věci (genetika,…). Každej jsme nějakej, ale jako alkoholik je přítěž pro společnost, stejně tak obézní člověk. Vadí mi v první řadě výmluvy typu - když já se nemůžu hýbat, nemůžu tohle, tamto, jíst zdravě je drahé… Neodsuzuju člověka při těle, paradoxně se setkávám s tím, že mi lidé při těle mají tendence vykládat, jak se blbě stravuju a měla bych se najíst něčeho plnohodnotného (řízek,škvarky,pár­ky), aby ze mě byl „kus ženský“. Ono dokud si budou lidi s brutální nadváhou říkat, že je to genetika a používat označení „baculka“, tak taky budou nosit hábity a květáky…

Barbu, zlatá slova! Souhlasím: nejsem ani hubená ani tlustá, ale vím, jak takové jedovaté poznámky dokáží deprimovat: dala jsem si velkou práci takové nešťastné holce vštípit trochu sebedůvěry a najít radost ze života, a bum! Bezmyšlenkovitý pošklebek ji zase srazil, kde byla. Myslím, že by neškodilo trochu taktu - když už nemáme výchovu.

to MP Barbucha: Súhlasím s Vašim názorom. Mám kamarátku, ktorá je odjakživa štíhla a počúvať jej reči o tom ako nechápem, že niekto tučný nevie schudnúť (však je to iba o sebadisciplíne…) je naozaj otravné. Hlavne spôsob akým podobné názory prezentuje. Nikdy nemala problém s váhou, všetci v jej rodine sú štíhli a vysokí. Nedokáže pochopiť a prijať to, že niekedy je to o psychickom bloku, človek sa môže snažiť a občas jednoducho nejde schudnúť.

Tak abych se opravila, ke svojí poznámce…nemyslím si že štítná žláza může za masový nárůst obezity…je to jenom ilustrativní poznámka, že existují lidé( a není to většina ale vyjímky), kteří za to nemůžou přesto jsou házeni do jednoho koše s ostatními co si za to můžou sami.

Nadváha u žen středního a vyššího věku může být způsobena mnoha faktory, vůbec to nemusí být jen rezignovanost a záliba v tučných jídlech. S přibývajícím věkem už člověk nestíhá tolik sportovat, v zaměstnání je velká konkurence mladších a doplňování znalostí stojí více energie a času než dříve, do toho vám začnou marodit a umírat rodiče. Paradoxně jsem nejvíc přibrala v době, kdy jsem se několik let starala o těžce nemocné rodiče, pracovala převážně v noci a velmi málo spala. Přes den nebyl čas se pořádně najíst (vedle člověka trpícího těžkou demencí, který ve svých 85+ letech jí podobným stylem jako roční dítě člověka přejde chuť). Teprve večer jsem dokázala něco sníst a usedla ke své práci a dělala dlouho do noci. Když se k tomu přidá ještě přechod a zdravotní problémy způsobené dlouhodobým přetížením, je vymalováno.

Souhlasím, nedostatek spánku vede k přibírání. Mně se daří hubnout až teď, když mladší dítě už prospí celou noc. Předtím, když se budil někdy i každou hodinu, jsem měla váhu prostě zapikanou, ať jsem přes den cvičila, jak jsem mohla a hlídala se v jídle, nespat je prostě velký stres a tělo si dělá zásoby.

Oni se bohužel všichni strkají do jednoho pytle, jenže ono je to velmi individuální a každé tělo se chová jinak. Někdo při stresu nemůže jíst a hubne, jiný naopak jíst musí, aby stres zvládnul. Pokud se má stres (myslím tím opravdový stres, když se člověk dlouhodobě stará o těžce nemocného nebo o nemocné dítě a u toho pracuje) zvládnout dlouhodobě, jdou ohledy stranou a člověk dělá vše pro to, aby vůbec přežil. Ale nejdůležitější je, jak se člověk sám cítí. Přestože mám velikost 44 a mám nadváhu (a vím, že velikost 40 nebo alespoň 42 by mi slušela líp), cítím se dobře, hýbu se a nefuním u toho, hraju s dvouletým vnukem „fotbal“, nosím barvičky a občas něco lehce extravagantního.

