Nedělní chvilka poezie

Daniel Bajer

MÍR CELÉHO SVĚTA:

Katedrála na náměstí vrhá stín,
a všude ve světě vypukl mír.

Křesťani a židi se objali,
muslimy a budhisty zas dojali.

Na předním východě války ustaly,
vzpomínky na ně však zůstaly.

Nemoci všude zmizely
radosti a štěstí zas přinesli.

Mafie všude skončila,
v božím míru si nohy smočila.

Zednáři přestali ovládat svět,
místo toho,
začali stavět mnoho nových měst.

Ukrajina a Rusko se smířili,
a uprchlíky, na jižní Evropu,
přestaly přinášet přílivy.

Kim-Čon-Una Korea sesadila,
demokracii a mír zas nasadila.

Tibet se místo území stal státem.
Křesťani přiznali podvod,
s Turínským plátnem.

Jaderné války ustaly,
a zbraně se vyrábět přestaly.

Toť krásná představa je,
a příznivce nikdy míti, nepřestane.

@Hercule Poirot Fuj, proč tuhle hrůzu cpete do poezie?

Úterní chvilka poezie - Emily Dickinson

Had I not seen the Sun
I could have borne the shade
But Light a newer Wilderness
My Wilderness has made –

Nevědouc o slunci,
smířím se se stíny,
však světlo novou pustinu
dělá z mé pustiny.

@Hercule Poirot Doušek opravdové poezie:

Jan Skácel - Modlitba

Studánku dej mi blízko u lesa
A nehlubokou Jenom na dlaň vody
A do ní žabku která vodu čistí

Na podzim povybírám napadané listí
V zimě se budu starat aby nezamrzla
A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé

A to je všechno
Snad je v moci tvé
Udělat pro mne malý důlek vody
Ve kterém by se odrážela nebesa

A ještě něco od Jiřího Žáčka:

Pijácká píseň

Jedna zkrásní radostí,
druhá zase žalem,
tahle voní tramínem,
tamta portugalem.

Jedna je tak štíhlounká,
druhá jako bečka,
jedna pije burgundu,
druhá vavřinečka.

Jedna je typ domácí,
druhá bloudí světem,
tuhle uctíš veltlínem,
tamtu cabernetem.

I sám Bakchus, dobrý bůh,
nabádá nás řecky:
Koštuj, bratře, ode všech,
ať je poznáš všecky!

@dost_bot neznamená že když máte jiný styl, že tato báseň nepatří do poezie. A jestli si to myslíte jaká je tedy podle Vás definice poezie?

@eapoe
Jiří Orten - Čemu se báseň říká

Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
V ústraní do hrsti vzlykat
a hodně míti rád

Slyšíš? To ona tiká
Tak zoufale si hrát Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?

Snad víš že kolikrát
jsou slova strašně lichá
Bůh ústa uzamyká
nemůže více dát

Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?

Jan Skácel - Rosa coeli

Na celém světě není tolik ticha
jako když sněží v Dolních Kounicích
a probořenou střechou katedrály
snáší se k zemi bílý sníh

Slavík tam zpívá v létě celou noc
a němá luna na cimbálek hrá
stříbrný nástroj který nemá strun
pod volným nebem v troskách kláštera

Ty holé zdi tu stojí po staletí
kde byla dlažba dávno roste pýr
z přadena touhy panna odmotává
a nad hlavou jí létá netopýr

Když odmotala všechnu hebkou přízi
složila ruce v klín a zatajila dech
na nebi zvolna zhasínají hvězdy
a netopýr jí usnul ve vlasech

A co jsou staletí a co je vlastně věčnost
než ve vesmíru opuštěný kout
ve studni času utopil se okov
na dno té studny nelze dohlédnout

@Demode Děkuju, Skácel je nej.

Georgi Gospodinov - Moje máma čte poezii

2 balíčky listového těsta
2 šálky rozpuštěného másla
kilogram jablek
1 sklenka nadrobených piškotů
1 sklenka roztlučených ořechů
2 šálky vanilkového cukru
1 balíček práškové skořice

Jablka opláchneme, oloupeme,
zbavíme je jader, nastouháme
je na hrubém struhadle a smícháme
je s cukrem, roztlučenými ořechy
a skořicí.
Rozválíme listové těsto
na dvě obdélníkové placky.
Na rozválené těsto
rozprostřeme jablečnou směs a
stočíme ho do ruličky. Stejným
způsobem stočíme i další.
Potřeme je tukem a pečeme
ve středně vyhřáté troubě, dokud
se sehora nezačervenají, a zdola
nezrůžovějí.

