Co byste si vzkázaly?

Věř si, drahá. A neber si ho.

NEŽER!

Napsala jsem dost dlouhý text, ale nakonec by stačilo:
Nelži mámě! Nemůže ti pak být oporou a zraňuješ ji tím. Budeš ji potřebovat. Až uděláš jednu z největších chyb svého života, ona tě znovu postaví na nohy. To ona s tebou probdí noci, když budeš plakat úzkostí. Věř jí.

Vzkázala bych si:

• to, že budeš hodná a milá na všechny kolem, budeš se bát jim říkat ne, oponovat jim a vyjadřovat odlišný názor, neznamená, že tě nebudou mít rádi. Naopak. Škodíš sama sobě, pokud zapíráš své potřeby, sny a touhy kvůli ostatním lidem, obzvlášť děláš-li to dlouhodobě. Tvá vlastní spokojenost je stejně tak důležitá.
• nedůvěřuj slepě všem lidem, vymstí se ti to. Je sice hezké, že v ostatních vidíš to dobré, ale pokud druhého neznáš, buď opatrná.
• neutíkej před problémy. Když zavřeš oči, nezmizí
• až budeš starší, kluci ocení, že máš něco v hlavě. Krása je pomíjivá, vůbec si nedělej starosti, že na základce i na střední budeš ošklivé káčátko, protože po třicítce to bude všechno jinak
• neztrácej čas s nerozhodnými muži. Buď s tebou být chtějí nebo nechtějí. Nikdy si nezačínej s huliči, i kdyby v ostatních směrech byli miliónoví. Ruce pryč od děvkařů. Nezmění se. Ani kvůli tobě ne! Neztrácej čas ani s těmi, kteří tě neberou vážně. Možná budeš dlouho single, ale nedělej si s tím těžkou hlavu. Tvá polovička na tebe čeká a jednou se vaše cesty protnou. Bude to později než u všech tvých kamarádek, ale to není důvod abys byla smutná.
• několikrát padneš na hubu, ale pokaždé vstaneš, protože jsi silná. Jsi dokonce mnohem silnější než si o sobě myslíš.
• svůj život máš v rukách pouze ty. Důsledky svých rozhodnutí pocítíš vždy, ať už tvá rozhodnutí budou jakákoliv.
• nepodceňuj se (!!!) a važ si sebe sama
• nemůžeš být ve všem dokonalá, nikdo není
• vytvářet si aktivně podmínky pro spokojený život je ve výsledku lepší (i když náročnější) než se pasivně nechat vláčet okolnostmi
• příliš se nesrovnávej s ostatními, budeš se kvůli tomu jen trápit. Každý člověk má své silné a slabé stránky, nezapomínej na to
• i ty jsi pro mnohé inspirující, i když to třeba nevidíš.

Pravidelně sportuj, možná tím tělo ještě povzbudíš k růstu a budeš mít po třicítce menší problémy s přetížeností páteře.
Jinak se drž toho, čemu věříš a v co doufáš. V zásadě se to osvědčilo.

Teda, jsou tu same inspirativni veci… je hodne zajimave to cist a poucit se z vasich poznatku:) Treba to, co pise Harmonika, bych si nejradsi vytiskla a vyvesila nad pracovni stul:)

Nebuď přehnaně impulzivní a myslí předtím, než něco uděláš. S tím klukem, ty víš s kterým, zažiješ krásné chvíle, ale nebude to mít budoustnost, tak to neprotahuj do agonie, bod, ve kterém to má skončit bezpečně poznáš. NebuĎ tak důvěřivá, všichni kteří se tváří mile, milí nejsou. Buď sama sebou a kvůli nikoho se nepřetvařuj. Přijdou chvíle kdy budeš nenávidět sebe, chvíle kdy budeš nenávidět celý svět, ale ty se zase postavíš na nohy, protože si silná a půjdeš si za tím po čem toužíš.
P. S.: Na to barvení vlasů se vys. r, nakonec ti stejně dojde, že tvoje přirozená barva ti sedí a ušetříš tím čas a peníze, které padnou na nápravy škod.

„razuno, vykasli se na toho debila“

Nechoď tak dlouho s tím nudným klukem jen proto, že je hodnej a hezkej, pěkný roky ti utečou. A neposlouchej pořád svoje sestry, neznamená, že když jsou starší, mají vždycky pravdu. A uč se pořádně angličtinu a sportuj! Ale jinak buď jaká jsi, asi je to tak dobrý:)

Harmonika to opravdu krásně řekla, většinu toho bych obecně aplikovala i na sebe. Asi bych si ještě vzkázala, že jsem už dávno měla otci říct, co si o něm myslím. Ať si tak totálně neničím život tím, že nedokážu být šťastná a i z hloupostí mám úzkostlivé záchvaty a vyhledám pomoc dříve. Ať jsem na maminku hodnější. Ať se vykašlu na ty chlapy, kteří mi nic nedají a já to jen zkusila, protože jsem se cítila sama. A HLAVNĚ - nenech ostatní, ty zlé lidi kolem sebe, na jejichž zlobu přijdeš až pozdě, nechat ti ničit život a šlapat po štěstí, postav se tomu, i za cenu, že budeš pomlouvaná třeba, nebuď srab!

Vzkázala bych si: „Neřeš pořád ty chlapy. Toho pravýho jsi zatím nepotkala, protože je za oceánem a ještě to potrvá, než se potkáte. Zatím si užívej mládí!“

Pomáhej víc mámě a usmiř se s tátou dřív, než bude pozdě. Odjeď do světa na zkušenou. Jdi studovat španělštinu a nauč se relaxovat, v opačném případě ti stres vyvolá nemoc, které se už nezbavíš. A s tetou I. se vůbec nebav, je to zakuklená fůrie, která se ti pokusí znepříjemnit život. Jo a vždy zkontroluj odtok pračky.

Jsi úžasná, víc si věř. A užívej si každý den se vším všudy, protože až za pár let budeš přemýšlet, co bys vzkázala svému mladšímu já, přijdeš na to, že ta doba byla skvělá a nechtěla bys ji prožít nijak jinak.

Nevzkázala bych si nic, protože vím, že bych to svý o 30 let starší „Já“ stejně vážně nebrala, myslela bych si dál svoje a dělala si svý vlastní chyby a tak je to v pořádku…

Máte všechny pravdu: strachovaly a trápily jsme se zbytečně a nad nesprávnými věcmi. teď ještě, kdybychom ty rady dokázaly aplikovat dnes! Přijde čas, kdy budeme na své dnešní mládí nostalgicky vzpomínat…

Přesně, mám pocit, že bych spíš teď potřebovala, aby mi moje třeba 60ti leté já poradilo, co dělat ted´. 

@Sibyla píše:
Máte všechny pravdu: strachovaly a trápily jsme se zbytečně a nad nesprávnými věcmi. teď ještě, kdybychom ty rady dokázaly aplikovat dnes! Přijde čas, kdy budeme na své dnešní mládí nostalgicky vzpomínat…

Co bychom vzkázali svému mladšímu pubertálnímu já, evidentně všechny víme.

Co by ale asi nám vzkázalo naše důchodové já do dnešního dne?

@jackdaw007 To keby som vedela tak je radost zit a nemusiet sa bat zlych rozhodnuti 

Důchodové já by řeklo asi toto:
Neskuhrej a užívej mládí, co se do tebe vejde, ať si můžeš, až ti bude 77 říct:
„Ničeho nelituju a vším, čím jsem byl, byl jsem rád!“

A znáte futureme.org? (What do you want to say to your future self?) Já jsem to před lety párkrát vyzkoušela, funguje to a je to zajímavé. Bohužel to nefunguje obráceně. Já bych si ale do minulosti nic nevzkazovala. Já věřím, že každý člověk má v každém okamžiku přesně ty informace, které aktuálně potřebuje ke svému duchovnímu vývoji. O čem by byl život, kdybych to všechno věděla hned, aniž bych k tomu musela sama dojít? V tom je přece smysl života, že se člověk učí, sbírá zkušenosti. Navíc kdybych svému šestnáctiletému já řekla, čím vším bude muset v životě projít (a to teď ještě určitě nevím všechno), asi bych si to šla tenkrát rovnou hodit 

Mám poněkud esoterní osobní zkušenost. Když jsem byla malá holka (nevím už, kolik mi bylo, možná deset, kdo ví), jakýmsi nepopsatelným způsobem (opravdu netuším jak) se mi dostalo informace, že se dvakrát vdám a teprve potřetí to vyjde. Tenkrát jsem to rozhodně nebrala jako informaci, spíš jsem o tom přemýšlela jako „co by, kdyby,“ jestli bych se dvakrát vdávala, kdybych věděla, že to vyjde až napotřetí, a jestli bych to mohla nějak obejít, kdyby to bylo dané… a pak jsem to hodila za hlavu. A jak šel čas, vdala jsem se poprvé, svazek se po roce rozpadl - rozvod. Vdala jsem se podruhé, dva roky nato jsem byla vdova. Teď už se vdávat nechci, ale mám muže, se kterým už by to teda asi mělo vyjít (jakože spolu třeba zestárneme nebo tak)… Ale všechny ty zkušenosti mi hodně daly a já jsem ráda, že jsem tím vším prošla, byť to bylo hrozně bolestivé. Člověk utrpením roste.

@Karin
To, co píšete v prvním odstavci, vidím docela jinak. Může se stát, že hodně mladý člověk nemá kolem sebe nikoho staršího, s kým by si rozuměl a kdo by ho ocenil. Zvlášť když žije na venkově, v jeho rodině si ho nikdo moc nevšímá, případně tam jsou nějaké vážné problémy. A když ten mladý člověk se nějakým způsobem z rodiny vymyká, třeba i tím, že ho baví třeba kreslení nebo matematika a ne praktické záležitosti, a že si v té rodině připadá jako cizí. Takový mladý člověk má velké štěstí, pokud je vytrvalý, že se nakonec dopracuje k tomu, co si přeje - ale může to trvat dlouho, třeba až do 25 let.
Ale máte pravdu v tom, že by nemělo smysl vědět dopředu, co kdy člověka čeká.

Ničeho co si udělala nelituj, stejně ti to nepomůže…

Akurát dnes mi táto téma prišla na rozum. Je toho veľa čo by som svojmu mladšiemu ja mohla povedať. Za čo by som to mladé dievča pochválila by bola tvrdohlavosť a napriek nepriazni ostanie sama sebou, s dodatkom aby si dávala pozor na nerozhodnosť. Povzbudila by som ju v nadšení pre umenie a históriu, dala jej za uši za zanedbávanie jazykov a športu, ale hlavne by som jej povedala:
NESTRIHAJ TIE VLASY!! 

4 roky - nesměj se Kačence, že je tlustá
6 let - nos rovnátka
14 let - vyber si jinou střední školu
15 let - víš jak potkáváš ten zamilovaný pár na procházce se psem? Tak toho
chlapa si jednou vezmeš
16 let - proč tak stojíš o to bavit se zrovna s těmahle lidma? Jsou to idioti.
17 let - obloukem se vyhni panu V
18 let - uč se na přijímačky
20 let - až ti budou nabízet tu práci, zaječ a uteč