Baví vás sekáče?

Ano, baví mě to a moc, mám skoro pocit, že už si v normálním obchodě nejsem schopná pomalu nic koupit . Musím přiznat, že když jsem začínala chodit do sekáčů, šla jsem hlavně po značkách - byla jsem u vytržení (svetr MarksßSpencer za asi 90,– např - to byla myslím jedna z prvních věcí, co jsem si koupila). Ale postupem času jsem si začala víc všímat materiálů a na tohle mám docela štěstí - kašmírové svetr, hedvábné šátky a halenky (zrovna včera jsem si koupila jednu 100% pure silk) - to mě přivádí na otázku, jaký je přesně rozdíl mezi silk a pure silk? To první je jen umělé hedvábí???
Nebo brože (u jedné mám podezření, že je vážně starožitná). Fajn sekáče jsou třeba v Praze v ulici Karolíny Světlé. Např. Senior bazar - tam jsem ulovila tu brož - zravna měly vše za 45,–. Měly ještě krásné kabáty, ale všechno velké. Tím se dostávám k těm velikostem… No když se mi něco opravdu líbí, hodně líbí - jsem ochotná si to i tak koupit, s tím, že se to pokusím zúžit, ale to se týká třeba jen halenek nebo šatů - na kabát bych si sama netroufla, ten bych musela svěřit švadleně. Řazení podle velikostí jsem si tedy zatím moc nevšimla, snad jen rozdělení na XL a ostatní velikosti…
Ale jinak si vždycky v sekáči položím otázku, jestli bych si to byla ochotná koupit i za vyšší cenu.

Příspěvek upraven 27.06.12 v 13:56

No, mě to naopak baví, umocňuje to takový ten pocit „z lovu“. Jasně, zrovna nedávno se mi stalo, že jsem narazila na spoustu úúúžasných věcí, ale všechny na mě byly obří, takže jsem ostrouhala… Ale miluju ten pocit, kdy - „hm, to je pěknej kousek… ha! dokonce moje velikost! cedulka… 100% hedvábí, joooo!“ a tak. 

Do sekáče jsem nikdy ani nevkročila. Pamatuji si totiž doby, kdy téměř veškeré mé oblečení pocházelo od starších sestřenic, často už to odnosily všechny, protože jsem byla nejmladší. Taky si pamatuji, že jsem do školy (!) musela nosit vlněné šaty s plisovanou sukní po tetě, která byla malá a já do jejích šatů „dorostla“ v šesté třídě a k tomu pruhovaný svetr, který babička upletla ze dvou rozpáraných. Nezapomenutelným zážitkem byly i jistě kvalitní, ale zcela nemoderní boty po téže tetě, které jsem nosila také asi v šesté třídě. Maminka ale uměla dobře šít, takže ne všechny mé šaty byly takto pekelné. Některé dívky musely dokonce nosit chlapecké košile a svetry, protože měly mladšího/staršího bratra. K tomu mne nikdo nenutil, přestože mám též bratra. Tyto zážitky pro mne byly tak silné, že mi dodnes brání vstoupit do sekáče. Jo… dovedete si představit zákaz nošení kalhot do školy? My jsme to měly na gymnáziu asi rok zcela zakázáno na počátku 70. let! Kdo chtěl nosit kalhoty, musel mít potvrzení od lékaře! Bylo to za dob tvrdé normalizace a nebyl problém vyletět za to za školy (stejně jako za dlouhé vlasy u kluků). Promiňte malý historický exkurs.

Tak já měla asi smůlu na hrozné sekáče. Nenávidím je, připadá mi, že to tam smrdí a je to tam ztráta času. Minulé léto měla kamarádka sekáčovské období a tak o nich zaníceně vyprávěla, že jsem to zkusila také. A znovu jsem si potvrdila, že já a sekáče nejde dohromady. Když jsem asi po půlhodinovém hrabání konečně vytáhla tílko, které by snad ušlo, mělo díru na zádech. Běžela jsem tam odtud a řekla si už nikdy. Jo a potom když kamarádka začla nosit úlovky ze sekáčů, rychle se jich zas zbavovala, protože jí buď vůbec neseděly-ale nekupte to za ty prachy, nebo byly z tak nepříjemného materialu, že jí nezachránil žádný deodorant.

