Chůze "bosky"

Fotoalbum tématu (5) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4
evitkaa
12 příspěvků 2.5.13 10:53

@Borůvka19 : Krásné fotky!

Bosky chodím jenom někde v teple v písku u moře, tam si to užívám a ráda se courám po pláži na hranici vody nebo ve vyhřátém písku, to je mi velmi příjemné. Pak si občas ráda zahraju badminton bosky na zahradě v jetelíčku, ale tam už se trošku obávám šlápnutí na včelu (jsem alergická). Jinde nemám potřebu chodit bez bot, zvlášt ne ve městě po dlažbě, po asfaltu, na to mám svoje nožky celkem ráda a ráda jim dopřeju čistotu v patřičném obalu:-)

Canavi
227 příspěvků 3.5.13 18:33

Bosky jedině v létě na procházku se psem lesní cestou nebo podél řeky… Je to příjemné, je to zdravé. Ve městě ani náhodou.

LuisaLeelou
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 15.5.13 22:53

Vím, že je to na MP nebezpečné přiznání, ale do tohoto vlákna se to snad hodí…

Pořídila jsem si Vibram FiveFingers (neznalci, ať si zagooglí), důvod je zřejmý, ráda chodím bosa a o nohy se přeci jen občas bojím. Nemám v úmyslu chodit v nich po Praze, mám je spíš na sport a na dovolenkování.

Dojmy:
Bosým nohám se to samozřejmě nevyrovná, ale je to daleko pohodlnější a bosé chůzi bližší než jakékoli jiné obutí, které jsem kdy měla..
Trochu nezvyk, zatím jsem v nich jednou byla v parku, jinak si zvykám doma..

Myslím, že pro ty z nás, které rády bosou nohu a přitom se občas bojí špíny nebo zranění, je to dobrý kompromis (pokud se tedy dokážete vyrovnat s tou estetickou stránkou věci)…

;-)
Nosfi
45 příspěvků 2.8.13 07:01

Doma na vesnici je to v pohodě i když v lese jsou extra žraví mravenci, ale do města bych asi nešla, přijde mi to špinavé. Jinak považuju chůzi bez bot za ten nejpřirozenější způsob chůze, který prý posiluje svaly na nohou a vazy držící klenbu.

jazes
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.8.13 17:30

No, diskuzi jsem nečetla, ale mám potřebu se vyjádřit.
doma (jakože po dvoře, do baráku chodím zásadně v pantoflích) chodím mnohem častěji boso než obuto, občas i na zahradu, autem k babičce taky, občas. dokonce pantofle, které mám na dvůr (sakra velký dvůr, abychom si rozuměli) jsou tak na podrážce děravé, že to vyjde vlastně skoro na stejno.
když jsem v Praze, tak většinou cíleně naboso nechodím, ale když se mi chce nebo mám unavené nohy, tak se prostě zuju a jdu naboso. kamkoli. jednou dokonce do divadla (uvnitř jsem se pak samozřejmě obula do těch příšerných nepohodlných bot, co jsem zrovna měla :-D)

samozřejmě ne vždy a ne všude a samozřejmě pak pořádně umýt nohy.
jo a taky nesnáším ponožky, možná, že to s tím bude souviset (dokud není fakt mega moc zima)

jazes
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.8.13 17:36
@Borůvka19 píše:
Kdybyste viděli v brně nějakou praštěnou holku, jak dělá podobné věci, tak se ke mně klidně hlašte :-)

jednou jsem v jednom časopisu četla článek o takové praštěné holce, nebyla jste to náhodou vy? :-D (jinak to dělávám taky :-D)

Guinea Pig
1190 příspěvků 2.8.13 19:24

@jazes Tak možné je všechno, víte jak to v životě chodí :-) a nic lidského mi není cizí :-D

