Chci se s vámi podělit o kousek textu z mé oblíbené knihy, pojednává o vztahu oděvu k duši člověka. Mimochodem knihu doporučuju všem ženám.
„ Varchetypální symbolice zastupuje oblečení personu – osobnost,
první dojem, který o nás veřejnost získá. Persona je druh zástěrky,
která dá ostatním znát o nás pouze to, co jim chceme dát vědět, nic
víc. Personavšak není pouhou maskou pro zakrývání, ale spíše
přítomností, která obklopuje světskou osobnost. V tomto smyslu je persona
signálem zařazení, morální kvality, charakteru a kvality.
V oblasti Střední Ameriky označuje la máscara – maska to, že osoba
zvládla spojení s duchem, zobrazeným jak maskou, tak duševním oděvem,
který člověk nosí. V západní společnosti tato identifikace s duchem
pomocí oblečení a dekorace obličeje téměř úplně vybledla. Přesto je
tkaní vlákna a nošení oblečení samo o sobě způsobem, jak přizvat ducha
nebo od něj přijímat informace. Ph. D., C. P. Estés,:Ženy, které běhaly
s vlky, Pragma 1995
Taky se můžeme poohlédnout po pravěkých civilizacích, muži si zdobili
tváře a oblékali se do zvířecích kůží před lovem a zvěř malovali do
jeskyní, věřili, že tak převezmou část síly zvířete a bude pro ně
snadné je ulovit, na krk si věšeli kosti a zuby zvířat, které ulovili,
byly pro ně odznakem síly a moci. Ženy se taktéž zdobily už od
pravěků.
To co nosíme a jak se malujeme o nás možná vypovídá víc, než si
myslíme.