A jake je vase stravovani?

stravujem sa normálne teda normálne pre mňa… varím cez víkend a cez týždeň len príležitostne, lebo to deti majú školu a škôlku a ja s manželom sa stravujeme v práci… snažím sa variť zdravo /paradajkovú polievku robím len z domáceho pretlaku - ktorý robím sama každé leto / snažím sa dávať do jedla zeleninu, len by ju mali deti aj občas jesť :/ varím aj na pare… ja si musím postavu strážiť, bohužial po tom čo som pri oboch tehotenstvách pribrala cez 22 kg a potom to pracne dávala dole už ten metabolizmus nefunguje tak ako má..... ja nepijem a nejem mliečne výrobky a vôbec mi to nechýba, nie som vegetarián, mäso jem a kupujem, ale snažím sa o potraviny z bio zdrojov…, vajíčka od susedy prípadne rodiny z vidieka, mäso z biochovov - ale je to o dosť drahšie, cez zimu robím šťavy - lebo deti nechcú veľmi ovocie, tak kupujem kopu jabĺk, citrónov ananásov..... tak to do nich dostanem, hodne sa prispôsobujeme deťom - čo im chutí, lebo keby nebolo ich tak mne by na večeru stačili dve-tri jablká a pomaranč, ale to deťom dať nemôžem..... u nás doma sú základ raňajky, tie musia byť vždy… bez tých nie sme schopní vyštartovať, obed klasika - polievka, druhý chod, olovrant, a večere ľahšie - teda ako kedy a pre koho…

Bydlím v rodinném domku s velkou zahradou a zahrádkou. Vlastním 10 slepic a 1 kohouta. Pěstuji ovoce, zeleninu, kytky a letos i slimáky, ale ty nejím, zbytek ano. Co nesním čerstvé, zavařím a zamrazím. Kečup máme vlastní, domácí. Každý den vařím. Nejsme vegetariáni a nikdy nebudeme. Nejoblíbenější večeře jsou topinky s česnekem.

.

Příspěvek upraven 08.06.12 v 16:20

Vařím ráda, neb ráda jím. Vždycky jsem iklinovala ke zdravé stravě, ne zcela vegetariánské, ale s menším poddílem masa než je v západní společnosti obvyklé (snídaně šunka, k obědu flákota masa, večeřě salám). Důležité je nepoužívat náhražky(uvařím 9litrů vývaru, naporcuju, zamrazím), co člověk zvládne děůat doma(peču chleba, vařím šunku, kvasím zelí,…), moc nesolit, kdo jí často v restauracích (ani si to neuvědomuje, má hodně zkoušené chuťové pohárky).
Moc nechápu, že se někdo chlubí tím, že utrácí za jídlo, já osobně se k tomu snažím přistupovat s rozmyslem, spousta peněz se rozfrcá za ty superlahůdky (čokoládíčky, kečupy, tatarky,…) spousta za věci které si můžete udělat doma (vývar, kuřecí prsa jdou vyříznout z celého kuřete a nevyjdou tak draze, bylinky si můžem vypěstovat i v garsonce), zvykli jsme si na dostatek, ale jahody v lednu kromě toho, že jsou hnusné a drahé jsou taky nezdravé, stejně jako pomeranče v červnu, chce to totiž kupovat ovoce/zeleninu sezonně a je pak i levnější. Na jídle nešetřím v klasickém slova smyslu s točeným a lidl kečupem.

Vařím téměř každý den. Maso nejím denně, ale rádá si ho dám. Snažím se využívat čerstvé a sezónní suroviny, ale nejčastěji ze supermarketů. Finance na jídlo jsou trochu omezené, tak nejím vše bio nebo od farmáře (zahrádku nemám, balkon taky ne a známé se zahrádkou taky ne), i když občas kupuju mléko z mlékomatu a med kupuji od včelaře. Vždy čtu složení potravin a snažím se nekupovat náhražky.
Každý den si dám nějakou sladkost, ale na druhou stranu nesladím čaje ani kávu (jen výjimečně ano). Mám ráda smažené bramboráky, ty si dopřeju několikrát do měsíce. Často připravuju těstoviny na různé způsoby. Jinak oblíbených jídel mám spoustu. Naštěstí jsem štíhlá, procento tuku v těle mám v normě, cholesterol taky, tak jsem ráda, že si své oblíbené pochoutky můžu dopřát. Ale nepřeháním to.
Mým snem je mít zahrádku, kde bych mohla pěstovat ovoce, zeleninu a bylinky.

Ja se prave take snazim o vyvazeny jidelnicek. Maso jim a mam ho rada,ale musi byt libove. I kdyz takove proscuitto se bez bilych casti zkratka neobejde a jitrnice z domaci zabijacky 1-2× do roka je proste klasicka lahudka, ktere se odolava tezko (pointa ovsem podle me je prave v tom 1-2× do roka…). Varim rada, casto a nikdy jsem nechapala kolegy studenty, co se za cele ty 3 roky obesli jen s obmenou spaget s kecupem a spaget se syrem, pri jo extra snazeni testovin s nejakou tou hotovou omackou z pytliku. Mam rada etnicke kuchyne, cinskou, korejskou, italskou (vseobecne stredomorskou asi nejradsi, hodne rajcat, cerstve zeleniny a kvalitni syry a vino, hodne olivoveho oleje a cerstve koreni) Ziju v Recku, takze na trzich nakupuji casto a rada, samozrejme pouzivam cerstve bylinky, ktere mam na balkone celorocne. Jim hodne ryb a morskych plodu, mam je na taliri 2-3× tydne, kupuji je samozrejme opet cerstve na trzich. Mam samozrejme i sve slabosti, bramboraky, obalovany hermelin, utopenec s cibuli, nebo svickova s knedlikem jsou veci pro me ted vzacne a pokazde, kdyz prijedu do CR, tak si je dam. Miluju tatarsky biftek, rajskou omacku i poctivy gulas, ale stejne tak pohanku, cizrnu nebo naklicene mungo fazolky. Rekla bych o sobe, ze jim opravdu vsechno a nezrikam se niceho, snazim se jen hlidat vyvazenost a pestrost a pri nakupech hledim na kvalitu (radsi balena susena italska sunka, i kdyz je 2× tak draha, nez supermarketova nahrazka z kuzi a soji za par supu).

Tak moje stravování je řekla bych nějak normální. Sním tak nějak všechno - od fastfoodu, ke zdravému jídlu, v restauracích, od maminky, studentských jídel, po svoje vlastní (i když moje kuchařské schopnosti nejsou moc dobré - moc nevařím). Co nesnáším jsou rajčata a křen. A houby se mi protiví, i když smaženici sním.
Mám ráda smažená jídla, dušená, pečená, vařená. Nejsem moc příznivec ostrých jídel - vadí mi, jak mi pálí celá pusa ale ta ostrá chuť není špatná .. ale dám přednost spíš jemným jídlům, co potěší na jazýčku (ach moje milované vepřové panenky s kroketama .. hmm) a takové ty různé sosíčky ty miluju
Od té doby, co bydlím v podnájmu jakoby sama, tak si občas něco uvařím, ale vzhledem k tomu, že sama bydlím asi teprv druhej tejden, tak se o mě mamka furt obává, abych neumřela hlady,tak mi občas navaří na dva dny aspoň
miluju sladký a slaný - pražený buráky, brambůrky, čokoládu, sušenky, a tak. Mohla bych to jíst celej den,a le pak by mi k večeru bylo zle.
jim hodně pečivo, i když vím, že to taky není dobré.
Maso mám nejradši kuřecí a potom vepřový. Z kuřete celýho nemám ráda prsa. Jsou na mě moc suché. Proto si už radši koupím buď stehna, nebo křídla.
Mám ráda ovoce. zelenině moc nedám, ale nevadí mi jí sníst. Prostě mě nenapadne jí jíst, Na ovoci mám ráda banány, pomeranče a mandarinky a jahody a meloun. Jinak moc nedám na takový ty hodně exotická ovoce, jako je mango a jim podobným.
Z restaurací mám ráda třeba italskou kuchyni (ach ty jejich těstoviny!), čínskou (nudleee ) a českou (není nad smažáček, či svíčkovou). Nemám ráda středomořský jídla.
To mi připomíná, že mi zaíčná čím dál víc chybět vlastní mrazák. Ten mrazáček, co tu maj je tak velkej, že tam dám jednu věc a víc se už tam nevejde …

Ani: ne tak úplně, spíš mi tvůj příspěvek trochu příspěvek připoměl proběhnuvší cebatu o mamkách šetřivkách a jejich knedlíkovém překvapení a jak tady jsou všichni na výši, bo toto by oni… S tou solí to máš těžké, jestli hodně solíš, tak už máš pohárky otupělé a menší dávka jim přijde planá, navíc přílišným solením přebíjíš ostatní chutě (ale, aby nedošlo k mýlce, nejsem za nesolení). Stejné je to s cukrem, budeš li mít někdy chuť, zkus měsíc nejíst nic s cukrem(myslím klasickou sacharózu-rafinovaný/ne­rafinovaný řepkový/třtinový cukr), jez jen méně sladké ovoce a pak si dej banán. Otupělost vůči chutím nemají jen ti nuzáci, co používaj Vegetu i do kafe, je to daleko větší skupina, ndež by se zdálo. S potřebou mít něco lahodného se s tebou stotožňuji, eidam nikdy, bo je to bláto bez chuti(nejen ten za 8 kaček z Kaufu, ale obecně mi přijde eidam mdlý), teď nám právě přivezli známí parmazán z Itálie, oni tam obecně jezdí všem nadělat zásoby. Jak jsem řekla (napsala), já nešetřím na jídle kupováním odpadků, ale snažím se o ekonomický přístup. A nemám moc ráda, když se říká, že chci li jíst dobře vypláznu celou výplatu, protože to je pak přesně ta výmluva-nemám na to.
A k té středomořské kuchyni, mají ji rádi snad všichni, trochu z toho už začínám mít mžitky. Jako je dobrá, ale to ta naše kuchyně taky (když se prohrabete nánosy komunistických blafů a náhrařek, tak třeba tradiční Pražská šunka může Prosciuttu směle konkurovat, opakuji nepleťte s Kauflanďáckou pražskou šunkou). Buďme hrdí na to naše, máme na co. Každá kuchyně totiž může být zdravá a dobrá, záleží na kvalitě vstupních ingrediencí a jestli kuchař není kopyto.
Když jsem si to po sobě přečetla, musím jen zdůraznit, miluju i cizí kuchyně (francouzskou, arabskou, thajskou, korejskou, japonskou, …) jen mi přijde líto, že je naše neprávem opomíjená, často kvůli nevědomosti. Ale buďme rádi za osvětu: La Degustation Bohême Bourgeoise.

jsem si 2× přečetla jen ten druhý odstavec a teď vidím, že to byla chyba. Všem se omlouvám za ty blbé překlepy:)

.

Příspěvek upraven 12.02.16 v 12:26

ja teda nejem paradajky surové a kečupy obecne, ja len tú polievku z domáceho pretlaku preto ani moc nemusím tzv. stredomorskú kuchyňu - teda môžem, ale vo svojej vlastnej úprave, niekedy doma varím sviečkovú, čínu, tatarák, cez týždeň sú doma spravené vždy aspoň dve pomazánky, ktoré robím ja a nekupujem ich, doma mám vždy suroviny na šaláty a také rýchle varenie, ak náhodou cez týždeň dostaneme chuť… z McD len hranolky a šéfšalát… tomu neodolám, tie žemle a to pomleté mäso nemusím, inak doma máme zahradu a otec dopestuje kopu vlastnej zeleniny, ktorú konzumujeme celý rok - lebo ju mrazím a zaváram, ale je pravda že takú zelenú fazulku by som do úst nedala a hlavne v tých smotanových - mliečnych polievkach a omáčkach /prívarkoch/ mám z toho koprivku len to vidím
inak moje stravovacie návyky sa zmenili dosť po vážnych zdravotných problémoch, ktoré som mala pred viac ako 4-5 rokmi, od vtedy študujem a vyberám čo jem, naučila som sa piť zelené čaje, ktorých cez deň vypijem aspoň 2l, dávam si pozor čo zjem, nejem margaríny, cukry - teda nie že by som si nedala čokoládu a tak, ale veľmi výnimočne a časom mi to už ani nechýba… absolútne doma nepijeme bublinkové nápoje, koly a spol..... to neučím ani deti - proste to doma nie je a potom to nechýba, keksíky a čokolády doma sú, ale napríklad cukríky ani nevedia jesť..... moje problémy ma naučili hladieť na čo jem, jem vášnivo rada, chodím rada do reštaurácií a ochutnávam, dá sa povedať, že som veľmi náročná na to čo zjem a kde zjem

Já mám výhodu že mi chutnají zdravé věci - ovoce, zelenina, různé bobule a klíčky, luštěniny, rýže, tempeh, uzená soja,.. když mléčné výrobky, tak z biochovů. maso jsem jedla asi do 23 let, pak jsem (po operaci tlustého střeva a lékařovo pátrání po crohnově chorobě a zároveň mém pátrání po právech zvířat) přešla na dnešní stravu a od té doby jsem nevlezla k lékaři. mám ráda bylinky a vývary a čaje a miluju vodu. nic jiného krom vody, mačkaných a lisovaných šťáv nepiji. dříve italská kuchyně, česká, ale ta mě dohnala pod kudlu. teď libanonská, vietnamská ( NE čínská!!), indická.

Moje stravování je občas docela těžko slučitelné s ostatními. Snažím se jíst zdravě a v podstatě nejím česká jídla (už od dětství) - nejím knedlíky a tím většina české klasiky odpadá. Radši si dám studený oběd (pečivo, sýr, zelenina), než bych jedla někde v menze. Bydlím sama a vařím si občas, tak obden.
Maso jím, ale ne každý den, tak dvakrát týdně i míň mi stačí, až na výjimky(prosciutto) nejím vepřové, nesnědla bych tučné maso ani salám. Poslední dobou se snažím maso jíst tak obden, protože mám ve stravě málo bílkovin…
S nákupy si většinou vystačím v supermarketech, ale střídám 4 různé supermarkety, protože v každém mají něco dobrého a něco jiného vůbec nemají… Za jídlo utrácím, ale není mi těch peněz líto. Třeba takové ty obyčejné sýry mi fakt nepřipadají k jídlu. A když už maso, tak miluju steaky… Naženu to ale celkově levnějšíma jídlama, třeba miluju čočkový salát a čočka má docela příznivou cenu
Nepreferuju vyloženě žádnou kuchyni, ale mám ráda když je to udělané autenticky. Poslední dobou ujíždím na italském rizotu A ráda zkouším asijskou kuchyni, protože jsou tam zajímavé nové chutě, to ale radši v restauraci, doma je to obtížné udělat…
Ještě bych chtěla vědět, jak se zbavit těch zatracených sladkostí Snažím se to aspoň nejíst každý den a ne přeslazené věci, ale je to boj. Jednou jsem vydržela nesníst nic sladkého přes měsíc, ale pak už se to nedalo, asi je potřeba v mém případě ještě delší detox 

Faraya: Souhlasim s vami, ze ceska kuchyne je podcenovana. I ta omacka totiz jde udelat dobre, jen se to proste nesmi zahustit moukou a ochutit vegetou jako blahe pameti v socialistickych kantynach. I ty houskove knedliky, pokud jsou pripravene dobre a uvarene v pare a nikoli ve vode (zabrani se tak oslizlemu okraji), a clovek si jich neda sest ale tri, tak maji neco do sebe. Na bramborove knedliky uz vubec nedam dopustit, se spenatem a orestoivanym libovym uzenym, mnam! V puvodni ceske kuchyni, ne te, kterou zmrsilo 40 let totality, byly recepty zdrave a chutne, napr. kure pecene se susenymi svestkami a jablky uspokoji chute a vyhovi i pozadavku na lehkost, bezne se pouzival chrest, brusinky, lesni plody, v zime susene ovoce a dzemy…chce to jen nebat se a patrat hloubeji nez do vzpominek na skolni jidelnu a tucnou flakotu prelitou UHO.
Ani: Je to sice posetile, ale pristup celorocne k cerstve zelenine, ovoci a rybam byl jeden z duvodu, proc jsem na nabidku prace v Recku rekla ano Vzdycky o dovolenych jsem jim tuhle vymozenost zavidela a ted si ji muzu doprat konecne taky.

Zkusím to v bodech:
1. Vyhýbám se pseudopotravinám, nehodlám si zaplňovat žaludek „umělou hmotou“. Nedumám nijak přehnaně, jestli „je to zdravé“, ale jestli je to „opravdické“.
2. Potrpím si na prostá, jednoduchá jídla, tedy taková, kde vynikne chuť jednotlivých surovin.
3. Raději menší množství kvalitního pokrmu, než větší množství náhražkoidního. V praxi tedy např. raději desetidekovou roštěnku než tři nožičky párku nacpaného bůhvíčím; radši jednu echt belgickou pralinku než tři tatranky…
4. Snažím se používat sezónní potraviny, čerstvé, nekonzervované suroviny a co nejlépe s nimi zacházet.
5. Vyložené mastnosty typu vepřové plovoucí v rybníku sádla mi nechutnají, ale tuků, ani živočišných, se neděsím. Takže máslo ano, margarín nikdy. Nešílím, a když už dojde na vepřový šnycl, nebudu ho smažit na olivovém oleji.
6. Masu se nevyhýbám, ale stačí mi dvakrát až třikrát týdně. Mé chuťové buňky většinou preferují ryby a libové hovězí, ale když mě jednou za rok přepadne chuť na domácí jitrnici, výčitky si rozhodně nedělám.

Nejím vepřové, uzeniny, nepiju kafe, z alkoholu si občas dám víno s vodou. Sladkosti skoro nejím, semtam čtvereček hořké čokolády nebo si na krajíc chleba dám med. Jídlo mne vlastně moc nebaví a kdyby někdo vynalezl substituci ve formě pilulek, učinil by mne šťastnou. Ta moje neschopnost užívat si jídlo a pití mne trochu vyděluje z kolektivu, protože já tyhle tužby moc nechápu. Já jím, když mám hlad a to kolikrát vůbec nemám, mám-li nějakou zajímavou činnost. Nedám dopustit na ovesné vločky, ony mají tu skvělou vlastnost, že zasytí člověka na celý den.
Vařit ale umím, mým blízkým to chutná, jde mi všechno včetně té klasiky, ale nebaví mne to. Vždycky myslím na to, v co se to jídlo nakonec promění a přepadá me taková marnost. Trpím občasnými stavy nechutenství bez zřejmé příčiny a to se pak musím do jídla vysloveně nutit. Žádnou chorobou netrpím. Zdá se, že odtažitost k jídlu je zdraví prospěšná.
Můj vztah k jídlu je stejný už od dětství, matka nade mnou neustále lomila rukama a já nechápala, o co jí jde.

.

Příspěvek upraven 19.11.12 v 20:04