Co vy a vaše sebevědomí?

Fotoalbum tématu (3) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Sibyla
2646 příspěvků 1.10.12 23:24
@Já První píše:
@seznam.mih
Nesouhlasíte s tím, že mi mladí lidé připadají všichni hezcí?

Nne… Záleží na tom jak mladí. Teenageři rozhodně ne, ti mají ještě takové nehotové tváře i postavy, baby fat, neumí se pohybovat, jen zřídka se vidí někdo opravdu hezký. Po dvacítce snad, aspoň těla, ale tváře často dosud postrádají charakter. Muži se mi rozhodně víc líbí starší.

MaláMyš
201 příspěvků 1.10.12 23:28

@Harare Přesně! Taky jsem vždy brala své úžasné rodiče a prarodiče jako samozřejmost a nebyla jsem moc tolerantní k lidem, co byli takový divný…než jsem zjistila, že oni tak úžasnou rodinu nemají.

Eye
276 příspěvků 1.10.12 23:46

@Harare buďte tomu ráda. není samozřejmost mít hodnou, milou babičku nebo dědečka. nechci o tom příliš psát, aby mě tady nepoznal někdo ze známých. náš otec nás nikdy nechránil před svými rodiči, bydleli jsme u nich. dodneška jsem se z toho nedostala. v dětství mi to ale přišlo normální, okolo nás každý druhý bydlel s rodiči otce a prarodiče šikanovali snachu a vnoučata. ne, že by je neměli rádi (no snachu teda vesměs neměli), prostě šlo o projev dominance. naučilo mě to nevážit si apriori starých lidí. nejsem barbar, chovám se k nim slušně… ale chladně. dávám si zatraceně bacha na lidi, kteří to „se mnou myslí dobře“. smutné je, že čím jsou prarodiče starší, tím slušnějc s námi jednají. ještě pořád to není na úrovni „jsi normální, inteligentní bytost, se kterou si můžu narovinu povyprávět“, ale dělají pokroky. proč smutné: protože si uvědomují, že se o ně budeme jednou starat, to je ten důvod změny přístupu.

MaláMyš
201 příspěvků 1.10.12 23:55

@Eye Díky za zkušenost dítěte, které v tom vyrostlo. Já jsem ta nenáviděná snacha a pořád se sama se sebou peru, zda říct dětem svůj názor na prarodiče nebo nechat prostor „jinému“ názoru. Jistá jsem si jedině v tom, že žijeme bezpečně daleko. Mám problém s nimi vydržet tři dni. Na děti jsou neskutečně zlí, nenajdou na nich nic dobrého.

katango
1356 příspěvků 1.10.12 23:58

@MaláMyš Mně někdo sáhnout na děti, tak u mne skončil.

MaláMyš
201 příspěvků 2.10.12 00:04

@katango Oni jsou takový podloudní, těžko postižitelní. Je to popisováno různými lidmi výše. Uštěpačné poznámky před dětmi, no jak jste si je vychovali…vy se budete divit…to my jsme si tohle nemohli dovolit. Syn se sám zabavil stavěním domina (tchán si s ním nehraje, jen ostražitě číhá na svou příležitost ho seřvat) a když strčil do prvního kousku a díval se jak to jede, radostí výskal a smál se a pojďte se podívat. Tchán si počkal, až odejdu z místnosti a seřval ho, že si to staví na tak zabordeleným stole!

MaláMyš
201 příspěvků 2.10.12 00:06

@katango Jinak ty už u mě skončili dávno. Jen nevím, jak se chovat k manželovi, je moc fajn a je mu to všechno moc líto, s rodiči se neustále hádá a zároveň trpí pocity viny. Nevím, jaký mám zvolit postup u dětí…neposlouchejte dědečka, je to debil?

katango
1356 příspěvků 2.10.12 00:15

@MaláMyš Asi bych děti k manželovým rodičům nebrala a sama tam taky nejezdila. Ale mně se to mluví…

MaláMyš
201 příspěvků 2.10.12 00:20

Můj názor je to taky. Jen se snažím být tolerantní k manželovi, on je nevidí tak zle, má je zidealizované. Např. že matka neustále „umírá“ a „skáče z okna“ se u nich v rodině bere jako miloučký folklór.

MP Barbucha
3716 příspěvků 2.10.12 08:36
@katango píše:
@MaláMyš Mně někdo sáhnout na děti, tak u mne skončil.

