Co byste si vzkázaly?

1. Uč se pořádně jazyky a mazej pracovat někam do světa!
2. Nesnaž se zavděčit všem, nemá to cenu.
3. Nechoď s tím debilem, který ti jenom komplikuje život a sráží sebevědomí (každý si holt na ty horký kamna musí občas sáhnout).
4. Važ si toho, že ti život seslal to, co máš (skvělej manžel a děti, kamarádi, fajn kolegové v práci…)

Měl bych obavy mu něco vzkazovat, ještě by mi vyhověl a změnil tak jednou provždy sled událostí. Ještě dnes je pro mne vcelku zajímavé, jak ty průsery nakonec dopadnou. Navíc žiji přesvědčením, že ke všemu co se děje jsem přispěl, takže bych neměnil ani svůj antifanclub, nepřátele a podrazáky. A fakt si umím zařídit aby něco nebo někdo nebyl .

„Rabbi, proč jste tak moudrý?“ - „Na základě dobrého úsudku.“ - „A jak jste ho získal?“ - „Mnoha životními zkušenostmi.“ - „A jak jste získal ty zkušenosti?“ - „Špatným úsudkem.“ Čili: ony i ty kopance můžou být k něčemu dobré. Viděli jste Peggy Sue Got Married? Jak se nešťastně provdaná žena středního věku přenese zpět na střední školu a může vše řešit znovu: ví, že z populárního zpívajícího spolužáka bude lůzr, šikanovaný šprt se stane milionářem… Pokouší se i ovlivnit osud: radí složit píseň I Wanna Hold Your Hand, radí investovat do punčocháčů a moderních technologií… ale všechno jde podle svých zákonů, a ona skonči znovu se svou středoškolskou láskou, jen možná smířlivější.

Taky se obávám, že bych se neposlouchala.
Nedělám to totiž ani dnes 

Jo: Nicholas Cage jako středoškolský idol, zpívající ve stylu ranných šedesátých stojí za shlédnutí:
http://www.youtube.com/watch?…

Asi bych sama sobě řekla všechno o tom, co prožívám teď, o tom, co mě trápí i mi dělá radost. A doufala, že to nějak pozitivně ovlivní moje kroky. Protože v té době jsem neposlouchala nic a nikoho 

@Sibyla
ach jo, až se mi chce říct : proč jsem se jen nenarodila dřív? ;-D