Co se vám zdálo?

Dnes v noci se mi zdálo, že si holím hlavu a pořád mi na té hlavě zůstávají nějaké vlasy, které ne a ne jít dolů. Vůbec jsem si s tím neporadila.
Oholit hlavu si chci o víkendu, tak asi proto se mi o tom zdálo.

Dneska se mi zdálo o rodinné oslavě s širokým příbuzenstvem, kde byli i ti, kteří jsou už mnoho let mrtví. Kdybych byla fatalista, tak bych teď asi přemýšlela, jestli je to dobré nebo špatné znamení. Ale takhle jenom tuším, že se mi smíchala dohromady nemožnost sejít se s blízkými, dušičky a včerejší 69. výročí svatby tchánů.

@benyka Moje babička říkávala, že když se zdá o mrtvejch, bude pršet.

Dnes se mi zdálo, že jsem chodila do přípravného kurzu k maturitě pro dospělé. To by nebylo tak strašné, ale seděla jsem s ostatními kolem stolu a měla na sobě jen legíny a nahoře dočista nic. Po skončení si všichni šli vzít k věšákům kabáty, jenom já měla na věšáku modrou podprdu. Ha! Teď mě došlo, že to způsobil duševní otřes z vlákna „Nosíte doma podprsenku?“

@bao-baba Tak to jste ještě dopadla dobře, vzhledem k tomu, jak to v tom vláknu vypadá…

Dneska jsem procházela jedním ze svých snových cizích měst, o kterých se mi opakovaně zdává. Už znám ty uličky, dvory a průchody, vím kudy jít a co uvidím za rohem. Když je dobře, tak si užívám exotiky, když blbě, tak bloudím.

Tak se mi dneska zdálo, že mám dělat zkoušku (z občanky nebo nějakých společenských věd). Krom toho, že jsem se bála, že nic neumím, jsem poté, co mě zavolali, zjistila, že nahoře mám sice nějakou halenku, ale vespod nic. Tak jsem si honem začala oblíkat nějaké tepláky, ale protože byly smotané do koule, nemohla jsem si je navlíknout. A komise mezitím čekala a přišla tam nějaká holka a divila se, že tam jdu v teplákách a pantoflích, a já na to, že nic lepšího nemám.
Tyhle sny o zkouškách a o nahotě na veřejnosti jsou taková klasika, ale zatím se mi to nikdy ještě nezdálo. A už mě to dostihlo taky 

Už jsem sem kdysi psala kvůli věšteckým snům. A teď se mi zdál takový blábol, že se z toho musím vypsat. Viděla jsem mladou ženu vycházet ze vrat. Měla cop a nevím proč jsem jí chtěla stáhnout gumičku, asi jsem ji potřebovala. A urvala jsem celý cop, měla ho přidělaný, asi jako Marfuša. Nevšimla si toho a šla. V druhé ruce mi zůstala polovina červených vrátek, jak jsem se o ně opřela. Pak jsem se nějak dostala do okresního města, tam byla škola ani venku, ani uvnitř, nějaký bodrý učitel, a ten po mně chtěl pořádný dělnický stisk ruky, tak to řekl. A mezitím jsem pořád přemýšlela, jak se, proboha, zbavím ukradeného copu a vrat. Vždyť mě zavřou. Na konci vyučování chtěl ten učitel zase pravý dělnický stisk a to už jsem měla ta vrata zatím opřená o zeď u psychiatrické nemocnice, která byla vedle té školy. Řekla jsem si, že po škole půjdu do přírody, a tam se snad konečně nešťastného copu a vrat zbavím, jen aby mě nezavřeli.

@monolith Úžasné. Moje fantazie běžela na plné obrátky 

@MarryJu To jsem ráda, že jste se pobavila. Dnešní sen už byl normálnější, nějaké blbosti tam byly, ale v podstatě byl o zapomenutém respirátoru, v téhle době asi normální sen.

@MarryJu To jsem ráda, že jste se pobavila. Dnešní sen byl normálnější, nějaké blbosti tam byly, ale v podstatě byl o zapomenutém respirátoru. V dnešní době asi normální sen.

Dnes jsem poprvé a opakovaně zažila spánkovou paralýzu. Včera mi bylo blbě, tak jsem spala dvě hodiny odpoledne a i jsem poměrně brzy usnula. Pak se mi zdálo, že mě na zádech ze srandy zalehl můj muž a že se nemůžu nadechnout. A pak jsem se v noci opakovaně probouzela do stavu polovědomí a nemohla jsem se pohnout. Byla jsem úplně ztuhlá. Řekla jsem si třeba, že si dám ruku jinak, mozek vyslal signál a tělo nezareagovalo. Naštěstí mi i v tom polovědomí došlo, že je to spánková paralýza, takže mě to nevyděsilo, vlastně mi to přišlo hrozně zajímavé 

A krom toho prvního případu, kdy jsem ležela na zádech, jsem jinak spala na boku. To asi vysvětluje to, proč mě po zbytek noci paralýza nedusila.

@Vinca_minor Já jsem o té spánkové paralýze četla, že lidí mají pocit, že umírají. Beru zpět mé vnitřní nářky, když se ráno vzbudím s bezvládnou hadrovou rukou a nikdy nevím, jestli ji budu moci ještě používat.

@Porkpiehat Já jsem se nikdy úplně neprobrala, furt jsem byla v polospánku. Ale naštěstí mozek logicky odhadl, co se děje, takže jsem byla v klidu. Ten první pocit, že mě zalehl můj muž a já nemůžu dýchat, jsem jako nesmysl a paralýzu odhalila až ráno, v polospánku jsem to považovala za realitu. Můj racionální mozek do role noční můry obsadil mého muže, protože kdo jiný by to tak u nás doma mohl být? A nemožnost pohybu mě nevyděsila, vlastně jsem si řekla - mmm, paralýza - a zas ihned usnula.