Mám to stejně. Nejsem příliš konfliktní, ale co mám děti, je to jiné. Jsem schopná se postavit vlastním rodičům i tchyni a tchánovi. Vadí mi i takové maličkosti, jako když vysvětlují mým synům, že kluci nepláčou.

Soňa3
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 09:34

@jumbee Tak možná bude příležitost. Jednou byl na tohle téma díl Dr. House. Bylo to na téma šikany, a nakonec se ukázalo, že nejvíc to řešil ten, kdo se jí dopustil. Pocit viny je fakt hroznej, tohle ublíží vždycky oběma stranám, pokud teda nejste úplný tupoun, bez mozku, který si nedokíže představit, že to co dělá může druhému ubližovat. Nebuďte na lidi okolo sebe zlí. Debi*lní uštěpačné poznámky radši spolkněte, už za minutu budete vědět, že kdybyste to opravdu vypustili z pusy, tak by to byla blbost a mrzelo by vás to.

Já První
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 09:43

Já to mám dobré, moje tchýně mne sice nesnáší, ale naše děti miluje a přetrhla by se pro ně. Synové už vědí, že se k babičce moc nemám, ale zároveň tam často jezdí a pomáhají jí s domem, což považuju za správné. Vlastně jsem se jim se svými pocity vůči ní svěřila až někdy kolem jejich dvacátého roku, předtím jsem dodržovala dekórum, protože si myslím, že naše spory nesmějí ovlivňovat jejich vzájemné vztahy. Ale tchýně mi to usnadnila tím, že je opravdu milující babičkou.
Když se na to dívám zpět, vyhrála jsem, protože jsem mladší. Ona stárne a slábne a uvědomuje si to a nechce si to s námi rozházet, takže její chování vůči mně se rozhodně zlepšilo. Spíš jsem trochu rozmrzelá na sebe, že to nedokážu hodit za hlavu a najít k ní cestu. Jenže to, co mi prováděla, prostě nemůžu zapomenout a tak si ji držím od těla. Po svých zkušenostech můžu říct, že jsou lepší rodiče, kteří vás a vaši novou rodinu víceméně ignorují a žijou si „sobecky“ vlastní život, než ti, jenž se vám pod různými zdánlivě chvályhodnými záminkami do života vměšují a nedokážou přestat.
Vyhrála jsem taky tím, že jsem live viděla, co to dokáže udělat a tak si sama na to budu dávat pozor. Pro mne jsou rodinné vztahy velmi důležité a nechci si je kazit kvůli svému nabubřelému egu (jako že vím všechno nejlíp) a opravdu jsem se naučila ctít hodnotu konsenzu. To vám nikdo nedá, to si musíte prostě odžít. Ale kdybych se nechala vytočit, tak už jsem cca 10 -15 let rozvedená.

Soňa3
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 09:48

@MaláMyš Nejen členů rodiny, ale třeba i spolupracovníků se toto může týkat. Nejednou jsem se setkala s lidmi, kteří se považovali za nosné pilíře podniku, ostatní byli neschopní, blbí, pokud tam byly hezké ženy, k práci se určitě dostaly přes postele svých šéfů atd atd atd. dalo by se vyprávět dlouze, tito lidé vytvářejí z pracovního procesu peklo pro všechny ostatní normální. Bohužel nikdy, nikdy, nikdy by nepřiznali (hlavně sami sobě), že problém je v nich. Měla jsem takové dvě spolupracovnice, když mě začaly zhusta nevybíravě a všude pomlouvat a vytvářet úplné fantasmagorie o mě, přemýšlela jsem z počátku, čím jsem se jich dotkla, když to byly původně takové moje v podstatě kamarádky. Pak mi ale došlo, že ten problém je prostě v nich, bič a pryč od takových lidí, nestýkat se s lidmi co jsou ochotni jim bez přemýšlení naslouchat a nechat se zmanipulovat. Takový hysterici nepatří do pracovního procesu ani do rodiny, nejsou prostě kompatibilní s normálně fungující společností založené na kompromisech, budou chtít vždycky vyhrávat, vládnout, porobovat ať už to byly ve středověku šílení vládcové, nebo v moderní době jen „královničky poschodí“.
Smutné je, jak jsou schopní tito lidé ovlivnit třeba své šéfy různým donášením a vytvářením negativního obrazu ostatních (kteří zatím makají a na pomluvy nemají čas), šéfové jsou přesvědčení, že mají jediného schopného člověka, a když pohár přeteče, manipulátor odchází středem a za ním zůstává spálená země a šéf, podnik i spolupracovníci se musí vzpamatovat z hodně těžké kocoviny.

