Co byste si vzkázaly?

Jako puberťačka jsem měla období, kdy jsem si připadala strašně tlustá, jako úplnej vorvaň oproti ostatním holkám. Když teď koukám na fotky z tý doby, samozřejmě jsem vypadala úplně stejně jako všichni ostatní. Nicméně abych si vzkázala „jseš normálně hubená jako všichni“ asi nemá smysl, protože moje já z té doby by mě stejně neposlechlo:-)

Mam Te rada!

Nesrovnávej se s ostatními, buď svá. A měj ráda své tělo a stehna. Jednomu mužskýmu se jednou budou strašně líbit 

.

Příspěvek upraven 10.08.13 v 11:52

Když nad tím teď přemýšlím… Kdybych měla možnost vzkázat něco svému rannímu já bylo to „vykašli se na ciťárny a vzkaž svému mlašímu já jaké budou taženy čísla sportky a kam pak peníze výhodně investovat“

Super téma! Ty váženější věci bych nechala být, ty musí v člověku dozrát ( např. víc si važ sama sebe, někteří lidé v tvém životě nemají co dělat ), ale poradila bych si: sportuj, jez zdravě a míň, ať máš lepší základ. Mít 168 cm a 68 kg je sice na horní hranici normy, ale je to nedobrý podklad pro další roky, kde asi budeš za 20 let? …Ano, správně, za hranicí normy…
Pak bych si poradila, jdi sakra na ty práva a ne na peďák!!!
Ale pravda je, že všechno je tak, jak má být…

@ofeliet
Já chtěla být vždycky učitelka, jen komunisti si mysleli, že lidi jako já nemají ve školství co dělat. Já bych byla za pedagogickou fakultu ráda.

Já bych si vzkázala: V žádném případě nestuduj právo, v budoucnu bys musela obhajovat to, co je proti tvým morálním zásadám, nedělej si doktorát, je to ztráta času, lidi budeš hodnotit jinak než podle titulů. Cizí jazyky, které se chceš naučit, se uč hned, později to jde pomaleji. Nebuď najivně důvěřivá. Možná ještě: „Vdej se tam, kde je celoročně teplo“.Nemám totiž ráda zimu:-)

@Já První píše:
@ofeliet
Já chtěla být vždycky učitelka, jen komunisti si mysleli, že lidi jako já nemají ve školství co dělat. Já bych byla za pedagogickou fakultu ráda.

Chápu Vás a mrzí mě to za Vás. Já naštěstí šla na VŠ těsně po revoluci.

@pavla.kub píše:
Já bych si vzkázala: V žádném případě nestuduj právo, v budoucnu bys musela obhajovat to, co je proti tvým morálním zásadám, nedělej si doktorát, je to ztráta času, lidi budeš hodnotit jinak než podle titulů. Cizí jazyky, které se chceš naučit, se uč hned, později to jde pomaleji. Nebuď najivně důvěřivá. Možná ještě: „Vdej se tam, kde je celoročně teplo“.Nemám totiž ráda zimu:-)

No tak možná dobře, že jsem na práva nešla, ze mně je totiž s přibývajícím věkem děsnej zásadovec, se hádám kvůli tomu a tak 

@Já První, je to mimo téma, ale znáte někoho, kdo je do Opatovic dal??
(Můj muž pracoval tehdy v jedné bankovní pobočce a nějaká kolegyně, kterou neznal blíž a celá její rodina, myslím že asi 5 lidí, je tam dalo. Báječnej kšef. Měli od někoho skvělý tip.)

.

Příspěvek upraven 01.10.13 v 23:49

@666mahu
Musím přiznat, že i můj vývar z kupónovky byl více než dobrý a téměř všechny mnou uchvácené akcie nesly dividendy a byly také slušně likvidní (a pořád jsou i když je už nemám, což mne sice mrzí, ale taková byla doba), ovšem Opatovice byly asi nejlepší. Já to hodně sledovala a pořád sleduju, navíc mám v tomhle oboru dost známých, takže vím, jak výhodné to bylo. Osobně ale nikoho s Opatovicemi neznám.
No, asi jsem měla poslechnout svůj vnitřní hlas, jenž mne nabádal k založení fondu…

@Já První, myslela jsem, jestli jste také někoho takového neznala nebo dokonce tip měla a zaváhala.
Já odborník nejsem, na to mám manžela. I když zrovna v privatizaci jsem si vybírala sama, i něco jemu (měl několik svěřených knížek - od babičky, dědečka, strýčka…). Celkem se mi dařilo, výnos byl slušný, ale do Opatovic to samozřejmě mělo daleko. Dávala jsem část na jistotu a částí jsem chtěla podpořit dřevozpracující a nábytkové podniky (a ty snad všechny zkrachovaly).
Ten vnitřní hlas jste měla poslechnout, byl by to mnohem větší zisk než jedny Opatovice.:D

Já bych si vzkázala asi jen toto: Všechno, co tě čeká nebude růžové a občas to zabolí jak na duši, tak na těle, ale vždycky se musíš sebrat a jít dál a ze všeho si brát to lepší…minimálně zkušenost a ponaučení…a nezlob tolik mámu a tátu!

@666mahu
Ano, můj spolužák ten vnitřní hlas narozdíl ode mne poslechl… jenže já měla v tu dobu doma dva novorozence a tak byl vnitřní hlas přehlušen jejich křikem 

Holka, vyser se na práci, té si ještě v životě užiješ dost! Užívej si přítomnost rodiny, protože její, pro tebe nejdůležitější člen, máma, tě opustí rychleji a náhleji, než by sis mohla představit v těch nejčernějších snech…

Vzkázala bych si: nejsi o nic horší, hloupější ani tlustější než všichni ostatní, právě naopak. Jsi skvělá holka a všechno, co teď děláš a čím si procházíš, se ti opravdu jednou vrátí a vynahradí, budeš se mít krásně, budeš milovaná a šťastná. Hlavně se tolik neřeš, neřeš, co si o tobě kdo myslí a pochop už konečně, že máš být na co pyšná!

@TinkaH píše:
Jo to je moje „životní“ heslo, ale pořád jsem nepřišla na to k čemu…

No já se fakt přesvědčila, že všechno „špatné“ mělo nějaký svůj smysl… i když „to dobré“ přijde kolikrát až za několik let  

Oh yes, teď jsme chytrý jak rádia.

Vzkázala bych si: Drahoušku, neboj se ničeho kromě sama sebe, neměj strach z lidí, chlapů a toho, že nejsi paní dokonalá. A o pana K. se snaž hned od začátku, co o tebe projeví zájem, ty trdlo!

ASi… Víc makej na té střední, ať se dostaneš, kam chceš. Jo a když s tím chlapem být nechceš, tak nebuď srab a nebuď s ním. Čeká lepší…

Odkazala by som si, nic neodkladaj na neskor, niektore veci ked neurobis hned uz neurobis nikdy, cestuj, uz sa cudzie jazyky a vykasli sa na vysku ta ti aj tak bude nanic. A maj rada seba, lebo TY si jediny clovek od ktoreho nemozes odist a ktory nikdy neopusti teba.

To je super téma! Myslím si, že se těmi radami můžeme řídit všechny alespoň teď (tedy těmi, u kterých to jde). Některé jsou univerzální: být na sebe hodnější, mít se ráda a vážit si sama sebe, líbit se sobě, trávit víc času s rodinou, neřešit blbosti a nedělat si zbytečný starosti:-)

Vzkázala bych si, ať si nezačínám s jedním chlapem, že tě pěkně hluboce zklame. Dále bych si vzkázala, abych šla studovat jinou školu, že tam to nemá budoucnost a to hlavní - život vážně není tak složitej, jak se ti zdá a odhoď všechny nesmyslné zábrany, jaké máš a ber věci s lehkostí a s nadhledem. A nebuď tak strašně líná ale to o té lenosti mi bude chtít určitě vzkázat moje budoucí já