Co cítíte při pohledu na peklo?

Přiznám se, že módu lidí na ulici moc nějak nevnímám. Musí to být něco opravdu šikovného/opravdu odporného, abych si toho všimla. Občas sice koukám, co mají lidi okolo mě v šalině na sobě, ale nic to ve mě nevyvolává, jen prostě koukám, jak to kdo dnes na sebe vymyslel. Spíš si na lidi dělám názor podle jejich chování, více mě pobouří vulgární, neurvalý člověk než člověk ve špinavých botách.

Spíše se občas bojím, že si střihnu pořádný trapas, pokud budu nucena mluvit s člověkem, u kterého nejsem skrz oblečení či celkový zjev schopna rozeznat, jakého je pohlaví. Někdo se zřejmě podiví, ale takových lidí vídám na ulici celkem dost. A opět, místo nějakého smutku, lítosti či pobouření spíš přemýšlím o tom, jakým rodem k nim mám mluvit 

@Ems píše:
Mě to neuráží, je mi z toho smutno. Člověk by měl být odmalička veden k tomu, že má nějak vypadat, pro mě je to prostě součást výchovy a slušného vychování. Žijeme ve světě, kde vám sice každý bude namlouvat že jde hlavně o to jaký ten člověk je, ale první dojem je svině - a to jak člověk vypadá nejenom, že o něm něco vypovídá ale i ovlivňuje reakci okolí na něj…

Jakého okolí? Buď platí jedno nebo druhé:
1. České ulice jsou pekelné, lidé se neumějí vhodně obléknout a upravit nebo je jim to jedno nebo mají mizerný vkus nebo to všechno dohromady, a potkat někoho oblečeného slušivě, nápaditě a elegantně je mnohem častěji výjimka než pravidlo. Aspoň v tomto duchu se nesou Adiny články a halasné přitakávání pod nimi. V takovém případě si ovšem okolí nic špatného nemyslí, dokonce se dá předpokládat, že okolí je to buď jedno nebo se mu to dokonce líbí.
2. Nedbale, nenápaditě a unisex oblečený člověk je výjimka. Okolí sice jeho vzhled pohoršuje, ale protože je takový člověk výjimečný, jedovatě kritický tón módního pekla postrádá smysl, jelikož se nic tak hrozného neděje.
Osobně si myslím, že možnost 2 se blíží pravdě víc.

Mě trošku irituje jiné peklo: vidím holčinu krásně „vystajlovanou“ od hlavy až k patě, která pak otevře pusu a začne: „ty pi*o, včera jsem viděla…“ a dlaždič by se od ní mohl učit!:( Zrovna včera jsem měla na pár takových krasavic „štěstí“.

Maximálně si pomyslím že dotyčná/ý má teda ránu či že by na sebe měl/a víc dbát. Ale jak se tak rozhlížím kolem sebe, mile mě překvapuje, že těch vyloženě pekelných potkávám velmi málo, většina je oblečená normálně a někteří i inspirativně. A to nésu z Prahy 

@Denyna píše:
Maximálně si pomyslím že dotyčná/ý má teda ránu či že by na sebe měl/a víc dbát. Ale jak se tak rozhlížím kolem sebe, mile mě překvapuje, že těch vyloženě pekelných potkávám velmi málo, většina je oblečená normálně a někteří i inspirativně. A to nésu z Prahy

Jj, tak to je, já bydlím kousek za Prahou a pracuju v Praze…a je to fakt rozdíl…

Mně je to většinou jedno jak je kdo oblečený, důležité pro mně je, aby člověk nesmrděl a neprojevoval se moc hlasitě, protože já mám ráda klídek…
Když už si něco řeknu, tak je to : 1. „Tak hezká baba by to byla, kdyby si dala trochu záležet“ nebo 2. „Hm, ta se ráno nekoukla do zrcadla“ popř. 3. „Zajímalo by mně, jestli jsem v 16 vypadala taky jako tohle strašidlo a myslela si, jak mi to sekne“
Nesoudím lidi podle oblečení, ale fakt mi vadí špína, zápach, sprostota, hlasitost…

Konečně po dlouhé době nějaké Téma - mé srdce plesá 

Zadání bylo: Myslím tím tedy pohled na někoho s ošoupanými sešlapanými džínami, v sandálech s ponožkami, s fakeovou kabelkou, nesourodým stylem, trekovým oblečením a batohem a podobně.

