Jaká matka, taková dcera: Jak nezdědit špatný vkus

07.03.19 | autor Adéla

Je vkus vrozený, nebo naučený od rodičů? Máme šanci si dobrý styl oblékání v dospělosti udržet, nebo se naopak vymanit z módního pekla?

* Vybíráte stejně jako vaše máma? Zdroj foto: Alliance / Shutterstock

Nedávno jsem viděla politování hodnou scénu. Nevkusně oblečená matka kupovala podobně „vkusné“ šatičky své dceři. Byl to smutný pohled. Pokud totiž holčička nesebere dostatek odvahy a nezačne se oblékat podle sebe, bude se takto oblékat pravděpodobně až do konce života. Možná to o sobě ani nebude vědět. Jen okolí budou bolet oči.

O pár dní později jsem potkala jinou maminku s dítětem. Mladá žena vypadala jako z reklamy na šťastné mateřství. Velmi jí to slušelo a dokonce měla se svým potomkem sladěné outfity! Je to však záruka, že dítě bude šik i v dospělosti, až ho přestane oblékat maminka?

Já platím, ty nosíš

V dětství se chtě nechtě musíme přizpůsobit vkusu rodičů, tedy pokud už odmala nejsme nevychovaný spratek s vlastním názorem, který umíme dát velmi hlasitě najevo. Rodiče však disponují nejen autoritou, ale zejména financemi. Nosíme proto to, do čeho nás navlečou a co odpovídá jejich vkusu, případně životnímu stylu. Rodiče trampové, kteří v létě jezdí pod stan, asi těžko budou svou holčičku navlékat do princeznovských šatiček. A rodiče podnikatelé, jejichž značkové oblečení připomíná reklamní billboardy, nejspíš nikdy nekoupí svým dětem věci ze sekáče.

Už jsem tu psala o svém módním traumatu, kdy mě máma navlékla do růžových mrkváčů na první školní den. Máma páchala zločiny na mém oblékání zejména ze strachu, abych nenachladla, nebo z neschopnosti vyhodit staré věci. Jinak měla vždy poměrně dobrý vkus a dokázala se přizpůsobit aktuálním trendům. Nebo už zkrátka nechtěla poslouchat sestřino ječení, že ty nové bokovky opravdu potřebuje (co na tom pořád nechápe), a rozbila prasátko, do kterého ze svého malého platu střádala na moje a sestřiny rozmary. Ačkoliv to vůči naší živitelce nebylo tak úplně fér, dala nám šanci rozhodovat o tom, co budeme nosit a pomalu si obrušovat vkus.

Jenže najedou střih. V dospělosti bychom měli mít vytříbený osobitý styl. Ale jak si ho máme vytvořit, když se v dětství oblékáme do toho, co po nás chtějí rodiče, a v dospělosti do toho, co nám vnucují reklamy a módní časopisy?

Hormony? Vše dovoleno!

Při hledání vlastního stylu oblékání je klíčovým obdobím puberta. Během ní je téměř vše prominuto – odpouští se přestupky v chování, první zapálená cigareta, platonické zamilování do tělocvikáře i módní přešlapy. Právě během puberty si můžeme vyzkoušet nosit bárbínkovské sukýnky, druhý den emo styl s černými linkami kolem očí, třetí den třeba vytahané hadry po bráchovi i s jeho kostkovanou košilí na ryby.

Má to jen jeden háček – rodiče musí být shovívaví k našim módním experimentům a trpělivě čekat, až v dramatickém období puberty najdeme sebe i styl, který nám vyhovuje. Otázka „Co to máš zase na sobě?“ rozhodně ničemu nepomůže, leda tak nalomit křehké sebevědomí dospívající dívky.

Mami, vlastně díky!

Právě sebevědomí je to, co dělá náš styl tím originálním a osobitým. Co si budeme povídat, pokud oblečení nosíme hrdě a se vztyčenou hlavou, málokdy v něm vypadáme špatně. Tak pevně doufám, že i holčička z obchodu bude pyšně nosit ty příšerné šatičky, co jí koupila maminka.