Souhlas se vším, co jste napsala. Je to adrenalin, vydrezurovaná MP jdu i po dobrých materiálech, když se zadaří a okolí chválí a ptá se, kde jsem nakoupila, tak je to fantastický pocit. Mohu říci, že mé nadčasové kousky ze sekáče většinou přežijí mnoho sezon. Mám kliku, že jsem drobné postavy, řekla bych, že tam je větší výběr.

@daniela11 Tak to jste měla fakt smůlu. Já teda ze začátku taky, ale jak píše Blair, nejlepší pomůcka pro nakupování v sekáčích je položit si otázku, zda bych nakoupila, i kdyby to nebylo tak levné. A sledovat ty materiály - ulovila jsem takhle i krásný sako ze směsovky vlny a kašmíru za 40,– Kč.
A musím se teda přiznat, že mě do sekáčů natáhlo až MP a jsem tomu vděčná, ráda míchám dražší kousky s těmi levnými a poznat to není. 

@tutuovana-ono je asi také rozdíl sekáče v Praze a na maloměstě. Máme jich tu jak smetí ale jeden horší než druhý

V sekaci jsem nikdy nebyla z jednoho prosteho duvodu - nejak se mi ekluje predstava ze bych mela nosit neco co uz prede mnou nosil kdovi kdo..pokud ted sekace fungujou nejak jinak tak me prosim opravte, ale uz ciste z nazvu - second hand - usuzuju, ze se tam prodava uz nosene obleceni, ne?

Miluju sekáče, tzv. hrabáče už tak ne, většinou je tam horší kvalita (ale občas se nalezne i něco vyhovujícího)
zrovna nedávno jsem sehnala černou zvonkovitou viskózovou sukni s bílými puntíčky, strašně příjemnou na letní pařáky ( já, takovej odpůrce chození v sukni… hehe ) no a teď k ní hledám vhodnou halenku. a aby to bylo ze stejnýho „ranku“ tak ne u vietnamců, alébrž zase v sekáči nebo v nějakym butiku. zatím neúspěšně :/
takže sekáče jo, jsou fajn a chodím do nich ráda, je to vzrůšo 

@Jetthro Dcera kdesi objevila obchod, který reklamoval, že prodává „přednošené oděvy“. Tak jsme obě konstatovaly, že raději budeme ty oděvy „přednášet“…

Miluju sekáče, ale nesnášim ty „haldičky“ - to prostě vypadá jako na smeťáku.

Když jsme u toho, včera jsem si koupila tři značková bavlněná tílka po 20,–, shodou okolností 

S velikostmi problém nemám, ta moje 36-38 je snad nejběžnější, takže se tam většinou něco najde.

Jdu jak po materiálech, tak po značkách ale i po nápaditých věcech. Mám pocit, že některé typy šatů v běžných obchodech nevídám (a to jsem z Prahy a vymetám a vymetám…)

Takže mé zkušenosti dobré, ale chápu, že se to někomu může „ošlivit“.

@Jetthro Většinou ano, ale viděla jsem spoustu kousků s originální visačkou nebo např. takovými těmi pytlíčky, kde jsou náhradní knoflíky apod.
A že to někdo nosil? Přece se to dá vyprat. Ano kolikrát to opravdu poznat není, že to někdo nosil a když už ano, tak bych tipla, že jen párkrát. Samozřejmě si v sekáči nekoupím něco zašlého, špinavého, roztrhaného atd.

@Blair No ja vim ze to asi nikdo nenosil do roztrhani nebo delsi dobu a da se to vyprat, ale stejne budu vedet ze uz to nekdo nosil..nevim no, jako mala jsem taky obcas donasela veci od starsi dcery znamych, ale mit na sobe neco po cizim cloveku bych proste nemohla.

@daniela11 A který případ teď myslíte? Prahu nebo maloměsto? Já jsem sekáče obíhala zase jenom v Praze a jasně, není to tak, že v každém narazím na nějaký unikát, je to hodně o štěstí… Zas na druhou stranu až pojedu k našim na maloměsto, tak tam chci taky nějaký prošmejdit, spoléhám se na to, že prodavačky tam nemusí být nějak extra informované a podaří se mi ulovit nějaký poklad. Jinak doporučuji omrknout sekáč na Husitské, jsou tam dva vedle sebe, jeden nic moc, druhý je super, něco jako „divadelní“ - spousta originálních věcí, milá paní prodavačka a celkově to tam vypadá moc hezky… Mají tam i zeď popsanou „známějšími“ lidmi, mezi nimi je i Klára Vytisková a její styl mi je tedy hodně sympatický, i když některé kombinace jsou pro mě už taky lehce přes čáru. 

Myslím, že ty hrozné jsou na maloměstě. V Praze jsem zavítala do nějakého vintage obchodu-zní to lépe než sekáč v Benediktské ulici, ale tam byly docela hezké věci, ale pouze pidivelikosti

Do sekáčů jsem začala chodit nedávno, na popud jedné kolegyně, vždycky když měla na sobě nějaký nový super kousek, byl ze sekáče . Mám teda jen jeden oblíbenej, a tam něco vyštrachám skoro vždycky, mám jen problém s velikostma s mojí 36 tam toho moc není. Když štrachám v jiném než tom mém sekáči, většinou mě postihne dočasná sekáčová slepota a nic prostě vůbec nic nevidím :-/
Dříve mi taky vadilo to, že nosím něco po někom jiném, a taky ten charakteristický pach :-/, ale jak jsem našla můj první kousek jablíčkově zelený kabátek s 3/4 rukávy tak se ta touha ho mít byla silnější jak já , vyprala jsem ho /75% vlny/ a je naprosto dokonalý.

Jak kdy. Spíš když jsem smutná a chci si udělat malou radost, tak prolítnu sekáče a občas něco objevím. Teď jsem ale dlouho nic neobjevila…

Já mám na tyhle „věci“ svůj názor a jinýmu jeho neberu, proč taky o nic nejde. na začátku devadesátek jsem nějaký čas žila v norsku a dánsku a tam se každý víkend od jara do podzimu pořádaly po okolí, kde jsme žili, loppemarkety (bleší trhy). takže komu se chtělo, zašel nebo zajel na kole. pro mě to byla tenkrát novinka, z česka jsem nic takovýho neznala, takže s nástupem sekáčů a jejich návštěvami u nás nemám problém… i když ty skandinávské loppe mají trochu jiný ráz, taknějak společenský, fungoval tam i bufet (kafe og kake) zdravili se známí, kecalo se, nikdo nikam nespěchal…nevím, jak je to teď, ale ráda na ty časy vzpomínám 

MILUJU SEKÁČE. Miluju svou maminku, která má úžasný čuch a vždycky najde věc, která mi sedí a zároveň se mi líbí. Je takový můj zásobovač, sekáč má vedle práce, chodí tam na obhlídku o obědové pauze (místo toho, aby se pořádně najedla). Já mám občas taky štěstí, když už se tam vydám. Vycvičila jsem si oko (i v normálních obchodech), takže kašmírový svetřík poznám už zdálky a ani nemusím danou věc vytahovat a dívat se, jak vypadá celá - stačí to omrknout, jak visí na věšáku a hned si všimnu něčeho, co stojí za prozkoumání. Je teda pravda, že je tam všechno na ramínkách, žádná hrabárna.
V Brně jsem zatím byla několikrát v sekáči u školy (Front na Kartouzské) a v jednom na Lidické (vím který, ale nevím, jak se jmenuje) a nic mě nezaujalo. Zato u nás na maloměstě paráda;-)
Jinak ze sekáče mám tak 80% oblečení, ale žádné boty ani kabelku (boty mi mamka rozmlouvá, že je to nehygienické a navíc jsem na žádné, co by za to to stály, nenatrefila a kabelky už většinou vypadjí hodně vyžmoulaně).

Bývam v menšom meste (cca. 10 tis. obyv.) a asi pred pol rokom tu otvorili novy second-hand. Predáva asi len vyššiu kvalitu (nie luxus, ale bežné značky M&S, H&M, Miss Selfridge…)ale vyslovene šunty sa nájsť nedajú. Ceny sú nízke, šaty sú za 5-12€, tričká 2-5€… naposledy som si kúpila čierno-biele kockované šaty v štýle 50.rokov za 5. V susednom meste v Maďarsku(30tis.) mám tiež svoj sekáč, tam sa však treba trocha poprehrabovať (všetko je ale na vešiakoch). Aj tam som však našla úplne krásne veci, hodvábnu blúzku za 2€, hodvábny svetrík Banana Republic. Pozrela som sa aj v BA do sekáču a prišiel mi drahý, kedže rovnaké blúzky a svetríky predávali za dvojnásobok našej malomestskej ceny. Vždy mi to spraví dobrú náladu, keď si tam niečo ulovím. Prebúdza sa vo mne inštinkt lovca, je to vzrúšo 

Sekáče miluju. Napřed se mi to eklovalo, potom jsem jednou koupila halenku od Escady - a byla jsem chycená. Jsem postavy vysoké a sošné a v normálních obchodech jsem měla problém se obléknout. Přes prvotní nadšení, kdy jsem brala všechno, do čeho jsem vlezla, jsem se vypracovala a umím si vybírat. Dnes - hnědé lněné sako, fialová pašmína - 50% hedvábí, 50 % vlna - mám z dřívějška fialovou kabelku - a hnědá 70% kašnír, 30 % hedvábí, vše za 185,–. Dost jsem se vyřádila v Anglii - tam mají všechno na ramínkách, velikosti označené na ramínkách - takže rychlé hledání - většina věcí kolem 5 liber.

Přehrabování v sekáči mě vyloženě baví . Občas člověk najde uplně skvělé kousky oblečení a občas holt ostrouhá. Ani ty velikosti nejsou nejlepší. Už to neberu ani moc podle cedulek ale od oka, po koupení si kraťasů velikosti 46, když běžně mám 38 sem to vzdala. Spíše koukám po značce ku ceně, napři bych si asi nekoupila šaty z H&M za 200 v sekáči když vím, že bych je měla za stejnou cenu během výprodeje i v H&M a kvalitou jsou nic moc. Určitě můžu doporučit Textile house, čas od času tam mají slevy 20kč za kus, 40kč za kus a už sem tam ulovila několik opravdu pěkných, kvalitních věci. Pro představu tak najdete značky jako H&M, Sisley, United colors of bennetton, Reserved apod.
Další výhoda sekáčů je tom že oblečení je starší a tudíž ho neuvidíte na každém, hned jak vyjdete z domu.

@Ems píše:Další výhoda sekáčů je tom že oblečení je starší a tudíž ho neuvidíte na každém, hned jak vyjdete z domu.

Přesně, to je pro mne taky jeden z důvodů, proč nakupuju v sekáčích.
A taky to, že při prohlížení oblečení v sekáčích mi nehučí do hlavy šíleně přeřvaná „muzika“ jako dnes v New Yorkeru a včera v H&M Obdivuji ty prodavačky, i kdybych byla příznivkyní této hudby, asi bych po směně měla migrénu 

Nějak nemám na sekáče trpělivost, ale miluji brouzdání Aukrem - virtuální sekáč.