Když to upečeš - bude to štrůdl,
ale teď je to ještě báseň.

@eapoe Já jsem se chtěla po letech povznést, tak jsem koukla sem a první na co jsem narazila, byla tato fonetická příšernost. Na poezii je taky třeba talent. Pokud se ho nedostává, ať se dotyčný omezuje na dva rýmy.

Pieseň Michala Dočolomanského ĽÚBIM ŤA po 20 rokoch.
https://www.youtube.com/watch?…
Ty spíš,
ponorená do perím,
ktoré som včera pral.
Tvojich 120 kíl sa rozlialo po gauči.
Moja hlava oťažená parohami
sa skláňa nad žehliacou doskou.
Musím ešte povysávať, prach poutierať, bože.
Teraz tu stojím a rozmýšľam,
ako som mohol pred tridsiatimi rokmi
po tebe tak túžiť a spievať ti…

Ľúbim ťa..( rec. Ježiš mária)…
tak veľmi ako ľúbiť viem
ty si šťastie mojich dní
si vôňa májových rán. (som bol mladý a hlúpy) Ľúbim ťa,
to nie je iba krásny sen,
tiež ma ľúb, (radšej nie)
nech nie som viac sám.

Recitatív 2
Ty si spokojne chrápeš a ja
rozmýšľam čo zajtra uvarím,
aby si mi zas nerozbila tanier o
hlavu ako minule.
Nič čo urobím sa ti nepáči.
Sme dvaja ufrflaní penzisti,
ktorí sú radi, keď je každý sám.
A tak vždy keď zaspíš,
si otvorím fľašu borovičky,
dívam sa na ňu s úsmevom
a tej spievam

Ľúbim ťa..( rec. ááá)…
tak veľmi ako ľúbiť viem (hik)
ty si šťastie mojich dní
si vôňa májových rán.(Nejde o to) Ľúbim ťa,
to nie je iba krásny sen,
tiež ma ľúb,
nech nie som viac sám.

Recitatív 3
Ja viem čo mi zajtra povies,
už poznám všeky svoje mená,
mohla by z toho byť celkom slušná
chovateľská stanica
Viete, manželstvo je ako dobývaná pevnosť,
tí čo sú dnu, chcú von
a tí čo sú von, chcú dnu.
Našťastie láska má viacero podôb.
Ja sa teraz hrávam so svojou
dvojročnou rozkošnou vnučkou
a tej spievam Ľúbim ťa

http://www.jogoviny.sk/…adlo-skor/ak. html

Ak Rudyard Kipling

Ak jasnú myseľ nestratíš,

keď všetci navôkol blázniac obvinia ťa v zlosti

V neviere iných ak sám dokážeš si veriť,

No zvážiť aj ich pochybnosti

Ak zvládzeš čakať – neznaviac sa pritom

Lžou neodpovieš ak ťa oklamali,

Nenávisť druhých nesplatíš tým citom,

No nebudeš sa tváriť dokonalý

Ak dokážeš sniť, nedať však snom vládu

Myslieť, no dumy neurobiť cieľom

Do očí pozrieť víťazstvu i pádu

a rovnaký byť k tým dvom nepriateľom

Ak zvládzeš počuť nožmi pokrivené

V nástrahu bláznom priame svoje slová

Ak z ruín vecí čo žil si len pre ne

Zodratou dlaňou tvoriť začneš znova

Ak dokážeš dať výhry na hromadu

A staviť všetko na jeden ťah kariet

Prehrať – a začať znovu – odzačiatku

A slovka o tej strate neprevravieť

Ak dokážeš dať povel srdcu, svalom

Nech slúžia ďalej – aj keď odumreli

Kráčať, keď nič už v tebe neostalo

Len vôľa ktorá vydržať ti velí

Ak udržíš si hrdosť vraviac k davu,

Prostotu zasa kráľmi obklopený

Ak nezohne ti hnev, či priazeň hlavu

Ak napriek úcte nik ťa neprecení

Ak vložíš pritom do minúty prísnej

60 sekúnd behu z celej sily

tvojou sa stane zem – i poklady z nej

a čo je viac

bude z teba človek – syn môj milý!

DUBEN

Veselé jarní přeháňky
a první boží duha nad krajinou!
Rozsívku složil hospodář
a důvěřivě
obchází půdu, do níž sil.

Snad přijdou mrazy. Ale setba svatá
se neporuší.
Neb zákon jediný jest klíčiti a růst,
růst za bouří a nepohody
všemu navzdory.
Rozšafní dědové se hřejí u kamen
a přemílají starou moudrost, staré zvyky
a staré pranostyky.

@chitrá alex no me to teda zklamalo hodne-takova pekna basen a nakonec-perda rovnou mezi oci:-(
mohla byste to posledni slovo opravit?

@viktorka_od splavu
chm, mohla, asi, myslím si, že to pan Toman takto napsal, ale k dispozici tištěnou verzi nemám a na internetech je to možné najít v obou podobách. Tak to zkusím pohledat a podle toho, co zjistím, budu konat.

Příspěvek upraven 04.05.16 v 21:05

Pokud jde o ty pranostiky, tak ten Toman už je asi dlouho pod kytkama a tehdy se to třeba s Y psát mohlo. Navíc to tak třeba vychází rytmicky (to já bohužel neslyším) a tak se to měnit třeba vůbec nemá… ale to jen jen o mém třeba… důkazy nevedu.

Sama se básním moc nevěnuju, ale některé rýmované mám ráda. Nemusím moc volný verš, protože mu nerozumím a nedokážu většinou ani poznat, co je dobrý a co ne.

Tohle je můj vlastní pokus o básničku… teda spíš taková rýmovačka, protože některé záležitosti prostě bohužel nikdy nedám… ale tady to stejně asi moc lidí nepozná (teda nechci vás podceňovat…třeba jo)

Vystoupil z temnot berserkr,
divoké vzteklé zvíře.
Zoufale hledal svoji ctnost,
chtěl se mít za rytíře.

Nasadil přilbu berserkr,
jsou na ní pera pštrosí.
Uvnitř je stále zoufalost,
jak rytíř se však nosí.

Vedl Francek, vedl krávu # # k přerovskému pivovaru. # # Zacpával ji prdel pěstí, # # ať nesere po náměstí. # # Nebuď Francku, nebuď blázen, # # nech tu krávu vysrat na zem. # # Nebyl Francek, nebyl blázen, # # nechal krávu vysrat na zem. # # Přišli páni inženýři, # # aby hovno vyměřili. # # Přišli také psychiatři # # zjistit, komu hovno patří. # # Prezident má dobrou radu # # říká : hovno patří Hradu. # # Pan Sobotka, šéf senátu # # říká : hovno patří státu. # # Grebeníček, ten je v klidu # # říká : hovno patří lidu. # # Pan Kalousek svoji paní # # říká : že to hovno zdaní. # # Ozvala se celní správa # # majitelka je prý kráva. # # Pan starosta ze své moci # # říká : hovno patří obci. # # A pan farář zase káže, # # že to hovno patří faře. # # Když mluvíme o tom lejně, # # tak jsme na tom všichni stejně. # # Děláme či neděláme, # # velké hovno všichni máme. # # Franckovi se nelíbilo # # co to hovno způsobilo. # # Nezajímá ho už kráva, # # vystudoval v Plzni práva. # # Nestará se o trus kravský # # je advokát, slavný pražský. # # Pyšní se svým dobrým nosem, # # pracuje se Standou Grosem. #

@trnk Panebože! Nic trapnějšího tu snad ještě nebylo.

@trnk
Kdyby to aspoň bylo aktuální.

Pozitivní báseň od žáka čtvrté třídy

"Byla modrá obloha ani 1 mrak

sluníčko nám svítilo těšil

jsem se jak budem dneska na

zahradě pěkně pracovat

práce šlechtí dává smisl s

úsměvem jde všechno líp, tak

hlavu vzhůru a nemusíme

řešit nic."

Jan Skácel - Naděje s bukovými křídly

Novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

Někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

ROOT Hřbitov

Každou noc ve dvanáct
hroby se otvírají
mrtvoly vylezou
klouby si narovnají

Jen já tam s nimi býval
u hrobky jsem stál
a poslouchal jak hrají
ten náš BLACK METAL
ten náš BLACK METAL

Hrají ho kostlivci
jen bílý zuby svítí
a mrtvoly tancují
hroby se propadají!
https://www.youtube.com/watch?…

Baže, onanisté,
ti mají své jisté.
Nehoní se kdovíkudy
za chimérou, za přeludy.

(Ivan Wernisch)

Tázala se hyena vegetariána
proč je opomíjena, opovrhována?
„Neb se živíš mršinou,“ pravil ten muž skvělý.
Nesl přitom pěšinou zardoušené zelí.

(Jiří Dědeček)