Temperance
1923 příspěvků 2.8.13 20:33

Dnes jsem v Praze kousek od centra potkala turistku, capala v silonkách. Já bych se ale fakt neodvážila - bojím se poranění o střepy, kterých je všude plno, zvlášť o ty malé, které nejsou vidět a zbudou třeba i po úklidu chodníků. Sajrajtu se samozřejmě vyhýbám i v botách, ale když vidím, co všechno se mi zapíchá do měkkých podrážek - ne-e.
Doma to je jiná, a tam, kde mají ulice a chodníky dlážděné mramorovými deskami, bych to taky neprožívala tak jako v Praze.

odryaa
1 příspěvek 10.9.13 09:15
to co dělám není normální

Je mi 35 let a chci se svěřit s problémem, který mám. Pěkně se společensky obleču - šaty, silonky, lodičky a když se začne stmívat, aby mě někdo známý nepoznal, chodím po ulicích a když jde někdo proti mě nebo za mnou vyzuju jednu botu, kterou schovám do tašky a jdu jen v jedné botě. Cítím jak mě to dělá dobře, vzrušuje mě to, když mě někdo osloví a začne mě litovat mě, jsou to převážně starší ženy a ptá se se co se mi stalo a já můžu na to odpovídat, vymýšlím si, že mi ji někdo vzal když jsem byla u kamarádky na návštěvě nebo v nemocnici. Takto chodit „neobutá“ vydržím dlouhé hodiny a už tu potřebu mám i teď když začíná být chladno, kdy si vyzuji jednu kozačku, kterou si schovám a i když mě je hrozná zima tak to vydržím. Vím, že to co dělám je abnormální, možná pro někoho šílený, ale já to potřebuju dělat, těším se na to, až to udělám. Teď už každý den, musím jezdit vždy na jiná místa, abych vždy byla na jiném místě a nebyla tak nápadná, že to dělám schválně, musí to vypadat jak moje „neštěstí“. Manželovi se vymlouvám, že si něco zařizuju, protože jsem tak často na pár hodin pryč od rodiny a to nezmiňuji to, že musím si každý den kupovat nové silonky, protože je vždy na chodidle roztrhám. Poradí mě někdo co mám dělat nebo si se mnou o tom někdo popovídá? Má někdo taky takový problém, úchylku? Potřebuji pomoci, nebo se s tím časem vyrovnám?

Betty J.
2031 příspěvků 10.9.13 10:16

@odryaa: pokud nás tady netaháte za ponožku, nejlíp si popovídat s někým, pro nějž slova obsedantně kompulzivní porucha nejsou jen prázdný pojem, ale vidí za nimi konkrétní osoby. Mám-li být upřímná, tipuji Vás však spíš na přispěvatele z říše severských bájí.

Garfie
4456 příspěvků 10.9.13 10:23

@Betty J. Řekla bych, že se nejedná o obsedantně-kompulzivní poruchu, ale jinak souhlas :-)

Lenka M.
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.9.13 11:08

U nás po sídlisku chodí jedna slečna celoročne behať bosá. V daždi, v horku, v závejoch, ale aj po zmrznutých posypaných chodíkoch. Osobne by som mala strach na čo napr. na jeseň pod vrstvami lístia, alebo pod snehom šliapnem, ale inak chodeniu na boso fandím :)

Danielle.Warheit
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.9.13 11:15

Bosky chodím strašně ráda. U nás na firmě tak běhám často, i když jsem za podivína. Jsme malá společnost, nikdo zvenku sem nechodí a nemám dostatek prostoru na to, abych se hnula, takže mi často opuchají nohy a boty jsou nepříjemné.

Ve městě jsem byla bosky několikrát. Je to velmi příjemné, ale strašně se bojím, že na něco šlápnu. Lidi jsou přece jenom prasata. A občas je to i nebezpečné.

