Vysoká cena levné módy

Skvělý článek.

Tak já se spíše bavila o té nejlepší formě a to utrácet za tuzemské výrobky . Ale bohužel těch moc není a ČR se stalo spíše místem svozu součástek, jejich spojení a zase odvozu někam do pryč. On je ten problém zakopaný samozřejmě i někde jinde. Já to třeba vidím tak, že konkrétně náš stát nám nedává vůbec žádnou jistotu v politických rozhodováních a v dalším období se můžeme těšit na to, jak opozice hrdinsky ve jménu svých lidí zruší nebo udělá zase nějakou populistickou kravinu. Dalším bodem, a pro mě osobně asi ten nejzávažnější, je tady nechutně velká korupce, kdy se nám ještě tihle vyžranci smějou do ksichtu, že na ně nikdo nemůže. No a pak osobně vidím i problém v zažitém chování lidí (a v mém okolí to znám bohužel i osobně): neokrádáš stát/firmu, okrádáš rodinu. A skupina, co nemá na ten nájem, tak se samozřejmě nezapojí do masového nakupování spotřebního zboží, ale těch zde zase tolik není. Prostě těch aspektů, proč to je u nás tak, jak to je, je více. Je to všechno na hlavu, protože kdyby lidi nebyli sami často tak nenažraní a blbí, měli bychom se daleko líp 

Problem je vzdycky predevsim v hlave, a clovek by mel zacinat u sebe.

Tak nad tímhle přemýšlím už pěkně dlouho. V sekáčích nacházím nenošené kusy zcela běžně. Poznám to podle zašitých kapes většinou.
Už skoro měsíc jsem si nic nového nekoupila. Protože jsem si koupila vázu…ehm.

Vlastně jsem chtěla napsat: díky za článek podle mého gusta.

Děkuji za tenhle článek! Velmi zajímavé téma.

Výborný článok - a ďakujem za tip na knihu.

Díky za článek. Občas si říkám, když vidím v obchodech tuny hadrovitých věcí, co se s nimi stane. Přece takovou záplavu šuntu nemůžou zákazníci vykoupit.

Kdysi se móda měnila jen velmi pomalu a zlehka, proto na starých fotografiích těžko najdeme nějakou typickou „pekelnici“, někoho, kdo neví, co se k čemu hodí. Kdysi byly pravidla pro každou vrstvu celkem jasná a myslím, že i člověk, který nebyl příliš esteticky založený, se dokázal obléct velmi pěkně. Dnes se míchají styly, materiály a barvy tak rychle a takovým způsobem, že se nemůžeme divit, že na ulicích potkáváme tolik lidí, kteří skutečně neví, co na sebe a co se k čemu ne/hodí.
Další věcí jsou samozřejmě peníze - jelikož je to dnes ukazatel toho, jak moc se dotyčnému daří, pak není divu, že bohatým chce být každý. Šetří se, kde se dá, chudé státy se okrádají, aby ty bohatší byly ještě bohatší.

.

Příspěvek upraven 23.12.16 v 22:22

Skvelý článok, obávam sa však, že bude ešte chvíľu trvať, kým príde to obrodenie, o ktorom píšete na konci. Predovšetkým preto, že jedlo môže ovlyvniť naše zdravie a váhu, kdežto oblečenie takýto priamy efekt nemá (nerátajúc nejakú tu vyrážku).

Je třeba, aby lidé pochopili, že všechno souvisí se vším.

Vyborny clanok, kniha je uz objednana .

Díky za článek! Je opravdu nejvyšší čas, abychom si začali uvědomovat, co to vlastně móda je. V tuhle chvíli sklízí největší ovace převážně ten - nebo spíše ta, která má nejobjemnější šatník, kam stále přibývají nové kousky. Přitom se často nedokážeme obléknout ve stylu události, které se účastníme.
A umět rozeznat a být ochoten zaplatit za kvalitu (opravdovou kvalitu včetně perfektního zpracování), tak toho už nejsme schopen skoro nikdo. Jak se píše v článku, resp. v knize - nízké ceny světových obchodních řetězců nám zkreslily představu o skutečné ceně skutečné kvality. Občas si sama něco ušiju a zkoušela jsem si, jen tak pro představu, spočítat, jaká by byla prodejní cena mnou zhotovených šatů. Základem byla cena látky, za hodinu práce jsem si počítala minimum - no, co vám mám povídat, práci jsem měla v polovině a moje šaty už byly, vzhledem ke spočtené ceně, neprodejné 

Vyborne!

Velmi zajímavé.

Výborný článok a v jeho kontexte mi rezonuje " Nie sme tak bohatí aby sme mohli kupovať lacné veci".

Naprosto skvělý článek. Tak jak nemám potřebu se ke všemu vyjadřovat, tak tohle je skvěle zvolené téma. Nebudu zapírat, oblečení mám taky víc než dost, ale už dlouho nekoupím nic, co by mi 100% nesedělo, protože za ty peníze to prostě musí sedět. Navíc jsem vyučená krejčová, asi jsem jediná, která v obchodech požaduje přinést jiný kus v téhle velikosti, protože je tady křivý šev…Mám skvělou krejčovou, která dokáže vykouzlit neuvěřitelné věci a trička od ní nosím 3 roky a pořád jsou jako nový. Díky za takový článek, opravdu mne oslovil.

Také to dělávám, ale moc nás asi není, jelikož prodavačky vypadají konsternovaně, otráveně a dotčeně…

Prave pro to spatne siti si radeji nechavam sit u svadleny, ale najit dobrou byl taky dlouhodoby proces, babicka by skvela.

Nemám co chytrého dodat, ale schází tu zelené ramínko, abych tenhle text ocenila beze slov. Takže: díky.

Když někomu řeknete, že by si měl rozmyslet třeba i cestování, nebo by se měl dost velkým způsobem omezit v jídle a nakupování všeobecně, tak to pochopitelně nikdo neudělá…nevidí důsledky, nebo je mu prostě vlastní chvilkové blaho přednější.

Dokud nepůjdou příkladem elity, dokud budou předvádět, jakým obrovským množstvím věcí se obklopili, a že to snad je i smysl života, nebo aspoň důkaz toho, že něco dokázali, tak s lidem nic nehne a nic se nezmění. Chtějí se totiž elitám přiblížit, nejlépe být sami elitou, každý věří, že má právo mít takové množství věcí, jaké chce, když si na ně vydělá, nebo třeba i půjčí. Osobně si myslím, že se poměry změní až po obrovské, obrovské katastrofě, dřív ne.

Lidé byli sobečtí a nenažraní vždy, ale nikdy v dějinách jich nebylo tolik a neměli takové prostředky k destrukci a přesně proto by se měli začít o to víc ovládat, ale bylo by naivní věřit, že začnou, dokud nebudou donuceni. Na mě a podobné exoty, co „kážou život v sudu“, každý kašle. I tahle knížka donutí k přemýšlení jen zlomek lidí a to ještě jen v omezeném sektoru hadrů.

Myslím, že je lepší, aby každý začal u sebe. Lepší než nedělat nic a odvolávat se na elity. Ne všichni mají potřebu je slepě následovat. Naopak si myslím, že když se začne pěkně „odspoda“ a ve větším množství, může to mít daleko větší vliv, dokonce i na ty elity. A zde nesmím pominout neocenitelnou službu médií, protože k tomu, aby se tento problém dostal do širšího povědomí, musí se o něm hodně „mluvit“. Takže děkuji za tento článek!

Souhlas. Jen představa, že se zpovykaná a marnotratná „elita“ začervená a vezme si za vzor skromné a uvědomělé Mařenky z Horní Dolní, je třeskutě směšná. Nebylo to tak nikdy v minulosti a nebude to tak ani v budoucnosti. 

TO FUFLIK:
Elity? Co je míněno tímto pojmem prosím?
Myšlenka „dokud nepůjdou příkladem…“ pro mne vytváří spíše asociaci k jiné myšlence a to: „pokud ne oni, tak ani já ne“.
A co si tak uvědomit, že vždy a ve všem je nejrozumnější, když každý začneme u svého zrcadla?!

Podle mě tam čtete něco, co tam není.
Vám nebo mně přijde možná normální začít s řešením jakéhokoli problému vždycky u sebe, ale většině lidí patrně ne. A ta většina se zhlíží v té elitě, snaží se jí přiblížit, podobat. Kopíruje její chování. Takže slow fashion holt nezačne vyznávat sama od sebe, ale teprve až to uvidí u celebrit… Já to vnímám jako pouhé konstatování, ne jako výzvu elitám nebo alibismus.

Řekla bych že tzv. elity a celebrity v nejlevnějších řetězcích nenakupují už teď. A většina, jak se zdá, si z nich příklad nebere. Tipuju, že z finančních důvodů…

@Fuflík trochu nechápem prečo to cestovanie. Jedna vec sú nejaké exotické dovolenky pri mori, ale na zmysluplnom cestovaní nevidím nič, čím by predstavovalo degradáciu spoločnosti/mrhanie peniazmi konkrétneho človeka. Naopak, cestovanie v pravom slova zmysle obohacuje, rozširuje obzory a dáva nadhľad. To mi už príde, povedzte niekomu, nech si prestane kupovať knihy.

V dnešnom svete sa ľudia nehorázne naháňajú za majetkami a hmotnými vecami, to cestovanie je podľa mňa jednou z mála nehmotných no mimoriadne obohacujúcich kratochvíľ. Cestovať sa dá vždy častokrát aj lacno.

Čtla jsem, že cestování a čtení jsou nejpříjemnější náhražkou myšlení. 

Já stíhám u cestování i přemýšlet

@Fuflík, Dixie: také jsem se pozastavila nad tím cestováním. „Smysluplným“ (= nejen válení se na pláži) cestováním naopak člověk podle mého může pochopit mnohé zmíněné v článku. Například, co to je skutečná chudoba. Nebo jak pozitivní mohou být lidé, jejichž materiální standard je pro nás nepředstavitelně nízký. Nebo že v kontextu toho, jak lidé žijí, bych se styděla vydat pětimístnou sumu za kabelku. A mimo jiné jim člověk svým cestováním dá vydělat peníze…

Jenže většina lidí cestuje tím způsobem, že někde stráví týden, maximálně čtrnáct dní, v rychlosti proběhne kolem nějaké té památky anebo vůbec nevystrčí nos z hotelového komplexu. Za tak krátkou dobu si může člověk udělat maximálně představu o tom, jaké bývá v daném místě a v daném období počasí, co se zhruba nabízí turistům k jídlu a jak bývají v průměru oblečení lidé na ulici. A skoro každý fotí jak bodnutý fčelou, nadělá spousty zbytečných fotografií a ty potom vyvěsí kdesi na internetu… Nic extrémně obohacujícího a hlubokomyslného…

Řekla bych, že plýtvání a marnotratnost se u cestování vztahuje především k životnímu prostředí. Jakékoli, byť nejlevnější způsoby přemisťování, vyjma těch, kdy využíváme pouze své vlastní energie, je vůči životnímu prostředí velmi nešetrné. Jednak spotřebou neobnovitelných přirodních zdrojů, druhak jedovatými emisemi ničícími zemskou atmosféru. Spalovací motory, díky nimž jsme se stali tak mobilními, mimochodem patří k nejméně účinným strojům vůbec, neboť při práci vypouští do vzduchu bez užitku více než 4/5 dodávané energie.

&Anabellee: Chápu váš postoj, ale dvě poznámky: někde jsem četla, že uhlíková stopa volně pasené argentinské krávy je větší, než jednoho auta za rok. Zadruhé, a hlavně, pokud jde o vlivy dopravy, zátěž životního prostředí osobní dopravou je nic proti vlivu nákladní dopravy. Spíš než omezit cestování by si lidi měli uvědomit, že vozit třeba vodu z Fidji (ale i z Evianu nebo Vittelu) je fakt zpovykanost… Skutečnost, že jihočeské mléko se projede z Madety do velkoskladu Kauflandu v Praze a pak v jiném kamiónu zpátky… tady to peklo začíná… nebo spíš pokračuje…

Snad nejsme stado, a tedy jsme schopne rozhodovat se za sebe sami.

No, je to vidět

K těm novým věcem z charity. Od paní co v charitě pracuje vím, že některé řetězce odvážejí neprodané a neprodejné kusy právě do charity s tím, že si je odepíšou z daní jako dar. Jde hlavně o poškozené kusy a věci co prošly několikrát slevou. Hodně lidí si je doma opraví a nosí dál protože kazy nejsou nijak zásadní, nebo je odnesou švadleně, třeba na výměnu zipu a vesele je nosí.

Díky, super článek. Naše civilizace se jednou nenažraností zničí.

Wow. můžu sdílet na facebooku?

Jistě, ke sdílení není potřeba svolení. Budu jen ráda, když se o tomto tématu a této knížce dozví co nejvíc lidí.

Určitě to nikdo nebude chtít slyšet, ale tohle je průvodní jev globální neschopnosti přiznat si, že technologie pokročila tak daleko, že je potřeba vymyslet nějaký inteligentnější způsob přerozdělování, než je odměna za vyrábění blbostí.

Tahle slova by se měla tesat do kamene.

Příspěvek upraven 21.07.14 v 21:26

Ano, obchod býval kdysi o tom, že řemeslník se snažil vyrobit co nejhezčí výrobek, aby se odlišil od konkurence, dnes je nejúspěšnější ten, kdo vnutí co nejvíce lidem něco, co ani nepotřebují 

Povšimla jsem si též, jak se obchody často zaplní např. kalhotami takových velikostí a z tuhých materiálů, jaké by snad nikdo nebyl schopen obléknout, a když už, tak ne se v nich posadit nebo jít do schodů. Nebo divně odstávají, když už jdou natáhnout. Takovéto kousky se pak obchody zoufale snaží prodat s velkými slevami, přesto jich však (nečekaně ) zůstávají plné stojany. Příkladem budiž…naprostá většina řetězců, jež prodávají takovou tu rychlou módu pro mladé. Takhle, myslím že nemám nějak nezvyklou postavu a že nejsem jediná, komu vadí, když se gatě při chůzi otírají v rozkroku, nebo se zařezávají. Plné věšáky nepohodlných a nepadnoucích kalhot ve slevě každým rokem jsou toho důkazem, a přesto se střihy během let pořád nějak nemění, neboť i tak se to těm obchodům vyplácí..o_O

Je to vynikající článek, na který určitě někdy někoho odkážu. Ale obávám se, že Váš optimismus, že móda prodělá v budoucnu u nás stejnou revoluci jako jídlo je nereálný. Přeci jen při jídle se bavíme o rozdílech v řádech desítek korun maximálně stovky, což si většina lidí dovolí. (Ano, já vím, jídla se kupuje víc, než oblečení a v měsíčním součtu to bude nárůst výdajů minimálně stejný, ale „Alkohol podávaný v malých dávkách, neškodí v jakémkoli množství.“ a stejné je to i s utrácením.)
Naproti tomu v módě se bavíme o nárůstu cen v řádu stovek, i tisíců. V momentě kdy si uvědomíme že průměrná měsíční mzda v ČR je sice cca 27 000 Kč, ale dosáhne na ní jen zhruba 15% obyvatel, pak se musím ptát, kolik lidí bude opravdu nakupovat kvalitnější oblečení a kolik začne šít podle Ládi Hrušky?

Nakoupit kvalitnější oblečení dnes prakticky nelze- značkové i noname - všechno šije tentýž Číňan v té stejné fabrice. Jediná možnost je šicí stroj, předválečný štof a Láďovy recepty.

Pravda, pravda…

Díky za článek, přinutil mě zaregistrovat se a poděkovat za něj. Už hodně dlouho přemýšlím, kam se ta kvanta oblečení přesunují. Ten samý problém mám i u bot…
Bohužel moc nevěřím, že by se to brzy změnilo.

@Torrah Trefila jste se přesně do mého hlavního problému - boty. Vzhledem k tomu, že „šmajdám“ a k tomu v botách opravdu chodím, ne se jenom přesunuji za auta do kanceláře, je výběr značně zúžený. Kde jsou botky, které vydržely několik let pouze s drobnými úpravami - nový podpatek apod.? Kupuji si kožené boty, ale co naplat, když se rozpadne podrážka…

Tak tak, já než si vyberu boty, to je dřina a když mi odejdou, tak je málem opláču. Ale je pravda, že jich nemám desítky párů, tam by mi to asi bylo jedno. Mám párů jen několik, a ty nosím skoro do roztrhání. Asi to není ten nejlepší přístup, ale mně vyhovuje.

Užitečných knížek tohoto druhu existuje víc. Přinejmenším za prolistování určitě stojí „Naomi Kleinová: Bez loga“ a „Lucy Siegle: To Die for: Is Fashion Wearing Out the World?“

Ono to není jen o šatech.
Skutečně nepotřebuji každý rok nové auto, novou pračku… jednou za dva roky novou sedačku či televizi… ačkoliv mě reklama neustále přesvědčuje o opaku. Masáž je naprosto stejná jak u těch hadrů.
Tak mě ale napadá, co by se stalo, kdyby výše zmíněné výrobky skutečně stačilo koupit jen jednou za život (za předpokladu, že se za chvíli nerozpadnou - to je zas jiná věc). Představa toho množství zkrachovalých podniků a armády nezaměstnaných mě téměř děsí. Nevím, na jakém základu fungovala ekonomika za dob mých prarodičů (kterým jeden vůz, pračka, vysavač i nábytek vydržel skutečně celý život) t. j. za první republiky, kdy jsme na tom hospodářsky - ve srovnání s okolním světem - byli docela dobře, ačkoliv se žádné bezhlavé nakupování nekonalo…

Našim předkům mohlo stačit jedno auto (jedna pračka etc.) na život, protože si tehdejší výrobci vážili svý práce a stáli si právě za dlouhověkostí svých výrobků… kdežto dnešní předměty mají vmontovaný neopravitelný kurvítka, který odešlou spotřebič do věčných lovišť den-dva po skončení záruky, aby si člověk zkrátka musel běžet pro novej :-/

To bluetea01: Spotřebiče jsou dneska konstruovány na střední dobu životnosti, prostě se budeš muset smířit s tím, že si po čase koupíš novou pračku a našim předkům stačilo jedno auto na celý život, protože jich nebylo možný víc koupit, jelikož výrobní plány nestíhaly pokrýt poptávku…

Příspěvek upraven 21.07.14 v 22:17

Dělali v zemědělství nebo ve výrobě, a i když by se to dneska chtělo asi málokomu, očividně to mělo něco do sebe, že jo.

