Chválíte oblečení lidem na ulici?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 Další »
Agrafína
251 příspěvků 30.6.12 14:22

Taky nechválím nikoho krom rodiny, kamarádů a známých a taky mám někdy hrozné nutkání pochválit někoho na ulici ale mám pocit že je to trochu vlezlé. Ale jak je z téhle diskuze vidět, tak je na tom podobně většina lidí - bojí se pochválit ale když jsou pochváleni, udělá jim to radost. Tak se třeba někdy odvážím:) Minule mi právě udělal ohromnou radost pán tak kolem 35, kterého jsem potkala na ulici, když jsem měla černý klobouk s černobílou stuhou a on se za mnou dokonce vrátil, aby mi řekl, že mi ten klobouk hrozně sluší :) Fakt mi pak bylo hezky a bylo by fajn dokázat udělat radost i někomu jinému.

modra_kocka
903 příspěvků 1.7.12 20:10

@taisao: zkus to :) Mě to baví už jenom kvůli té proměně nálady u žen. Je vidět, jak jsou polichocené. No a občas mi tu pochvalu i vrátí (což ale není cílem).

Zoe
316 příspěvků 2.7.12 11:29

Cizí nechválím, jen příbuzné a známé anebo ty, co jsem s nimi přechodně v bližším kontaktu - třeba ve vlakovém kupé. Ale tahle diskuse mne přivedla k přemýšlení, že je to škoda, že bych měla více chválit. Díky za inspiraci.

Karin
3948 příspěvků 2.7.12 11:53

Kolikrát jsem měla chuť… Když potkám hezky nebo zajímavě oblečeného člověka, mám chuť ho pochválit, protože to je taková ojedinělá věc, že si myslím, že takoví lidé zaslouží ocenit. (Hlavně když je to třeba korpulentní padesátnice nebo puberťák, čili lidi, kteří na pěkné oblékání obvykle spíš kašlou.) Ale taky nejsem ten typ, který by neměl problém oslovovat cizí lidi na ulici. Zmůžu se jen na úsměv.

Kamaela
157 příspěvků 2.7.12 13:23

Tak na ulici nebo někde v MHD lidi neoslovuji. I když se mi stalo, že paní v tramvaji měla nádhernou kabelku a já asi zírala trošku trapně :-) takže se paní na mě podívala dost zle. Tak abych se trošku obhájila, omluvila jsem se za zírání a vysvětlila jeho důvod. Paní hned otočila a bylo vidět, že jsem jí potěšila. Ale jinak když s tím člověkem vstupuji do kontaktu (prodavačka, úřednice aj.) a něco se mi líbí, tak klidně pochválím. Vím že i mě to potěší, tak proč neudělat radost i ostatním.

Šošana
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 3.7.12 11:36

@Sibyla Jsem nějaká zmatená. Sibyla i Sibyl mají svoji galerii???

Ceresa
465 příspěvků 1.11.12 19:30
umite chvalit?

Zdravim pekelnice a pekelnici, dneska jsem potkala nadherne oblecenou holku v metru a uplne me uchvatilo, jak to mela vse krasne vychytany. Az me to nutilo ji to rict, ale nechtela jsem vypadat jak blazen:) pratele ci kolegy chvalim, ale u cizi jsem mela „zaklopku“. Umite chvalit? At uz zname, tak i nezname? Me totiz od pratel vzdy chvala potesi, ale kdyz me na ulici nekdo cizi pochvali neco, tak mi to udela hroznou radost…

Khajka
506 příspěvků 1.11.12 19:33

Myslím, že umím, ale trvalo mi to se to naučit. Přítele chválím jako pozitivní motivaci, maminku, kamarádky i kolegy v práci taky. A už jsem v metru pochválila jednou maminku s dceruškou, jak vypadají úžasně. Ta paní se tak rozzářila, že jsem odtamtud šla s táááák dobrým pocitem :)

mujercita
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 1.11.12 19:44

Tak známé samozřejmě a dělám to ráda. Dokonce občas někoho pochválím, že mu to sluší, ale spíš teda za jiné věci, kterých si spíš všímám. Říkat něco cizím lidem by mě ale v životě nenapadlo. Sama velmi špatně snáším, když na mě na ulici někdo začne bezdůvodně mluvit, takže to ani nikomu nedělám.

