Zatímco u nízkých podpatků můžeme vést nikdy nekončící diskuze, zda je nejzdravější dvoucentimetrový, nebo čtyřcentimetrový, případně vůbec žádný (jak tvrdí stále populárnější barefoot boty), vysoké podpatky (přibližně 5-13cm, dále už extrémně vysoké podpatky) vám nedoporučí žádný příčetný odborník.
Nejenže je vyvinut mnohem větší tlak na chodidlo, navíc nerovnoměrný,
ale mění se i celé držení těla – jeden z efektů, větší prohnutí
v pase a vystrčení hýždí, je v kontextu podpatků vnímán esteticky
pozitivně, z hlediska držení těla je ale spíš na škodu.
Podívejme se nyní na to, co se děje přímo s chodidlem u vysokých
podpatků: můžeme si celou botu představit jako jakousi skluzavku, která je
zakončena trychtýřem. Nebohé chodidlo je zatlačeno do trychtýře,
ukončeného stále se zužující špičkou. Samo chodidlo ale takový tvar
nemá, proto je nemilosrdně slisováno do tvaru nového – palec je vbočen,
případně prsty nahrnuty do známého kladívkovitého tvaru. Největší tlak
je vyvíjen na první klouby prstů, vznikají různé otlaky, navíc dochází
ke zkracování achillovy šlachy. Auvajs.
Proč tedy vůbec podpatky vyšší než dejme tomu 4 cm obouvat, když
přinášejí bolest, otlaky, deformity chodidla a bolesti zad? „Protože
chceme být krásné!“, vykřiknou ženy - a ortopedi, část mužů (ale
i žen) protočí panenky. Dovolím si osobní odbočku: sama mám od dětství
s klenbou chodidel problém a při vší soudnosti bych měla nosit výhradně
barefoot boty (které mají i tu výhodu, že podporují přirozený pohyb
chodidla a nevyrábějí z nohy tuhé kopýtko), případně pouze boty na
nižším podpatku. S barefoot botami mám drobný problém – nelíbí se mi
nejen svým vzhledem, ale z toho, co jsem viděla, ani kvalitou provedení.
Měla jsem v ruce několik exemplářů bot Vivo, které jsou v současnosti
asi nejznámější, a u bot s cenou přes dva tisíce očekávám, že na
spojích neuvidím zbytky lepidla a že švy budou rovné. I kdybych ale našla
exemplář, který by uspokojil mé nároky na kvalitu (možná jsem měla jen
smůlu), dovedu si tyto boty představit na různé volnočasové aktivity,
společenské boty to ale být nemohou.
A v životě ženy zkrátka nastane občas okamžik, kdy se k večerním
či zkrátka společenským šatům baleríny nebo boty s nižším podpatkem
hodí asi tak jako kečup k argentinskému steaku (a ještě vás nepustí na
červený koberec v Cannes, viz aféru „Flatgate“). Není tedy mým
záměrem kohokoli nabádat, ať dennodenně hopká v jehlách po dlažbě,
spíš se zaměřit na to, jak vybrat boty s vysokým podpatkem tak, aby byly
jejich negativní účinky minimalizovány.
Určitě to znáte: máte ve skříni boty s vysokými podpatky, na noze
vypadají úžasně a před zrcadlem si říkáte, že vlastně tak strašně
netlačí a stát se v nich docela dá, to přeci zvládnete… A asi tak po
deseti minutách chůze na večírek (na ples, do divadla) si nadáváte do
přežvýkavců a před sebou máte vizi večera stráveného ve španělské
botě (ať už byla vyrobena kdekoli). Dobrou zprávou je, že není bota jako
bota a míra utrpení není přímo úměrná výšce podpatku (byť jistou
souvislost nezapřeme). Jak tedy na to, abychom v obchodě vybraly
„menší zlo“?
1) stabilita – umístění podpatku, celková
konstrukce boty
Šli jste někdy za ženou obutou v botách na podpatku (někdy ani ne
nutně vysokém) a fascinovaně hleděli, jak se při každém kroku bota
vylomí do strany, zavibruje na podpatku a pak se zas zalomí zpět? Nevím, co
si o tom myslely kotníky dotyčné, já cítila bolest jen při tom
pohledu.
Boty na vysokém podpatku je nutné vždy vyzkoušet, eshopy nebudou tou
nejlepší volbou (leda byste měly boty již vyzkoušené a objednávaly
najisto). Vodítkem při výběru může být už samotné umístění
podpatku – zní to asi banálně, ale opravdu by měl být pod patou, tedy
v těžišti, ne posunutý ke středu boty. Ne všechny boty ale oplývají
touto prostou logikou, někdy ani podpatek nesměřuje kolmo k zemi!
Stabilita boty záleží i na její konstrukci – dovnitř se
nepodíváte, můžete ale očekávat, že u levnějších bot nebude
technologie výroby tak pokročilá a materiály tak kvalitní (a rozdíl mezi
pravou a umělou kůží poznáte po hodince v botách na kůži vlastní).
Kvalitu provedení boty ale zjistíte jednoduše – ve stoje zkuste nohou
„zakvedlat“ ze strany do strany, správně konstruovaná bota by měla nohu
udržet.
Pamatujte také na to, že chceme zmírnit prudkost oné skluzavky –
nejhorší bude zjevně bota se souvisle šikmou plochou, nejlepší naopak ta,
která zmírněním sklonu v oblasti paty vytvoří jakousi „plošinku“, do
které se pata zapře a celá váha nesjede trychtýřem do špičky. Také
u prstů je vítané jakékoli „zbrzdění“ skluzavky, některé boty mají
jakýsi zvýšený polštářek, o který se mohou zapřít první klouby
prstů u nohou - pokud bota takovým polštářkem nedisponuje, podobnou roli
(včetně změkčení a odpružení) zastanou vlepené silikonové polštářky,
dají se koupit v prodejnách obuvi i řetězcích s drogerií.
Platí také, že čím širší podpatek, tím stabilnější – což je
ovšem často nepřímo úměrné estetickému účinku. Výška podpatku může
být také vykompenzována vyšší podešví, bota tím ale ztrácí na
subtilnosti a lehkosti.
2) správná velikost
Možná budete mít teď pocit, že vás posílám do první třídy, ale
nemohu si to odpustit – pokud vám bota dobře nesedí, zvlášť pokud je
vám velká, jen posilujete onen „skluzavkový efekt“. Pata se nemůže
dobře zapřít, chodidlo sjíždí dopředu a opět je posílen tlak na prsty.
Řešením může být vložka, zejména v přední části boty, abychom patu
dostali zpět na její výsostné místo. O úskalích příliš malých bot se
snad není třeba příliš rozepisovat.
3) tvar špičky
Opět se vracíme k onomu neblahému trychtýři, který tvaruje chodidlo
k obrazu svému – bohužel zcela jinému než má chodidlo zdravé.
U nízkých bot můžete být k tvaru špičky velkorysejší, u bot na
vysokém podpatku je vhodnější špička kulatější (špičku tvarovanou
skutečně podle tvaru chodidla, tj. s nejdelším místem u palce, mívají
spíš boty pánského typu). V každém případě platí, že by měly mít
prsty ve špičce dostatek místa.
4) soudnost při výběru výšky podpatku
Z předchozích bodů vyplývá, že ani vysoký podpatek nemusí být
nutně mučicí nástroj a že kvalitně provedená bota zajistí i při
vyšším podpatku stabilitu. Přesto je výběr výšky podpatku záležitostí
značně individuální - pokud při chůzi nedopnete kolena a kráčíte jak
postřelená laň, podpatek je pro vás zkrátka příliš vysoký. Navíc
chůze na podpatcích (jako jakákoli jiná nevrozená lidská aktivita)
vyžaduje trénink.
Pokud vyberete boty s vysokým podpatkem tak, aby se co nejvíc blížily
těmto bodům, neuděláte z nich sice papuče ani boty pro výlet do lesa,
přesto bude rozdíl znatelný – už jen v tom, že úlevou vydechnete až
po zutí bot doma, a ne tajně po zhasnutí v divadle či potupně pod stolem
společenského sálu.
Grammar nazi tečka na závěr, vypůjčená od jazykové konzultantky Lucie
Koubek (http://www.luciekoubek.cz) a
jejího Pravopisného taháku. A kdo v diskuzi napíše „podpadky“, stane
se mu přesně to, co dámě na obrázku:
Komentáře článku
Zobrazovat komentáře chronologicky