Trochu OT na druhou, ale nad sestřiným čerstvým mimčem mě napadlo, že cosi jako příkaz k ukládání zásob se může začít v mozku tvořit už v prvních dnech… Starší dcera coby mimino hladověla (nevěděli jsme to - nezkušení prvorodiče a doktoři na to taky hned nepřišli) - a teď je obézní. U mladšího jsem už tak nějak tušila opětovný problém s nedostatkem mléka, zavčas začala dokrmovat a je v normě (ba býval i dost hubený). Mě prý máma musela taky přikrmovat (taky na to přišla až po neutichajících pláčích) - mám obrovský problém udržet váhu jakž-takž v normě (vel.38-40). Netvrdím, že je to původ obezity všech těch davů s levnými salámy v Kauflandech, spíš souhlasím s tím, že je to do značné míry psychický problém.

Ono někdy můžete mít vůli jakou chcete, ale v některých situacích si tělo říká, že potřebuje zásoby, protože ví moc dobře, že mu zaručujou přežití, a nějaká estetika jde stranou. Nejsem ani těhotná, ani v přechodu, jsem štíhlá a jídlo si hlídám, ale někdy jsou chvíle, kdy o sobě nevím, mám okno a moje tělo do sebe bez mýho vědomí láduje tučný a sladký a pátý přes devátý. V takovou chvíli vás salát neuspokojí, ať se snažíte sebevíc. A teď si vezměte, že jste v situaci (hormonální změny - přechod, těhotenství - chronická únava, stres, nemoc…), kdy se tohle opakuje pořád dokola a kdy je jídlo vlastně to jediný, co máte, jak už tady padlo. A s tím pohybem - ne vždycky to jde, třeba zase já, protože jsem pořád nemocná a unavená, mám problém s výdrží a pravidelností, protože mi vždycky do tréninku vpadne nemoc, člověk začíná zase odznova…Ale to jsou pidiproblémy, ale i přes to, že jsou pidi, si umím představit, že jsou lidi, pro který je to fakt nezvladatelný. Jenže tomu holt některý lidi neuvěří, dokud to nepoznají na vlastní kůži.

Souhlasím s názorem, že v určitém věku, životním období, či situaci a s onemocněním Š.Ž. to není o chtění a lenosti…Přes 10 let boje s tím onemocněním, kdy občas trápí kardioproblémy,pro srdce zničující stálý vysoký tep jak při soustavné rychlé chůzi a lékař radí piánko a klid a víceméně žádný sport, při kterém se dají spálit kalorie, tak to se to blbě udržuje váha…Když máš rozhozené funkce všeho i zažívání a zelenina a ovoce ti sžírají žaludek jak kyselina sírová a musíš spoléhat na vitamínový doplněk můžeš jen s hrůuou sledovat jak deko po deku jsi těžší a těžší, ač se nepřežíráš svinstvem…Soustavně povoluji garderobu a snažím se vypadat i přitom nějak šik, i když mám mnohem horší starosti…Jít na operaci, aby mě ta mrcha nezadusila, nebo risknout operaci a další zaručená kila navíc… Není vše jen černobílé.A ne každý má při nemoci ještě sílu myslet na vizáž, když sotva zvládá chod domácnosti.
Jo a moje 80letá máti mě před pár lety zabila větou, že proč jí nezaobstarám taky ty tříčtvrťáky a halenu, aby si nepřipadala jak vyděděnec mezi kamoškami kastrůlkářkami, se kterými se setkávala v seniorské jídelně. Tak co na to říci. Holt někdo vkus,šmrnc a odvahu k oblékání má a někdo ne, tak to bylo, je a bude…Někdo chce být originál, někdo je nešťastný, když nemá nějakou tu současnou „uniformu“. Někdo bude špeky na ulici vystavovat na odiv bez studu a suverénně ( což mi bytostně vadí z estetického hlediska, asi jako kamínek v botě) a někdo bude na veřejnosti nešťastně zatahovat trošku vypoluké bříško a stydět se. Každý jsme odlišný a líbí se nám něco jiného. Vím své,dělám v „odívání“. Než někoho odsoudíme a napadneme blbýma kecama, tak si zjistěme, jestli mu tím náhodou nekřivdíme. Jedna moudrá kámoška mi kdysi řekla, abych přestala od lidí očekávat, že se budou chovat a myslet tak, jak si myslím, že by se chovat měli, že nejsou všichni jako já. A že pak budu spokojenější a šťastnější a měla recht.