Bohužel, díky zkušenostem jsem se naučila tyto tvory včas rozpoznávat, ale ještě jsem nepřišla na to, jak s nimi účinně bojovat.

Já První
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 09:49

@MaláMyš
„Nevím, jaký mám zvolit postup u dětí…neposlou­chejte dědečka, je to debil?“

Já bych se zdržela komentářů, před nimi samotnými bych se jich zastala a dědečkovi se snažila vysvětlit, že takto ne. Na druhou stranu, ta děcka vyrostou velmi rychle a brzy sama dají dědečkovi najevo, co si o tom všem myslí. To samé platí u rodičů: můžete partnera pomlouvat jak chcete, dítě vyroste a zjistí, jak to bylo. A pak se to každému vrátí. V tomhle je vývoj neúprosný a zákonitý.

Soňa3
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 09:49

Pro červenoramínkovače moje rada samozřejmě neplatí, vy si na účet svých bližních vynášejte co chcete.

Já První
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 09:53

@Soňa3
Vy snad pracujete u nás? Taky tady takových pár frustrátů a frustrand máme - jejich život je totálně v háji a tak se takto odreagovávají. Nebojte se ale, není to osobní, kdybyste to nebyla vy, najdou si někoho jiného, problém je totiž v nich samotných.
Ignorujte je a dělejt si svoji práci, lidi, co drbou, asi nemají co dělat.

MP Barbucha
3716 příspěvků 2.10.12 09:57

@Já První
Souhlasím, je důležité se dětí zastat. Zrovna ta situace „kluci nepláčou“ byla hrozná, staršímu synovi byly 2 roky, narodil se mu mladší brácha, přijela spousta příbuzných, to vše je pro dítě velmi stresující. Všichni se vrhli na miminko a když se syn rozbrečel (pod záminkou nějakého pádu nebo tak) tak už opravdu nevím kdo mu řekl: Ty ostudo, kluci přece nepláčou, už si velkej. Podívej na malého brášku, jak je malej a nepláče.
To mi přišlo tak hrozné, že jsem se jej hlasitě a viditelně zastala a až do konce šestinedělí zakázala jakékoliv návštěvy.

Soňa3
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 10:01

@Já První. JJ, osobní to není, z vlastní zkušenosti vím, že jsou schopni o člověku, kterého znají zcela letmo, vytvořit takovou představu, že pak ti ovlivnění by nejraději přešli na druhý chodník, když ho potkají. Prostě hysterici používají svoje chování jako zbraň hromadného ničení, padni komu padni.

To že se to musí ignorovat už teď vím taky, ale co jsem si musela projít..Zcela banálně to začalo tak, že za mnou hysterik chodil a říkal: „Na tamtoho si dávej pozor, ten,,, a na tamtu taky,,, já to s tebou myslím dobře.“ Taky už vím, že největší pozor si mám dávat na toho, kdo mě varuje před jinými.

Já První
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 10:11

Mne rodiče nechávali celé léto u mých prarodičů, bylo to na vesnici na statku, žila tam ještě tátova neprovdaná sestra a bratr. Teta měla s tátou velmi špatné vztahy a léčila si je na mně. Já byla malá a nechápala jsem, co se děje. Regulérně jsem se jí bála, na druhou stranu z toho nějaké trauma nemám. Akorát si dneska říkám, jak jsou ti někteří lidé hloupí: ona mohla si ve mne najít svou spřízněnou duši, mohla mne ovlivnit i v dobrém, tím, jak na mne mohla působit už od mala si ve mne mohla udělat vlastně přítelkyni. A ona si udělá úplně pro nic a za nic přesný opak.
Dneska je sama, rozvedená, nic nemá, její vlastní děti ji nesnášejí, s mým otcem se chce soudit kvůli majetku, což nemůže ona vyhrát a já, ačkoli tátu brzdím v jeho aktivitách proti ní a uklidňuju, asi nebudu její spřízněnou duší. Nic z toho se nemuselo stát.
Já myslím, že bychom vždycky měli bránit ztrátě každého bližního, vážit si vztahů a pěstovat je, protože to jediné nás nakonec zachrání.
Je to ale velmi těžké.

Agrafína
251 příspěvků 2.10.12 11:33

@Eye
Ty zkušenosti z dětství opravdu člověka naprogramují na celý život. Já měla úžasné prarodiče, s babičkou si můžu doteď popovídat naprosto o všem a je to strašně obětavý a hodný člověk. Díky tomu mám potřebu staré lidi chránit a pomáhat jim, přestože vím, že všichni nejsou takoví jako moje babička s dědou tak ten můj prvotní pocit to nezmění.

jumbee
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 14:54
@Soňa3 píše:
@jumbee Tak možná bude příležitost. Jednou byl na tohle téma díl Dr. House. Bylo to na téma šikany, a nakonec se ukázalo, že nejvíc to řešil ten, kdo se jí dopustil. Pocit viny je fakt hroznej, tohle ublíží vždycky oběma stranám, pokud teda nejste úplný tupoun, bez mozku, který si nedokíže představit, že to co dělá může druhému ubližovat.

Silně pochybuji, že kdokoli z těch, kdo mi ubližovali, tím dodnes trpí každý den. Já mám díky jejich řečem a posměškům dnes pocit, že když někam přijdu, první myšlenka všech směřuje k tomu, jak odporná a tlustá jsem. Že jsem tak odporná, že se se mnou nikdo nemůže chtít bavit - jako bych měla lepru. Mám už roky problém uvěřit lidem kolem mě, že se jim nehnusím. Mám problém být před svým přítelem v plavkách. Ačkoli vím, že mě miluje, že se mu líbím a že na mně nepotřebuje vůbec nic změnit, každý druhý nebo třetí večer usínám v slzách nad tím, že nemá hezčí přítelkyni a když mi řekne, že jsem krásná nebo že mi to sluší, vždycky mi tečou slzy dojetí…
Chce to míň koukat na televizi a víc přemýšlet. Nic ve zlém, ale vyvolává to ve mně vztek a beznaděj.
V deváté třídě jsem byla protivná na několik lidí a to i jako jednotlivec i jako člen party. A všem jsem se později jednotlivě omluvila.

Já První
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 15:00

@jumbee
Doporučuji film Woodyho Allena Jiná žena. Tam se to řeší a vychází z toho, že lidi fakt kolikrát nevědí, že vám ubližujou. Prostě jim to nedojde.

gulietta
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 15:03

@jumbee anciaša ako možete premýšlat nad tým, že on nemá krásnu priatelku? On ju predsa má, ste to vy. Keby ste nebola preňho pekná, tak si najde inú. Ja mám pre zmenu nádhernú kamarátku. A nie je to tak, že si to o nej myslím ja, ale ta ma na to aj papier volajakej miss a postupila aj do národneho kola, ale nakoniec sa rozhodla pre štúdium na VŠ a nešla. Je to vysoká prírodna blondýna typu Gissele, no a ta tiež občas zaspáva v slzách, ale pretože si namýšľa, že je s ňou len koli jej kráse. Ako tu niekto písal, že sa poobzerá po mhd a usúdi, že by si to s nikým nechcel vymeniť, tak to je pravda. Užívajte si priatela a verte tomu, že tí ľudia o ktorých si myslite, že sa vami a vašou postavou zaoberajú, tak tí majú svojich starostí dosť.:-)

jumbee
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 15:07

@gulietta Díky :). Ale já pak ty teorie dovádím do absurdních rozměrů… :D Říkám si, že je se mnou jen proto, že si myslí, že na lepší holku nemá (přitom mi ho pořád nějaká balí :D). A to odvozuji od jeho sladkých vět jako „Jak to, že je se mnou tak krásná holka?“ :D

jumbee
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 2.10.12 15:10
@Já První píše:
@jumbee
Doporučuji film Woodyho Allena Jiná žena. Tam se to řeší a vychází z toho, že lidi fakt kolikrát nevědí, že vám ubližujou. Prostě jim to nedojde.

Právě. Myslím, že je ani nenapadne, že se tím někdo trápí - pro ně to byla jen nevinná legrace.

Stránka:  « Předchozí 1 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 23 Další »
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek