Kvetiny dostavam vzacne, kupovanou jsem snad nedostala nikdy, ale to mi
nevadi. Naopak, spis jsem dostavala spontanne utrzenou jednu kvetinu nekde venku
a to mi udelalo daleko vetsi radost. Nejde mi ani tak o kvetinu samotnou, ale
spis to gesto. Kytice z kvetinarstvi by mi bylo asi lito, dilo prirody
odsouzene k zahube. Daleko vetsi radost by mi udelala ziva rostlinka
v kvetinaci do me sbirky masozravek. Masozrave rostliny asi moc nezapadaji do
rozsirenych predstav o romantice, ale pro me by to bylo to prave
Dámy, dostáváte květiny?
@Henriet píše:
A včera jsem si všimla cedulky na botách od Bati Made in Cambodia, jsou kožené a pohodlné, ale taky mě hlavou problesklo, kdo na nich pracoval a za kolik.
Nedělejme to horší než to je. Četla jsem indický román, jehož postava dostane zaměstnání v Baťově továrně a je to pro ni i pro ostatní indické zaměstnance velká příležitost a vzestup k lepšímu postavení v životě. Psal to Ind a dívá se na věc z indického hlediska: továrna přinesla do kraje pracovní příležitoeti, dobrou mzdu i celkovou kulturu života.
Od přítele jsem dostala květiny dvakrát - jednou na maturitním plese a
podruhé jen tak a to jsme spolu tři a půl roku. není ten typ, co dává
dárky a pokud ano, jde jen o dárky praktické. a to jsem mu už několikrát
naznačila, ba dokonce pak i řekla, že bych ráda nějakou tu květinu jen
tak nebo něco jiného. a i když jsem dostala květinu od kamaráda a on se
„naštval“, že mi dal květinu, tak stejně to s nim nehnulo… takže
jsem už nějakou naději, že budu jedna z těch žen, co dostávají
květiny. teď jen zjistit, jestli je chyba ve mě, nebo v něm
@Sibyla
Přesně! Ne všechny továrny v Asii jsou strašné, myslím, že
v současnsti je většina ok…
Situace je horší než si tady umíme představit. Ale pro ně je to alespoň nějaká práce. V Kambodže běžně pracují i pětileté děti.
Květiny dostávám a je to moc milé gesto (nikoli vyprázdněné - nené
totiž z povinnosti, že nastalo nějaké datum)
kytky ve váze miluju a prakticky pořád v nich něco mám - a není třeba
žádný luxus - část zahrady je louka, takže přes léto jsou tam kopretiny,
na jaře ze zahrádky tulipány a narcisy, na podzim astry… miluju květy
venku i vevnitř
myslím, že kytice je velmi ženský dárek
Když jsem se seznámila s mým budoucím přítelem, hned na začátku jsem
naznačila, že tudy vede cesta. V rámci balící strategie jsem dostávala
květiny téměř denně po dobu asi dvou měsíců - než jsem roztála:) I po
navázání vztahui byly kytky na denním pořádku, ale teď po téměř dvou
letech - je frekvence podstatně nižší a v době vážného nedostatku si
kytky kupuji i sama - stačí jedna krásná voňavá lilie a hned je hezčí
den. Nedá se ale říct, že by mě přítel zanedbávat, ale s postupujícím
vztahem měníme priority a investujeme do jiných věcí. Pokud plánujete
dlouhodobý vztah, společnou rodinu a bydlení, stejně Vám časem udělá
větší radost nový gaučík než kytka. Sice to není taková romantika, ale
zato je to důkaz, že s Vámi partner počítá a že se o Vás hodlá
starat.
Kdysi jsem ale měla partnera, který květiny pro mě považoval za zbytečné
vyhazování peněz a po mém nekonečném stěžování na nedostatek květin,
přinesl petrklíč v květináči. Sbohem a šáteček, pane Skrblíku!
TO SKIRTJEANS:
Myslím, že je to tvrďácká póza a že každá žena je ráda obletována a
ráda dostává květiny. Kdo tvrdí, že ne, nejspíš si chce obhájit to, že
je nedostává a dokonce přesvědčit sama sebe i ostatní o tom, že jí to
nevadí.
Takže pánové - kytky jo!
Květiny miluju a naposled jsem dostala kytku od maminky k promoci.
Expartner my je dával pouze v počátcích, pak se celkem netajil tím, že nechápe, co na tom ženy vidí, když se to nedá jíst a stejně to rychle zvadne. S tímhle názorem jsem se setkala od více mužů.
Dnes si květiny kupuju sama, na jaře tulipány, karafiáty a kosatce,
v průběhu roku lilie (ty přímo miluju). Není to ale nijak častá
záležitost, i když radost si tím udělám vždycky
@HertaDeOran taky se mi to takto pozdává:-) že je to jenom pózička, která se některým chlapům moc hodí!
Od muze (bohuzel) kvetiny nedostavam, ale bohate mi to vynahrazuje zbytek rodiny. Kvetiny mam rada, zvlast cerstve kvetiny ve vaze.. No asi si o ne zacnu nenapadne rikat a nebo si je zacnu sama kupovat a treba ho to casem trkne!:)
@mala.svetluska Jak jsem psala už výše, manžel je úplně stejný, květiny na narozeniny, svátky, výroči, dostala jsem i na promoci a pak už nikdy nic. Když jdu nakoupit, vezmu mu často nějakou drobnost, jeho to ale nikdy nenapadne. Ale myslím, že to rozhodně není výrazem něčeho špatného, prostě ho to ani nenapadne, protože u nich doma se to nedělalo.
Na druhou stranu, buďte ráda děvčata, lepší nedostávat nic, než aby projevoval nějakou aktivitu. Toho mého to jednou napadlo, že by by mi něco přinesl (když pořád tak nadhazuju). A přinesl. Knížku o hubnutí. Spojil si, že ráda čtu, každou chvíli skuhrám, že bych potřebovala něco zhubnout (a nakonec, jak se přiznal až po čase, byla ve slevě).
Takže nadhazovat, že by to chlapa trklo, aby začal něco nosit, se rozhodně nemusí vyplatit:-)
Zásadně nenadhazovat, oni se stejně nedovtípěj a nebo dovtípěj po
svým. Chce to jediné - překousnout jakýsi stud a říct si o to narovinu
(ano, též mi to nejde..)
Já se přidám k těm, které mají kytky rády. Mám raději v oblibě
jednodušší a menší záležitosti, takže často je to jenom jeden kus na
dlouhém stonku s nějakou „zeleninou“ okolo nebo i bez ní, nebo několik
narcisek a tak. Muži jsem říkala a říkala a pořád nic a…když jsem
dostala k narozeninám muškáty na balkón vkusně zasazené v truhlíku,
pochopila jsem a vzdala jsem to
Ale uplynulo něco let, koupila jsem si úžasnou vázu, kterou jsem
postavila na viditelné místo i prázdnou. A nečekaně to zafungovalo tak,
že mi do ní občas něco voňavého nosí. Nikdy nevíte, kdy a proč to
pánům dojde.
Nekteri odolaji i primym zadostem. Ale zase nejake drobnosti si nosime z nakupu oba, jen holt po tech letech jsou mene romanticke nez ruze nebo cokoladove pralinky. Ja se muzu utlouct po sunce, on po uzrale gorgonzole s orechy.
Jo a „moje“ kamelie nasadila sest poupat, tak drzte palce, at nezmrzne.
Občas, k narozeninám a tak, ale já o ně doopravdy nestojím. Flaška je mi stokrát milejší, z té je užitek narozdíl od kytky, která prostě zvadne, aniž by mě zajímala ještě minutu poté, co projevím radost z toho, že jsem něco (cokoliv) dostala, protože to zas beru jako hezké gesto, ne že ne.
Dneska (po 6-ti letech a 2 dětech) už dostávám květiny jenom
k narozeninám a k svátku. Ale možná si za to můžu sama Přítel zastává názor, že když už kytku,
tak tu nejlepší, což pro něj znamená orchideje. Jenže ty já zas tolik
nemusím, pro mě to je příliš „komplikovaná“ kytka, daleko radši mám
tulipány, lilie a slunečnice, ale to se mi nějak nepovedlo vysvetlit. Takže
dneska si kytky většinou kupuju sama. Růže nekupuju (takže potud mám
svědomí čisté), narcisy jsou vždycky anglické, ale příště se mrknu
odkud jsou ty tulipány a karafiátky.
A ještě jsem si v té souvislosti vzpomněla na dávnou příhodu. Kdysi měl kamarád doma nějaký průšvih, tak jsme mu radily, aby koupil kytku, že se to srovná. A on to odmítnul s tím, že to je příliš „jednoduché“ a přišlo by mu to jako levné řešení. To mě tehdy hodně překvapilo, co může chlapy motivovat k nekupování květin.
@LaalaB píše:
A ještě jsem si v té souvislosti vzpomněla na dávnou příhodu. Kdysi měl kamarád doma nějaký průšvih, tak jsme mu radily, aby koupil kytku, že se to srovná. A on to odmítnul s tím, že to je příliš „jednoduché“ a přišlo by mu to jako levné řešení. To mě tehdy hodně překvapilo, co může chlapy motivovat k nekupování květin.
Měl pravdu. Asi věděl, jak to u nich doma chodí, ne? Mě by kytka jako pokus o vyžehlení průšvihu taky spíš naštvala než uklidnila, připadalo by mi to jako „dostalas kytku, tak buď zticha, protože jsem udělal laciné gesto, nemáš nárok na další námitky“.
@stric Tak to právě nebylo. On věděl, že by to ta kytka vyžehlila, ale prostě to tak nechtěl.