Chlap, co vám kecá do oblékání

Nekteri zacinaji videt rude pri vasich kousavych komentarich, a to ani nejste muz 

Tak Ensslin, já nevidím nic špatné na tom, že se mi líbí pěšinky, drdoly, sukně, vypasované košile, puntikaté šaty, věci od McQueena, kostýmky nebo třeba černé samodržky s širokou krajkou. A zatím jsem vždy uspěl s tím, že jsem chtěl, aby si to ženy na sebe vzaly, když jim to sluší.
A nesnáším turecké kalhoty a myslím, že je legitimní to dívkám říci, že jsou v tom jak sražený Hobit. 

Já spíš poslouchám, že se oblékám moc usedle. Není to tak, že by mi přikazoval, diskutujeme o tom. Kolikrát spolu jdeme i nakupovat, když je možnost. Já mu do oblečení kecám taky.

Kdysi jsem chodila s klukem, co mi připravoval oblečení, když jsme spolu měli někam jít. Sám mi i oblečení kupoval, protože měl vysoké nároky a moje finanční možnosti na ně nebyly stavěné. Měla jsem chuť vzít ho po hlavě, kdykoli otevřel mojí skříň. Jenže jsem byla husa hloupá, těžce zamilovaná, tak jsem se pokaždé poslušně nasoukala do vybraného outfitu. Na druhou stranu, chlapec měl vážně vkus, nikdy jsem neměla lepší oblečení.

To už asi záleží na dohode medzi zúčastnenými, kto sa komu v čom prispôsobí. Alebo neprispôsobí.

Jednou mi jeden akorát řekl, že na to, že jdu jenom do obchodu, jsem se nějak moc vyfikla a jestli v tom náhodou není něco víc. Tak jsem mu vysvětlila, že na šatech a botách na klínku nevidím absolutně nic zvláštního a že tím končím tuhle debatu. No a stejně jsme se zanedlouho rozešli, nerozuměli jsme si ve více věcech. Asi mě to mělo trknout, když se o mě začal zajímat po tom, co jsem ho potkala na koleji, když jsem nenamalovaná a v šortkách a tričku vynášela koš 

Můj mužskej mi do oblečení nemluví ( pochválit dovede ),ale jednou jsme byli pozváni na večeři jakoby začínajícími přáteli. Dodnes vzpomínám jak jsem zírala, když on ji nejprve vynadal že si vzala nevhodnou kabelku, potom si kabelku nevhodně odložila, vybrala si nesprávné jídlo, každých 15 minut ji posílal na WC opravit si rtěnku, špatně řekla to, špatně udělala ono - bylo nám ji líto, ale byla na něm úplně finančně závislá ( do práce nechodila ) a tak holt musela poslouchat a dělat vše podle něj. Já osobně bych ho nesnesla a poslala někam. Usoudili jsme, že takové přátele nepotřebujeme.

Jak na to koukám, tak to jsem na tom ještě dobře, když mi přítel pouze nechce tolerovat vysoké podpatky(jsme od sebe pět centimetrů)… 

Můj muž mi do toho nemluví, protože ví, že to nemá cenu. Ale je pravda, že když mi něco vybere v obchodě, většinou je to dobré. Má oko na takové ty zběsilé a excentrické vzory, kterých bych si já nikdy nevšimla a ani neoblékla. Když ho poslechnu a zkusím, to, je to většinou trefa a všichni mi to pak chválí.
Když ještě naivně zkoušel ovlivnit mé oblečení, pravil mi vždycky, že jsem moc usedlá.
Edit: když se tak nad tím zamýšlím, uvědomuji si, že se mi do oblékání pokoušeli mluvit všichni muži, co jsem se s nimi znala blíž, ale já nikdy nikoho stejně neposlechla. Nějaké spory kvůli tomu mezi námi ale nebyly.

Nikdy jsem se s muzem, co by mi kecal do oblekani, nesetkala. Manzel mi vyjimecne, parkrat za leta, co jsme spolu, naznacil ze neco neni uplne to prave/a mel pravdu/. Jinak slysim od muzu pochvaly, a to me bavi
Kecat mi muzou tak, ze kdyz jdou se mnou do obchodu vybirat, tak radit, co je nejlepsi, zvlast kdyz plati /nejlepe sperky/. 

Bývalý měl takovou snahu, nejvíc se mu líbilo když jsem měla nějaké rifle obtažené přes zadek a obyčejné tričko, případně úzkou sukni a vysoké kozačky hodně těsné přes lýtka… Když jsem si chtěla vzít něco trošku barevnějšího (tím se myslí i nějaký docela jednoduchý jemný vzor, žádní králíci na tripu) nebo třeba sukni do áčka, nedejbože kolovou(!), tak to pro něj bylo hned moc „ztřeštěné“ a „pubertální“ a přece musím vypadat dospěleji a jako mladá dáma… ha ha, chodili jsme spolu od mých patnácti do osmnácti, nevim jak si myslel že v tom věku budu vypadat. Každopádně to bylo dost hrozné, sám se někdy choval jak padesátník i když byl starší jen o pět let a mě se snažil postaršit úplně stejně - ve všem, ne jen v hadrech. No, ještě že jsem se mu na to vykašlala dřív, než bylo pozdě, i když mi trochu trvalo, než mi to docvaklo. Ještě že ten styl, do kterého se mě snažil napasovat, z velké části financoval, jinak bych zpětně musela hořce litovat středoškolského kapesného…
Můj současný přítel je úplný opak, myslím, že ani neví, jaké kusy oblečení vlastním, ale jednou můj styl přirovnal k Pepper Potts (ta z Iron Mana) a to mi docela zalichotilo, i když si nemyslím, že to úplně odpovídá realitě. 

Můj partner občas prohodí něco jako: tohle tričko ti doma moc sluší, čímž většinou naznačí, že má „na ven“ moc hluboký výstřih. Nutno podotknout, že doma chodím bez podprsenky a nosím většinou volná trička, takže když se předkloním, jako bych tričko ani neměla
Mám ale kamarádku, která kdysi chodila asi dva roky s klukem, který jí nikdy neřekl, že jí to sluší, ač se opravdu snažila být jako ze škatulky a po rozchodu z něj vypadlo, že jí to nikdy říct nemohl, protože mu na ní vždycky něco vadilo. Takovýho bych kopla pěkně zostra..

Nee, můj manžel se mě ani nezeptá, kam jdu, když na sobě mám malé černé a v ruce psaníčko… 

Neříká nic! Nemá na to čas…radši vydělává na moji parádu
Občas mi něco v obchodě najde jako manža donChichot

Já myslím, že hlavně záleží na tom, jak to ten chlap řekne. Pokud jeho „rada“ vyzní jako příkaz, mám vždycky sto chutí udělat pravej opak. Můj přítel to vyřešil asi ideálně - často mi chválí oblečení a říká, že mám dobrý vkus. Když se mu na mě občas něco nelíbí, normálně to řekne a já buď dám na jeho radu nebo ne. On to respektuje, já respektuju jeho názor. Když jdeme nakupovat, někdy řekne: "Líbily by se mi na tobě tyhle kalhoty/sukně/šaty. Já si to vyzkouším, a když se mi to líbí taky, beru to. Už se mi párkrát totiž stalo, že mi vybral kousek, který já bych si v životě ani nevyzkoušela a hle - slušel mi.

Co ale nesnesu, jsou tzv. znalci, kteří si myslí, že mají patent na vkus a dost nevybíravým způsobem se ženou manipulují. Za větu: „Tohle nenos, v tom vypadáš hrozně“, by se mělo střílet. Jednou mi jeden chlap řek, že se mi ty růžový rukavice absolutně nehodí k červenýmu svetru - a sám měl košili pokecanou od jídla 

@GalianosjednimL píše:
Tak Ensslin, já nevidím nic špatné na tom, že se mi líbí pěšinky, drdoly, sukně, vypasované košile, puntikaté šaty, věci od McQueena, kostýmky nebo třeba černé samodržky s širokou krajkou. A zatím jsem vždy uspěl s tím, že jsem chtěl, aby si to ženy na sebe vzaly, když jim to sluší.
A nesnáším turecké kalhoty a myslím, že je legitimní to dívkám říci, že jsou v tom jak sražený Hobit.

Ensslin?! To je tedy silná káva…

@valery Záleží na úhlu pohledu a Gudrun je seznámena se situací. Pokud vím tak třeba zvládli za den tři banky  

S přítelem máme úplně odlišný vkus, mně se nelíbí, že nosí jedny boty od podzimu až do jara, jemu se např. nelíbí, když na sebe dám hodně výrazných barev. Loňské jaro jsem ráda nosila jasně modré tričko, na to žlutou bundu a klidně jsem k tomu dodala ještě jednu barvu, prostě jsem měla chuť zářit - nazval mě pokaženým semaforem, kterému svítí všechna světla zaráz. Někdy se mu povede najít mi nějaký kousek, který se líbí nám oběma, ale jinak se většinou v oblečení neshodneme. Nicméně kvůli tomu nemáme žádné spory, zažila jsem pár, kdy dívka na to šla stylem „pokud budeš mít na sobě tohle, nikam s tebou nepůjdu“ a div netrucovala, k tomu bych se nikdy nechtěla dostat.

Jediné, co jsem příteli „zakázala“, jsou dlouhé vlasy - měl je předtím, než jsme se poznali, viděla jsem to na fotkách a neuvěřitelně se mi to na něm nelíbilo. Celkově se mi dlouhé vlasy líbí jen na hodně málo mužích. Nicméně kdyby se ten můj rozhodl vrátit k dlouhým vlasům, holt, co nadělám.

Přítel mi málokdy komentuje, co mám na sobě. Reakci poznám až když si vemu hodně hluboký výstřih a krátkou sukni.

.

Příspěvek upraven 17.09.13 v 01:32

Manžel mi dřív vytýkal, že prý chodím nápadně a příliš elegantně oblečená. Taky se mu nelíbilo, že nosím klobouky. No zvyknul si, už se mnou dokonce chodí i na akce kloboukového klubu.

Bývalý přítel nesnášel podpatky - a to byl výrazně vyšší než já, takže nehrozilo, že bych ho „přerostla“. Taky nerad viděl, když jsem šla v přiléhavých šatech / krátké sukni ven. Ne, že by mi něco z toho vyloženě zakazoval, ale vždy když to viděl, tak se zeptal: „nechceš si vzít raději…“ V jeho okolí jsem výrazně vyčnívala vzhledem - nenosila jsem džíny, mikiny a tenisky, takže ho to mátlo a raději by mě viděl v tom. Stejně tak by nevystál průhlednou halenku. Pokud jsem byla s ním, tak mu to nevadilo (dokonce chtěl, abych se namalovala), ale v případě, že jsem šla někam sama, byl schopen mi i dopnout knoflíček u košile 

Já pro změnu kvetla, když se vypravil do divadla v těch samých roztrhaných džínách a triku, co chodil celý týden do práce. Oblékání bylo jen jedna z mnoha věcí, ve kterých jsme se moc nechápali 

U nás sa prikazovanie/zakazovanie konkrétnych kúskov nekoná, ale občas si vypočujem, že som neadekvátne vyfintená keď si oblečiem do kina trošku lepšie letné šaty a do reštaurácie sukňu, tričko a baloňák. Z položartu mi občas zakazuje nosiť veci ktoré mi podľa jeho názoru príliš svedčia keď nieje doma
Každopádne raz za uherák by som od neho asi nejaké veto zniesla- vzhľadom k tomu, že mu tiež niektoré kúsky nevyberavo komentujem a párkrát za tie roky som ho už donútila prazliecť sa 

Můj přítel mi sice sem tam pochválí nějaký kousek, ale že by byl nějak na větvi z toho, jak se oblékám, to si nemyslím- sám přiznal, že nemá rád extravagantní věci (když jsem mu prozradila, že jsem si chtěla obarvit vlasy na růžovo, tak ho málem kleplo) a já se neoblékám zrovna jako šedá myš- resp. ne tak, jako většina slečen v mým věku. Teď jsem si pořídila dvě nový buřinky, ale to snad nesl celkem lehce… Snad jednou dosáhneme rovnováhy, jako u @Bugatti =) Občas by mě zajímal jeho názor na něco, co nosím (ne, že bych se tím pak musela řídit…), ale ptát se ho na to nechci (kdyby se mu to hodně líbilo, nebo nelíbilo, řekl by mi to sám- tudíž předpokládám neutrální stanovisko=). Kdyby mi chtěl chlap nařizovat, co mám nebo nemám nosit, tak bych s ním asi hodně rychle vykopla dveře. Ono by to totiž pozdějc nemuselo končit jen u toho oblečení…