V přírodě chodím bosa moc ráda. V parcích i za městem. Jednou bych se chtěla zkusit projít po pravém anglickém trávníku. Prý je to pecka. :D

anetascha
1 příspěvek 10.9.13 13:36
trapárna

Jela jsem z večírku vlakem domů a byla jsem trošku společensky unavená a hlavně až jsem za celý večer měla lodiček dost, tak jsem si je vyzula, nohy dala na protější sedadlo a na chvíli jsem usnula. Když jsem se chtěla obout tak jsem zjistila že mám jen jednu botu. Prohledala jsem co jsem mohla ale lodičku jsem nenašla. Tak jsem pěkně šla jako dáma v jedné botě -kulhající, protože vyrovnat se jednomu vysokému podpatku je někdy nemožné. Ani mě nevadily děravé silonky ale pohledy kolemjdoucích někteří s otevřenou pusou, jiní kroutící hlavou a naposledy se našli i smíšci. Asi jedinkrát a doufám že už nikdy se nebudu tak červenat potit se studem a hluboce polykat jako tehdy.
Třeba budu mít i štěstí a ten kdo mi ti jednu lodičku vzal to čte a že i napíše a i vrátí. Předem děkuji.

melanieg
1 příspěvek 10.9.13 14:17
Bosky v obchodě

Už se to asi stává zcela normální, toto jsem viděla v jednom obchodě a ta paní šla jako by nic.nebo že by ekonomická krize? Když koupíte jen jednu botu tak zbude víc financí na jídlo.

Maaarti
2 příspěvky 31.1.18 17:36
@odryaa píše:
Je mi 35 let a chci se svěřit s problémem, který mám. Pěkně se společensky obleču - šaty, silonky, lodičky a když se začne stmívat, aby mě někdo známý nepoznal, chodím po ulicích a když jde někdo proti mě nebo za mnou vyzuju jednu botu, kterou schovám do tašky a jdu jen v jedné botě. Cítím jak mě to dělá dobře, vzrušuje mě to, když mě někdo osloví a začne mě litovat mě, jsou to převážně starší ženy a ptá se se co se mi stalo a já můžu na to odpovídat, vymýšlím si, že mi ji někdo vzal když jsem byla u kamarádky na návštěvě nebo v nemocnici. Takto chodit „neobutá“ vydržím dlouhé hodiny a už tu potřebu mám i teď když začíná být chladno, kdy si vyzuji jednu kozačku, kterou si schovám a i když mě je hrozná zima tak to vydržím. Vím, že to co dělám je abnormální, možná pro někoho šílený, ale já to potřebuju dělat, těším se na to, až to udělám. Teď už každý den, musím jezdit vždy na jiná místa, abych vždy byla na jiném místě a nebyla tak nápadná, že to dělám schválně, musí to vypadat jak moje „neštěstí“. Manželovi se vymlouvám, že si něco zařizuju, protože jsem tak často na pár hodin pryč od rodiny a to nezmiňuji to, že musím si každý den kupovat nové silonky, protože je vždy na chodidle roztrhám. Poradí mě někdo co mám dělat nebo si se mnou o tom někdo popovídá? Má někdo taky takový problém, úchylku? Potřebuji pomoci, nebo se s tím časem vyrovnám?

@odryaa Vyzujte si i ty punčochy, ať nemusíte kupovat nové. Podělte se o svůj „problém“ s manželem, jako manžel bych pravdu přijal daleko lépe než výmluvy a lži. A hlavně zkuste omezit dobu věnovanou této činnosti tak, abyste nezanedbávala další povinnosti a radosti života. A hlavně, navštivte psychologa.

Maaarti
2 příspěvky 31.1.18 17:39

@anetascha Asi bych se taky smál tomu, že kulháte místo toho, abyste sundala i druhou botu.

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4
Váš příspěvek
Další podobná témata podle názvu

Před šesti lety se zřítila textilka Rana Plaza

Módní svět si připomíná šest let od zřícení textilní továrny Rana... Celý článek

Články z Expres.cz

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Poslední článek:
Módní nákupčí: Povolání snů, nebo hrůzy?

Autor: Kamila

Svět skloňuje velká jména návrhářů, přitom o našem šatníku... Celý článek