Etiketa v bežnom živote

.

Příspěvek upraven 24.12.16 v 00:03

K pejorativnímu nádechu u slečny: zažila jsem to během rozhovoru (v pracovní záležitosti) kdy to daný jedinec podal stylem „jste mladá, co o tom můžete vědět“. Nicméně u podobně arogatně vystupujících osob je v důsledku jedno, jestli vás osloví paní, slečno nebo bobře.

@Holka_Hnědooká @crazydaisy @Dammy a ostatní : Moc děkuji za podporu i zkušenosti. Hodně mi pomohlo se tu vypsat a slyšet názory nezávislých osob. Za 14 dní nás zase čeká návštěva u nich, tak se zkusím držet toho co tu zaznělo.

@viktorka_od splavu Tak to je hodně drsné, to bych asi vylítla z kůže..

Burani jsou i nejsou. Jeden mladý pán mě na poznávací schůzce v kavárně neusadil sám od sebe, tak jsem si sedla sama. Hned mě pak požádal abych se přesadila na opačné místo, že na mém chce sedět sám. Takže výsledkem bylo, že on seděl čelem do podniku a pořád koukal na lidi a já buď mohla koukat na jeho nepřítomný výraz a zeď a nebo do chodby k toaletám. A pro změnu loni v létě mi při ryhlé ale mírné přeháňce nabídl jeden neznámý pán deštník (a ano, v obou případech jsem byla jako ten „archetyp“ co tu někdo zmiňoval na začátku, obvykle mám šaty, klobouk a boty na podpatku).

Mně se jednou stalo, že jsem šla na poradu, sedla jsem si na volnou židli, načež mne z ní kolega, jenž přišel až po mě, vyhodil, že je to JEHO židle a já si musela odněkud z hlubin firmy dotáhnout jinou 

@Brunhilde Měl jí doufám podepsanou . Tohle se mi dost stávalo na přednáškách a cvičeních ve škole. Zatímco většina kolegů to řešila tak že šli co nejdřív aby si mohli obsadit „to jejich místo“ já chodila jako poslední abych si sedla kamkoliv, kde to ještě jde. Tak možná kdybych toho člověka už znala (třeba jako kolegu) a kdyby mi před a během schůzky pořád neříkal jak rád dbá na slušné chování a kdyby pak nenásledovala spousta dalších kiksů, tak si na tu přesedací šarádu snad ani nevzpomenu.

@Motyka
No ale to je i v etiketě, že dáma si sedá na místo hezčí a s lepším výhledem. Tak to asi studoval etiketu v řeznictví u jejich Vořecha, ne?

@Brunhilde Třeba myslel, že nejkrásnější výhled je ten ničím nerušený na něj. Pár kamarádek mi řeklo, že by už po tomhle odešly - nejsem si jistá jak by tohle zhlediska etiky vypadalo. A ostatní mi řekly, že by odešely hned potom, co mi po objednání kávy a čaje oznámil, že si vlastně zapomněl hotovost . Ani u toho si nejsem jistá. Slušné chování se přece vztahuje na všechny i když okolí zrovna jaksi zapomene. Nikdy jsem ale žádnou příručku nečetla. Spíš co mi tak v rodině vtloukali do hlavy.

@Brunhilde To je skoro jako horor. Ne, vazne, ja se pohybuju ve velmi kultivovanem prostredi a mam co delat, abych v nem nebyla za nejvetsiho burana ja. Ve vasem pripade s zidli, to je pak jako: prijdu, kdyz uz jsou z nejakeho duvodu vsechny zidle obsazene, a nekolik kolegu vyskoci a nabidne mi svou zidli i s tim rizikem, ze oni pak budou celou dobu stat. O to horsi pak byva stret s beznou realitou, kdy se vam casto nekdo pomalu snazi vytrhnout zidli zpod zadku.

@Motyka Byla bych s tim odsuzovanim opatrna. Nekteri muzi nemaji cit pro to, ktere misto je lepsi. Napriklad muj manzel me usadi, ale az mu naznacim, na ktere misto si chci sednout. Jinak bude bud hodinu bezradne premyslet, ktere by mohlo byt to lepsi, nebo me suverenne posadi zady do mistnosti s vyhledem do kuchyne v domneni, ze je to presne to, co chci.

@MP_kosatka To je jasné. Každá touží po výhledu do kuchyně  

@MP_kosatka
Ono je to případ od případu, někteří lidé jsou prostě lidsky hloupí a nevychovaní. Já spíš pak lituju jejich manželky.
Nejlepší je, že to pak ještě komentujou, že „máme tu emancipaci, né?“

@Brunhilde jó, tyhle, co si myslí, že emancipace je o tom, že jako chlap nechám ženskou stát, zatímco si budu válet šunky, případně ji v rámci „tý rovnoprávnosti“ pošlu rubat uhlí, „aby se teda předvedla“ (nejoblíbenější argument na tohle téma v diskuzích na zpravodajských serverech), mám nejradši…

@Motyka Stejně jako @MP_kosatka bych toho mladého muže hned neodsuzovala. Zvlášť na první schůzce mohl být chudák nervózní a třeba mu to ani nedošlo.

@Elderane @MP_kosatka Bohužel jsem se nenechala tím prvním dojmem odradit. Taky jsem si říkala, že přece může být nervózní, nebo mu některý věci prostě nedošly (ten podvečer totiž pokračoval i nadále v podobném duchu). Hledala jsem ho jako partnera pro jeden koníček, který už delší dobu mám a nakonec jsem to s ním zkusila, ale je to naprostý fiasko.

@Brunhilde píše:
Mně se jednou stalo, že jsem šla na poradu, sedla jsem si na volnou židli, načež mne z ní kolega, jenž přišel až po mě, vyhodil, že je to JEHO židle a já si musela odněkud z hlubin firmy dotáhnout jinou

Z toho mám trochu depresi…
Vždycky zírám jak blázen, když si do tramvaje nastoupí mladý pár, ona nese malý nákup, on si sedne a milostivě jí vezme tu malou tašku, když ona stojí.

@Chardonnay
To je jak ze starých kabinetních fotografií. Hlava rodiny sedí v křesílku a jeho choť za ním stojí.

@Chardonnay píše:
Z toho mám trochu depresi…
Vždycky zírám jak blázen, když si do tramvaje nastoupí mladý pár, ona nese malý nákup, on si sedne a milostivě jí vezme tu malou tašku, když ona stojí.

Nevím jak ostatní, ale my to takhle děláme běžně. Nenosím tedy tašky s nákupem, takže ty má už rovnou, ale často sedí jen on. Já totiž většinou sedět zkrátka nechci, protože sedím celý den. Navíc mi vadí, že když sedím jen já, nemůžeme si vůbec povídat, protože v tu chvíli je ten výškový rozdíl už „nepřekonatelný“. Stojím vedle něj často i v případě, že je vedle něj volno.

@shanimplavkynahrocha Tak to leda… Viděla jsem to tolikrát, že mi to přijde jako dost nemožná nová norma. Já mám 180 cm, ale muž mi teda místo vždycky nabídne.

.

Příspěvek upraven 24.12.16 v 00:01

@Dammy V pohodě. Vídám to hlavně u úplně mladých párů, muž vletí na volné místo, aby mu ho někdo nevyfouknul (hlavně nějaká babička), a slečna doběhne za ním. A stojí. Že se domluvíte, je něco jiného. Taky jste mě hned odstřelila, děláme to všichni, posuzujeme.

A jinak se mi ještě moc líbí v MHD, že nastoupí někdo, kdo si potřebuje sednout, a mladí asertivní muži sedí, vstávají většinou dívky a ženy. Dokonce i těhotné.

@Chardonnay My se na tomhle teda většinou nedomlouváme, protože on je zvyklej, že já nesedím. S tou výškou mi šlo o to, že když má dva metry, prostě je mi hloupé na něj křičet, když já sedím a jsem tedy poměrně nízko…

@shanimplavkynahrocha Jojo to chápu. Já jsem vsedě zase skoro stejně vysoko jako moje kolegyně vestoje (já jsem hodně vysoká a ona hodně malá), tomu rozumím.
Ale že by bylo všude tolik přesezených žen a uběhaných mužů, to si nemyslím. Ráda si sednu i když taky celý den sedím, vsedě je to takové stabilnější 

@čokoteniska A co si třeba s tchyní důvěrně popovídat a vysvětlit jí své zdravotní potíže? Starší ženy někdy milují svěřování o chorobách. Jasně, neznám vaši rodinu a tchyni ještě nemám, ale měla jsem pár skoro-tchyní, a se všemi se dalo mluvit, pokud jsem přišla já za nimi, a napřed poslouchala. Přijde mi, že ony se taky cítí ohrožené tím mladým, proto silným, cizím živlem, ke kterému syn přilne, takže vstřícnost vítají. Ale jak říkám, neznám vaše rodinné poměry, třeba jsem měla štěstí na rozumné matky.

Nevím, jestli se to náhodou někde neřešilo, ani se mi nechce zakládat další téma, takže to napíšu sem:

Co si myslíte o oslovování cizích lidí křestním jménem (s vykáním samozřejmě)? Mně se to zdá přijatelný vlastně jenom v e-mailu. Samozřejmě bych to nepoužila ve vyloženě obchodním nebo pracovním styku, ale třeba u někoho, s kým budu řešit organizační záležitosti akce apod. a vůbec nevím, kdo to je a kolik mu je, kolik má titulů apod. Ne všechny lze vygůglit. Musím říct, že se mi to vlastně moc líbí, i když mě to někdy znervózňuje - například moje daňová poradkyně, kterou jsem v životě neviděla, mi říká (píše) normálně křestním. Tak já jí taky, ale přijde mi to divný (ještě jsem si nezvykla na to, že jsem taky dospělej člověk , taky je pro mě svým způsobem autorita - něco od ní potřebuju, co já sama neumím, hehe).

Přijde vám přiměřený někoho v e-mailu oslovit příjmením, ale podepsat se křestním? Říkám si, že tím jednoduše nastavuju tón nadcházející konverzace a dávám najevo, jak mě ten člověk může oslovovat.

K čemu jsem se ještě nepropracovala, to je hlášení se do telefonu křestním jménem, jako se to dělá v cizině. I když volající vlastně asi ví, koho chce volat, takže příjmení možná ne vždycky potřebuje…Ono samozřejmě záleží, jestli volá někdo, s kým jsem už někdy mluvila.

Každopádně se mi líbí ta přátelská stránka, na druhou stranu jsem staromilec a zastánce tradic. I když některý tradice jsou na zabití - Nováková, k tabuli!