Etiketa v bežnom živote

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
TulaJ
254 příspěvků 10.9.13 09:05

Ja si myslím, že zdraviť sa má - aspoň kývnutím hlavy a úsmevom - aj ľudí, ktorých poznám len z videnia - susedia, kolegovia vo veľkej firme, ktorých stretnem na chodbe a ani netuším, kto to je atď - a odzdraviť už dupľom - mne sa občas pozdravia aj ľudia, ktorých na 100% nepoznám (asi si ma s niekým mýlia) - ale odzdravím, veď mi to nič neurobí. A napríklad to, že u nás je zvykom pozdraviť úplne neznámych ľudí pri vstupe do výťahu, kvitujú cudzinci s veľkým uznaním. Tiež je podľa mňa pekný zvyk zdraviť sa na horách na túre (aj keď na veľmi frekventovaných trasách to je niekedy dosť otrava :-))Pokiaľ viem, etiketa vznikla aj z toho dôvodu, aby boli jasné pravidlá a nevznikali dôvody na rôzne výklady správania a pochybnosti o jeho dôvode (t. j. ak je správanie štandardizované a všetci sa tým riadia, potom nemusím zvažovať, či mám niekoho vyzvať na súboj, keď sa mi nepozdravil - či to myslel ako urážku, alebo kto mal vlastne pozdraviť prvý atď.).

Lady Apathy
512 příspěvků 10.9.13 10:08

No, Špaček píše, že „pozdravíme i osamělého chodce v přírodě“ nebo tak nějak to tam stojí, takže otázka, proč řešíme zdravení sousedů, má celkem snadnou odpověď.
Ne tedy, že bych vždy zdravila každého osamělého chodce/cyklistu, kterého v přírodě nebo někde mimo civilizaci potkám, nechci rušit rozjímání, ale často funguje alespoň oboustranný úsměv a někdo opravdu zdraví, i když se vůbec neznáme. Zejména starší lidé takhle zdraví.

Brunhilde
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.9.13 10:11

Příspěvek upraven 09.10.13 v 15:15

Zuza279
36 příspěvků 10.9.13 10:15

S chodci v přírodě se většinou vzájemně zdravíme, cyklisty nezdravím, přece jen většinou kolem mne poměrně rychle projíždí.
Mě nejvíc udivuje, že mamince s kočárkem do autobusu většinou pomáhá jiná žena, cestující muži dělají, že ji snad ani nevidí. Fakt mi nevadí s kočárkem pomoci, ale je fakt, že v šatech a lodičkách s podpadkem to nebyla zrovna legrace. A ještě jsem nezažila, že by s kočárkem pomohl řidič autobusu, i když před pár lety to bylo uvedeno v přepravním řádu (už dlouho jsem přepravní řád nečetla, tak nevím, jestli zrovna tohle nevypustili).

DruI
406 příspěvků 10.9.13 10:16
@Lady Apathy píše:
No, Špaček píše, že „pozdravíme i osamělého chodce v přírodě“ nebo tak nějak to tam stojí, takže otázka, proč řešíme zdravení sousedů, má celkem snadnou odpověď.
Ne tedy, že bych vždy zdravila každého osamělého chodce/cyklistu, kterého v přírodě nebo někde mimo civilizaci potkám, nechci rušit rozjímání, ale často funguje alespoň oboustranný úsměv a někdo opravdu zdraví, i když se vůbec neznáme. Zejména starší lidé takhle zdraví.

To musím říct, že když na výletě šplhám do nějakého prudkého kopce, tak mě zdravící lidé jdoucí DOLŮ dost štvou, protože se mi většinou nedostává dechu k odpovědi ;)

Kay_Adams
1614 příspěvků 10.9.13 10:18
@Zuza279 píše:
A ještě jsem nezažila, že by s kočárkem pomohl řidič autobusu, i když před pár lety to bylo uvedeno v přepravním řádu (už dlouho jsem přepravní řád nečetla, tak nevím, jestli zrovna tohle nevypustili).

„Řidič není povinen pomáhat při nástupu a výstupu s kočárkem, případnou potřebnou pomoc si tak musí cestující zajistit sám.“

DPP, námatkou http://www.dpp.cz/…arkem-v-mhd/

Zuza279
36 příspěvků 10.9.13 10:20

@Kay_Adams
nemyslela jsem MHD, myslela jsem přepravní podmínky, které měl Connex, pak se jmenovali Veolia a nyní jsou Arriva Transport. Ti to tenkrát v přepravních podmínkách měli, ale fakt už je to několik let, nevím, jestli to tam ještě mají.

Adeena
1439 příspěvků 10.9.13 11:16

Jsem zvyklá zdravit, když někam vejdu nebo když někohop potkám v domě / na chodbě v práci. I přesto, že ty lidi neznám. Když mi někdo neodpoví na zcela zřetelný pozdrav, zařadím si ho mezi burany.
Pokud mě někdo opakovaně odmítá pozdravit nebo si vždycky počká, až ho pozdravím já, se zdravením končím.

Lenka M.
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.9.13 12:35

@Zuza279 Dieťa nemám, ale stretávam sa s tím, že sa vo vlaku nikdy nenájde muž, ktorý by mi pomohol vyložiť kufor do toho priestoru nad hlavami. V kupéčku vetšinou sedia a čučia vám na zadok, v otvorenom vagóne predstierajú, že tam niesu. Obzvlášť výživný bol pohľad do vagóna pri poslednej ceste, sedelo tam asi 12 chlapov do 40 rokov. Najprv som sa kufor zúfalo snažila vyložiť sama /nadhodiť kolenom a s tepajúcou žilkou sa snažiť je myslím dostatočný znak zúfalstva/, potom som všetkých zrengenovala prosebným pohľadom s láskavým úsmevom a..nič..vtipná bola tá kolóna hekajúcich mladíkov čo museli čakať než s kufrom nejak vymanévrujem, ale pomoc tiež neponúkol nikto..Možno niekomu pripadá namyslené čakať, že každý bude automaticky priskakovať na pomoc, ale ja osobne teda priskakujem a pripadá mi normálne a slušné pomocť..

Kay_Adams
1614 příspěvků 10.9.13 12:43

@Lenka M.
Nám zvykli doma hovoriť „nemému decku ani vlastná mater nerozumie“.

Fascinuje ma ostentatívne vzdychanie, nadhadzovanie, predvádzanie náročnosti čohokoľvek… ale žeby dotyčný/á slušne požiadal/a kohokoľvek o pomoc, to sa takmer nikdy nestane.

Nerozumiem, prečo by niekto mal automaticky ponúkať pomoc, a vnucovať sa. Ak by bola pomoc žiadaná a vítaná, tak sa o ňu dá požiadať. Nič to nestojí.

*edit preklepu

Příspěvek upraven 10.09.13 v 12:45

Zebra33
2038 příspěvků 10.9.13 12:44

@Lenka M. - k tomu me napada jediny komentar: Lina huba, hole nestesti ;). Ja se vzdycky s milym usmevem na rtech zeptam nejakeho sediciho muze, zda-li by nebyl tak laskav a s kufrem mi nepomohl. Jeste nikdy se mi nestalo, ze by osloveny muz odmitl. Myslet si, ze vam vsichni okolo umi cist myslenky a navic jsou vzdy ve strehu, co kdyby nekdo nahodou potreboval s necim pomoct, je naivni.

Bugatti
4086 příspěvků 10.9.13 12:45

@Lenka M. Já jsem už starší osoba, takže nemohu očekávat, že se budou mladí muži hrnout a pomáhat mi s kufrem. Cestuji co nejvíc na lehko, ale když potřebuji pomoc, vyberu si pokud možno nějakého na pohled zdatného mladého muže a o pomoc požádám. Nikdy se mi nestalo, že by pomoc odmítnul nebo se tvářil, že ho tím obtěžuji.
Nejlepší je ovšem nastupování s dvojkočárkem do MHD. Kdykoliv se snažím dceři pomoct, přižene se na mé straně nějaký mladý muž a pomůže jí. Asi jim připadá lepší pomoct s kočárkem než mne následně křísit. ;-)

Zebra33
2038 příspěvků 10.9.13 12:45

@Kay_Adams - moje rec, byla jste rychlejsi :)

Anwen
705 příspěvků 10.9.13 12:51

@Zuza279 Přesně. Ráda paní pomůžu, ale když mě už někdo ten den počtvrté žádá ( a zrovna mám na sobě světlé oblečení a do ruky dostanu ten dolní konec kočárku) a vždy je kolem několik mužů, tak mě to fakt štve. Příjde mi, že na meziměstských linkách jsou v těhle věcech muži mnohem 'nápomocnější ( v normálním buse jsem s kočárkem nikdy nepomáhala.)
Když jsem se na to ptala mé milé maminky odpověděla mi, že se ty ženy stydí oslovit neznámého muže…

Anwen
705 příspěvků 10.9.13 12:55

K zdravení: bydlím v malém městě takže zdravím všechny. A díky babičce rozlišuji dobrý den, večer a ráno, protože když jsem jako dítě zdravila jen dobrý den, vždycky mne napomínala a tak mi to zůstalo. Noví přistěhovalci v našem městě se na mě občas ( hlavně při dobrém ránu) dívají trochu divně. Ale vždy odpoví :)

Lenka M.
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.9.13 13:02

@Kay_Adams Tak ona sa tá náročnosť predvádzať často nemusí, že :) Samozrejme máte pravdu, je treba vedieť si o pomoc povedať, ale na druhú stranu je myslím tak nejak ľudské vycítit, že niekto pomoc potrebuje a nie útrpne čakať a jedným okom vykukovať zpoza novín aby niekto preboha nechcel niečo zrovna odomňa. Okrem toho sa mi už stalo, že som sedela s taškou v kupé, pán sa pýtal či je voľno a na moju odpoveď, že áno, že len potrebujem pomocť vyložiť tašku povedal „aha“ a odišiel :)
Je tu vlákno o etikte, preto som prispela s tím, čo mi pripadá neetické. Keď na niekho uderíte, málokto bude odporovať napriek tomu, že na začiatku nemal v úmysle pomocť, ale to je podľa mňa rovnako záslužné ako mať v reštaurácii nohy vyložené na stole a zložiť ich keď ma upozorní obsluha.

Syslik1
95 příspěvků 10.9.13 13:17

Zdravím i v situacích, kdybych podle etikety nemusela. Mám to už od dětství tak nějak zažité. ale snažím se dodržovat zásadu, že pokud mi někdo třikrát neodpoví, zdravit přestávám - jen při tom počtu lidí, se kterými se za den potkám, je někdy problém pamatovat si, s kým se zdravím a s kým ne :-). Takže zdravím. S tím, že někteří lidé nezdraví nebo neodpovídají, jsem se už vyrovnala, jsou v životě horší situace k řešení. Mrzí mě ale, že ke zdravení nejsou vždy vedeny děti - obden jezdím z práce se sousedkou( občas se i s rodinami navštěvujeme), a pokud s ní jedou děti, my dvě se pozdravíme a děti tupě zírají a mlčí. Sousedku ani nenapadne, že by je napomenula, a já si vždy vzpomenu na to, jak jsem na děti ječela, když si dovolily někoho známého nepozdravit. Pozdravit a odpovědět je pro mě zkrátka primární slušnost.

Nordlyseet
203 příspěvků 10.9.13 13:19

Tak já si o pomoc bohužel říct neumím. S velkým kufrem jezdím vlakem pravidelně (v kupé) a většinou ho zvládnu nahoru vyhodit sama, ale někdy váží snad tolik co já a v tom případě ho tam jen dostrkám, odložím zbytek věcí na sedadlo, začnu si vyhrnovat rukávy a upřu zrak na ty úložné prostory :) zatím se pokaždé někdo nabídl, že mi s tím pomůže, ale asi taky přijde den, kdy se to nestane, a já se budu muset ozvat.

Jednou jsem se usadila a kufr postavila před sebe na zem. Po pár minutách se mě pán sedící naproti zeptal, jestli ho nechci dát nahoru. Nabídku pomoci jsem v tom jaksi přeslechla, přetlumočila si to jako „překážíš“, zvedla jsem se a kufr, i když byl narvaný a těžký, jsem si tam uložila sama. Luplo mi v zádech a málem jsem s ním přepadla dozadu, ale dala jsem ho tam. Když jsem se zase posadila, soucitně na mě kouknul a až dlouho po tom mě napadlo, že to mohl myslet i jinak :D ach jo.

Jinak já, když sedím v tom kupéčku, vyskakuju a automaticky pomáhám sundávat kufry tomu, kdo to zrovna potřebuje. Takže mě o to netřeba žádat, ale chápu, že to tak nemají všichni…

Zebra33
2038 příspěvků 10.9.13 13:24

@Lenka M. - treba vam ten pan chtel naopak vyjit vstric ve smyslu „to je v pohode, ja si najdu misto v jinem kupe, at tu tasku nemusite zvedat“. Ja mam treba ve vlaku vzdycky paniku z toho, ze az budu potrebovat vystoupit, tak uz nebude nablizku zadny silak, ktery by mi tu tasku pomohl zase sundat dolu, takze ji radsi nechavam dole. Jiank vycitit, ze nekdo potrebuje pomoct… Prominte, ale kdyz si treba ctu a je to zrovna napinave, tak obcas i omylem prejedu stanici, jak jsem do cetby zabrana. A v te chvili rozhodne nevnimam, jestli v okruhu deseti metru nahodou nestoji nekdo, kdo potrebuje s necim pomoct. Asi jsem tedy z vaseho pohledu neeticky asocial, budiz.

terkaOl
72 příspěvků 10.9.13 13:38

Nezdravící lidé jsou klasika. Občas chodím na brigádu do jednoho dětského areálu (vepředu pokladna, rodiče zaplatí, dítě dostane náramek a může tam dovádět celý den). Nic extrémně náročného na zákazníkův (a ani brigádníkův) intelekt.
Víc než polovina zákazníků přijde k pokladně, s lehce pokleslou dolní čelistí nahodí výraz „ulítly mi včely“ (často i horší) a plácnou na pult peníze. Na můj úsměv, slušný pozdrav a otázku, kolik těch vstupenek budou chtít (fakt nepoznám, jestli ta holčička, co stojí vedle jejich Pepíka taky patří k nim) většinou zmateně zahuhlají požadovaný počet a občas i připojí pozdrav.
Po pár letech, kdy touto srandou trávím část volného času, se už ani nedivím, že spousta děti pozdravit neumí. Nikdo (možná krom nějakých pokusů ve škole) je to totiž neučil.

Brunhilde
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.9.13 13:41

Příspěvek upraven 09.10.13 v 15:14

TinkaH
920 příspěvků 10.9.13 13:45

@Brunhilde Být v kůži vašeho muže, dost byste mě tím naštvala, protože v očích vetchého staříka bych působila jako nevychovanec.
Já se s těžkými kufry netaká, páč jsem křehké děvče a i vyšívaní mne unaví. Od nosení břemen máme muže, my jsme za to jejich ozdobou.-)

Ness
84 příspěvků 10.9.13 14:18

Když potřebuju pomoc, tak se prostě rozhlídnu a nejbližšího člověka (v případě více jedinců toho, co vypadá sympaticky a že s tím nebude mít problém, bez ohledu na pohlaví) se slušně o pomoc otážu, praktikovala jsem to svého času s berlema při každé cestě šalinou (jako s chycením se za madla jsem vyskákala, ale potřebovala jsem někoho, kdo by mi podržel mezitím ty berle).
Naopak se mi spíš třeba při cestě vlakem stává, že se hluboce zamyslím, jestli si chci dát tašku nahoru nebo šoupnout pod sedadlo a mezitím se někdo nabídne, jestli nechci pomoct, v několika případech jsem se nestihla ani zamyslet. V jednom případě, kdy jsem při stěhování táhla kufr, do kterého by se dala schovat i mrtvola, se mi dokonce stalo, že mi pomoc nabídl i řidič šaliny :-).
Ano, občas se najde nějaký idiot, třeba když jsem se slušně otázala řidiče, jestli ta výluka opravdu končí tam a tam, a on mě seřval jak malého haranta, že to snad vidím na té ceduli, ale spíš se teda setkávám s těmi lepšími případy vychování :-).

cibetka 1
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.9.13 14:47

Vzhledem k tomu, že bydlím na malé vsi, zdravím každého. Teda jsem už ve věku, kdy spíše odpovídám. Zdravím každého i v lese, dokonce i lidi na koni a v podstatě ani nekoukám na to, zda je dotyčný/á/ starší, většinou zdraví ten, kdo má právě méně práce s koňmi/se psy/ a ještě prohodíme pár slov, ačkoli se ani neznáme. Je to moc milý zvyk a dodržují ho tady všichni, i úplní mlaďoši. Myslím, že pozdrav s milým úsměvem druhému udělá hezdý den. Pravda, mám také sousedku, kterou z duše nesnáším, ale abych klesla tak hluboko, že bych nepozdravila, to zase ne. A ona, ačkoli zase nesnese mne, je natolik slušná, že pozdraví též. Beru to jako elementární slušnost každého.

Příspěvek upraven 10.09.13 v 15:23

stricc
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.9.13 15:02
@Lenka M. píše:
@Zuza279 Dieťa nemám, ale stretávam sa s tím, že sa vo vlaku nikdy nenájde muž, ktorý by mi pomohol vyložiť kufor do toho priestoru nad hlavami. V kupéčku vetšinou sedia a čučia vám na zadok, v otvorenom vagóne predstierajú, že tam niesu. Obzvlášť výživný bol pohľad do vagóna pri poslednej ceste, sedelo tam asi 12 chlapov do 40 rokov. Najprv som sa kufor zúfalo snažila vyložiť sama /nadhodiť kolenom a s tepajúcou žilkou sa snažiť je myslím dostatočný znak zúfalstva/, potom som všetkých zrengenovala prosebným pohľadom s láskavým úsmevom a..nič..vtipná bola tá kolóna hekajúcich mladíkov čo museli čakať než s kufrom nejak vymanévrujem, ale pomoc tiež neponúkol nikto..Možno niekomu pripadá namyslené čakať, že každý bude automaticky priskakovať na pomoc, ale ja osobne teda priskakujem a pripadá mi normálne a slušné pomocť..

Tak to mně posledně nějaký ochotný mladík na pomoc s kufrem přiskočil, bohužel kufr byl tak těžký, že ho ani on neunesl, tak nakonec zůstal na zemi. Já si to ani neuvědomila, protože jsem ho přivezla na kolečkách, že je to taková kráva těžká.
S kočárkem mi taky skoro vždycky někdo ochotně pomůže, buď sám od sebe nebo na požádání, zatím se mi stalo jen jednou, že jsem musela počkat na další tramvaj, protože jediní dva lidé v dosahu - žena, co nastupovala se mnou, a muž, co byl vevnitř, oba ve středních letech, jednoznačně odmítli. Dneska jsem například potřebovala cosi řešit v jedné prodejně a prodavač mi běžel přes celou místnost kvůli kočárku podržet dveře. Lidi jsou obecně celkem fajn :-)

Stránka:  « Předchozí 1 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 23 Další »
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek