Hubnoucí vlákno

Milé dámy, já sice řeším spíše opačný problém, tedy jak pár kilo přibrat, ale pro ty, co nemají čas na fitko, mám malý tip. Znáte www.cviceni-doma.cz ? Jsou tam tipy na hubnutí, jídelníček a hlavně jak cvičit - autor Tomáš Jehlička sestavil podrobné cvičební plány pro absolutně ochablé začátečníky (nedávno i já) i pro pokročilé. Cvičení je jiné pro muže a ženy, cvičit by se mělo 3× týdně a trvá to opravdu chvilku (na začátku okolo 15 min., postupně je cvičení těžší a delší), cviky jsou jednoduché a hlavně opravdu fungují (v sekci reference jsou „motivační“ fotky). Spousta rad a článků, ostatní uživatelé poradí v diskuzi. Opravdu to funguje, člověk po pár týdnech zjistí, že má svaly tam, kdy nikdy žádné nebyly. Stránky jsou zdarma, jen si musíte založit vlastní profil. A ano, dělám stránkám reklamu (nemám s nimi ani s autorem nic společného, jen jsem vděčná, že někdo investoval tolik energie ve prospěch ostatních, aniž za to cokoliv chce).

Inu, taky bych potřebovala schodit. Něco jsem přibrala přes Vánoce (respektive ve zkouškovém) a k tomu, co jsem vážila předtím se to hejblo hodně přes míru. Na kuličku jsem se začala měnit nástupem na druhý stupeň základky, nástupem hormonů se to zvrhlo do sněhuláčka (dobře, přesýpačky) což je moje jedniný štěstí. Psychicky v pohodně dlouhodobě nejsem, bojuju s celkem hlubokými psychickými problémy. Teprve nedávno jsem si uvědomila, že když jiní hledají oporu v blízkých lidech, já ji hledám v jídle. Pomáhá to, relaxuje to. A žaludek se přestane svírat úzkostí. Hodně často jsem bývala unavená a pohyb mi dělal ještě hůř. Nicméně teď se to začalo hejbat, našla jsem někoho, kdo mi velice pomáhá, psychicky je mi už mnohem líp a mám menší tendence to řešit jídlem (horká vana potmě uvolní víc než čokoláda!). Dokonce mám i chuť k nějákému pohybu, vracím se k břišnímu tanci, který mě vždycky bavil, jen jsem se nemohla pořádně dokopat. Tak uvidíme, kam pospěju, jsem optimistická i když se trošku bojím, abych nezklouzla zpět. Ono to ne vždy bude jen o jídle a pohybu.

Katio tak to je super, díky. Až přijedu večer mrknu se.

Ja jsem trpela v dospivani, protoze spodek mi „dospel“ o deset let driv nez vrsek a byla jsem hodne disproporcni. Po dvacitce se to srovnalo, nejspis jsem „plnostihla“, velikost 42, pres stehna vic. Co si na sebe siju sama, nevzrusuji me tolik celkove centimetry jako jejich kolisani. Uz vim, ze v lete mam v pase o 5 cm min a mam holt dvoji garderobu. Zhubla jsem jednou nechte deset kilo za dva mesice a bylo mi tak priserne, ze se strehnu neco podobneho znova zazit.
Cilene jsem hubla pred rokem, s kamaradkou jsme zkousely naprosto zarucenou (od dietologa) cistici a odtucnovaci kuru zarucujici -1 kg za mesic, no, za tri mesice jsem byla tezsi o pul kila, to bylo vsechno.
Mam nadejne vyhlidky, protoze s moji matkou si muzeme vymenovat obleceni, coz naznacuje, ze bych i za tricet let mohla vypadat podobne, a to je vyhra.

Ted jsem si to spojila, ze Barbucha koji. To se pak hubne o to hur, jsme tak nastaveni, ze po dobu kojeni hromadime zasobni tuk, to se s tim tezko bojuje. Co tak vidim kolem sebe, asi do roka po skonceni kojeni maji zenske vicemene predtehotenske postavy. Oblecene.

No v tomhle zavidim sve švagrové. Ta po porodu byla snad štíhlejší, než kdy před tím, při kojení měla velkou chuť k jídlu a při tom byla jako proutek. Po ukončení kojení ji přesla chut na jidlo a ji normalne jako driv a stihla je stale… snad budu mit stesti jako ona, ale moc na to nesázim :/

Ja by som mala tip pre tých, čo nemajú čas na cvičenie: zabudnite na výťah a začnite chodiť po schodoch. Keď už nie všetky poschodia, tak aspoň časť z nich. V puberte som nebola nejak štíhla a chôdza po schodoch fakt pomáhala (6 poschodí, priemerne 2×denne hore aj dole). Bol to síce beh na dlhú trať, ale asi po pol roku mi niektorí susedia začali hovoriť, že vyzerám lepšie. V tom období som mala krehkú teenagerskú dušičku, takže mi bolo trápne ísť niekam samej behať ale tie schody napomohli aspoň tomu, že som sa nakoniec odvážila a centimetre šli nakoniec dole výraznejšie (zámerne hovorím centimetre, pretože som naopak postupne pribrala 2-4kg).

Ano, když jsem bydlela ve čtvrtém patře ve výtahu a šla s dětmi párkrát za den ven… nebo něco zapomněla , tak jsem měla figuru jedna báseň.
Zrovna jsem se k těm schodům nedávno vrátila - jsou všude, vždy po ruce, nemusím se nikam extra chystat ani oblíkat, a jsou zadarmo! A navíc je to i zdravé…
(jedině mě mrzí, že teď mám doma patra jen dvě - ale dohoním to v práci, případně budu častěji venčit psa  )

Katio ono to cvičenie doma má úskalia ak máte dieťa. Ja ak začnem cvičiť moj syn má z toho takú preukrutnú radosť že ho mám hneď ako závažie na časti tela ktorú posilujem. A cvičiť keď je doma manžel a venuje sa mu nechcem. Zatiaľ nenaznačuje že som tučná a ja sa tvárim že mám rovnakú váhu ako za čias keď sme sa spoznali a od mamy viem,že muži si chyby na ženách neuvedomujú kým ich na to sami neupozornia. Takže jazdím na rotopede „pretože potrebujem spevniť svaly po cisárskom reze na bruchu“ a nie koli tomu že som pribrala,aj to nikdy nie v jeho prítomnosti 

A neuměl byste někdo poradit mně?
Ráda bych trochu přibrala na horní polovině těla a udržela/optimálně shodila na spodku…
S tím, že mám trošku (ne moc) bříško a poněkud (spíš víc) větší pozadí jsem smířená, ale v poslední době se mi k tomu udělal vychrtlý hrudník - jsou mi vidět žebra i mezi prsama (no dobře, mám prsa nula-nic, ale stejně) a co hůř, tlačí mě kosti, když připažím. Ne že bych byla štíhlá (kolem žeber 80) ale raději bych i za cenu centimetrů navíc neměla ten xylofon. Jenže když přiberu (a to v rámci svých chabých možností aj i cvičím), žebra koukají pořád, zato naroste zadek, a tam už jsem takhle na obvodu přes metr.

Tak dlouho jsem odolávala, ale nakonec se do diskuze vložím. Já tedy měla to štěstí, že po prvním porodu jsem šla z porodnice s nižší váhou, než jakou jsem měla před otěhotněním. V těhotenství jsem přibrala 6 kg, dcera vážila 3,55kg, takže žádný trpaslík. Během kojení jsem se cpala jak divá, přesto jsem ještě něco zhubla. Brzy nato jsem čekala další dceru, to už jsem přibrala 17 kg. Cvičila jsem během obou těhotenství, cvičila jsem i po porodu a cvičím dodnes Holky jsem měla po roce a půl, bylo to fajn, měla jsem je naučené ráno dlouho spát, spaly i po obědě, takže jsem je uložila, uklidila byt a každý den hodinu cvičila (tenkrát s kazetou Cindy Grafford - nevím, jestli se takhle píše). Byla jsem jak proutek, při výšce 176 cm max. 63 kg (po prvním porodu už v porodnici 59kg). Ovšem „byla“. Jednoho dne jsem oslavila 40. narozeniny a pak už jsem jen sledovala jak tloustnu a tloustnu, už nestačilo denně cvičit doma, ve fitku, jezdit na kole, běhat na páse, omezit jídlo..... a tento stav trvá dodnes. 17 kilčo nahoře, za téměř 4 roky jsem nedala dolů ani deko. Někdy už se cítím úplně vysílená, chybí mi energie, mám hlad, jsem přecvičená a k ničemu. Nad radou „chodit do schodů“ se musím jen pousmát, protože mně by nepomohlo, ani kdybych 5× denně vyšla ty schody k nějakému čínskému chrámu, co jich je asi tisíc. Zkrátka: na každého zabírá něco jiného, každý to máme v těle jinak a podle toho se musíme zařídit. Ze zoufalství jsem teď k cvičení přidala 3× týdne vacu shape, ale protože jsem zatím byla jen 3×, nemůžu říct, jestli to k něčemu je. Myslím si, že hodně problému s nehubnutím je v hlavě, ale jak si poradit s tím, to nevím.

Mori - doporučuji nová prsa. A to myslím zcela vážně, protože nabrat v prsou, podle toho co píšete, se Vám nepodaří nikdy.

saryvary: držím palce, ačkoli mě se zatím hubnutí moc netýká, vím z pozorování, jak je to otravné, zvlášť když to moc nejde.
Jinak děkuju za radu, ale mně ani tak nejde o ty prsa (i když přítele bych nesporně potěšila, ale tak jako tak to nebudu řešit před dítětem) ale o celý hrudník, hlavně po stranách, kam prsa beztak nezasahují, ani když je někdo má 

saryvary ha detto : Tak dlouho jsem odolávala, ale nakonec se do diskuze vložím. Já tedy měla to štěstí, že po prvním porodu jsem šla z porodnice s nižší váhou, než jakou jsem měla před otěhotněním. V těhotenství jsem přibrala 6 kg, dcera vážila 3,55kg, takže žádný trpaslík. Během kojení jsem se cpala jak divá, přesto jsem ještě něco zhubla. Brzy nato jsem čekala další dceru, to už jsem přibrala 17 kg. Cvičila jsem během obou těhotenství, cvičila jsem i po porodu a cvičím dodnes Holky jsem měla po roce a půl, bylo to fajn, měla jsem je naučené ráno dlouho spát, spaly i po obědě, takže jsem je uložila, uklidila byt a každý den hodinu cvičila (tenkrát s kazetou Cindy Grafford - nevím, jestli se takhle píše). Byla jsem jak proutek, při výšce 176 cm max. 63 kg (po prvním porodu už v porodnici 59kg). Ovšem „byla“. Jednoho dne jsem oslavila 40. narozeniny a pak už jsem jen sledovala jak tloustnu a tloustnu, už nestačilo denně cvičit doma, ve fitku, jezdit na kole, běhat na páse, omezit jídlo..... a tento stav trvá dodnes. 17 kilčo nahoře, za téměř 4 roky jsem nedala dolů ani deko. Někdy už se cítím úplně vysílená, chybí mi energie, mám hlad, jsem přecvičená a k ničemu. Nad radou „chodit do schodů“ se musím jen pousmát, protože mně by nepomohlo, ani kdybych 5× denně vyšla ty schody k nějakému čínskému chrámu, co jich je asi tisíc. Zkrátka: na každého zabírá něco jiného, každý to máme v těle jinak a podle toho se musíme zařídit. Ze zoufalství jsem teď k cvičení přidala 3× týdne vacu shape, ale protože jsem zatím byla jen 3×, nemůžu říct, jestli to k něčemu je. Myslím si, že hodně problému s nehubnutím je v hlavě, ale jak si poradit s tím, to nevím.
Co vaše štítná žláza? Nechala jste si ji vyšetřit? Příčina může být banálně jednoduchá, třeba potřebujete jen substituci, tohle je častá příčina a symptomy jsou různé.

Nechci dělat reklamu, ale vyzkoušejte program sebekoucink ( http://www.stobklub.cz/sebekoucink/ ). Nezvládla jsem to teda dodržovat úplně, protože bych se utrápila hlady, ale určitě je zajímavé se poučit, co nejíst a naopak jíst. Hlavně mi to pomohlo si uvědomit, že jím přemíru sacharidů a naopak vynechávám bílkoviny apod.

Mori, tak to jsem špatně pochopila. Nevím, jestli se dá nějakým posilováním nabrat na objemu. Asi ano, ale to už zas není moc ženské. Já se s tímto typem postavy potýkala taky: boky široké, vršek útlý a musím s Vámi souhlasit, že to není zrovna ideální. Ale my, postižené, to mnohdy vidíme horší, než to je. Teď mám takový tvar válce, rozdíl mezi spodkem a vrškem zmizel, nejsem si však jistá, jestli je to to, po čem jsem toužila Počkejte, po porodu dozrajete, postava se trochu změní, možná se nahoře malinko obalíte a bude to v pořádku.
Aleno, to jsem zapomněla napsat (vlastně tu nejdůležitější věc), že mé nabírání bylo vlivem snížené činnosti štítné žlázy. Léčím se tedy už čtvrtým rokem, ovšem lékařka mi tvrdí, že je něco v nepořádku, protože slibovala, že první rok léčby váha neklesá, ale potom (a na to jsem se rok těšila!!!!) má váha půjde rychle dolů a ono nic.

Taky se pokouším zhubnout, po 2. dítěti to jde opravdu hůř. I když můj BMI j v pořádku, po přeměření na přístroji In body se mi potvrdilo, co můžu i sama vidět - ukládání tuku v oblasti břicha a pasu, zatímco nohy a ruce mám krásně štíhlé…Naštěstí jsem docela vysoká, takže oblečená vypadám docela O.K., ovšem bez oblečení…To je jiná. Zkusila jsem kavitaci kombinovanou s vacushapem, to mi dost pomohlo, no a teď se nutím do cvičení, které bytostně nesnáším. Jídlo u mě až takový problém není, nikdy jsem se nepřecpávala, spíš jsem se zaměřila na ubrání pečiva a přidání zeleniny.

Co se domácího cvičení týče - já za sebe doporučuji http://www.fithall.cz/ Nutností je registrace, ale je taky zdarma. A pak už se dá vybírat z různých druhů cvičení, od jógy a poporodních cviků až po kick-box:-)

Mori, a co plavání? Nevím, jestli z toho bude ženský výsledek, ale aspoň by to mohlo trochu kompenzovat ten nepoměr.
Já se naopak snažím přibrat, tak nějak plošně. Vždycky jsem bývala hubená, ale až posledních pár let je to pod hranicí podvýživy. A naopak u sebe vidím problém, že většina mého jídelníčku je syrová (miluju ovoce, zeleninu, sladké, obecně lehká jídla, čerstvé pečivo… takže v podstatě jen sacharidy) a chybí mi pořádné, teplé, tučné, masité jídlo (tuky a bílkoviny). Nerada ale trávím čas v kuchyni a vůbec neumím plánovat (je to o to těžší, že vařím jen z čerstvého). Snažím se změnit stravovací návyky (např. když si dávám rohlík se sýrem, tak si tam namazat i máslo), ale moc mi to nejde, taky mi chybí vůle (vzpomenout si a včas dát máslo ven nebo počkat až se ohřeje). Nakonec je to přibrání pro někoho s mými stravovacími návyky podobně těžké, jako pro jiné hubnutí.

Já sice ještě nemám děti, ale měla jsem na 157cm postavu 85 kilo - jednoduše jsem na všechno pekla, jedla jsem, co se mi líbilo a jen se válela …moje postava je taková, že nikdy nebudu mít 50 kilo, i kdybych se já nevím co. Dycky jsem měla tak o 15 kilo víc, než moje vrstevnice a to jsem dělala podobné věci. Každoipádně těch 85 kilo bylo už moc.
V rodině ještě k tomu opravdu milujeme jídlo. Když jsme na dovolené, tak naše společné večery trávíme grilování jídla, nebo chodíme na obědy do restaurace. A doma se jídla nešidíme, ale zase se nepřecpáváme. Takže pro mě přesedlat na zdravou stravu bylo těžké, hlavně zelenina u mě nikdy nebyla top v jídelníčku.
Takže během léta jsem udělala nejvíce parády ze sebou. Brala jsem rady od mamky, která má nějaké ty znalosti v oblasti výživy (je dialyzační zdravotní sestra. Nj kovářova kobyla chodí bosa) a zároveň z různých fór, webů a tak. Takže jsem začala jíst PRAVIDELNĚ MENŠÍ PORCE ráno spíš sacharidy pro energii a k večeru přidat na bílkovinách. Víc jsem to moc nehrotila. Jako sport jsem si oblíbila Fitbox - takový aerobní cvičení na boxovacích totemech. Vybiju si zlost, je tam rytmus (miluju rytmus!!) a motivace! k tomu práce, cesta domů, práce doma udělá taky svoje.
Přes léto to šlo pěkně, ale potom od září přišel stres, přestěhovala jsem se a než jsem si zvykla na delší vzdálenosti a tak, tak jsem chvíli přestala, ale nepřibrala naštěstí zpátky a začínám najíždět zpět.
Takže mám nyní 77Kg a chci se dostat na 70 aspoň.

Saryvary: To s tím hubnutím při léčbě hypofunkce štítné žlázy není jen tak. Mně ji zjistili teď, čeká se na potvrzení na sono, ale mám to tak na 95%, protože příznaky mám přímo učebnicové. A moje endokrinoložka mi řekla, že to co už mám nahoře, samo dolů nepůjde, leda by těmi hormony uměle navodili druhý chorobný stav (tedy nadměrnou funkci štítné žlázy), což ale má své vedlejší účinky (průjmy, nespavost, hyperaktivita, zvýšená potivost, nervozita). Řekla jsem si, že s mým tělem se žádné experimenty dělat nebudou a co jsem díky hypofunkci štítné žlázy nabrala (a že je to hezkých patnáct až dvacet kilo), budu hubnout postupně dietou a sportem. Endokrinoložka mi ale slíbila, že v léčbě budu hubnout tak, jak by hubnul zdravý člověk, takže se taky těším, protože držet dietu (mám ji předepsanou od Ing. Havlíčka a opravdu přesne dodržuju) a hubnout max. 100g měsíčně je strašlivý opruz.