Vzor nevzor, mně spíš vadí, že je dneska nadlidský úkon sehnat šaty s rukávem. V jakoukoli roční dobu.
Utrpení v Closetu
04.10.14 | autor Channah

Ta reklama se mi zobrazovala všude na internetu, až jsem měla pocit, že mě posměšně pronásleduje. Šaty z kolekce Closet s modrobílým vzorem. Po dvou týdnech nepřetržité šikany tímto modelem jsem se rozhodla učinit jej múzou tohoto článku. Pokochejte se sami:


Šaty ušité z látky s „damaškovým“ vzorem – tedy vzorem tak výrazným a navíc pravidelným, že ho oko zachytí na první pohled už z dálky a jakékoli špatné sesazení nebo vyosení ono oko pořádně zatahá. Closet na svých stránkách uvádí, že všechny oděvy jsou navrženy a ušity v Londýně, což má zřejmě v dnešní době, kdy se produkce oděvních firem přesouvá do levnějších východních zemí, zaručit kvalitní provedení – přesto jejich položení vzoru na látku si v tomto případě s bangladéšskou oděvní produkcí nemá co vyčítat… (Na obranu šatů Closet dlužno podotknout, že třeba u prodejce Dorothy Perkins patří tato značka k těm kvalitněji ušitým, byť levnější kousky bývají z nepříliš příjemného polyesteru a je radno pátrat po těch dražších s obsahem bavlny nebo viskózy).
Ale buďme fér, existují minimálně dvě možnosti interpretace oné práce se vzorem:
1. Jde o umělecký záměr. Vzor je vycentrován na levém ňadru, neb srdce bije nalevo. Napravo naopak vznikl prázdný prostor, který celou kompozici vyvažuje a přináší do ní existenciální napětí.
2. Jde o úsporu materiálu. Když výrobce položí střih na látku tak, jak to zrovna vyjde, a nebude si lámat hlavu se vzorem, ušetří spoustu látky. Ono se to třeba v ČR stejně prodá.
Damaškový vzor určitě znáte z tapet - a když si takovou tapetu koupíte, najdete na etiketě informaci o prostřihu, tj. počtu cm, po kterých se vzor opakuje. Ten je nutné zohlednit proto, aby vám vzor pěkně horizontálně navazoval (u damaškových vzorů často ladně opakovaně střídal) a nepřecházely vám ze stěny oči. U střihu šatů je celá situace ještě komplikovanější – málokdy sestává střih z rovnoměrných pruhů a žádná postava není rovná jako zeď. Při pečlivém centrování vzoru na šatech a sesazování vzoru u jednotlivých dílů vám tak zbude u velkého pravidelného vzoru i velké množství odstřižků.
Stejný typ šatů Closet nabízí ještě v černobílé variantě, tam dopadla práce se vzorem znatelně lépe:


Na hrudníku je vzor vystředěný – v pásku šatů sice nenavazuje, nepůsobí to ale nijak extra rušivě. Tvarování sukně je řešené sklady a ne díly, takže tam není třeba žádných zvláštních sesazovacích cavyků. Zadní část šatů sice není žádná pastva pro oči (vzor by mohl být vystředěný kolem zipu a minimálně v horizontální linii by mohl být na sukni srovnaný; jako u těch tapet…), ale stále je to snesitelnější, než ona hanbárna u předního dílu modrobílých šatů. Jediné, co bylo třeba opravdu ohlídat, bylo tedy vystředění vzoru na hrudníku, nad vším ostatním by ještě šlo oko přimhouřit.
Nicméně – když jste viděli, jak výrobce prezentuje ony modrobílé šaty: měli byste odvahu si objednat ty černobílé? Já bych se tiše bála, jaký kus vzoru na ně zrovna připadl…
Asi všichni tušíme, že se dá s výraznými vzory pracovat i jinak. Takhle to dopadne, když se se vzorem pracuje poctivě:
Jiný model šatů od firmy Closet (všimněte si toho proložení vzoru v pásku!):
Zde je sice vzor položen asymetricky, ale dovoluji si tvrdit, že ne náhodně:

A přitom nemusí každý výrobce vyrážet hned „na hloubku“ a za každou cenu se snažit konfekčně sekat šaty s výrazným pravidelným vzorem – je tu i bezpečné brouzdaliště jednobarevných látek a vzorů drobných, či je možno ponořit se po pás do vzorů sice výraznějších, ale nepravidelných (třeba květinových). Tyhle šaty od Closetu v bezpečnějších vodách plavou celkem zdárně:
P. S. Fotku stejných šatů, ale jiného kusu, jsem později našla i na Modcloth:

Zjevně se tedy Closet u tohoto modelu řídí heslem: „Padni kam padni“ a o uměleckém záměru můžou vyprávět tak leda Karkulce a vlkovi.
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky