Dětské peklo

@Bara06 : myslím, že ode zdi ke zdi jsou hlavně tyhle příklady. Že většina rodičů usiluje o tu rovnováhu. Aspoň já osobně neznám žádný takový extrémní příklad, jaký popisujete (ač mám dítě třetí rok v MŠ, takže snad jsem v kontaktu s realitou) 

@Karin Myslím, že by ste mala tu knihu vnímať viac s nadhľadom a v kontexte s dobou kedy bola vydaná. Nebolo zvykom verejne si prejavovat city a medzi rodičmi a deťmi vládli iné vzťahy, menej kamarátske, viacej sa pestovala úcta a poslušnosť. Moja babička (narod. 1943) svojej mame onikala až do smrti a rozhodne mi to neprišlo divné. Ja zase nie som priaznivec modreného trendu vyhovieť deťom úplne vo všetkom, opičej lásky, zdoraznovať im ich jedinečnosť každú sekundu a chváliť aj za podarený prd.
To, že tam nedoporučujú bozkávať deti na ústa, zdoraznovanie hygieny a pod. - pred 60 rokmi vyzerali domácnosti dosť inak. O dedinách ani nehovorím. Dnes sa na nás valia reklamy o baktériach v domácnosti a na miliony čistiacich prostriedkov - to vam divne neprijde? Novorodenec nemá zrelý imunitný systém, premorenost inf. chorobami bola vačšia, takže hygienické normy boli takisto iné. Mńa osobne viac vytáča, ked vidím 2týždnové bábo v autosedačke na košíku v nákupnom centre. To by som radšej brala tie ústenky.
Mám pocit, že vás tá kniha dost zobrala. Ja mám spoločenský lexikón zo začiatku 20. storočia, to by vam nedoporučovala ani nahliadnut!:)

Příspěvek upraven 27.05.14 v 16:45

A nemohla byste alespoň ukázku? Mě by to fakt zajímalo. 

@pabylka píše:
Mám pocit, že vás tá kniha dost zobrala. Ja mám spoločenský lexikón zo začiatku 20. storočia, to by vam nedoporučovala ani nahliadnut!:)

@pabylka : ale nič ma nezobralo. Čítám aj iné prastaré a ešte staršie knihy Nie som z toho perplex, iba sa nad tým pozastavujem. Môj prvý dojem bol tak mocný, že som sa tu jednoducho chcela podelit Mám 6ročné dieťa a neubránila som sa predstave, že by vyrástalo podle takýchto zásad.

Reklamy o baktériách v domácnosti sú samozrejme pitomé. Je to tiež extrém. Ja som skôr priaznivcom „aktívnej imunizácie,“ čiže žiadné ústenky, žiadné vyváranie, žiadná prehnaná izolácia, žiadne posadnuté gruntovanie ako na operačnej sáli 

@Karin Ja mam 4 knihy o peci o dite. Tri vysly s odstupem cca 10 let (60.-80.leta) a posledni je soucasna od Parizka. Kdyz jsem cekala prvni, tak jsem je procetla vsechny. Doporucuji . Clovek zjisti, ze dite prezije fakt vsechny pristupy.

@Lamicka tak jasně, ono přežije i mezi opicemi v pralese Otázkou je kvalita života.

@Karin to jiste. ale pokud vas to tema zaujalo, tak si to fakt sezente. necetla jsem to cele, jen listovala, ale ta srovnani byla zajimava. i treba proto, ze o 10 let starsi sestrenka zapadla do jedne kategorie, manzel do dalsi, ja a sestra do 80. let.

edit. preklep

Domácí lékařka od dr. Jenny Springerové z r.1922 praví:

@Go-lightly píše:
@budox Určitě to měl manžel těžké, ale někdy si říkám u takových případů, jestli to nekritičtí rodiče neztíží ještě víc tomu preferovanému dítěti. Jako když od malička slyší, jak je úžasná, a pak najednou zjistí, že jednička není - měla jsem dvě spolužačky, co byly předčasně nadané a rodiči hýčkané, jedna napsala valčík někdy v pěti letech. No ale postupně je ostatní dohnali a předehnali, no a jedna se plácá v depresích, nemůže vydržet s žádným klukem nebo on s ní, nemůže najít místo, kde by byla spokojená, ta druhá už byla v Bohnicích. Fakt nevím, jak se z toho dostanou, když pořád vidí chyby kolem sebe, ony jsou přece dokonalé.

Tak tohle můžu potvrdit, také mám v okolí dvě takové - obě jsou to dívky a tím, kdo jim stále tvrdil, jaké jsou „hvězdy“, byla maminka. Obě se utápí v depresích a nedovedou se vyrovnat s neúspěchem. Jedna je dávno dospělá, nezaměstnaná, bez partnera, není schopna udržet ani přátelské vztahy…a ano, ony jsou přece úžasně hodné a skvělé, jen ten zlý okolní svět je nechápe. Připadá mi, že takový přístup rodičů je snad horší než přehnaná kritika. Malé dítě jim věří a pak je to pro něj strašná zrada, že se z nich lidé okolo nepos…

@Potrefenáhusa
Má oblíbená četba. Tolik zajímavých obrázků už jsem v žádné knize neviděla 

@Pirek Je to naprosto úžasná kniha a je v ní všechno 

@Potrefenáhusa to přidělátko na flašku na kočár chci 

@Adeena Tak pre Vás z kapitoly : Ako sa majú ženy a dievčata chovať na ulici?
Žena je vydaná zvýšenej pozornosti chodcov, preto musí úzkostlivo dbať, aby jej zjavenie sa na ulici nebudilo pozornosť či už zjavom, alebo chovaním…Vo chvíli, keď opustila dom, nesmie pred verejnosťou upravovať toaletné chyby…ani rukavice naťahovať, natož sa pudrovať či používať rúž…Chodza nesmie byť ani rýchla ani pripomalá. Obzvlášť nie vleklá či ťarbavá. Chodza otáľavá može byť dotiernymi mužmi všelijako posudzovaná…Zastavovať sa pri každej výkladnej skrini nie je pekné ani slušné…Je nevhodné používať výkladné skrine či zrkadlá na sebeobdivovanie…Je netaktné pri chodzi sa obzerať zo strany na stranu či pozerať na toalety iných žien…Dobre vychovaná slečna či dáma NIKDY nenadvazuje na ulici známosti. Dotieravých mužov odmiestne dostojným mlčaním, ak to nepomože požiada policajta o zákrok…
O fajčení žien: Fajčiť cigary či fajku sa dáme nesluší. Malá vkusná tabatierka, malý zapaľovač a jemná jantárová či slonovinová špička patria do fajčiarskej výbavy každej ženy.

No, je to zábavné čítanie, na 500 strán, včetne návodov na spoločenske hry a prvu pomoc:)

Příspěvek upraven 28.05.14 v 10:13

Řekla bych, že spousta lidí nevydejchala celý život, že byla obdařena mladším sourozencem. Nebo vůbec sourozencem.
Jako jedináček jsem byla svědkem z mého pohledu zcela zbytečných rodinných nedorozumění. Ale asi se s tím nedá nic dělat, prostě jen…zapomenout. Třeba že ségra měla vždycky lepší kousek dortu.

@Brunhilde
Jako dítě jsem si vždycky přála mít aspoň 4 sourozence a dodnes každé kamarádce závidím sestru.:D

@Oldyn Čítala som v memoároch nejakej herečky, že vždy chcela brata. Keď sa s tým zdoverila mame, tak ta jej povedala, nech sa modlí a že sa jej možno želanie splní. Ona pravidelne po večernej modlitbe pridávala dodatočnú aj za toho brata. Keď jej raz otec oznámil, že má ísť k matke do spálne, že má brata, tak bola radosťou bez seba. Keď po príchode do spálne jej ukázali novorené miminko, že sa jej narodil brat, tak bola neskutočné sklamaná. Ona sa celý rok modlila za veľkého brata o 5 rokov staršieho ako ona. 

@Brunhilde mám mladšího bráchu. A závidím svému muži, že ty mladší sourozence má rovnou dva.

@Giulietta
Tak to naštve.

@pabylka píše:No, je to zábavné čítanie, na 500 strán, včetne návodov na spoločenske hry a prvu pomoc:)

Jsem už ospalá, četla jsem tam „společenské hry a prvu noc.“

@Brunhilde píše:
Ale asi se s tím nedá nic dělat, prostě jen…zapomenout. Třeba že ségra měla vždycky lepší kousek dortu.

Na to se nedá zapomenout! A kolik věcí směla dělat ve věku, kdy já zdaleka ne, jen proto, že by řvala, když mně se to konečně dovolilo!

@Kokoska1 ani mi neříkejte. Sama jsem to nezažila, protože jsme s bratrem s větším věkovým odstupem, ale naše děti jsou teď v tom věku kdy vymrzují hned tři. UÁÁÁÁÁÁÁ. Čokoládu jím tajně, pečlivě uklízím po malé kelímky od jogurtů protože oni (ti větší) nedostali když byli ve školce/škole atd atd atd

@Kokoska1 @yako
Myslíte to s těmi sourozenci třeba takto? (Spodní obrázky) -

• 47… 48… 49… 50! A je to! Skvěle! Dva naprosto totožné zákusky. Přesně stejná velikost. Stejná váha. A stejný počet cukrových posypek!
• To jsem zvědavá, kvůli čemu se teď budou hádat!
• Gasp má víc červených posypek než já!

Já myslím, že to dětské žárlení je normální (i když chudáci rodiče) a prospěšné, děti se učí koexistovat, snášet se, chápat souvislosti. Je to užitečná součást vývoje, kdo tím neprošel (hýčkaní jedináčci) to má o to těžší ve vnějším světě.

Ještě k těm starým knihám - co se týče mé pohlavní výchovy, čerpala jsem poznatky z knihy Škola pro snoubence a novomanžele, která vyšla v roce 1976 a kterou mně a sestře maminka dala do ruky, když jsme se ptaly na cosi ohledně zevního genitálu a ona (dítě studeného odchovu) se patrně ostýchala nám odpovědět A to na dobu vzniku vůbec není špatná knížka. Je doplněná kazuistikami, proložená krásnými milostnými básněmi, autoři neodkazují jen na sovětské odborníky, nýbrž i na studie vědců z kapitalistické ciziny…

Staré knihy jsou má záliba. Dokonce jsem je začala dávat jako dárky Loni jsem kdesi sehnala takovou útlou rukověť pro manžele, kterou sepsal počátkem minulého století jakýsi kněz, a tu jsem věnovala švagrovi (tuším k výročí svatby s mou sestrou). Dnes to pobaví či pohne k zamyšlení, za sto let to třeba bude mít i nějakou materiální hodnotu Mně osobně na tom nejvíc vábí možnost vžívat se do pocitů tehdejších lidí, představovat si jejich běžný život…

Omlouvám se za OT.

Jinak o výchově dětí už radši nečtu. Co autor, to jiný názor, a člověk si to nakonec stejně musí přebrat sám a „hrát“ sám za sebe, dát do toho vlastní rozum, cit a zkušenosti.

@Go-lightly píše:
Já myslím, že to dětské žárlení je normální (i když chudáci rodiče) a prospěšné, děti se učí koexistovat, snášet se, chápat souvislosti. Je to užitečná součást vývoje, kdo tím neprošel (hýčkaní jedináčci) to má o to těžší ve vnějším světě.

Ano, ty stereotypy o hýčkaných jedináčcích jsou mé oblíbené. Už to ale nehodlám nikomu vyvracet, každej stejně uvažuje jen podle toho, co se mu zrovna honí hlavou.