Naprostý souhlas.

Ad štítná žláza: dysfunkce štítné žlázy se dají léčit. Pokud si někdo stěžuje na hypofunkci, stačí zajít k praktikovi, který po výsledcích odběrů krve napíše třeba Euthyrox. Možná by stálo zato zvážit, jestli to není ještě něčím jiným- nepravidelný denní režim, špatně rozvržené jídlo v nevhodnou dobu, stres, nedostatek spánku atd. Vyřešit tohle může být občas větší oříšek než ta štítná žláza. Tím myslím třeba ty, kteří pracují na směny.

Nedávno jsem potkala paní, která vážila 200 kg. Když jsem se jí zeptala, kde k tomu přišla, řekla, že to podědila. To je problém značné části obézních lidí. Raději sami sebe přesvědčí, že to mají v genech a že s tím nic neudělají. Když k tomu přičteme nízké sebevědomí, celé to vyústí v sebelítost. Kterou někteří léčí čokoládou.

Ano, to si vždycky říkám, když tohle o váze a štítné žláze čtu! Copak ti lidi se neléčí? Já mám hypotyreózu také, než se na to přišlo, přibrala jsem asi 4 kila a ne a ne je shodit. Pak mi našli toto, začali mě léčit a cvičení a správný jídelníček začal normálně zabírat.

Ja nez jsem si sama zjistila, ze mi blbne stitna zlaza, jsem pribrala kil nepocitane. A nez jsem se konecne dobrala k tomu, ze je zhubnu jen tehdy, pokud uplne vyradim sacharidy (protoze krome stitne zlazy mne potkala i insulinova resistence), trvalo mi to. NIKDO mi neporadil. Ted jsem celkem v pohode (velikost 40 az 42, jak co), no v posledni dobe jsem par kilo pribrala, nedari se v pracovnim tempu jist bez sacharidu.
Takze nez ja zacnu rvat: „Boze, ta je tlusta, mela by se sebou neco delat!!!“, to driv zamrzne peklo.

ANo, mohla podědit, stejné návyky, jako jsou v její rodině už třeba generace.

A někdy takový člověk, prostě jen naroste. Nemám moc kilo rozdíl mezi horním a dolním oblečením však dělá dvě konfekční velikosti. Na to, že nahoře oblékám 48, má vliv genetika. A nejsem obézní.

Otázka dědičnosti je trošku složitější. Je fakt, že třeba frekvence vrozených hyperlipidemií je v populaci 1:500. To není málo. Nicméně drtivá většina z těch lidí jsou heterozygoti (23 párů chromozomů, v jednom uričitém páru jeden chromozom zdravý, druhý nemocný), což ty lidi předurčuje k tomu, že by se měli hlídat, ne že s tím nemůžou nic dělat. U obezity platí, že vliv dědičných : získaných faktorů na vznik je asi 40:60. Dál jde i o to, že rodina má osvojené určité stravovací návyky, matka učí děti vařit atd. Ale s tím se přece dá něco dělat. Chápu lidi, kteří se snaží aspoň se přiměřeně stravovat, ale zhubnout se jim nedaří třeba kvůli stresu nebo lékům (kortikosteroidy- záleží na formě aplikace a množství). Nerozumím lidem, jejichž jídelníček obsahuje převážně uzeniny, jídla z fastfoodů a spoustu sladkostí a kteří tvrdí, že svou nadváhu podědili a tudíž stejně nemají šanci s ní něco dělat.

Pokud jste podědila velká prsa, musela byste zhubnout do anorektičky, abyste je zmenšila. To je trochu jiná kapitola než ona dáma, která doslova tekla ze židle.

Tak ono to není tak jednoduché. Hypotyreóza se u každého projevuje jinak. A vaše domněnka, že se nasadí nějaký lék a je vyřešeno, je opravdu mylná. Někomu sedí jen jeden typ léků, někdo potřebuje kombinaci T3 a T4, někomu zabírá pouze přírodní a nikoli syntetický thyroxin. A mnohdy bývá také rozhozený adrenalin a vůbec tělo reaguje na zátěžové, ale i jiné situace divně. A přijít na to, jak tenhle složitý provázaný systém hormonů (štítná ž., nadledvinky, slinivka) dát dohromady, aby zase spolupracovalo to, co spolupracovat má, je běh na dlouhou trať. Je jednoduché říct, že se někdo vymlouvá a takových lidí je asi spousta, ale spousta lidí o tom ani neví, že může nějaký takový problém mít. Ne každý pacient „se vejde“ do tabulek a ne každý lékař je schopen posoudit člověka individuálně. Jsou lidé, kteří mají hladinu hormonů mírně vychýlenou, někteří hodně, jsou lidé, kteří žijí s hypotyreózou téměř bezpříznakově, ale také lidé, kteří skončili na vozíku. Ale ne kvůli tloušťce, ale proto, že jim nefungují klouby a žijí v ohromných bolestech. Ona hypotyreóza není tak nevinné onemocnění jak si každý myslí - no co, jsou tlustí, je to selhávání jednoho z orgánů (žláz) s vnitřní sekrecí v nezastupitelné roli regulátora.

Projevy hypothyreózy: pacient je spavý, zpomalený, přibírá na váze, je zimomřivý, má zácpu, může mít chrapot, padají mu a lámou se vlasy, může mít deprese. Na prostou hypothyreózu skutečně stačí Euthyrox obsahující L-T4, neb T3 je aktivní metabolit T4 z T4 vznikající. Kombinované preparáty jsou vyhrazené pro speciální případy, např. ca štítné žlázy u mladších pacientů. Diagnóza hypothyreózy je dle klinického a laboratorního nálezu. To, zda pacient hypothyreózu „už má“, závisí i na nastavení hraničních hodnot v různých laboratořích. Rozhozený adrenalin? Myslíte feochromocytom? To je ale dost vzácné, navíc je to nádor. Pokud jde o nadledviny, tak ty produkují nejen katecholaminy, ale i glukokortikoidy, mineralokortikoidy a taky androgeny a estrogeny. Ve vztahu k obezitě bych spíš hledala poruchy sekrece a působení kortikoidů než adrenalinu. U „rozhozené sinivky“, tedy u inzulinové rezistence a DM 2 se dokonce zhubnout doporučuje. To samé platí pro osteoartrózu- zhubnout, dokud to bolí málo. Tím se proces zpomalí.

Skutečně nemám nic proti lidem stresovaným, ve složité životní situaci, těžce nemocným, léčeným kortikoidy atd. Ovšem tito lidé nebyli obvykle před stresem/nemocí obézní. Ale mnoho lidí je nejdříve tlustých a pak mají ty zdravotní problémy. Kolikrát si sama říkám: Takový skvělý člověk a takhle si ubližuje.

Mno, mám s ní potíže už skoro 10 let. je to rodinná záležitost. endokrinolog při první návštěvě „citlivě“ prohlásil: „Maminka to má, teta to má, Váš děda to měl… co jste si myslela? Že to mít nebudete?“ No, ano. tak nějak jsem doufala, že nebudu. nedělá mi dobře být závislá na požívání léků, ačkoliv moje štítná žláza ještě trochu funguje. jsem utlumená, zpomalená, to mě dost nebaví a ráda bych to změnila. doktor mi předepisuje cíleně nižší dávky léku, než potřebuju. hyperthyreoza je totiž podstatně nebezpečnější než hypothyreoza, jde o otravu organismu díky zvýšené činnosti šž. nadváhu ale rozhodně nemám, bmi cca 22. jsem zvyklá jíst pravidelně, hodně chodím pěšky a používám mhd. nesportuju, nepočítá-li se chůze. a pravděpodobně mám dobré geny z druhé strany rodiny .

Zkuste změnit endokrinologa, jestli to jde. Platí, že co doktor, to názor. Snad najdete někoho, kdo se nebude jen sichrovat a pomůže Vám dosáhnout optimálních hodnot- tedy takových, abyste fungovala normálně.

Jenže lidí nemocným je z těch silnějších /tlustých/ minimum. Většinou je to opravdu jídlem a nedostatkem pohybu.

Kdysi byl na idnesu článek, kde je zmíněná jakási Veronika Nováková. Docela jsem se podivovala nad tvrzením „Postihl ji však takzvaný nefrotický syndrom (onemocnění ledvin, pozn. red.), kvůli kterému jí natékaly nohy, obličej a dostavila se nadměrná únava. Po hormonální léčbě přibrala dvacet kilo.“ Když pominu, že nefrotický syndrom není takzvaný, nýbrž název choroby, slečna musí mít určitě přes sto kilo, takže i když odečteme těch dvacet, pořád jsme na hranici nadváhy a obezity.
Navíc mám s kortikoidy velmi bohaté osobní zkušenosti - ano, je po nich vyšší chuť k jídlu a ano, přibírá se snadněji, ale já žádných dvacet kilo navíc nikde nemám a v době léčení jsem ani neměla. Takže svádět přibírání na prášky taky není docela košer.
A co se týče hypofunkce štítné žlázy - mám štíhlou kamarádku, které ji má, a nejít na vyšetření, ani by o tom nevěděla (tj. žádné váhové přírůstky se nekonaly).
A co se tím snažím říct? Že vše je velmi indiviuální, ale je jednoduché tvrdit, že mám hypofunkci štítné žlázy/beru kortikoidy a proto můžu být tlustá.

Já mám míst štítné žlázy jen vazivo. Nicméně se její funce dá nahradit léčbou Euthyroxem. Léčím se už třicet let, po mozkové příhodě jsem nabrala 8-10 kg, protože jsem skoro pořád ležela Ale už jsem většinu shodila. Pokud má někdo potíže se štítnou žlázou a není dobře zaléčen, asi by měl vyměnit lékaře.

přidám pohled z druhé strany, kvůli autoimunitnímu onemocnění a opravdu vysokým dávkám kortikoidů jsem během měsíce otekla o 20 kilo, strava stejná hlídaná v němocnici toho fakt moc přibrat nejde , dostala jsme se z velikosti 40/42 na 46/48, a ty kila nejdou dolů, kvůli zdravotním problémům toho cvičení mco nejde, přidala se artritida a porucha fkce ledvin. prní rok jsembyla zoufalá hlavně z řečí podívej se jak vypadá ( ano kortiko zanechají i jiné následky na těle - mít vousy jako chlap je fakt boží), ted jsem smířená a ráda že žiju ale… opravdu nic není černobílé. Jo a květák an hlavě fakt nemám 

Praveze az tak malo ich nie je. U nas je momentalne boom roznych poruch stitnej zlazy, predovsetkym u rocnikov 1970-1986. Su to ludia, ktori boli malymi detmi, ked vybuchol Cernobyl. Radiacia najviac poskodzuje stitnu zlazu a preto s nou ma teraz problemy velmi vela ludi - a dost vela z nich o tom vobec nevie a nelieci sa. Mnohe pripady sa odhalia iba vdaka tomu, ze prave rodia tieto rocniky, tak aspon u zien pri tehotenstkych kontrolach odhalia ze stitna zlaza nie je uplne v poriadku. Ostatnych to ani nenapadne, ak je porucha len slaba, clovek si povie ze sa asi zle stravuje, ma zlu sebadisciplinu, preto pribera… a pritom skutocne nemusi byt na vine.

A co úzké 7/8 kalhoty na mladé holce s lodičkama na podpatku? 

Tak si hned vzpomenu na povodňovou vlnu.

to začala Kylie Minogue v roku 2002 a československé nány sa z toho obdobia stále nezobudili

No já bych spíš řekla, že to začala Brigitte Bardot a že je to pěkné retro. Nevím co by na tom mělo být špatného..i když já zapomněla, jsem v Čechách a tady se kritizuje všechno

To může být pěkné. Proč by měly tříčtvrťáky být ze zásady špatné?

Tahle kombinace je samozřejmě o něčem jiném. Je nesmysl šmahem odsuzovat všechny kalhoty ve zkrácené délce. Záleží na celkovém vzhledu těch kalhot, celkovém vzhledu nositelky a citu ke kombinování. Tak je to ostatně se vším…

Tenhle příspěvek jsem přehlédla. Ano, přesně tak, je to o stylu!

Až na ty dvě vyzábliny dole je to nádhera

JSOU to vyzábliny, souhlasím. Ale ty kalhoty se mi nelíbí ani tak na nikom. Hepburnovou nemám ráda odjakživa, vypadá jako kluk a ještě asexuální.

To je fakt pěkný Ale je potřeba si uvědomit, že to sluší jen ženám do určité hmotnosti. A ta vysmívaná „vyzáblina“ v tom vypadá pořád líp než devadesátikilová baculka, na níž to úžasně zvýrazní všechny „pneumatičky.“ Tyhle dívky/ženy si nesmějí myslet, že když je to trend, tak to musí slušet každému. Chce to soudnost.

Ta fotka nahoře je děsivá! Vypadá to fakt jako uniforma x_x
Tričko z Tchibo ‚oslnivé kombinace‘ se mi líbí, ale zbytek teda nic moc…

Ty příšerné strakaté černobílé šaty z Tchibo jsou již zcela vyprodány??? Au.

Toto nie je len problém českých dám, ale aj na Slovensku ženy vytiahli super letné ohozy. Aj keď nie je to až tak viditeľné ako tu. Je to tragické. Neviem prečo si myslia, že život končí po 50 a už sa musia situovať do pozícií starých babiek. Moja matka má 53 a radšej by sa zavrela doma ako by mala vyliezť takto. 3/4 nohavice v skrini nemá ani jedny, nikdy som ju v podobných hrôzach nevidela a na hlave nemá karfiólovo mahagónový, melírami presvetlený účes. Je síce pravda, že nadváhu nemá a tým je jej výber šiat zjednodušený, ale to nikoho neospravedlňuje. Podľa mňa je to v myslení ľudí.

Mně obecně přijde, že na Slovensku jsou na tom s ‚módní osvětou‘ o něco lépe. Aspoň slečny ve věku 20-30, co znám. Třeba dokonce jedné mé kamarádce se v našem vysokoškolském městě ‚Čecháčci‘ posmívali za její styl.. Vysoké opätky ji měly zajistit i větší úspěch u zkoušek. Hah, tehdy mi z toho bylo smutno. Smutno z čecháčkovství. A někdy trochu pořád je…

Nevím, jestli vysokoškoláci ze Slovenska studující v ČR jsou zrovna reprezentativní vzorek. Přecijenom je jich většina z trochu jiné společenské třídy, než zbytek republiky.

Čo sa týka VŠ, tak na Slovensku je to kvalitná vzorka, síce je to také stádovské, ale nič, čo by vyslovene bilo do očí. Teda aspoň na mojej uni a iných uni v Blave. Občas mi síce nad niektorými zastane rozum, ale to je iba minimálny počet a sú to hlavne tie prípady, keď si 90 kilové slečny povedia, že aj ony chcú byť „trendy“ a navlečú sa do vecí vhodných pre o dosť ľahšie dievčatá.

Čili že studentský život v ČR je drazší než na Slovensku? To se mi nechce věřit, zvlášť po přechodu na euro…

Nemyslím si však, že by se jednalo pouze o vysokoškoláky studující v ČR, jen s nimi mám samozřejmě největší zkušenost. Ale třeba o Polácích toho vím víc, protože mám z půlky polskou krev a relativně často tam trávím čas, v různých městech. Loni třeba červenec ve Wroclawi na praxi a musím říct, že tam to byla taky radost koukat na ty slečny. Přitom to město se dá velikostně srovnat třeba s Hradcem Králové. A tam je koncentrace pěkně oblečených slečen tak malááá…

Příspěvek upraven 14.05.12 v 10:18

To není projev „čecháčkovství“, to je jen nevychovanost. Mimochodem, projevem „čecháčkovství“ je podle mně i právě nadávání na Čechy apod.

Mne vadí,ako sa tu diktuje, čo sa má nosiť a čo je fuj.Mám 50+ a celý život som milovala /a nosila/ jednoduché,klasické oblečenie šité na mieru z kvalitných materiálov.Moderné, ale nikdy nie módne.A nemienim z toho ustúpiť ani v tomto veku, pretože v takomto oblečeníb sa cítim dobre.Milujem blúzky tvarované na telo s fazónkami a tiež s viazačkami, úzke sukne, na leto aj široké dielové.Na hlave nosím kratší športový zostrih a tvrdošijne odmietam zafarbiť si svoje šediny,pretože si myslím, že sú šik. A 3/4 nohavice v horúcom lete? Neverím, že ochladia.V horúcom lete nebýva najteplejšie dole pri členkoch, ale v miestach, odkiaľ vyrastajú nohy, takže sukne, sukne,sukne…

počkejte - a kde jste četla, že vám TOHLE někdo rozmlouvá a haní? Vždyť klasiku Ada nikdy nezavrhovala, já ji mám taky ráda - je oblečení, která se dá nosit 20 let a z módy nikdy nevyjde. Ani ve 20 jsem nenosila moderní výstřelky, pořád nadčasovou klasiku.
Třeba to, co jste popsala vy. MP není a nebyl nikdy modní diktát. ale když už se obléknu, tak ať to má styl a vypadá to.I ty 3/4 se musejí umět nosit… Když vy umíte nosit svůj vybraný styl, dokážete si ho vymazlit, i to už stačí, protože věnujete svému šatníku a sobě péči a pozornosti dosti. A je vám v tom dobře. O to jde. Myslet u toho oblékání. A vůbec - myslet neuškodí u ničeho :-/

Ahojte všetci. Moja mama má 60 rokov, postavu typu jablko a v poslednom čase priberá (či je to vekom alebo stravou, nechajme bokom). Veľmi rada by sa obliekla pekne a farebne, no nevie si na seba zohnať nohavice, ktoré by jej dobre sedeli na nohách (ktoré má štíhle)a zadku a zároveň boli dobré v páse. No a vrchná časť je totálny problém, pokiaľ si nedá stan (čo ona nechce), to brucho jej proste trčí. Samozrejme nechce vyzerať ako tie tri dámy. Zozadu by to ešte šlo (asi ako tá pani na predposlednom obrázku). Čo by ste poradili jej a ostatným výrazným „jablkám“? Ďakujem.

Tak s touhle postavou bojuji celý život. Teď mi je přes padesát a kila stále přibývají (na štítnou žlázu beru prášky, ale přestala jsem kouřit a to je velký, opravdu velký,problém - nahoře o 7kg a i když jsem vyšší postavy je to fakt znát). Břicho mám velké (pro mentory - sportuji, co to dá, cvičím na břišní svaly - ale nějak je to k ničemu)a pas široký. Naučila jsem se využívat hodně halenky ušité jako sako, saka samotná - hlavně musí být přikryt pás kalhot, či sukně). Nosím halenky lehce vypasované - nikdy ne bez vypasování - to z vás udělá pytel, pokud tričko - musí být také vypásnuté, ale pozor - ne upnuté. Naučila jsem se, že pokud k oblečení vezmu sako, okolí si myslí, že jsem „normálně tvarovaná“. Délka saka či halenky ale musí být přiměřená, tedy hlavně ne moc dlouhá, to vypadáte i v pěkně vypasovaném kousku jak ve stanu. Barvy různé dle typu, ze zkušenosti na horní část těla tmavší, kalhoty či sukně světlé - opticky to utlumí širší vršek - a hlavně JEDNOBAREVNÉ. Jenom dodám, že takové oblečení v Čechách neseženu, takže výlet za hranice, dobrá švadlena a nebo šikovné ruce, bohužel…

Kupte mamince knížku Která barva mi sluší - je tam i typ „kulatý“.

Pokud jde o ta „tahavá“ trička a tuniky, vtip je právě v tom, že jsou tahavá a do jisté míry se přizpůsobí postavě. Tunika z lněného plátna je hezčí a i příjemnější na nošení, neobtáhne postavu, potažmo špeky, ale potřebuje být ušitá na míru, což „tahavé“ triko být nemusí. Čím větší velikost, tím větší je pravděpodobnost, že záševky nebudou sedět tam kde mají a že na některých místech bude model táhnout, zatímco na jiných bude trošku plandat. Tričkovina se víc „přizpůsobí“ postavě (a vyrýsuje všechny faldy a špeky). Pokud chce žena s velikostí 44 a větší, popřípadě žena s nestandardní postavou, dobře vypadat, měla by mít většinu oděvů šitých na míru. Což je problém nejen cenový, ale často i problém nedostatku kvalitních švadlen. A další věc…v létě má mnoho žen, a nejen těch obézních, také problém s tím, že si dřou stehna o sebe, což je velmi bolestivé. Proto jsou kalhoty typu „kapri“ tak oblíbené (tím je ovšem nechci obhajovat, málokomu sluší a silnějším a starším ženám tím méně). Lze to řešit lehkými „krťásky“, které se oblékají pod sukni (šiji si takové z lehounké látky a problém jsem tím zcela vyřešila). Elastické stahovací „bombarďáky“ se hodí pod společenské šaty k mírnému vytvarování postavy, ale na léto a horko jsou zcela nevhodné, nechci omdlít horkem, ale naopak cítit se i v horku co nejlépe.

jsem taky z těch, co mají nadváhu - před dvaceti lety a dvaceti kily bylo líp
Dovolím si pár postřehů - seženu-li v čechách něco cenově přijatelného a barevně použitelného modlím se, aby to bylo použitelné i po třetím vyprání.
Většina postav není tak pěkně souměrných jako paní v článku - osobně vel. 48 a postavu těhotné před porodem - fakt se potýkám s tím, jak se obléct.
a pro ty, co budou poučovat o pohybu a jídelníčku - jistě, dokud nenosíte na těle o půl člověka navíc, to se to poučuje. Ale stačí jedno těhotenství, zdravotní problém a změna hormonálních hladin.
O tom se bohužel ve školách neučí, jak měnit v průběhu života jídelníček, stejně jako se jen sporadicky dovídáte, co na sebe, když je vás v některém ohledu víc (či méně).

Další a další výmluvy..

Když už vám lékař nechá udělat rozbor krve a diagnostikuje nějakou hormonální dysbalanci, tak snad také navrhne léčbu, ne? 

já zatím nepotkala lékaře, který by se zajímal o hormonální rovnováhu pacienta. A to jsem pracovala ve zdravotnictví.

Pokud někdo říká, že má dysfunkci štítné žlázy, tak má tuto diagnózu patrně od lékaře, který to patrně zjistil z rozboru krve, ev. dalších vyšetření. Nejsem sice endokrinolog, ale řekla bych, že než lékař vysloví diagnózu hypotyreózy, tak se patrně o hormonální poměry v organismu pacienta zajímá 

A k tomu, že se ve školách neučí, jak měnit jídelníček - ne, ve školách se to neučí, ale neustále dokola se o tom píše ve všech možných i nemožných časopisech, mluví se o tom v nejednom pořadu v televizi, v rozhlase, podrobné informace najdete i na internetu, stejně jako kontakty na odborníky… Ty informace jsou všude kolem, stačí „jenom“ chtít… A nebo si prostě přiznat, že je pro mě snazší a příjemnější zůstat tlustá a nic neměnit. Jiná možnost není, samo se to nezhubne.

Promiňte, ale vás musí UČIT ve škole, jak měnit za pochodu jídelníček? to se musí UČIT? Vždyť to je úplně přirozené, ne? Hromady informací o racionálním stravování nás spřímo válcují. Tak jako v těhotenství si dávám pozor na dostatečný příjem vitamínů a třeba tekutin, tak při nadváze si dávám pozor, kolik tuku a cukru pozřu,ne? To je ale výmluva, nezlobte se. Ten tuk i cukr jsou třeba zásadní.
Já bych taky potřebovala něco zhubnout -asi 10 kg ideálně, vím to, vím, co bych měla, ale a) nemám vůli b) nemám čas c)vymlouvám se, že nemám čas d) vím, že je to výmluva e)a nevymlouvám se na výše uvedené, jsem spokojená jak jsem, neuráží mě pohled o zrcadla, prostě až se mi to nějak poštěstí, třeba najdu způsob, jak hnout s kily dolů. Co jsem přestala tancovat, zase jsem nabrala.
Taky bych moha být vztahovačná a rozčilovat se tu. Nejsem. Vím, že je to v mých rukách a fakt, že to zrovna nezvládám na nic nesvádím - ale taky nemám výčitky, ani pocity viny.

Pod tohle by se klidne mohla podepsat moje maminka. Obcas si postezuje na postavu (myslim, ze 44), nekdy se nastve, ze to, co se ji libi, uz v te velikosti neni, povzdechne si: 5 kilo by bylo dobrych a pak uzavre: kdyz se na sebe podivam, tak jeste nezvracim a vzhledem k tomu, ze pro to nic nedelam, tak je to vlastne dobry.
Mozna i proto s Vami tak casto souhlasim.

To je mi sympatický přístup. Taky občas nenajdu ve své velikosti. Na druhou stranu si řeknu, že ji nevyrobili, protože by ve větším už nebyla tak pěkná. často je to i pravda.