P.S. Dneska si od mamky nechám ráda outfit zhodnotit, protože jsem podle ní POKAŽDÉ zhubla a POKAŽDÉ mi to sluší. Není to ale jen potvrzením toho, že matky jsou v úsudku o svých dětech často vedle jak ta jedle?

Jaký vkus má nebo měla vaše maminka? Zdělily jste ho, nebo jste čerpaly inspiraci všude možně, jen ne doma?

Autor

Adéla

Nosí všechno, na co má náladu. Šaty, mikinu XXL, třásně, klobouk, kostkovanou košili, flitry, roztrhané džíny, kšandy i záclonu. Módu bere jako nekonečné maškarní.

Líbil se vám článek?
Váš příspěvek
Jordaan
8591 příspěvků 07.03.19 16:03

No a jak teda nezdedit ten spatny vkus?

Paris1789
3441 příspěvků 08.03.19 07:32

narodit se vkusným rodičům, easy

Lizbeth
761 příspěvků 07.03.19 17:05

Na začátku článku litujete děti, které mají nevkusné matky a zdědí chtě nechtě nevkus, jakoby se na to umíralo..Já takové lidi nelituji..Budu litoval lidi, že jim rodiče zavařili na obezitu a podobné jevy, na které je koukat opravdu smutné.
Když si představím, že na mě někdo vrhá soucitné pohledy, protože neladím, nebo mám starý kabát, tak..začala bych litovat asi já jeho. Článek mi přišel hodně jalový.

Alterations
700 příspěvků 07.03.19 18:22

Myslím, že je spíš dětinské, když se matka obléká jako dcera. Ne buhvíjak nevkusné. Nevkusné je spíš, když se někdo nezřízeně přetvařuje, předstírá něco co není, agresivním zjevem chce ostatní šokovat a podobně. I takové jevy je ale často možno do jisté míry omluvit a tolerovat. Povahu do rodičích do značné míry dědíme, ale její projevy nejsou jako přes kopírák. Toho se opravdu nemusíme bát. Velmi často se přece děti úspěšně snaží vyvarovat se chyb svých rodičů. Vkus je dost neuchopitelná kategorie. Snad se dá trochu naučit či odkoukat, nebo ho nějak úspěšně předstírat ? Nebo provokativně přehlížet ?

jájinka_007
90 příspěvků 07.03.19 19:19

Článek mi připomíná slohovku na druhém stupni základní školy.

Karin
3945 příspěvků 07.03.19 20:39

To je zase článek jak od tasemnice…

vlm
4420 příspěvků 07.03.19 21:23

Ráno to byl článek, jakási podivná spatlanina psaná ceskoslovenskoanglickym jazykem a teď tahle slohovka pekelná

Paris1789
3441 příspěvků 08.03.19 07:31

Úplně živě jsem si představila, jak nějaká dobrá duše lituje mé děti, když jim v obchodě vybírám oblečení.
Kéž by se raději staral každý sám o svůj vlastní styl, Praha by vypadala dost jinak, rozhodně ne jak o kongresu vysloužilých žokejek (krátká černá bunda, tmavé slim kalhoty a vysoké kozačky)

Gorilka
1059 příspěvků 08.03.19 07:33

Takový krásný sloupek a vy to ztrháte jako článek ;-)

MP blanka
1754 příspěvků 08.03.19 15:19

Pri tomto článku som si spomenula na vlastnú skúsenosť.Pri jednej návšteve u detí sme sa s mužom dohodli na malej ideologickej diverzii . Okrem iného sme doviezli vnučkám kárované pyžamové nohavice made of babička a k tomu čisto biele trička. Dopustili sme sa toho priekopníckeho činu,že trička boli bez obrázkov ! Žiadna ružová Hello Kitty, Lilife, Barbie, Dora, trblietavé srdiečka,fialové mačičky, sloníky či iná háveď. Mysleli sme to dobre,lebo sa nám zdalo, pri všetkom uznaní toho, ako chodia dievčatá pekne, čisto a farebne zladene obliekané , že tých .. ehm… veselých obrázkov je už veľa. Je treba začať s cibrením vkusu, nie ? Trochu prekvapená maminka súhlasila a vyjadrila pochopenie, 2.ročná vnučka to neriešila vôbec, zato tá 4.ročná ! Toto že si má obliecť ?! Veď tam nie je nič ! Nohavice sa jej páčili, aspoň do tej miery, že je nekomentovala, ale tričko bez obrázku ? Kto to kedy videl, tak to teda nie, to po nej nemôžeme chcieť ! Nepomohlo žiadne vysvetľovanie, ani malý nátlak, a tak sme nakoniec ustúpili. V záujme kľudného spánku malej parádnice si mohla vybrať zo skrine jedno zo svojich obľúbených tričiek s obrázkom. Vtedy sme s úsmevom kapitulovali, prešlo len niekoľko málo rokov, a vidím, že ako dievča dorastá, úplne prirodzene, áno isto aj vplyvom jej mamy, sa jej vkus vyvíja a mení. Čaká ju ešte obdobie puberty a dospievania a kým z nej bude elegantne a moderne oblečená žena dúfam, že si ešte odskúša veľa rôznych farebných aj divokých štýlov. Do budúcnosti nemám ohľadne jej vkusu žiadne obavy .

Eyela
234 příspěvků 08.03.19 17:06

„Politováníhodnou.“

(Já za to nemůžu, že mě ty chyby praští do očí jako první.)

bao-baba
126 příspěvků 08.03.19 20:35

Občas kupuji holčičí oblečení a nabídka je hrůzná. Většina věcí má na sobě Ledové království, jednorožce, flitry a blýskavé kamínky, převládá řvavě růžová. Kolikrát mě napadlo, jak se budou ty holčičky oblékat, až vyrostou. Jestlipak je budeme dávat na „Peklo v českých ulicich“?

aviv
58 příspěvků 08.03.19 21:07

@bao-baba: řekla bych, že nabídka dětského oblečení je široká: vybere si dle mého naprosto každý, ať už vyžaduje růžovou a jednorožce nebo cokoli střídmého. Mám pár oblíbených obchodů co nikdy nezklamou.

Jinak je pravda, že dcera chodí v oblečení podobného stylu jako já, prostě nějak automaticky vybírám to, co se líbí mně. Je jí 10 a zatím neprotestuje. Dle mého samozřejmě nemá proč, ale jsem zvědavá za pár let .)

Veroniq
331 příspěvků 09.03.19 12:23

Já si samozřejmě myslím, že mám svůj styl (jako že co výprodeje daly, velmi originální), který je samozřejmě odlišný od stylu o 25 starší ženy s úplně jinou velikostí oblečení. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme si daly sraz ve městě a obě jsme na něj došly s oranžovými koženými kabelkami (každá jiného tvaru i odstínu), oblečené v bavlněném oblečení v barvách khaki + béžová. Až na nějaké úlety s potisky nebo kamínky, které se občas do mámina šatníku vloudí, mám její styl ráda. Jsou to většinou přírodní materiály a neřvavé barvy.
Jinak k tomu vývoji… V pubertě jsem až takový prostor pro experimenty neměla, protože jsem neměla zdaleka takové množství hader jako dnes. Navíc jsem byla nad vzhled jako správný šprt určitým způsobem povznesená. Takže když už jsem chtěla vypadat nějak slavnostněji, občas z toho byl průšvih hodný pekla: klasické rovné rifle + černé lodičky na nízkém podpatku… Dneska by to byla slušná hipsteřina, tenkrát se mamka zděsila, co jsem si to na sebe natáhla. Takže když jsem si začala pomalu uvědomovat, že některé kombinace, které v rozespání najdu ve skříni, nejsou úplně oku lahodící, raději jsem se po návratu ze školy hned převlékla do tepláků. Dnes řeším každé ráno, co na sebe: a můžu si k tomu vzít tyhle boty, nebo to bude vypadat blbě? Když během dne usoudím, že to přece jen nevypadá dobře, jsem nervózní. Stojí to za to?

asterah
423 příspěvků 11.03.19 18:41

Moje matka je přírodní blondýna (babka byla taky) a já vypadám spíš jako Nšo-či. Takže se na mně pokoušely navěsit řvavé barvy - ohnivě rudou, zářivě žlutou nebo jedovatě zelenou a kombinovaly to dohromady - protože to prostě brunetce „slušet musí“. Výsledek byl spíš zfušovaný semafor - nikdy jsem nepochopila, jak ty dvě ženy, které dokázaly na sobě tak perfektně sladit barvy, mohly na mně páchat taková zvěrstva. Když jsem se šprajcla, že toto nosit nebudu, přišla babka s „vyblitou“ hnědou… :D
A tak když jsem začala na brigádách vydělávat první peníze, koupila jsem si postupně rifle, bílé a modré tričko, černý svetr a černou bundu.

Obě dvě ženy se vždycky oblékaly velmi elegantně a žensky a já netoužila po ničem jiném, než se od nich co nejvíce lišit. Ale na sladění barev mi záleželo vždy - můj šatník není velký počtem věcí, ale všechno, co v něm mám, se dá navzájem dobře kombinovat. Co nemám, jsou boty na podpatku - žádné. :)

Veroniq
331 příspěvků 16.03.19 13:38

Ono je to někdy těžké. Já jsem taky tmavovláska s pletí s olivovým podtónem. V růžovofialové nebo tmavě béžové, která jde lehce do zrzava, vypadám jako mrtvola, v královské modré si připadám bledá. Většinou skončím u černé, různých odstínů zelené, šedé a modré, případně vínové. Partner je taky tmavovlasý, ale bledý s pletí dorůžova, přesně ten typ, co se na prvním jarním výletě spálí. Vždycky nosil khaki a šedivou, zářivé barvy ho míjely… Pak jednou přišel v sytě zelené mikině a úplně prokoukl. Stejně dobře mu zafungovala i sytě žlutá. A zjistili jsme to úplně náhodou, když jsem mu řekla, že by to chtělo taky nějaké barvy, a on pak dorazil v oné mikině. Je to pokus-omyl, a pokud se člověk zasekne v jednom směru, který nefunguje…

Příspěvek upraven 16.03.19 v 13:39

asterah
423 příspěvků 17.03.19 10:43

Já jsem vzdala řešení svého barevného typu - dlouho jsem si myslela, že mám olivový podtón, ale zjistila jsem, že to není přesné. V zimě mi sluší spíš studené barvy a v létě teplé - naštěstí základ mého šatníku tvoří černá a ta mi sluší vždy a barvy používám hlavně na doplňky. Opaluju se snadno a rychle a jakoby se opálením měnil odstín pleti ze studené na teplou - připadá mi to praštěné, ale fotky mluví jasně - dokonce i manžel si toho všiml - nejvíc je to vidět u červených odstínů. Asi jsem mimozemšťan anebo prababička byla chameleon :D
Mám ráda modrou barvu, ale odstín musí být světlý do inkoustova a v létě si ji raději odpustím. Zelená - vypadám jako plesnivá, fialová a růžová jsou rovněž tabu. Žlutá mi prý v létě sluší (teplá), ale já se v ní necítím dobře. Ještě mi sluší světlý tyrkys - kupodivu v létě.
Akorát mě štvou dvě věci - často mám problém při nákupu čehokoliv černého v důsledku kombinování dvou základních odstínů - to je někdy horor, hlavně když sháním něco konkrétního. A pak mi vadí osvětlení v obchodech a nemožnost vylézt s tím na chvíli na normální světlo.

Veroniq
331 příspěvků 17.03.19 13:15

To je pravda, roční období a opálenost dělá hodně. Já takhle měním barvy postupně v průběhu celého roku. (Konečně mám omluvu pro to, že mám tolik oblečení! Bohužel to nevysvětluje množství černých a šedých svršků…) Na jaře jsem bledá, ideální čas pro pastelově růžovou a světlounkou mentolovou. V létě se opálím, takže to můžu rozjet a vzít si tmavě červenou, sytě růžovou nebo tyrkysovou (a stejně většinou nosím khaki, černou nebo něco světlého se vzorem, protože se v těch jasných sytých odstínech necítím až tak doma). Na podzim mám pořád ještě nějakou barvu, a navíc se zbarví listí dozlatova, tak začnu nosit khaki s tmavě červenou a hnědou. No a v zimě už jsem zase bledá, všude je šedo nebo bílo, tak nosím šedou, černou, ocelově modrou, tmavě modrou, smrkově zelenou (ty neopadávají) a vínovou. Jo a ještě ráda v chladnějším období nosím tmavě modrou v kombinaci s červenými doplňky. Můj brácha je úplně stejný barevný typ a většinou nosí černou nebo šedou. V khaki si ho snad ani nedovedu představit. To je spíš moje barva a moje osobní preference, takže je klidně možné, že mi ani až tak nesluší, jenom ji mám ráda.
A nepřirozené osvětlení není problém jen v obchodech s oblečením, ale taky s líčidly. To se někdy nestačím na denním světle divit :D

asterah
423 příspěvků 17.03.19 14:05

Já miluju modrou - bohužel ne každý odstín mi sluší - zrovna nedávno jsem sháněla záclony a jen tak mimochodem jsem uviděla za výlohou moc pěkný svetr, krásný odstín švestkově modré, střih přesně pro mně (netopýří rukávy). Tak jsem ho šla vyzkoušet a děs, i když prodavačka mě přesvědčovala, že mi to sluší - no slušelo, až na tu barvu…měli ho i ve šmolkově modré, což je pro mně fajn, jenže jen XS, takže kolem prsou to vypadalo jak svěrací kazajka i přes ten netopýří rukáv - takže nic :(

Já se nelíčím téměř vůbec - používám jen minerální pudr,kterým maskuju pár červených žilek, a to je taky zábava. V zimě potřebuju světlý odstín do růžova 4 a jak postupně tmavnu, tak přidávám ke 4 odstín do oranžova 6 až po nejtmavší 8 a po dovolené ve středomoří nastane situace, kdy se načas musím obejít bez pudru, protože se mi ještě nepodařilo takový odstín sehnat - ale ta tmavá pleť to ani nepotřebuje - žilky prostě zmizí pod opálením. Ale než jsem našla ty správné odstíny - to byl taky horor :)

Veroniq
331 příspěvků 17.03.19 14:24

Já se líčím jenom na zvláštní příležitosti (když nepočítám občasnou rtěnku, abych svému unavenému obličeji dodala trochu života). Ale když už se nalíčím, nechci být oranžová. Dokonce ani se svou béžovou pletí nepotřebuju být oranžová, a většina makeupů do oranžova jde. Minerální pudr je asi fajn, dokonce se údajně dá vyrobit doma přesně na míru :) Já mám pleť dostatečně problematickou na to, abych na ni každý den nanesla vrstvu něčeho krycího, ale sakra proč? Nevidím smysl v tom, abych trávila každý den 20 minut ranním zakrýváním obličeje a večerním drhnutím zbytků líčidel.

asterah
423 příspěvků 17.03.19 17:13

To s vámi souhlasím - já mám celkem mastnou pleť a ten minerální pudr to řeší - jenže v létě to nemá význam - to se mi na ksichtě vytvoří krusta :D
Já taky nejsem příznivcem tzv. absolutního líčení - mám štěstí, že mám „dobrou hubu“ tmavé řasy i obočí - které jenom škubu uprostřed - to je už moc. Chápu, že některé ženy se potřebují „dokreslit“ - to je ok. Ale ty, které jsou zmalovány jako plakát…a zejména nechápu ty s pěknou pletí - to je snad úchylka. Rtěnku nepoužívám - mám hodně výrazné rty (i barevně) nevím, to mám po babce i matce - prý to může být něco se srdcem, ale ani babka ani matka takové problémy neměly, anijá je nemám - občas použiju jen balzám na rty, jinak je mám červené přirozeně.

firstlilly22white
1 příspěvek 09.03.19 19:42
Auvajs!

Je jazykový cit vrozený, nebo naučený od rodičů? Au. Už ta první věta mě fyzicky bolí. A peklo pokračuje.....Celý ten článek je blbý a špatný. Adélo, noste na sobě třeba pytel od brambor a pohoršeně si mudrujte nad tím, jestli se nevkus dědí, či ne. Ale nepište, prosím. A pokud možno, nepište vůbec. Nebo nejdříve přelouskejte nějakého toho Dickense, Dostojevského, Austinovou, Kafku třeba, možná i Božena Němcová by pro začátek stačila. Přečtěte tak 100 až 200 klasických románů a pak, pak se vraťte a s pokorou, zlehka, opatrně zkuste svá první slohová cvičení. Protože tohle, to je PEKLO.

bao-baba
126 příspěvků 10.03.19 21:44

Netušila jsem, že pro napsání článečku na diskuzní fórum o módě je nutné se kvalifikovat četbou Dostojevského či Kafky. Nemám v oblibě WOW!!! styl jásání nad každou pitominou, ale přece jen to tu není jazykový koutek, takže nějaká ta ulítlá čárka v souvětí snad není taková tragédie (není to taková hrubá chiba, to bi bilo teprf fauxpas).

asterah
423 příspěvků 10.03.19 12:41

Moje matka se vždy oblékala (a obléká) velmi dobře. Bohužel mně hastrošily spolu s babkou jako pytel hadrů a naprosto bez ohledu na to, co by se líbilo mně. Proč, to dodnes nevím a asi to už nezjistím. Zřejmě v důsledku toho jsem se od okamžiku, kdy jsem měla vlastní peníze, snažila od matky odlišit co nejvíce - takže žádné kostýmky, minimum sukní a když tak mini (to by ona na sebe nevzala i když na to měla) apod. Dá se říci, že jsem se „převedla“ na styl, který matce nikdy nevyhovoval a s chutí ji tím provokuju dodnes - a nemíním to měnit. Jedinou výjimkou jsou svatby a pohřby, kdy zachovávám „zvyklosti v oblékání“ kvůli těm, kterých se to týká :)

Malinké morčátko
1 příspěvek 10.03.19 17:19

No,já styl mojí mamky vcelku uznávám,ale nosím věci dost odlišné

Cornero
415 příspěvků 12.03.19 21:03

samozrejme ze rodice a okoli cloveka ovlivnuji. Ted urcite urazim 90 procent ctenaru ale videt je to na vetsine Missek fotbalistu financnich poradcu OVB atd kteri ve dvaceti prijdou z maleho mesta k penezum a chtej se oblekat dobre. Jediny co ale znaj je Dior Gucci Armani protoze jejich fejky vidaj na dovoleny v Turecku a nosi to Prusova a Baros (tohle je tak dekadu zpatky :D) takze ted kdyz maj prachy tak se muze splnit jejich sen a koupit si bily dziny Armani a bundu s napisem Gucci pres cely zada a to je pro ne modni vrchol. Ty holky samotny protoze nemaj vkus ani se ho nemely v detstvi od koho naucit pak vsechny nosi a uzivaji to same (ksiltovky NY, airmaxy, cerny leginy, dzinova bunda, triko Levis) protoze nemaj fantazii a je to jistota ze nebudou vypadat blbe kdyz to nosi skoro kazda

asterah
423 příspěvků 12.03.19 21:22

Tohle je stádní efekt - splynout s davem, protože se cítí bezpečně. A pak druhý extrém - odlišit se od davu za každou cenu - nevím, co je horší. Pokud se mně týče, já nechápu, proč tolik lidí přikládá takový význam značkovým věcem - kolikrát jsou ošklivé a předražené - ale mají tu správnou značku, tak si je koupí, i kdyby měli být zbytek zbytek měsíce o chlebu a vodě. Myslím, že to nemá s vkusem nic společného - ani ten název.

Cornero
415 příspěvků 12.03.19 21:56

ta stadovitost je castecne i o tom nevkusu protoze clovek co vkus ma se nemusi oblekat jako jeho okoli protoze neco vkusneho dokaze nakombinovat sam. Pak kdyz se o neco originalniho maji pokusit tak bud to skonci fiaskem nebo si radsi zaplati stylistu. To jak pisete o lidech kteri utrati vse za znackovou vec je je jeste dalsi level tohoto..to jsou vetsinou vsechny ty recepcni ve firmach co vydelavaj 17 cistyho ale co nutne potrebujou ruzovej iphone za 25 a cernou korsku za deset. Jako je to jejich volba jen me udivuje ze dva mesice v praci jsou schopny vymenit za neco co je nikam stylove neposune jenom je to neoriginalitou dorovna do davu

Paris1789
3441 příspěvků 13.03.19 11:01

Masová obliba kabelek MK je mi velkou záhadou

bao-baba
126 příspěvků 13.03.19 14:42

@Paris1789 Moje řeč, MK kabelky jsou nudné, ba z velké části babské

Tajtrliková
190 příspěvků 14.03.19 10:59

Má máti (84)si celý život zakládá na dvou věcech: že se jí nemění váha a že si vystačí s 4 sukněmi, 4 šaty,4 kalhotami a 4 halenkami- počítám zimu i léto sakumprásk. A pravidelně se dohadujeme o tom, že mám mít pár věcí, které mi sluší a zbytek vyhodit. Hm. Nemám.Ve fázi, kdy jsem ve věku cca 20 let koncem února upřímně a z hloubi duše nenáviděla své dva svetry- hnědý a modrý, držíce se matčiny rady, jsem jednou vstoupila do sekáče. A za cenu dvou nenáviděných svetrů jsem mohla mít 4 jiné. A ano- mám skřín plnou hadrů. A hádám se s matkou. A je mi 54. :-))

aneli123
8 příspěvků 14.03.19 18:55
Vkus se dá zdědit i naučit

Narodila jsem se vkusným rodičům, převážně matce - švadleně a doufám, že vlastním příkladem ovlivňuji i moje sedmnáctiletá dvojčata.Věřím například, že nikdy neoblečou třeba džíny do divadla, plísňáky, či ve středním věku triko s nápisem" I am bitch" a podobně.

Aija
56 příspěvků 15.03.19 08:55

Já jsem obvykle některé divné věci, které mi matka koupila, jakoby nerada ničila. A nenávratně! Postupem času jsem vyfasovala nějakou hotovost a chodila nakupovat sama nebo s kamarádkami. Statečně jsem vydržela pak matčino „ty ale vypadáš, no chodit si v tom budeš ty:-)“ A dušička byla v peří.

Před šesti lety se zřítila textilka Rana Plaza

Módní svět si připomíná šest let od zřícení textilní továrny Rana... Celý článek

Poslední článek:
Jak vypadá módní deziluze

Autor: Kamila

Spousta lidí by vraždila za práci u předních značek haute couture.... Celý článek

Trauma z dětství: Věci na doma, do lesa, k ohni

Autor: Adéla

Jako malá jsem ze všech úkolů od mámy nejvíc nesnášela pokyn... Celý článek

Andrea (ta s tím divným jménem)

Autor: Ada

Před pár dny jsem byla tak zpruzená z toho vedra, že jsem se... Celý článek