Tohle je takové to průměrné peklo, které je všem ukradené(pokud tady někdo psal, že je mu z toho smutno, upřímně, tomu se nedá věřit. Byl by v nikdy nepřestávající depresi )
Mě je to zcela lhostejné a ztotožňuji se i s autorčinými pocity - hlavně s tím druhým. Kdyby byly všechny slečny kolem mě neustále upravené do jednoho stylu, který hlásá módní peklo, asi by mi vybouchla hlava Jsem ráda, že tu nemáme módní diktát a jsou i lidé, kterým je móda srdečně ukradená a nepřemýšlí nad ní. Nemám potřebu se nad tím hrozit nebo se svěřovat s tím, jak mě trápí stav odívaní Čechů.
Nezapomínejme, že bez peklo je jen měřítko, kterého se nelze zbavit. Vždycky tu bude někdo, kdo bude oblečený relativně hůře (z vašeho pohledu), než vy. Vždycky musí být někdo první a někdo poslední, že. A navíc sto lidí, sto názorů, takže jednotného pořadí nikdy nedosáhneme 

Taky se mi nezdá, že by stav českých (resp. pražských) ulic byl tak hroznej… Denně potkávám dost hezky oblečených lidí. Takový ten český průměr - hlavně u starších paní - to jsem nikdy moc nevnímala jako peklo - prostě je to až tolik nezajímá. Je pravda, že moc neregistruju napodobeniny kabelek a „kvalitu“, většinou mi nevadí legíny. Jako peklo za sebe beru hlavně ojeté tenisky, nepadnoucí oblečení, koukající prádlo - zadek - pupek a častěji různé kombinace - takové, kdy mě to vyloženě uhodí do očí a nebo „sportovní“… Jinak spíš sleduju ty hezky oblečené lidi, kdy kolikrát zírám až neslušně. Nepřišlo mi, že by na mě přestěhování do Prahy mělo vliv…ale pak jsem navštívila rodné město (cca 20 000 obyvatel) a překvapilo mě, kolik lidí chodí nakupovat v teplákách. A to v takových, které bych nenechala ani na natěračské práce…

@Martini90 píše:
@MP Barbucha Samozřejmě, že to lze (sice jen na záchodech, ale to by nevadilo). Zkoušela jsem to, ale je to dost otravné, hlavně protože ne vždy bývám v laborce celý den v kuse, ale jsem tam třeba dopoledne, pak mířím jinam, pak se zase vrátím. Taktéž by se vám chtělo 6× za den převlékat?
Jen abych to ještě uvedla na pravou míru, není to tak, že bych takto chodila denně. Ani zdaleka.

myslím, že převlékat se 6× denně „ani zdaleka denně“ by mě snad neunavilo. samozřejmě chápu lidi, kteří denně jezdí do a z práce v montérkách, nemají se kde převlíct a umýt, jsou sedření a rádi že se dostanou nějak po práci domů/na ubytovnu. to asi váš případ nebude, že?

Já hlavně nechápu, co je to za práci. Pokud je to takové prostředí, kde na oděv stříkají chemikálie atd. tak má zaměstnavatel povinnost poskytnout zaměstnancům šatnu. Na to jsou pravidla a celkem přísná…

.

Příspěvek upraven 10.08.13 v 12:54

Jinak při pohledu na peklo myslím na svý hříchy a kaju se.

@Huhn píše:
pohled na někoho s ošoupanými sešlapanými džínami, v sandálech s ponožkami, s fakeovou kabelkou, nesourodým stylem, trekovým oblečením a batohem a podobně.
Proč vám přesně takoví lidé vadí?

mně určitě nevadí, proč taky? možná pokrčím rameny, když někoho takového uvidím, ale nepohoršuje mě to. třeba se podivím, proč někdo zjevně místní, ne turista, vyrazí do města oblečený jako do hor, nebo proč zjevně ne-bezdomovec nosí otrhané špinavé oblečení. proč pánové, kterým je v sandálech chladno, si nevezmou prostě uzavřené boty místo sandály+ponožky (ženy nevyjímaje).
fejkové kabelky obvykle nepoznám, pokud to nebije do očí, a nesourodý styl mě netankuje.
btw nedávno jsem chodila den po Karlových Varech v lodičkách, byli jsme tam na pár dnů a chtěli toho vidět co nejvíc. krom kolonády kolem řeky je tam poměrně kopcovitý terén a hezká příroda okolo. takže jsem se velmi ráda přezula do botasek, které jsem s sebou vezla za jiným účelem. pro někoho peklo, pro mě úleva a pěkně strávený víkend. rejoicky, batoh a sofsthelovou bundu ovšem nevlastním.

Peklo na oblečení si všimnem, až keď som pekelná ja. Vyliezla som na zrúcaninu hradu v balerinách. Manžel konštatoval, že pojdeme na zámok, tak som predpokladala niekde v meste a on to bol hrad na kopci, len manžel v rýchlosti zle určil názov budovy. 

@gulietta píše:
Peklo na oblečení si všimnem, až keď som pekelná ja. Vyliezla som na zrúcaninu hradu v balerinách. Manžel konštatoval, že pojdeme na zámok, tak som predpokladala niekde v meste a on to bol hrad na kopci, len manžel v rýchlosti zle určil názov budovy.

baleriny jsou jeste ok… nedavno tady nekdo daval odkaz na nejakou prisernou blogerinu a ta na nekolika svych postech lezla na zriceniny v minisatech, velkym klobouku a sandalich asi na 10cm klinu:D

Kdyz vidim zastupce pekla jakeho popsala autorka tematu tak..no vlastne si takovyho cloveka spis nevsimnu protoze jich je tolik. Kdyz vidim nejaky extrem - at uz vulgarni, „supersexi“ nebo jiny, pomyslim si neco jako „jeziskriste ta/ten ma ale ranu“, pripadne se tomu s kamaradkou zasmejem, podivime a tim to hasne (i kdyz priznavam ze ty opravdu extremni extremy totalne za hranici vkusu i mravu si fotim). Kdyz pak vidim cloveka, co je oblecenej vlastne celkem ok ale totalne to zabil nejakym jednim kusem odevu tak si reknu „hm, skoda, to mohlo bejt fakt pekny s jinou kabelkou/botama/whatever“.

Necitim nic. Ak sa vo mne ozve nejaky posudzovacny hlas, umlcim ho, nepestujem ho v sebe. Mne neprislucha sudit druhych, ani skumat, co by si mohli dovolit kupit, alebo ake priority by mali mat a kam by mali investovat svoju energiu, alebo v com by sa mali citit pohodlne. Ludia maju svoje dovody, o ktorych nic neviem.
Myslim, ze by som sama sebe neprospela, keby som sa sustredovala na malichernosti a nepestovala v sebe velkorysost.

Vsimam si oblecenie ludi, ked sa mi na nom nieco paci a tym sa inspirujem. Pripadne ak ma nejaka zena nieco, co je je nesedi, napr tricko, co spredu vyzera super a zozadu zle, tak to si zapamatam, aby som sa takej chybe sama vyhla.

Priznavam, ze mam sklony chovat se ke spatne oblecenym lidem blahosklonne. Zvlast, kdyz mam pocit „dneska dobre vypadam“.

@Martini90 píše:
@MP Barbucha Samozřejmě, že to lze (sice jen na záchodech, ale to by nevadilo). Zkoušela jsem to, ale je to dost otravné, hlavně protože ne vždy bývám v laborce celý den v kuse, ale jsem tam třeba dopoledne, pak mířím jinam, pak se zase vrátím. Taktéž by se vám chtělo 6× za den převlékat?
Jen abych to ještě uvedla na pravou míru, není to tak, že bych takto chodila denně. Ani zdaleka.

Chápu a dokud jsem patřila mezi „vědce“ poddruh laboratorní, měla jsem to úplně stejně. Jinak co se oblékání týče, pokud to není vyložená hrůza, tak je mi to fuk, stejně jako je mi fuk, co si kdo myslí o mé vizáží. Není na světě ten, co by se mohl zavděčit všem, lidi mají vždycky kecy, i když vy si myslíte, že jste zrovna upravení. 

Abych pravdu řekla, už mi celkem splývá. Spíš si naopak všimnu někoho, komu to opravdu sluší.

Maximálně mi někdy probleskne, že se to dotyčné/mu moc nepovedlo, že to je nepořádník nebo že zrovna nemá svůj den. Moc si těch nevydařených na ulici nevšímám. Mládež beru s rezervou, ať si zkouší.
Obracím zrak ráda na hezké věci, a tak sleduju komu to sluší, kdo má co zajímavého.
Když jsem jela naposledy metrem, všimla jsem si kolem sebe několika hezky oblečených a uravených dívek, takové hezky načančané, mile překvapily. Jednu jsem si pečlivě prohlížela, slušelo jí to, jen boty placaté, moc jí ke zbytku nešly. Jako by mi četla myšlenky, okamžitě z tašky vytáhla krásné vysoké lodičky na platformě a boty si prohodila. Pak to nemělo chybu. 

Takoví lidé ve mě negativní emoce rozhodně nevyvolávají. Spíš si jen tak pro sebe řeknu, tohle bych vyměnila za to a místo toho si vzala to a to. Mám třeba kamarádku, kterou jsem snad nikdy v životě neviděla vkusně oblečenou, vždycky splácá páté přes deváté, ale jedná se o milou a hodnou osobu, která ve mě naopak vzbuzuje pozitivní emoce. Proto si hned o lidech, kteří si s výběrem oblečení hlavu nelámou, nemyslím v podstatě ani nic špatného.

Většinou si říkám, co je popadlo, že si to proboha mohli vzít na sebe - ale to jen u těch nejhorších případů - např. u trekových bot, nebo sportovních bundách si nic nemyslím, co když ty lidi třeba móda nebaví?
Mám příbuznou, která se na obyčejné věci - obchody, školka, pošta… - obléká „klasicky česky“ džíny, svetřík, bunda. Ale nikdy není underdress, na oslavy chodí v kalhotech a halenkách, do divadla také, ono ani není moc jednoduché oblékat se moderně pokud máte velikost 48. A taky móda je právě to poslední co by jí mohlo zajímat.
O lidech, které mají oblečení které se mi nelíbí, si rozhodně nemyslím nic špatného!

Všímám si nejvíc lidí, kteří vypadají hezky. Nevím, zda by vypadali hezky i zde na fotkách, ale ve mě něco hezkého probudí…vzpomínku na místo, člověka, dovolenou, hezké časy. Třeba v metru, když má člověk vlasy, které vlají, šálu, která je měkká i na pohled, ponožky, co se smějí, utíkáček, co jsem také kdysi měla…
Se vkusem lidí je to jako s čímkoliv jiným. Tak například inteligence. Kdo zná Gausovu křivku, ví, že je nás 5 procent extrémně málo inteligentních, kteří potřebují i s běžnými úkony pomoci a 5 procent vysoce inteligentních. A pak je nás 90 procent zbylých. Je dobré si uvědomit, že člověk přesné průměrný, s IQ 100, vystuduje s určitými problémy učňák. A celá polovina lidstva má IQ nižší.
Ale my lidé takoví jsem. Nemůžeme chtít být jiní. A stejně tak je to se vkusem.