Brala jsem jako prodavačka na brigádě v Praze (v rozsahu půl až 3/4
úvazku) nejvíc 90 na hodinu (3 různé obchody) a v pár dalších, kde jsem
byla na pohovorech (třeba Delmart, bistro Sisters nebo WineFood) byly mzdy
podobné, ale stejně jsem se v sortimentu orientovala, jak jsem zvládla,
protože bych se jinak cítila jako blb, že neumím poradit, zaměstnavatelé
tu orientaci od nás chtěli. Nemyslím si, že je to o penězích.
Teda do teď mám v hlavě situaci - brigáda v Butlers, těsně před
Vánoci, já po čtvrté dlouhé směně za sebou, krátce před zavíračkou.
Přišla paní s tím, že na německé pobočce viděla velké skleněné
panáky, jestli je máme taky. Já, asi zblblá ze všech těch vánočních
dekorací a blbostí (domů jsem si na sobě každý den donesla tak kilo
třpytek) si představuji nějakou skleněnou figurku a odpovídám, že nemáme
a neměli jsme. Nekecám, že myslela skleničku, mi došlo až doma. Do teď se
cítím provinile, protože jsme to na prodejně samozřejmě měli. Mrzí mě,
že jsem vypadala tak přesvědčivě, že se paní nešla sama podívat mezi ty
skleničky. Byla bych za debila, ale aspoň by si koupila, co sháněla
.