666mahu
1490 příspěvků 1.11.12 19:44

Chválím vždy, když se mi něco/někdo líbí a je příležitost. Na ulici lidi za ruku netahám. :-)) MHD jezdím vyjímečně, takže cizí lidi pochválím většinou v obchodě, na úřadě, v bance, u lékaře… Myslím, že pochvala každého potěší, aspoň se tak lidé tváří, sama mám z pochvaly taky radost.

megusa
431 příspěvků 1.11.12 20:12

Přátele a známé chválím naprosto normálně :)
A cizí lidi - jak kdy.. Asi jak píše @666mahu - když je příležitost.. Nedávno jsem vybírala ve švadlence přízi na šálu stejně jako jedna paní, které to opravdu moc slušelo.. Tak jsem jí to řekla.. Paní byla potěšená a nakonec jsme si i pomohli vybrat ten správný odstín vlny..
Stejně tak mě dokáže rozzářit den, když mi někdo cizí něco pochválí - je to prostě vyjímečnější, než když vás pochválí někdo známý..

seznam.mih
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 1.11.12 20:42

Já nijak nechválím. Cizí lidi teda vůbec nechválím. Někomu blízkýmu většinou pochválím jejich zevnějšku k lepšímu, ale jinak nijak nechválím.

Jackie Daniels
156 příspěvků 1.11.12 20:47

Zrovna včera jsem pochválila cizí paní na zastávce lodičky… …Ona mi na to řekla, že byly strašně drahý, ale nemohla je tam nechat, takže se mi zdálo, že je potěšená, že jsou doceněny.

Šošana
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 1.11.12 20:54

To Andrássy: ještě jsem to nenacvičila..

Ceresa
465 příspěvků 1.11.12 21:10

@Šošana :tak jsem nevedomky udelala update po pul roce:);)

Ymber
98 příspěvků 1.11.12 21:19

Já chválím. Přátele i cizí lidi, členy rodiny, kolegy i spolužáky, kohokoli, u koho k tomu vidím důvod (samozřejmě neoslovuju lidi jen tak na ulici, prostě v běžném kontaktu:)) a necítím se u toho nijak divně (ač jsem se k tomu musela trochu propracovat, přece jen to u nás není naprosto běžný zvyk). Musím upřímně přiznat, že to dělám v podstatě z poněkud sobeckých důvodů, aneb cituji Tři veterány: „Chtěli jsme vám udělat, kamarádíčkové, radost. A proč jsme vám chtěli udělat radost? Abysme my měli radost, že vy máte radost…“
Ta pozitivní energie, kterou vytvoříte tím, že někoho pochválíte a potěšíte, se totiž znásobená vrací, fakt.
Samozřejmě železná zásada je, že se to nesmí zneužívat, aneb chválím zásadně jen tehdy, když k tomu vnitřně cítím důvod - nikdy proto, abych se dotyčnému zalíbila nebo z toho nedejbože vytřískala nějakou výhodu. Při zneužití by se kouzlo pokazilo :)

Akitaken
4960 příspěvků 1.11.12 21:42

Já chválím moc ráda a snažím se to dělat vždycky, když cítím, že je k tomu důvod.. tady v Holandsku jsem s tím ale přestala, lidi na to nejsou asi moc zvyklí a tak reagují divně, což mě odrazuje.

Jinak obecně radši chválím, než kritizuju, pokud ovšem nemám černočernou náladu.

Pochvaly jsou milé a někdy, když to nečekáte, vám doslova spraví den. Nekecám, fakt, je to magie a je to návykové, přesně, jak psala @Ymber :-)

Belauh
30 příspěvků 1.11.12 23:36

Chválit je třeba! Úplně to člověku zvedne náladu. I když jsem stydlín, občas někomu cizímu (u přátel je pro mě chválení běžné) něco pochválím. A je báječné sledovat, jak se ten dotyčný úplně rozzáří. Asi podobně, jako když se u pultu podíváte na prodavačku, usmějete a řeknete nashledanou, hezký den. Ti lidi pookřejí, protože tohle tu vůbec není zvykem, a automaticky se usmějí taky.

Dnes jsem šla ze školy a čekala jsem na výtah se sousedem, který na mě vždy působil hrozně protivně a nabubřele, zdraví mě „napůlhuby“ a nikdy se nesměje. A najednou jedeme ve výtahu a on říká: „Ježiš vy máte krásnou tašku!“ Měla jsem vojenský zdravotní kufřík z kamarádovy garáže, který jsem si na něm vyprosila :) a tenhle soused mi začal předříkávat hlášky z Mashe a ptal se, jestli tam nemám gin. Strašně mě tahle mini výtahová příhodička potěšila a myslím, že až se příště potkáme, tak už se i usměje :)

Kitina1987
27 příspěvků 2.11.12 07:24

Já jsem se naučila chválit díky mamce, která mi jednou řekla, že když na někom vidí něco, co se jí líbí tak moc, že až skoro závidí, tak nejlepší lék na tuhle „závist“ je pochvala…a měla pravdu…od té doby to tak dělám a sama mám dobrý pocit :) a občas pochválím i cizího člověka na ulici..když jsem fakt vydřená z toho, jak neskutečně mu to sluší…

natyska123
62 příspěvků 3.11.12 00:40

Naposledy jsem chválila kosmetičku, která je hezká i normálně bez nalíčení, ale jak přišla zima, tak se víc líčí, a je ještě větší krasavice, než v létě - takže to jsem jí velice ráda pověděla, měla velikou radost…je fakt, že jeden spíš pochválí někoho, koho zná a s kým přichází do styku na delší dobu…letmý pohled na ulici na někoho neznámého nedává tolik času se vyjádřit, většinou stejně všichni spěchají…spíš se mi stává, že chválí lidi mne, i cizí, což vždy nesmírně potěší..spíš jsem učinila zkušenost, že příjemný, hezký, nezakomplexovaný člověk pochválí tak nějak raději…kdysi dávno jsem pochválila před jedním známým jeho kamarádku, prostě byla pěkná a on mi na to řekl, že jen hezká žena umí pochválit hezkou ženu..i když já se domnívám, že spíš záleží na povaze člověka..takže jak mám příležitost, tak chválím, nejen oblečení, chválím třeba člověka jako osobnost, dám mu najevo, že je fajn a že si ho vážím…ale to už je OT..jinak mi lidi chválí oblečení, pleť…ale ještě více mne potěší, když mi cizí lidé - třeba v obchodech, nebo službách, řeknou, že se na mne vždy těší, protože si se mnou strašně rádi povídají..a nedávno se mi stalo, že mi naprosto cizí muž na ulici začal chválit styl - neustále se na mě otáčel vzad a já už jsem začala přemýšlet, jestli ho jako neznám a on mne po chvíli pozdravil a povídal, já se na Vás nemohu vynadívat, konečně baba s podpatkama, jak já nesnáším ty tenisky, co se dneska nosí…já tedy měla baleriny, ale ne placky vyloženě..tak jsem se hájila, že zrovna podpatek nemám..a on, ale klapete, klapete, to je tak hezký…tak jsme se spolu zasmáli…

pehot
713 příspěvků 3.11.12 01:32

Já se musím přiznat, že moc nechválím. Tedy chválím si jen tak v duchu, ale nahlas chválu projevím, až když to opravdu stojí za to. Výjimku tvoří dcera - tu se snažím chválit často a za cokoliv. Mě jako malou neustále chválila babička. V jejích očích jsem byla nejkrásnější, nejchytřejší, nejšikovnější, nejmilejší…holčička na světě a neustále mi ta nej vštěpovala. Dělala to opravdu často, takže jsem se poddala a uvěřila, což mi do budoucna dalo celkem slušný základ sebevědomí, s kterým jen tak něco neotřáslo (díky, babi).
Tudíž doma se snažím chválit i za prkotiny, které já sama považuji za samozřejmé. Ale úplně cizí lidi nechválím. Ne, že bych nechtěla, ale spíš se stydím, nechci obtěžovat… Sama totiž moc nemám ráda, když mě na ulici jen tak někdo osloví. Občas se mi stane, že mi někdo na ulici něco pochválí, ale já se u toho většinou cítím tak nějak nepatřičně - jako proč zrovna já? A proč zrovna teď? Vždyť ten kabát / boty / účes… je strašně starý / za pár korun z výprodeje / nouzová rychlovka… takže místo toho, abych poklonu s díky přijala, případně nějak oplatila, se jen přiblble culím a div se ještě neomlouvám, že to není úplně top. Později (až se trochu vzpamatuju) mě to samozřejmě moc těší a zvedne náladu na dlouhou dobu.

skirtjeans0
77 příspěvků 3.11.12 07:54
@natyska123 píše:
Naposledy jsem chválila kosmetičku, která je hezká i normálně bez nalíčení, ale jak přišla zima, tak se víc líčí, a je ještě větší krasavice, než v létě - takže to jsem jí velice ráda pověděla, měla velikou radost…je fakt, že jeden spíš pochválí někoho, koho zná a s kým přichází do styku na delší dobu…letmý pohled na ulici na někoho neznámého nedává tolik času se vyjádřit, většinou stejně všichni spěchají…spíš se mi stává, že chválí lidi mne, i cizí, což vždy nesmírně potěší..spíš jsem učinila zkušenost, že příjemný, hezký, nezakomplexovaný člověk pochválí tak nějak raději…kdysi dávno jsem pochválila před jedním známým jeho kamarádku, prostě byla pěkná a on mi na to řekl, že jen hezká žena umí pochválit hezkou ženu..i když já se domnívám, že spíš záleží na povaze člověka..takže jak mám příležitost, tak chválím, nejen oblečení, chválím třeba člověka jako osobnost, dám mu najevo, že je fajn a že si ho vážím…ale to už je OT..jinak mi lidi chválí oblečení, pleť…ale ještě více mne potěší, když mi cizí lidé - třeba v obchodech, nebo službách, řeknou, že se na mne vždy těší, protože si se mnou strašně rádi povídají..a nedávno se mi stalo, že mi naprosto cizí muž na ulici začal chválit styl - neustále se na mě otáčel vzad a já už jsem začala přemýšlet, jestli ho jako neznám a on mne po chvíli pozdravil a povídal, já se na Vás nemohu vynadívat, konečně baba s podpatkama, jak já nesnáším ty tenisky, co se dneska nosí…já tedy měla baleriny, ale ne placky vyloženě..tak jsem se hájila, že zrovna podpatek nemám..a on, ale klapete, klapete, to je tak hezký…tak jsme se spolu zasmáli…

Já obvykle nechválím nahlas, ale občas se neudržím a řeknu svůj názor, naposledy nějaké mladé slečně v krátké sukýnce a v botech na podpatkách, která stála na zastávce a evidentně zmrzlá… řekl jsem jí, že jí to moc sluší a je hned ten den hezčí…jinak klapot podpatků je pro muže určitě jeden z nejhezčích zvuků

natyska123
62 příspěvků 3.11.12 08:22

@skirtjeans0 tak já myslím, že taková pochvala opravdu dokáže člověka strašlivě povzbudit a získat dojem, že není svět tak špatný…určo chvalte dál…strašně nás to těší..já mám z toho vždy radost obrovitou, můj muž občas ty chválící ze srandy kritizuje, jako že pochvala od důchodců se nepočítá, ale je to jenom sranda…třeba na posledních dovolených vždy večer v restauraci mi vysekávají poklonu číšníci, ale jak hezky - už zdálky volají, jak jsem elegantní a šik, zblízka potom líbají ruku a už jsem od nich i zažila špalír a potlesk - je to strašně příjemné…a pak občas mrknu, jestli to náhodou nedělají jen z vděčnosti, že jim děláme kšeft, a neee…takže je krásný, když někdo dokáže nahlas projevit obdiv…prostě tito muži se nestydí vyjádřit svoje pocity a je to jen dobře…

Sibyla
2646 příspěvků 3.11.12 10:06
@pehot píše:
Mě jako malou neustále chválila babička. V jejích očích jsem byla nejkrásnější, nejchytřejší, nejšikovnější, nejmilejší…holčička na světě a neustále mi ta nej vštěpovala. Dělala to opravdu často, takže jsem se poddala a uvěřila, což mi do budoucna dalo celkem slušný základ sebevědomí, s kterým jen tak něco neotřáslo (díky, babi).

No, vaše babička vás zřejmě chválila rozumně, nebo to vyvážila náročnost rodičů, ale já jsem zažila velmi deprimující případ stálechváleného dítěte. Spolužačka ze základky, jedináček, byla vychovávaná v přesvědčení, že je nejlepší, nejkrásnější, nejchytřejší… Byla docela hezká, navíc draze oblékaná, bystrá, a naprosto sebevědomá, takže se jí na základce dařilo vštípit přesvědčení o superioritě ostatním dětem (myslím, že maminka to mínění vnutila i učitelkám). Šla na výběrový gympl - a tam byla najednou průměrná. Strašně ji to deprimovalo, zhoršil se jí prospěch, šířila, že ta škola je špatná, přešla na jinou, tam se to opakovalo… No, odmaturovala, ale na vysokou se snad ani nepokoušela. Dál jsem s ní ztratila kontakt, vím jen, že jí selhala dvě manželství, v zaměstnáních se taky neuplatnila, nějaký čas byla v Německu a pak ho očerňovala, jak je to děsná země… Chválit ano, když je co, ale nepřechválit. Rozumná pokora, ne ovšem zakomplexovanost, je velmi zdravá.

Sibyla
2646 příspěvků 3.11.12 10:08

Jinak - na ulici chválím, ráda pochválím zákaznici, že jí to sluší. Jednak to potěší, za druhé povzbudí, ať na oblékání nerezignuje.

Stránka:  « Předchozí 1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek