VOGUE: Do historie a zase zpátky

pánové, račte se usadit, Vogue právě začíná

Poprvé měli čtenáři možnost v novinových stáncích zahlédnout Vogue roku 1892. Šlo o nový týdeník, který založil Arthur Baldwin Turner v USA. Původně byl určen především vyšším třídám, konkrétně jejich mužské části. Ale i ženy si přišly na své a inspirovaly se kresbami, které zachycovaly módu přesně tak, jak se zrovna vyvíjela. A tak se kochaly ilustracemi znázorňujícími úzké korzetové či viktoriánský ozdobné šaty nebo sportovní dámské obleky. Magazín se zaměřoval především na módu, společenské události, ale i sport. I přes to všechno však časopis neprosperoval a rostl jen velmi pomalu.

Zleva: první vydání Vogue z roku 1892, první barevná obálka Vogue

Roku 1909 odkoupilo Vogue nakladatelství Condé Nast (a jeho stejnojmenný majitel) a úspěšně změnilo cílovou skupinu na ženy. Rozšířilo obsah, začalo se zaměřovat například i na svatby a logicky zdražilo. Během první světové války, kdy nebyl umožněn dovoz publikace přes moře, vznikla první redakce mimo Ameriku, a to ve Velké Británii. Zanedlouho přišla na trh také francouzská verze Vogue. Nast pokračoval v utváření časopisu do podoby, v jaké známe klasické módní časopisy dnes, až do své smrti roku 1942.

(nejen) módní revoluce

Vogue přispěl i k horečce 20. let. Jeho stránky se plnily novými technologiemi, alkoholem i krátkými sukněmi a účesy. Se svými kouzelnými ilustracemi, které pro něj kreslili francouzští umělci jako Georges Lepape, Charles Martin, Paul Iribe nebo Pierre Brissaud, vytvářel Vogue svět, do kterého chtěl každý patřit. Později, když časopis během velké hospodářské krize moc neprosperoval, dokázal se znovu odrazit ode dna – a to zavedením fotografií na své obálky. Na té první od Edwarda Steichena, z roku 1932, modelka pózovala a hrála si s nafukovacím balónem. Od té doby s Vogue spolupracují významní světoví fotografové – Richard Avedon, Irving Penn, Helmut Newton nebo třeba Horst P. Horst.

Zleva: dámské kalhoty na obálce Vogue, předválečné vydání francouzského Vogue, „United We Stand“ jako podtitulek amerického vydání za války, žena v trenčkotu na obálce Vogue z 40. let

a zásah dostává móda

Ve znamení návratu k dlouhým sukním a štíhlým siluetám se nesla 30. léta. Lidé tehdy obdivovali jednoduchost, která kontrastovala s novodobým, rozvíjejícím se surrealismem. Své návrhy tak ve Vogue propagovala jak Madeleine Vionnet, tak Elsa Schiaparelli. Vogue také podporoval nošení dámských kalhot, čímž přispíval k tehdejšímu pokroku v módě. Naopak 40. léta tento vývoj kvůli druhé světové válce o něco zbrzdila a Vogue se tak na krátkou dobu vydal jinou cestou. Roku 1940 byl tisk francouzského Vogue pozastaven. Fotografie nádherných šatů Elsy Schiaparelliové nahradila její esej s názvem „Needles and guns“, která popisovala situaci ve Francii těsně před tím, něž z ní uprchla. Tenhle časopis už zdaleka nebyl pouze o módě. V průběhu let se objevoval i apel na ženy v domácnosti, aby vyrazily do světa a sehnaly si práci.

Zleva: obočí Jean Patchett – https://jeanpatchett.com/, Penelope Tree, Twiggy, Grace Mirabella jako šéfredaktorka Vogue

jistá i proměnlivá léta 20. století

Doba největší prosperity haute couture - i tak si někteří vykládají 50. léta. Nejvíce obdivovaná silueta byla samozřejmě ta podle New look, kvůli které se ve Vogue objevily první články o dietách. A už to tak zůstalo. Do historie Vogue se také zapsala Jean Patchett, a to díky svému slavnému obočí na jeho obálce.

Další revoluci způsobil Vogue v 60. letech pod vedením Diany Vreeland, kdy se přiblížil mladší generaci a začal otevřeně mluvit o sexualitě nebo hvězdách jako byl Andy Warhol. Magazín také proslavily modelky i celebrity jako Twiggy, Penelope Tree nebo Jane Birkin, se kterými si Vogue za chvíli všichni spojovali.

Na začátku 70. let se Vogue vydával už jen jednou za měsíc. Šéfredaktorkou se stala Grace Mirabella, na kterou znovu připadl úkol přizpůsobit časopis stávajícím trendům a společnosti. Grace přidala větší množství rozhovorů a textů o umění nebo zdraví. S rychle se měnící dobou však tenhle způsob vydávání za chvíli upadl v nemilost a Grace tak přišla o práci.

Zleva: Anna v 80. létech, Anna se svým oceněním od Alžběty II.

synonymum pro Vogue? Anna Wintour

Do šéfredaktorského křesla po ní v 80. letech usedla Anna Wintour a započala tak svou nejen dlouhotrvající, ale především pevnou, vládu. Z Vogue udělala časopis číslo jedna, který trendy udává, a ne pouze popisuje. Zpřístupnila ho i pro dospívající dívky, například tím, že začala vydávat Teen Vogue. Dokázala sladit veškeré prvky časopisu tak, aby si v nich každý našel něco – přes módu (jako hlavní téma) až po krásu, celebrity, umění, zdraví a někdy i politiku. Úctyhodná je také její schopnost předvídat trendy. Ať už pomocí perfektní znalosti módy nebo intuice, která ji neustále žene vpřed. Její mikádo a velké černé brýle se tak nenávratně zapsaly do historie módy. Dnes už je z Vogue spíše značka – má účet na Facebooku i Instagramu a je také známý i pro svá videa „ 73 questions with… “ na YouTube. Otázkou zůstává, kam bude Vogue směřovat, až o Annu jednou přijde.

Co máte na Vogue rádi vy? A co vám na něm naopak vadí?