@Bara06 : myslím, že
ode zdi ke zdi jsou hlavně tyhle příklady. Že většina rodičů usiluje
o tu rovnováhu. Aspoň já osobně neznám žádný takový extrémní
příklad, jaký popisujete (ač mám dítě třetí rok v MŠ, takže snad
jsem v kontaktu s realitou)
Dětské peklo
@Karin Myslím, že by
ste mala tu knihu vnímať viac s nadhľadom a v kontexte s dobou kedy bola
vydaná. Nebolo zvykom verejne si prejavovat city a medzi rodičmi a deťmi
vládli iné vzťahy, menej kamarátske, viacej sa pestovala úcta a
poslušnosť. Moja babička (narod. 1943) svojej mame onikala až do smrti a
rozhodne mi to neprišlo divné. Ja zase nie som priaznivec modreného trendu
vyhovieť deťom úplne vo všetkom, opičej lásky, zdoraznovať im ich
jedinečnosť každú sekundu a chváliť aj za podarený prd.
To, že tam nedoporučujú bozkávať deti na ústa, zdoraznovanie hygieny a
pod. - pred 60 rokmi vyzerali domácnosti dosť inak. O dedinách ani
nehovorím. Dnes sa na nás valia reklamy o baktériach v domácnosti a na
miliony čistiacich prostriedkov - to vam divne neprijde? Novorodenec nemá
zrelý imunitný systém, premorenost inf. chorobami bola vačšia, takže
hygienické normy boli takisto iné. Mńa osobne viac vytáča, ked vidím
2týždnové bábo v autosedačke na košíku v nákupnom centre. To by som
radšej brala tie ústenky.
Mám pocit, že vás tá kniha dost zobrala. Ja mám spoločenský lexikón zo
začiatku 20. storočia, to by vam nedoporučovala ani nahliadnut!:)
Příspěvek upraven 27.05.14 v 16:45
A nemohla byste alespoň ukázku? Mě by to fakt zajímalo.
@pabylka píše:
Mám pocit, že vás tá kniha dost zobrala. Ja mám spoločenský lexikón zo začiatku 20. storočia, to by vam nedoporučovala ani nahliadnut!:)
@pabylka : ale nič ma
nezobralo. Čítám aj iné prastaré a ešte staršie knihy Nie som z toho perplex, iba sa nad tým
pozastavujem. Môj prvý dojem bol tak mocný, že som sa tu jednoducho chcela
podelit
Mám 6ročné dieťa a neubránila som
sa predstave, že by vyrástalo podle takýchto zásad.
Reklamy o baktériách v domácnosti sú samozrejme pitomé. Je to tiež
extrém. Ja som skôr priaznivcom „aktívnej imunizácie,“ čiže žiadné
ústenky, žiadné vyváranie, žiadná prehnaná izolácia, žiadne posadnuté
gruntovanie ako na operačnej sáli
@Karin Ja mam 4 knihy
o peci o dite. Tri vysly s odstupem cca 10 let (60.-80.leta) a posledni je
soucasna od Parizka. Kdyz jsem cekala prvni, tak jsem je procetla vsechny.
Doporucuji . Clovek zjisti, ze dite prezije fakt
vsechny pristupy.
@Lamicka tak jasně,
ono přežije i mezi opicemi v pralese Otázkou je kvalita života.
@Karin to jiste. ale pokud vas to tema zaujalo, tak si to fakt sezente. necetla jsem to cele, jen listovala, ale ta srovnani byla zajimava. i treba proto, ze o 10 let starsi sestrenka zapadla do jedne kategorie, manzel do dalsi, ja a sestra do 80. let.
edit. preklep
@Go-lightly píše:
@budox Určitě to měl manžel těžké, ale někdy si říkám u takových případů, jestli to nekritičtí rodiče neztíží ještě víc tomu preferovanému dítěti. Jako když od malička slyší, jak je úžasná, a pak najednou zjistí, že jednička není - měla jsem dvě spolužačky, co byly předčasně nadané a rodiči hýčkané, jedna napsala valčík někdy v pěti letech. No ale postupně je ostatní dohnali a předehnali, no a jedna se plácá v depresích, nemůže vydržet s žádným klukem nebo on s ní, nemůže najít místo, kde by byla spokojená, ta druhá už byla v Bohnicích. Fakt nevím, jak se z toho dostanou, když pořád vidí chyby kolem sebe, ony jsou přece dokonalé.
Tak tohle můžu potvrdit, také mám v okolí dvě takové - obě jsou to dívky a tím, kdo jim stále tvrdil, jaké jsou „hvězdy“, byla maminka. Obě se utápí v depresích a nedovedou se vyrovnat s neúspěchem. Jedna je dávno dospělá, nezaměstnaná, bez partnera, není schopna udržet ani přátelské vztahy…a ano, ony jsou přece úžasně hodné a skvělé, jen ten zlý okolní svět je nechápe. Připadá mi, že takový přístup rodičů je snad horší než přehnaná kritika. Malé dítě jim věří a pak je to pro něj strašná zrada, že se z nich lidé okolo nepos…
@Potrefenáhusa
Má oblíbená četba. Tolik zajímavých obrázků už jsem v žádné knize
neviděla
@Adeena Tak pre Vás
z kapitoly : Ako sa majú ženy a dievčata chovať na ulici?
Žena je vydaná zvýšenej pozornosti chodcov, preto musí úzkostlivo dbať,
aby jej zjavenie sa na ulici nebudilo pozornosť či už zjavom, alebo
chovaním…Vo chvíli, keď opustila dom, nesmie pred verejnosťou upravovať
toaletné chyby…ani rukavice naťahovať, natož sa pudrovať či používať
rúž…Chodza nesmie byť ani rýchla ani pripomalá. Obzvlášť nie vleklá
či ťarbavá. Chodza otáľavá može byť dotiernymi mužmi všelijako
posudzovaná…Zastavovať sa pri každej výkladnej skrini nie je pekné ani
slušné…Je nevhodné používať výkladné skrine či zrkadlá na
sebeobdivovanie…Je netaktné pri chodzi sa obzerať zo strany na stranu či
pozerať na toalety iných žien…Dobre vychovaná slečna či dáma NIKDY
nenadvazuje na ulici známosti. Dotieravých mužov odmiestne dostojným
mlčaním, ak to nepomože požiada policajta o zákrok…
O fajčení žien: Fajčiť cigary či fajku sa dáme nesluší. Malá vkusná
tabatierka, malý zapaľovač a jemná jantárová či slonovinová špička
patria do fajčiarskej výbavy každej ženy.
No, je to zábavné čítanie, na 500 strán, včetne návodov na spoločenske hry a prvu pomoc:)
Příspěvek upraven 28.05.14 v 10:13
Řekla bych, že spousta lidí nevydejchala celý život, že byla obdařena
mladším sourozencem. Nebo vůbec sourozencem.
Jako jedináček jsem byla svědkem z mého pohledu zcela zbytečných
rodinných nedorozumění. Ale asi se s tím nedá nic dělat, prostě
jen…zapomenout. Třeba že ségra měla vždycky lepší kousek dortu.
@Brunhilde
Jako dítě jsem si vždycky přála mít aspoň 4 sourozence a dodnes každé
kamarádce závidím sestru.:D
@Oldyn Čítala som
v memoároch nejakej herečky, že vždy chcela brata. Keď sa s tým
zdoverila mame, tak ta jej povedala, nech sa modlí a že sa jej možno želanie
splní. Ona pravidelne po večernej modlitbe pridávala dodatočnú aj za toho
brata. Keď jej raz otec oznámil, že má ísť k matke do spálne, že má
brata, tak bola radosťou bez seba. Keď po príchode do spálne jej ukázali
novorené miminko, že sa jej narodil brat, tak bola neskutočné sklamaná. Ona
sa celý rok modlila za veľkého brata o 5 rokov staršieho ako ona.
@Brunhilde mám mladšího bráchu. A závidím svému muži, že ty mladší sourozence má rovnou dva.
@pabylka píše:No, je to zábavné čítanie, na 500 strán, včetne návodov na spoločenske hry a prvu pomoc:)
Jsem už ospalá, četla jsem tam „společenské hry a prvu noc.“
@Brunhilde píše:
Ale asi se s tím nedá nic dělat, prostě jen…zapomenout. Třeba že ségra měla vždycky lepší kousek dortu.
Na to se nedá zapomenout! A kolik věcí směla dělat ve věku, kdy já
zdaleka ne, jen proto, že by řvala, když mně se to konečně dovolilo!
@Kokoska1 ani mi neříkejte. Sama jsem to nezažila, protože jsme s bratrem s větším věkovým odstupem, ale naše děti jsou teď v tom věku kdy vymrzují hned tři. UÁÁÁÁÁÁÁ. Čokoládu jím tajně, pečlivě uklízím po malé kelímky od jogurtů protože oni (ti větší) nedostali když byli ve školce/škole atd atd atd
Já myslím, že to dětské žárlení je normální (i když chudáci rodiče) a prospěšné, děti se učí koexistovat, snášet se, chápat souvislosti. Je to užitečná součást vývoje, kdo tím neprošel (hýčkaní jedináčci) to má o to těžší ve vnějším světě.
Ještě k těm starým knihám - co se týče mé pohlavní
výchovy, čerpala jsem poznatky z knihy Škola pro snoubence a
novomanžele, která vyšla v roce 1976 a kterou mně a sestře
maminka dala do ruky, když jsme se ptaly na cosi ohledně zevního genitálu a
ona (dítě studeného odchovu) se patrně ostýchala nám odpovědět A to na dobu vzniku vůbec není špatná
knížka. Je doplněná kazuistikami, proložená krásnými milostnými
básněmi, autoři neodkazují jen na sovětské odborníky, nýbrž i na
studie vědců z kapitalistické ciziny…
Staré knihy jsou má záliba. Dokonce jsem je začala dávat jako dárky
Loni jsem kdesi sehnala takovou útlou rukověť
pro manžele, kterou sepsal počátkem minulého století jakýsi kněz, a tu
jsem věnovala švagrovi (tuším k výročí svatby s mou sestrou). Dnes to
pobaví či pohne k zamyšlení, za sto let to třeba bude mít i nějakou
materiální hodnotu
Mně osobně na tom nejvíc vábí možnost
vžívat se do pocitů tehdejších lidí, představovat si jejich
běžný život…
Omlouvám se za OT.
Jinak o výchově dětí už radši nečtu. Co autor, to jiný názor, a člověk si to nakonec stejně musí přebrat sám a „hrát“ sám za sebe, dát do toho vlastní rozum, cit a zkušenosti.
@Go-lightly píše:
Já myslím, že to dětské žárlení je normální (i když chudáci rodiče) a prospěšné, děti se učí koexistovat, snášet se, chápat souvislosti. Je to užitečná součást vývoje, kdo tím neprošel (hýčkaní jedináčci) to má o to těžší ve vnějším světě.
Ano, ty stereotypy o hýčkaných jedináčcích jsou mé oblíbené. Už to ale nehodlám nikomu vyvracet, každej stejně uvažuje jen podle toho, co se mu zrovna honí hlavou.