Koukám, že jsem to pojala až moc stručně Myslím to tak, že armády nezaměstnaných nehrozily, protože jednak nás asi nebylo tolik, ale hlavně proto, že byla možnost pracovat, a tím myslím normálně pracovat, a ne pracovat na nějaký pseudopozici s anglickým názvem, která nic neznamená a je k ničemu. Jenže jsme globalizovaný, zemědělství ani průmysl u nás prakticky neexistuje a proto se ekonomika nejspíš musí kromě zbrojení pohánět nadprodukcí věcí, který nikdo nepotřebuje.

Příspěvek upraven 20.07.14 v 12:35

Nikdo z mých prarodičů „nedělal v zemědělství a výrobě“, a to jedna z mých babiček byla skutečně zaměstnaná (v bance).
Veškerá prosperita se přece neodvíjí z rukodělné výroby… ani jsme tehdy už nebyli státem zemědělců.
A ta nadprodukce funguje celosvětově, to není jen náš problém. Právě kdyby zmizely i ty nepotřebné pozice „s anglickým názvem“, tu nezaměstnanost a následné nepokoje bychom už asi nezvládli… ale jak to mohli lidé utáhnout dřív, s daleko menší spotřebou (byť jich bylo řádově méně), to je mi stále záhadou.

A tak zase ta doba byla jiná. Vícero lidí mělo nějaké spojení s rodinou na vesnici, lidi měli svůj dobytek, zeleninu a spol. Dneska se to možná trochu v některých ohledech vrací, ale není to v tak velké míře jako kdysi, že. Takže i když měli třeba pro nás hůře placenou práci, tak měli v některých obdobích zase ušetříno na jídle.

Co mě ale trápí je spíše ta otázka ekologie (a pak také těch platů).Jenže u těch hadrů se bohužel člověk nedočte to složení, co u jídla. Což je škoda, hlavně vůči barvivům, která mohou mít taky značný dopad na zdraví, že.

Štruktúra služieb bola iná - ono zas to nezávisí od počtu obyvateľstva, lebo viac ľudí znamená aj vyššia spotreba tovarov, služieb atď., a v minulosti napr. nebola taká vysoká zamestnanosť žien (ale nezamestnanosť bola, nie že nie…nemaľujme si to ružovými farbami). Ja si zas myslím, že prechod na kvalitnejšie výrobky s dlhodobou „výdržou“ by nemuselo nutne znamenať kolaps ekonomiky, len by sa musela trošku zmeniť - kvalitnejšie výrobky sa vyrábajú dlhšie, náročnejšie (=viac kvalifikovaná prac. sila), ale aj viac stoja (=viac príjmov za menej výrobkov), viac ľudí by sa uživilo opravami a údržbou (pravda, keby remeslo bolo považované za úctyhodné povolanie ako kedysi - aj bez titulov a vysokej školy. Ja mám fakt mentálnu zábranu kupovať napr. nový mobil, len preto, že po dvoch rokoch „už mám nárok“, keď mi starý ešte funguje (a funguje, by ste sa čudovali), tak ako televízor, počítač a podobne (samozrejme, nové majú „viac funkcií“, ale že by to podstatne zlepšilo ich užívanie - to nie, a väčšinu funkcií aj tak nepotrebujem).

Tak jestli Vaši prarodiče měli za první republiky auto, vysavač a pračku, tak byli právě tím předstupněm moderního konzumu 

Za první republiky? Řekla bych, že na MP je dost mladých čtenářů, jejichž prarodiče si kupovali první auto a pračku někdy počátkem sedmdesátých let. Pravda, byly to většinou škodovky a tatramatky, ale v té době šlo už o celkem běžné vybavení domácnosti.

I já Vám děkuji za článek a souhlasím s návrhem, že začít se má od každého z nás, je fakt, že triko z číny či jiných levných provincii za užasný a lepší kus nepovažuji, pokud je mím oblíbeným utahám ho během sezóny a pravdou je, že se k němu nijak mateřsky nechovám tzn. nosím, peru. Naproti tomu věc kterou si koupím v českém butiku… zkrátka vyrobenou, navrženou a ušitou našincem, střežím jak oko v hlavě. Je to dáno i tím, že jsou to jedinečné kousky, za kterýma vidím lidskou práci nebo originalitu, kdež to těch,,číňáků se chrlí milióny"a i přes to, že jsem viděla dílny
kde ne zřídka pracují děti a jsou tu otřesné podmínky, za kusem tzv. hadru vidím stroje např. oblíbená CNC chrlící stovky věcí do minuty. Souhlasila bych s masivnější osvětou, ale i tak pohodlnost, dostupnost a cena budou vítězi… škoda

@Dammy Ale to je právě o tom, že ve středověku se móda měnila jednou za pár let, teď se mění po měsících. Ještě celé 20. století bylo zvykem představovat nové kolekce jednou až dvakrát ročně. Dnes musí i návrháři dělat 4 kolekce (s mezisezónami prefall a resort), aby udrželi krok, a v obchodech se obměňuje neustále.

Poučné, určitě mi to otevřelo oči, díky!

Příspěvek upraven 20.07.14 v 12:57

Ono se postupně něco /nebo všechno/ změní. Číňané přestanou šít lacino - vlastně už s tím začínají. My si snad přestaneme nechávat vymývat mozky panem Singerem z České národní banky a přestaneme věřit tomu, že čím víc utrácíme, tím se máme lépe. Budeme muset začít šetřit a více přemýšlet. Ti nejchytřejší na tom zase vydělají a vymyslí zcela novou tržní strategii. Máme se na co těšit!

To je ale hloupý příspěvek.

No fakt, úplně pitomej…Ale proč vlastně?

Tak se podívejte na Japonsko, kde je deflace bubákem už několik let, protože tam lidé pořád hlavně šetří a ne a ne utrácet. Jediné plus, co je, že to vkládají do státních dluhopisů, jinak by se ta země asi už dávno složila. Takže „kecy“ o utrácení nejsou úplné kecy kvůli ekonomice, protože je to součástí cyklu a důvodu růstu. Ale dnešní konzum, výroba šmejdů za vysokou cenu, kdy po záruce může člověk jít kupovat znova to samé, to mi taky vadí. Já v rámci oblečení nejsem nějaký nákupní maniak, ale je pravdou, že nové trendy a co MUSÍME mít, to se na nás hrne ze všech stran.

Utrácet jo, ale rozumně - to znamená něco produkovat, co by si lidi mohli koupit, ale, a teď to řeknu vážně laicky, protože nejsem ani trochu odborník, prostě rozumně. Kdežto ono je to tak, že lidi na jednu stranu utrácí za levný šunty z Číny (a to nás má jako nějak nastartovat?), na druhou stranu si pár tisíc lidí nemůže dovolit bydlení. A musíme samozřejmě škrty. To je přece na hlavu, a proto si budu ťukat na čelo, když mi někdo bude něco podobnýho kázat.

Ado, díky! Dle mého názoru jeden z nejlepších článků na MP vůbec. Včera jsem viděla i sloupek v MF Dnes na stejné téma. Osvěty v tomto směru není nikdy dost. Doufejme, že změny „zdola“ budou postupně sílit, aby to, jak píše Fuflík, s náma neskončilo nepěkně.

Příspěvek upraven 20.07.14 v 13:27

Článek se opravdu povedl, už jsem sdílela na svých stránkách, tak snad si ho přečte co nejvíc lidí. Já jsem ale také optimista a věřím, že změna je možná. Vidím to i kolem sebe. Hodně žen, hlavně teda maminek na mateřské dovolené má doma šicí stroj, dokonce dva - jak rovnosteh, tak overlock a šijí pro své děti - vyplatí se to víc a ty věci také vydrží, případně je snadné je znova přešít. Pravda, nabídka látek a jejich kvalita je teda také různorodá.
Některé z toho mají dokonce živnost, včetně mě a zájem je i přes vyšší cenu. Hodně právě oceňuje originalitu, praktičnost a taky místní produkt.
Chtěla bych umět šít i na sebe, nemám moc konfekční postavu, sice vím co mi sluší, ale buď to nevyrábí, nebo mi sedí jen část z toho. Sama si to ušít také neumím. Upravovat také moc ne, jen délku kalhot. Teď jsem si koupila sako, nebylo moc levné a má na mě dlouhé rukávy, které by chtělo zkrátit…no zkrátím to, článek mě přesvědčil i o tom, že se nemám bát a střihnout do toho. Nerada totiž hrabu do již ušitého. Ale koukám, že ani jiná možnost není.

Hezké řešení je třeba i recyklace, z dospěláckého třeba na dětské 

Skvělý článek a skvělý tip, díky.:) Čím víc lidí se naučí vidět tyto věci v širších souvislostech, tím líp.

Článek je pěkný. Sice nosím hadry (jednak mě nebaví nakupovat - ono taky není snadné něco pěkného koupit - jednak vím, že jsem typ, který nemá problém věci trvale zničit roztrháním či potřísněním, nejsem holt slečinka, která jen tak někde vysedává a opatrně uzobává vidličkou nějakou mňamku…), ale aspoň můžu mít dobrý pocit, že MOJE oblečení (kde mám i věci staré 20 let) nepřispívá ke znečištění prostředí tolik.

Příspěvek upraven 20.07.14 v 15:01

Opravdu zajimavy clanek! pri dalsim nakupovani se pokusim si na nej vzpomenout a nakupovat uvazlive..

Umím naprosto skvěle štupovat ponožky, opravovat díry na oblečení, ale nedělám to. Proč? Protože po prvním vyprání se znovu udělá díra vedle té spravené. Pak je mi líto mé zbytečné práce.

Před dvaceti lety mi spravené oblečení vydrželo přes několik vyprání. Schovaná trička z žerzeje z té doby jsou opravdu znatelně silnější než to, co se prodává teď.

Tak to je přesné, jestli si koupit „značkové ponožky“ pár za 300,– nebo 10 párů za 200,– = jedno jak druhé se mi po poměrně krátké době prošlape na patě a pod palcem. Než se s tím štupovat, radši je vyhodím (mezitím ještě použiji jako prachovku) a pořídím nové.

U ostatního oblečení mi to moc nehrozí, díky báječným řetězcům (a dražší butiky na tom nejsou o moc lépe), kteří chrlí „cojezrovnavmódě“, nemám šanci si vybrat. Mnohdy je pro ně velikost 40/42 typ „slon“ a na ty oni přece nešijí. A když, tak něco naprosto nenositelného - třeba superslimky se sníženým pasem. Z těchto důvodů patřím mezi ty, co oblečení kupují ve většině případů až ve chvíli, kdy potřebují nahradit rozpadající se kus za nový a jdou na „lov“ s obrovskou nechutí.

Příspěvek upraven 21.07.14 v 09:56

.

Příspěvek upraven 23.12.16 v 22:21

Pokud by jsme my ženy nakupovaly stejným způsobem a stejnou logikou jako převážná většina můžu, kteří nakupování přímo nesnáší, možná by jsme tomu hadernému průmyslu dali na prd…
Tím taky ovšem nechci říct, že všechny ženy nakupují se zběsilostí dravé zvěře 

Zrovna dneska jsem vysvětlovala svému manželovi, že nakupování si v návykovosti nezadá s heroinem.

@suik…myslím, že zrovinka zkrátit příliš dlouhé rukávy u saka není až tak jednoduché. Tím vás nijak nepodceňuju, jistě jste šikovná a dopadne to dobře.

Jů, to je fakt dlouhý, to si nechám „na podovolené“. A těším se na to!

3.8.2014: Nějak nechápu, že když píšu, že se těším, až přijedu z dovolené, že se pořádně začtu a když se konečně můžu začíst, zjistím, že mám za to těšení 18 červených ramínek. To je fakt prča!! 

Příspěvek upraven 03.08.14 v 21:44

Konečně článek, po kterém se začínám cítit na pekle trošku míň jako exot s pár kousky oblečení, bot po jednom páru pro různé příležitosti a o kabelkách ani nemluvím…Nakupování nepatří k mým zálibám, takže jsem nikdy nepochopila kamarádky, které mají tolik oblečení, že si jeden kousek vezmou na sebe jen jednou a pak ho nahradí novým. Já jsem zvyklá většinu věcí nosit až do jejich konce. Nejdřív mezi lidi, pak třeba na chalupu do města, do přírody a na dorvání na doma nebo ke koním. Kupodivu mám i tak hezká trička z řetězců, která jsou i po 6 letech jako nová.
Nebojím se ani šicího stroje, když je potřeba něco zkrátit, zmenšit a nebo jen zašít. Sice to je jenom starý šlapací stroj Lada, ale na jiném mě babička nenaučila, ušila jsem na něm celou garderóbu pro hračku-medvěda. Zatím jsem se neodvážila ušít něco na sebe, ale snad jednou…

@Brunhilde Já jsem se poprvé dostala do Londýna v roce 1975. Doma se mi naše šatstvo zdálo strašné. Teď si samozřejmě uvědomuji, že to nebylo tak hrozné. Prostě jsme toužili jen po tom, co jsme nemohli mít. A tak je to asi pořád.

Píšu to proto, že v té době nebyly v celém Londýně ale naprosto žádné šaty vyrobené v Asii. Teprve v následujících letech se objevilo cosi vyrobené v Hong Kongu, ale tím všichni hluboce opovrhovali. Během několika desítek let pak zmizely všechny oděvní závody jak v Anglii tak u nás. Už koncem osmdesátých let jsem se dostala do Indie a viděla jsem, kam se výroba přesunula. Ploty na tržišti byly přeplněné neuvěřitelnými asi kradenými modely všech možných světových značek. Můžete si být jistá, že už teď vývoj zase směřuje k nějakým těm změnám, které ztěží ovlivníme.

Měla jsem na mysli vaše vývody o vymývání mozků a démonizaci guvernéra. To byl výpad úplně mimo.

@Shiro jenomze to je skreslene, byla jsem zvykla mit nekolik kusu obleceni, ruzne je stridat a kombinovat a nosit porad dookola nekolik let. po peti letech jsem se s detma vratila do prace a dve saka jsem vyhodila po roce, jedny viskozove saty po nekolika mesicich, druhe ze stejne kolekce ale jina barva zatim prezivaji, ale nenosim je tak moc.

na tohle nejsem zvedava, kdybych si priplatila i treba nekolika nasobek, muzu vec nosit nekolik let a ne par mesicu. nakonec bych jeste usetrila.

@continuity Já se obávám, že není žádná zvláštní záruka, že když zaplatíte za něco několikanásobek, vydrží vám to déle, nebo se vam to bude déle líbit…

Presne! stejne jako s potravinama, drahe nerovna se automaticky kvalitni, clovek aby se stal potravinarskym expertem, biochemikem, a ja nevim cim jeste, nez si neco vybere..

Jsem velice rada za toto tema! Na obleceni slozeni a zejmena puvod se divam uz dlouho. Ono je to stejne jako s jidlem a priplacenim si za produkty z vesnice namisto shnile zeleniny ze supermarketu. Taky rada nakupuji obleceni, ale posledni dobou mnohem vic vybiram a snazim se kupovat kousky, ktere opravdu potrebuji. Uplne zurim u trendu mnoha cesky blogu propagovat ruzne cinske eshopy, kazdy tyden nove saty, nepadnouci, v otresne kvalite, ale dostala jsem to za klikani ctenarek, takze na otazky vyroby/kvality kaslu a opovazte se mi nekdo rict, ze nejsem inspirativni. Retezce jako Zara a HM aspon podlehaji nejake kontrole a take zamestnavaji v kamennych prodejnach spoustu lidi, vydavaji penize na marketing, zamestnavaji lidi v EU na logistice a sprave spolecnosti. Toto jsou veci, kteri si honici slev a konzumu vubec neuvedomuji. Nedavno jsem dostala pekny kartac na fb za to, ze jsem si koupila kratase za 100Eur, jelikoz nikdo nepochopil, ze jsou usite v Italii a ze si radeji koupim jedny na 5 let, nez kazdy rok 2 podle poslednich trendu. Debata utichla az jsem je ubila argumenty o vyrobe v EU a kalkulaci ve stylu „nejsem tak bohata abych si kupovala levne veci“. A vzhledem k tomu, ze jsem se v 2 letech asi 5× stehovala, tak uz na vlastnictvi tuny veci nelpim. Clovek pritom stehovani uplne zasne kolik je schopen nashromazdit veci, halenka tam, suvenyr z dovci sem, a hned je zavalen nepotrebnymi vecmi.

Myslím, že bychom mohli zorganizovat anketu o tom, kolik kusů oblečení, bot a kabelek doma kdo má. 

@Nosfi
zde máte

nebo třeba zde

Článek z Telegrafu ohledně situace ve VB (tady)
dostala jsem se na to přes BBC, kteří mají dokument, jeden díl už běžel, další poběží dnes večer, ale jen pro UK based

Kdyby lidi víc zapojovali mozek a míň se nechávali zblbnout reklamou… Nikdo nikomu nestojí za zadkem s pistolí na zátylku, že si MUSÍ koupit novou sukni/tričko/…, co je teď čerstvě v módě. Takovou tu touhu po vlastnictví chápu u poválečné generace, možná ještě u lidí, co vyrůstali za komunismu a tričko přivezené z Maďarska pro ně bylo symbolem luxusu, ale v dnešní době, kdy je všeho všude plno a kdykoli k dispozici bych už možná očekávala, že si lidi najdou i jinou náplň života než shromažďování věcí a chlubení se jimi…
Jo, taky mám dvě skříně plné hader, ale tak 80 % ze sekáče a z toho 50 % věcí již několik let. Ne že bych si nekupovala nic v řetězcích, ale mou „výhodou“ je, že se mi tam většinou skoro nic nelíbí z příčin zde již zmíněných. A taky, že je mi líto dávat peníze za něco, z čeho nejsem nadšená.

Hezkou esej na tohle téma napsal kdysi Paul Graham - oblečení je jen jeden speciální případ. Paul Graham - Stuff

Pekna, diky za tip!

Výborný článok. Keď sa tak nad tým zamyslím, pár rokov dozadu som tiež patrila medzi tiež šialené ženy, čo nakupovali oblečenie hlava-nehlava, hlavne, že som ani nerozmýšľala nad tým, či to vynosím alebo či sa mi to k niečomu hodí, ideálne keď to stále pár korún…dnes už rozmýšľam trochu viac a snažím si budovať kombinovateľný šatník a kupovať si oblečenie, ktoré naozaj vynosím, teda čo najviac nadčasových kúskov…nemilosrdne som povyhazdovala množstvo šatstva (aj sa za to hanbím, ale už bude ohľaduplnejšia k prírode, sľubujem …

Když už jsme u těch lokálních výrobců: v Čechách a na Slovensku šije Pietro Filipi, využívá k tomu též české návrháře (produkce z dílny Hany Zárubové patří ke zlatému fondu této značky). Jejich šaty nejsou v tomto kontextu nijak drahé, za svou užitnou hodnotu stojí. Mám od nich dost oblečení, všechno to drží i po několika letech, je to precizně ušité a materiály jsou též slušné. U nich jsem teprve zjistila, že je polyester a polyester.
Když sem náhodou postnu něco z jejich kolekce, vždycky se najde pár dobrých duší, co mi vyčtou, že je to moc drahé. Podle mne jejich kvalita odpovídá ceně. A umím si pochopitelně představit i dražší konfekci, PF je myslím takový český zlatý střed, nepočítám-li domácí návrháře.

Příspěvek upraven 21.07.14 v 10:22

Ekologii módy praktikuji poslední 3 roky. Dřív jsem prakticky celoročně nosila triko + rifle. Ne že bych chtěla, ale sehnat šaty bez nápisů, flitrů z dobrého materiálu ke kolenů a kvalitní dílenské zpracování bylo sci-fi. Na výběr láce typu Zara, H&M, která se páře už v době koupě (marže i 800%) nebo pro mě až moc drahá móda Pietro Fipili, Betty Barclay - šaty cca 5000 Kč.
Vyřešil to Komolka ve Vídni. Koupím kvalitní látky - merino, hedvábí, vlnu a tady si oblečení nechám ušít. Šaty vyjdou kolem 2000 Kč, mám věc na míru, která dokonale sedí a podpořím českou krejčovou.

@Fuflík
K tématu elit vřele doporučuji knihu Mocenská posedlost od F. Koukolíka, případně zapátrat i v sociologii, elity se jen tak nezmění a v duchu současných trendů nás spíš dovedou ke zmiňované katastrofě (vzhledem k technologickému pokroku, o němž navíc veřejnost není plně informovaná, pochybuji, že pak bude nějaká náprava ještě možná, tedy pro lidský druh) Nižší vrstvy elitám bohužel neleží ani v patě (mám na mysli hlavně diskrétní elitu, nikoli nastrčené pseudocelebrity, které konečně ani často nemají mentální výbavu, aby cokoli chápaly)

Ráda se obklopuju starými věcmi, co mají paměť. Nebo duši, říká se, ale ony si toho hlavně hodně pamatují, protože jsou staré. Staré, ale festovní, jako by byly dělané s tím, že musejí vydržet napořád. Mám věci po babičce, po mámě, oblečení se dá dodnes nosit, věci se dají používat. Nad dnešní koženkou ohrnu nos, ale tehdejší koženka je pořád jako nová, nezničitelná, ať už je na babiččině kabelce nebo na kancelářské židli, která už padesát let jezdí po ordinaci, kde se střídají sestry i lékaři, ale nábytek trvá. Starožitný budík, který jsem našla na půdě prastarého domu, mě dodnes budí. Nemusejí se do něj kupovat baterky, natahuje se klíčkem. Svítí mu ručičky. Řinčí, že by probudil mrtvého. Jednou jsem ho leknutím srazila na zem. Takže je prasklý. Ale pořád jde. A tiká ♥
Přála bych si, aby i moje vnučka mohla mít jednou takový budík nebo nosit třeba kabelku a říkat, To mám po babičce.

@Brunhilde
S kvalitou (a podle mého měřítka) odpovídající cenou v PF bych s vámi souhlasila. Jenom je pro mně poslední 2-3 roky problém vybrat něco, co by se mi líbilo. Většinou to zazdí šedivý nebo černý materiál, případně psychedelické obrazce v barevných kontrastech hodících se pro trénink na epilepsii.

Mně se hodně líbila kolekce podzim zima 2011. IMHO kolekce paní Geislerové považuji za úlet a moc se to myslím ani neprodávalo.
Minulou sezónu se mi zdálo, že se nějak zmítají a nevědí, coby. Ale teď jsem si tam byla nedávno pro kalhoty z nové kolekce a prodavačka mne zklamala s tím, že ty gatě byly za cca 2 týdny prodané; nejsou ani na webu. Takže asi se jim zase daří?
Co jsem si tak všimla, pro jisté lidi už je to „jejich“ obchod a mají odtamtud komplet všechno, včetně doplňků. Taky na Národní vídám dost Rusů.

@Nosfi
zde máte

nebo třeba zde

sry, máte to zde kromě odkazu u sebe, jsem se nějak rozvášnila 

Příspěvek upraven 21.07.14 v 12:41

Děkuji za článek! Skvělé a zajímavé počtení a fajn podnět k zamyšlení.

Domnívám se, že ona „nakupovací mánie“ se v průběhu života mění. Já dříve oblečení nakupovala opravdu hodně (týdně i několik kousků), bavilo mě chodit po obchodech, byl to prostě sport, zábava, ale také především potřeba záplaty pro zraněnou duši a nepříjemnou situaci doma (někdo trápení zajídá, vysportuje, jiný zběsile nakupuje a já tenkrát hledala způsoby, jak být co nejvíc mimo domov).

Dneska? Nesnáším nakupování. Jednak už to není „náplast“, ale zároveň se nakupuje mnohem hůř než dřív. Kvalita v řetězcích šla rapidně dolů (před 5-8 lety se dala koupit např. v HM věc, která vydržela déle než jednu, dvě sezóny). Velmi těžko se shání univerzální kousky mimo současný trend ať už střihem, barvou či kvalitou (a za přijatelnou cenu), chcete-li červená šaty, ale červená není zrovna v módě, máte smůlu… Času i chuti je méně. Tím vším je nakupování více stresující i časově náročnější než dřív.

Každopádně, nedávno jsem pomyslela na svůj šicí stroj (který využívám jen ke zkrácení kalhot, ušití záclon, polštářů) a říkala jsem si, že umět šít je dneska obrovská výhoda (i proto umět si upravit oblečení se sekáče -nedávno pěkný post v diskuzi „vtipy související s módou“) A že asi opět začnu s šitím s nadějí, že cvik bude dělat mistra (jednoduché věci z Burdy obtížnost jeden puntík jsem zvládla jako samouk kdysi, proč to znovu nezkusit, tím spíš, že dneska už máme youtube a how to přehledné návody).

Edit: nešel mi vložit funknčí odkaz

Příspěvek upraven 21.07.14 v 15:34

Tak konečně článek!
Jsem ráda, že přišla řeč na předražené zboží, které tu hodnotu prostě nemá. A není to o tom, že já na toho Lojzu Vutóna mám a vy ne, tak se pohoršujete nad cenou.

Já už nad tím uvažovala delší dobu… Přiznám se že občas taky podlehnu a zakoupím ať už je to klasika „za ty prachy“ a nebo podlehnu poslednímu módnímu trendu. Ale snažím se více nad tím přemýšlet.

Jinak supr článek, díky

Tak Vitón už pro plebs šít nebude…

Budu se opakovat po ostatních, ale napíšu to. Konečně skvělý článek.

Díky za super článek. Nedávno se mi stalo, že jsem si chtěla večer sundat triko s dlouhým rukávem a ten rukáv jsem protrhla, koukala jsem jak puk, ale není divu, když triko stálo asi dvě stovky a materiál byl velmi slabý. Jsem krejčová a mám ve skříni spoustu šatů a klasického oblečení. I když mi je spousta věcí už dávno malá, tak je nevyhodím, protože jsem je vlastnoručně vyrobila a své práce si vážím. Vím, že jsou z kvalitních materiálů a poctivě ušité. A taky v obchodech věci obracím do rubu a dívám se na kvalitu, ale většinou musím oči hodně přihmouřit, protože bych se vůbec neoblékla. 

Podobný článek dnes vyšel v Ona dnes…
Jinak, taky semi poslední dobou stává, že odcházím z obchodů velmi záhy po zjištění, že tam není nic než hadry (mizerné střihy, mizerný materiál). Nejhorší je, že už ani ke značkovým dražším věcem nemám důvěru 

@HanulkaUH Mám podobný problém. Jako studentka jsem to neřešila, protože jsem byla silně omezena obnosem v ruce a podle toho jsem vybírala. Teď, když jsem trochu odhalila sama v sobě, co mám ráda, přizpůsobila to svému zaměstnání a mohu si dopřát „kvalitu“, zjišťuji, že nevím, co vybrat…

Zajímala by mě ještě jedna věc… Trochu mimo, ale přeci. Nějakou dobu jsem žila v Německu, konkrétně v Bavorsku. Nevím, zda to byla náhoda (tehdy se teprve můj vkus začal měnit a já začala více nosit šaty a sukně a obměňovat šatník), ale to, co jsem si koupila v té době, mi stále krásně drží pohromadě, přestože už je to dva roky zpět. Zajdu-li do stejných řetězcových obchodů v Čechách, najdu sice stejné výrobky jako v Německu, ale často hůř ušité. Říká se, že na Západ proudí lepší kousky. Já sama nevím, co si mám myslet, ale mé zkušenosti by tento úsudek jen potvrzovaly. A ptám se… Proč? V ceně to není - stejné kousky jsou často v Německu levnější. A vezmu-li v potaz, kolik si v Německu vyděláte, pak naprosto směšně levné…

A ještě jeden dotaz… Momentálně jsem zákazník tradičních řetězců typu H&M a další. Má svérázná kolegyně nedá dopustit na vietnamské obchody, ale jednou si chtěla dopřát a vybrala si jiný obchod. Koupila si šaty pro ni za už celkem vysokou sumu, šla k Vietnamců a tam je spatřila též. Je to žena středních let, která se vyzná a sama zažila přešívání oblečení na děti, když nic nebylo k dostání. Poznala, že složení látky musí být víceméně totožné, střih stejný a kupodivu i zpracování. Byla zvědavá, jak na to zareagují v první obchodě. Paní prodavačka nejdříve odmítla mluvit, ale když pochopila, že jí nehrozí žádné žádosti o výměně zboží, prohodila cosi o tom, že sklady obou obchodu - „značkového“ a Vietnamců jsou totožné… Tedy zdroj je jen jeden. Samozřejmě to neplatí u všeho a vždy, ale je dobré se občas zamyslet nad tím, proč něco kupuji…

To je přesné. Teď jsem se vrátila z Prahy. Tam tytéž boty v obchodním domě jako tady u Vietnamce jen cena podstatně menší.

Tak teď mám opravdu o čem přemýšlet ale jsem moc ráda, že se tu ten článek objevil.

Super článek. Mnohokrát jsem se poslední dobou zamýšlela, proč se vyrábí tolik škaredého, zbytečného oblečení z hrůzostrašných materiálů. Před pár dny jsem byla v ZARA, kde probíhá výprodej. Vážení, je to hnus. Ani zdarma bych to oblečení nechtěla. Polyesterový ráj+ na můj vkus hodně divná móda. Tak si říkám, do jakých obchodů mám chodit nakupovat, když už jsem ze seznamu vyškrtla i Zaru.

A ja jsemprave pochopila proc u nas v SH koupim tolik zcela noveho zbozi…

Skvělý článek. Většinu věcí, o nichž se v něm píše, vím, jen mě poslední dobou začalo čím dál víc zajímat, co se děje s oblečením, které řetězec neprodá? Myslím, že ho také musí být hodně.

Asi před 2 lety byla kauza, kdy se v kontejneru za obchoďákem našlo znehodnocené (rozřezané) zboží H&M a proč to ta firma nedala na charitu. Tehdy se hájili tím, že je nefér, aby někdo za ten kus oblečení dal 20dolarů a o měsíc později ten samý model dostal nějaký pobuda zadarmo.

Neprodané zboží se vždy znehodnocuje tak jako je to u neprodaných vozů.
http://www.deed.sk/…u-smrt-/454/

Výborný článek, konečně něco k zamyšlení. Pokaždé, když přijdu do přeplněného obchodu, napadne mě, zda se to všechno prodá, proč se toho vůbec tolik vyrábí, kdo to koupí, co se stane s neprodaným. Pamatuji jiné doby (je mi 50), kdy se některé věci těžko sháněly, šaty do tanečních výhradně šily, oblečení se upravovalo, dědilo, ale hlavně sloužilo a unosilo. (Doufám, že mě hned neobviníte z volání po starých časech:-) Ani dnes nemám přeplněnou skříň a další oblečení zbytečně nekupuji. Pracuji v centru Prahy, po obchodech ale chodím ráda. Nechápu kolegyně, jak stále něco donášejí ze slev, slevy mě snad dokonce odrazují. Jsem v tomhle asi divná, já naopak vyhlížím „nové kolekce“.
@Brunhilde k oblečení v Pietru Filipi - jsem celkem jejich příznivec, ale poslední dobou mě již několikátá kolekce zklamala: neforemná, beztvará trika, spíše sešité obdélníky, střihy sukní většinou na jedno brdo (úzké pouzdrové nad kolena), některé vzory dost hrozné. Ale klasické kostýmky a hlavně společenskou módu mají opravdu krásné. Postupně mám od nich několik kostýmků, u jednoho jarního (drobná šedomodrá kostička) se materiál tak strašně mačká, bohužel se mi tak líbil střih, že jsem tuto závadu neprokoukla. Hodně se mi osvědčily jejich úpletové věci - šaty, svetr, roláčky. Ty jsou i za přijatelnou cenu. Těším se vždy na novou kolekci, pár novinek se už objevilo na stránkách, ale opět- černé kostýmky.

@ETE ad Vietnamci x značkové obchody. Záleží, v kterém „značkovém“ obchodě Vaše kolegyně objevila šaty shodné s těmi u Vietnamců. Pokud to nebyl řetězec, ale tzv. „butik“, kterých bylo hojně zejména v 90.letech, tak jsem přesvědčená, že v těchto buticích se prodávají hlavně levné dovezené hadříky z Polska, od Vietnamců a podobného původu, samozřejmě se značnou butikovou přirážkou.

@ETE @JarkaJ Mne sa tiez stalo nieco podobne. Na cinske stranke som nasla bizuteriu, ktoru v tu istu sezonu predaval aj banarepublic - nahrdelnik za 70 EUR na bananarepublic a na oasap za 20 EUR, bolo to uplne to iste. Ale ani sa tomu nedivim, ved takmer vsetko sa dnes robi v Cine. Retazce si bud na zakazku daju nieco vyrobit, alebo si vyberaju z ponuky, co sa im hodi do kolekcie.

Náhodou jsem dnes narazila na tenhle dokument .

Přiznám se bez mučení - jsem hadrářka. Oblečení mám plnou skříň, najdou se tam i nové věci, které jsem si ještě neoblékla a které čekají na příležitost… a stále si říkám, že musím něco vyhodit. Ke svým svrškům mám ale kolikrát citový vztah - svetry, které mi pletla maminka např., takže se s nimi rozloučit nedokážu. V můj prospěch se dá říci snad to, že kupuju především v second handech, nové oblečení si většinou objednávám přes internet, protože si k smrti nerada něco zkouším v kabinkách. Čemu se ale již opravdu vyhýbám, jsou vietnamské obchody, odrazuje mě už jen „pach“ toho oblečení, vždycky si říkám jak jsou ty látky asi barvené. Nemluvě o převažujícím nevkusu a odpuzujících materiálech. V řetězcích typu H&M taky nenakupuju. Už jen z toho množství oblečení mě tam brzy rozbolí hlava. Navíc nabízejí především krátkodobou módu pro mladé. Kupodivu si v těchto obchodech zpravidla nic nevyberou ani mé -náctileté dcery, byť by si rády koupily třeba jen obyčejné tričko.

Příspěvek upraven 23.07.14 v 08:58

Ono devalvuje nejen oblečení, ale i měna. Žádné zábrany utrácet bezcenné peníze za bezcenné hadry. Člověk by se možná držel zpátky, kdyby neměl pocit, že ho o našetřené stejně nějak oškubou.
Hlavní motivací měnit hadry bývá „šaty dělají člověka“. S novým oblečením si kupujeme jakoby novou identitu. Bývá to projev nespokojenosti se sebou samým.
A do toho móda, kterou jsou, jak známo, posedlí zejména Asijci. Tam možná vznikla ta rychlá spotřeba šatstva, protože oni nemívají skříně s hadry pro 20 lidí na 10 let. Žijí v pokojíčcích velikosti vlakového kupé s postelí, pc a televizí, toaletním stolkem a na stěnách rozvěšenými hadry, co právě nosí. Ten omezený šatník se jim brzy omrzí, tak ho vyhodí a nakoupí nový, 4 x či častěji do roka, není divu, že se zajímají o sezónní výstřelky. Možná tento přístup globalizačně pohltil tradici budování šatníků a stylu.

@Kralovna Bitche Díky za odkaz, kouknu v klidu doma na celé, ale podle ukázek se obávám, že to na mnohé z nás může působit dost depresivně (nekoupím si na sebe v dohledné době ani hadr), asi mi to vezme zbytky iluzi o charitě i mé milované Africe. 

Musim take pochvalit clanek. Myslim, ze lidi, co se trosku zajimaji o svet, mnoho veci vedi. Je pravda, ze zajem o to, byt nejbohatsi (az prebytecne) vede lidi k nezajmu o to, z ceho vlastne pochazi a co je tak krehke…o Zemi. Dnes se nam zije jeste pomerne fajn, ale o par desitek let, pokud se konzumni zpusob zivota nezastavi, vime jak to bude vypadat. Ti co chteji deti, meli by se zamyslet a jednat! Nebudou to mit lehke,,diki nam rodicum…

@thecherry Tak Vám už je jasné, kdo za to všechno může. Vaši rodiče a zřejmě všichni starší lidé. Dřív to byli třeba Cikáni, nebo Židi nebo snad mohamedáni atd. Promiňte, že trapně přeháním, nemyslím to zle.

Když o tom všem přemýšlým, možná že se ještě dočkáme toho, že u nás se budou šít šaty pro Asiaty. Když už pro ně montujeme auta jako nevolníci! Oni nám přesně řeknou co a jak máme dělat, žádnou dovednost to nevyžaduje. Jen je poslouchat. My jim to smontujeme, oni nám to prodají, my jim zaplatíme, oni bohatnou a my se bojíme, že od nás odejdou.

Nejen, že výrobci chrlí tuny oblečení nevalné kvality, ale je vyvíjen i neuvěřitelný tlak na to, aby se nikdo z celebrit neobjevil dvakrát ve stejném oblečení, vemte si, jak novináři přetřásají vévodkyni Kate za to, že si oblíbené šaty oblékne opakovaně. Nedej bože, aby si nějaká hvězdička oblékla vypůčené značkové šaty, které už před ní měla na akci jiná, to je malér, to mají všechny ty módní kritičky zlomyslné žně, proto fandím Kate, že tomuhle tlaku odolává. Bohužel, mnoho obyčejných a ne zrovna bohatých žen a dívek se v tomhle stylu (jako i ve spoustě jiných)shlédlo a utrácí bezhlavě za vyslovené hadry, hlavně že je to zrovna trendy, tohle slovo mi tedy otvírá kudlu v kapse, jen ho někde čtu. V časopisech je to jak vymývání mozků: trendy džínové bundičky, letošní trendy líčení atd. kvák, kvák, kvák… pardon, dala jsem se trochu unést 

Prima článek. Mě se celkem tento problém dotýká, jsem dámská krejčová a "hadry " jsou můj život .Dovoz levné mody z Asie, nám dost poznamenal český trh a přístup k řemeslu jako takovému…Někteří zákazníci občas mají problém pochopit, jak si můžu říct tolik a tolik za např. za výměnu zipu (nebo doplňte si sami), když ta bunda stála jen…Pořád je krejčovina odborná práce, ale dnes jí dělají často nekvalifikovaní lidé a živnostenský list na šití dostane snad každý. Dříve kdo si chtěl založit živnost, musel mít výuční list a dva roky praxe.Jsme prostě zahlceni laciným šuntem a dokud na tom bude náš stát tak jako je teď, pořád bude cena vítězit nad kvalitou. I když vyjímky se také najdou.
No nebudu to rozebírat, v článku je řečeno vše.
Já osobně černé svědomí nemám, snažím se neplýtvat. Občas sice také s oblečením ujedu, protože mám ráda modu a vše kolem ní, ale většina mých věcí pochází se SH a jsou to na první pohled luxusní kousky, které jsou nadčasové. Nějakým zvláštním způsobem moc oblečení nezničím, roky mám stejnou postavu a když mě omrzí, daruji ho dál.

Před několika lety mělo Tesco v UK na svou značku F&F reklamu, kde mladíka v kavárně polije rozlícená přítelkyně kávou. On si s úsměvem svlékne špinavou košili (nebo svetr nebo co) a pod ní má další, tu samou. Sdělení reklamy bylo Disposable Fashion (móda na jednou použití, myšleno spíš „je to tak levné, že to můžu vyhodit a koupit si nové“). Přišlo mi děsné, že se tím ještě někdo chlubí… a perlička byla, že tou dobou se nám české Tesco snažilo vysvětlit, že to obyčejnější oblečení je Cherokee, a F&F je něco lepšího.

Konečně zajímavý článek. Ano, v šatníku by neměla převažovat kvantita nad kvalitou, zvláště, pokud je ta kvantita vykoupena otrockou prací lidí ve třetím světě.
Blbé je, že když hudeme chtít být absolutně sladěné tak, aby nás peklo pochválilo budeme muset tuto otrockou práci využívat. Když ne, když na to nepřistoupíme, budeme zde za šmudly nebo za neupravené lesany.
Připadá mi, že je tak trochu proti „filosofii“ tohoto blogu, podle níž nestačí mít v šatníku pár věcí, univerzálně nositelných (např. jeden černý kabát či bunda, modré a černé džíny, bílé a černé triko…), protože by člověk byl za uniformní, nekreativní myš.

Příspěvek upraven 25.07.14 v 00:44

Připadá mi, že jste „filosofii“ tohoto blogu příliš nepochopila. Zkuste si přečíst i ty z článků, ve kterých převažuje textová část nad fotkami.

Příspěvek upraven 26.07.14 v 02:18

@Kralovna Bitche
Tak to vysvětluje, proč když je v tv záběr z chudé Afryky, mají na sobě domorodci krásné, čisté oblečení i když trpí nedostatkem, hlavně vody. Díky.

A víte odkud ty látky mají? Z České republiky měla jsem přd časem mezi svými klienty paní, které se zabývala velkoobchodem a vozila látky, tuším ze Seby Tanvald do Afriky, už nevím, do Keni nebo do Mali

Ano, je to snad jediná firma v ČR vyrábějící kvalitní látky - oni se specializují na africký brokát.

Nechci rýpat, ale někde je chyba: „v roce 1900 byl průměrný roční příjem americké rodiny 750 dolarů a zhruba 15 % z toho šlo na nákup oděvů; např. dámský kostým stál u tehdejších prodejců konfekce 15 dolarů. (Představte si rodinu s průměrným měsíčním příjmem 30 000 korun; zmíněný kostým by stál cca 7200 Kč.)“ - takže: 1) kdyby stál kostým 15 dolarů, byl by super levný , v poměru k rodině s příjmem 30 tis. Kč by stál pouhých 600 Kč. 2) Pokud předpokládáme, že autorce se někam ztratila nula, a chtěla napsat 150 dolarů, bylo by to 6.000 Kč a ne 7.200 Kč.

Ano, tady Ada porovnává, neporovnatelné… ale sekla se jinde.

Udává se, že tehdy ušití „konfekčního“ modelu stálu zhruba totéž co jedna unce čistého zlata ($20.68 USD). Tehdejší „konfekce“ není konfekcí dneška .

Pozor, udávají se dva poměry inflace mezi rokem 1900 a nynější dobou:

• inflace USD: $1 USD (2014) = $0.02 USD (1900), čili $1 USD (1900) = $50 USD (2014), tedy $750 USD (1900) = $37500 USD (2014) = 750000 Kč dnes. (30000 Kč/20/50 = $30 USD (1900))
• inflace USD: $1 USD (2014) = $0.05 USD (1900), čili $1 USD (1900) = $20 USD (2014), tedy $750 USD (1900) = $15000 USD (2014) = 300000 Kč dnes. (30000 Kč/20/20 = $75 USD (1900))

Oblek:

• $20,68 USD * 50 * 20 (kurz) = 20680 Kč
• $20,68 USD * 20 * 20 (kurz) = 8272 Kč
• $15,00 USD * 50 * 20 (kurz) = 15000 Kč
• $15,00 USD * 20 * 20 (kurz) = 6000 Kč

Příspěvek upraven 25.07.14 v 08:02

Já jsem si to taky myslela, ale pak jsem si to přečetla pořádně. Kostým za 15 USD stojí 2% ROČNÍHO platu. Je-li MĚSÍČNÍ příjem české rodiny 30.000, za rok je to 360 tisíc, z toho 2% jsou 7.200 Kč. Při vyjádření v procentech platu ani není třeba řešit inflaci…

Mě by zajímalo proč si myslíme, že všichni řeší aby měli na sobě poslední značkový model.
Tento týden jsem věnovala pozornost tomu co se nosí v našem hlavním městě a je to naprostá všehochuť, móda ne móda. Každý nosí to co se mu líbí nebo do čeho „vleze“v čem je mu pohodlně. Módní diktát už dávno neplatí. Pravda je, že nakupuji daleko více než dříve, protože cena je velice lákavá. Nic jiného v tom není. Když mi něco padne do oka tak to koupím a co, stejně už to někdo vyrobil a ze světa to mým protestem nezmizí.

Když mi něco padne do oka tak to koupím a co, stejně už to někdo vyrobil a ze světa to mým protestem nezmizí.

A přesně z tohoto přístupu to vše pramení - nejen u oblečení.

Tema, kterym se kniha zabyva, je velmi zajimave a uvazovala jsem o tom, ze si ji objednam, ale malinko me odradil uryvek textu, ktery je dostupny na Amazonu. Autorka tam popisuje, jak si koupila 7 paru bot po 7 dolarech, z nichz pet se ji zahy rozpadlo a dva nikdy nevzala na sebe, protoze boty „vysly z mody“. Posleze udelala revizi sveho satniku a zjistila, ze ac ho ma nacpany k prasknuti, tak vlastne nema co na sebe.

Proc me to odradilo? Kniha (pokud lze soudit dle vzorku) je psana znacne moralizujicim tonem a autorka tez evidentne predpoklada (a naznacuje), ze vsichni konzumenti se chovaji stejne jako ona. Nejsem zadny velky ekolog, ale nikdy jsem si nekoupila nekolik kusu sezonnich trendy veci jen proto, ze byly ve sleve. Nejake neuvazene koupe jsem samozrejme udelala, jako asi kazdy, ale to, ze bych neco temer nebo vubec nenosila, se mi stava opravdu vyjimecne. Kazdou koupi peclive zvazuji uz jen proto, ze kazda dalsi vec mi bude zabirat misto ve skrini. Taky nemam pocit, ze nemam co na sebe; kdyz se mi nejaka vec omrzi, tak ji na nejakou dobu odlozim a pak treba dostanu napad, jak ji jinak zkombinovat, a nosim ji dal. Vyrazuju veci, ktere uz mi nesedi nebo se uz nehodi k memu veku. Ale snad ani v tolik opevovanych casech nedavno minulych nenosila zena totez obleceni jako studentka i jako zena stredniho veku (mluvim o dobe povalecne, samozrejme v dobe nouze clovek nosi to, co je)? Koneckoncu, kolik lidi ma ve 40 tytez miry co v 18 (ja mam tedy dost podobne, ale v dolnich partiich je to prece jen skok o cislo nahoru).

Taky nektera dalsi tvrzeni v knize mi prisla prehnana. Napr. vyrok nejake modni videoblogerky (nebo jak se jim cesky rika), ze nektere veci jsou po prvnim vyprani na vyhozeni. Na jaky program to probuh pere? Vzdyt i papirove vlozky, ktere davam diteti do latkove pleny vydrzi nekolik vyprani aniz by se trhaly ci ztracely tvar . Jinak teda nevim, zda mam takove stesti, ale i ty nejhorsi veci z proklinaneho HM mi vydrzi treba 5 sezon i dele (nakupuju tam ovsem kdyz uz, tak prevazne basic veci, trendy pro nactilete ignoruji). I kdyz je vec ve sleve, tak ji vzdy dobre prohlednu a kdyz jsou material nebo usiti na prvni pohled a dotek extremne mizerne, proste si to nekoupim. Z dob studentskych mam dokonce nejake ojedinele veci ze sekace, ktere se uspesne drzi uz pres 10 let. Je teda pravda, ze se tenkrat i v retezcich nejspis silo kvalitneji.

Nejsem si take jista, zda se vyplati investice do satu od znameho designera za 80 000 Kc. Francouzske vintage butiky jsou plne kousku od designeru zvucnych jmen, ktere jsou sice nejspis kvalitne vypracovane a z dobrych materialu (i kdyz ani to ne vzdy!), ale jsou nenositelne, protoze maji casto nejaky trendy dobovy prvek, ktery rve na hony daleko, ze uz maji sva nejlepsi leta za sebou. Mozna by sly presit, ale pokud to clovek neumi udelat sam, je to dalsi investice navic.

Jinak mne celkem leze na nervy „guilt tripping“, at uz v knize nebo na tomto vlakne. Takze po precteni uryvku zatim nejsem rozhodnuta, zda si knihu prectu celou.

Myslím, že vyvolávání pocitů viny vůbec nebylo účelem ani knihy ani tohoto vlákna. Za hlavní přínos považuju snahu otevřít oči nám, co máme rády módu a hezké oblečení, což se, jak je vidět, daří. KAŽDÁ snaha zpochybnit reklamní lži o láci, která je zadarmo a třpytícím se hovně ze zlata, je DOBRÁ snaha. Hlavně proto, že reklamy je zatím nesrovnatelně více, než podobných článků a knížek.

@misial Možná jsem ji opravdu nepochopila, ale připadá mi, že zde přeci jen převažuje konzumní přístup k módě a oblékání. Pokud má být někdo kreativně oblečen, být in, hrát si s módou, mít vždy sladěnou kabelku s botami apod., tak chtě nechtě musí pořád nakupovat. Pokud má dotyčný průměrný či spíše podprůměrný plat, chodí holt do těch řetězců typu HM.

S tím nemůžu souhlasit - stačí u toho nakupování více přemýšlet, pak se tomu může člověk dost dobře vyhnout. Ale není to úplně jednoduché, to je pravda.

Děkuju za tip na knížku

Tak já jsem zastáncem té pomalé ale hodně pomalé mody. mám plno věcí co se hodí ke všemu, jsou jednobarevné an jednoduché a tak se mi kupí kvanta věcí ve skříni. Proč to vyhazovat když se hodí ke všemu a nejsou ani onošené. Co teda vyhodit?

Děkuji za článek. V poslední době mi to zrovna hodně šlo hlavou, jak se móda rychle mění a oblečení rychle obnosí. Jsem ráda, že je to aktuální téma a řeší se to.

K tomuto tématu, jakož i k otázce životního stylu doporučuji též knihu od Američanky Jennifer L. Scottové „Madame Chic“ + si ji vygooglovat a z jejích stránek a blogu se dozvědět víc.

Příspěvek upraven 13.08.14 v 09:38

Knizni tipy prijimam s povdekem a zrovna tohle me zajimalo, takze diky (koupila jsem si knizku pres net). To prirovnani k jidlu se mi taky libilo.

Moc povedený článek. Je to o každém z nás, jak k tomu budeme přistupovat. Stejné jako s produkcí ostatního odpadu. Asi nezabráním oděvním řetězcům vyrábět méně oblečení, ale můžu omezit množství, které nakupuji já sama. Jsem hadrářka, přiznávám, módou se bavím, žiju jí, ale postupem času jsem k ní začala přistupovat jinak. Od lovení pokladů v seconhandech, po vlastnoruční šití až přes dospění k závěru, že raději budu šetřit na kvalitu ne kvantitu. Jako blogerka vím, jak je to těžké, ale jde to. Vyřazuji věci, které už nenosím. Buď je daruji sestře nebo je dál prodávám. Ale pouze v momentě, když už vím, že si daný kus oblečení nikdy nevezmu a neunosím ho. Jinak zkracuji, zužuji a přešívám. Už nenakupuji do skříně věci o kterých tuším že je vezmu tak jednou. Je to zbytečné. Doplňuji šatník tzv. základy. Pokud si koupíte kvalitní tričko, vydrží vám klidně i roky, to samé platí o džínách, kabátu, svetru, atd…Rozhlédněte se občas po nákupních centrech a jejich sortimentu, vážně chcete nosit polyesterová trička a kabáty..? Nechat si ušít takový vlněný kabát něco stojí, ale vemte v potaz, že bude vypadat skvěle i další roky. Doufám, že lidé časem pochopí stejnou kvalitu, jako si našli ve vztahu k jídlu, snad to bude jednou stejným trendem.

Upraveno administrátorem 13. 11. 14:47 - propagace