Jak působit sympaticky

No já myslím, že když si vemete červený svetřík, růžovnou halenku a modré kalhoty bude se s váma chtít každý hned bavit.
No to je dotaz…

Bohužiaľ to čo potrebujete v obchode nekúpite:) To ako posobíte na ostatných záleží na Vašom fluide, vyžarovaní, energii, vibráciách, sálaní-nazvime to akokoľvek..Možno ste už všetko skúsila, ale čo chodiť niekam kde sa vyskytuje skupina s ktorou máte zájem naviazať kontakty? Na fekventované ihriská, „detské“ kaviarne, centrá, do jazykovej školy, športovať /ja som si najviac známych v novom meste našla na začiatočnckych tréningoch bojového umenia kde nikto poriadne nevie čo má robiť a hľadá podvedome podporu u ostatných/..Na internete vídam inzeráty typu „hľadám parťáka na to a na to“. Často pomože nájsť jedinú známu/známeho ktorý zafunguje ako tzv. struna a sprostredkuje Vám ďalšie socilne kontakty…

Příspěvek upraven 06.02.13 v 12:01

Já nevím… nijak bych to nevynucovala, čekala bych, co vyplyne samo. S matkama ve školce si můžete vyměnit pár frází, usmívat se, zeptat se, zda nemohou doporučit dobrého pediatra třeba, pak už se nějak příště naváže atd.
Pomaloučku polehoučku a v klidu stejně jako tady v Čechách…

Co se týče oblečení, nevím, já se podle toho s lidmi nebavím, spíš dám na letmý úsměv, vtipnou poznámku, podržení dveří, nabídnutí něčeho, prostě cokoliv „social“ spíš než vizuálního.

Zrovna oblečení bych neřešila (snad s výjimkou punk, gothic a podobně). Tam to prostě obecně dýl trvá, než se lidi začnou bavit. Možná to zkusit přes děti, s kým se baví.

Kupte si v HáeMku úsměv (najdete ho v oddělení doplňků, při troše štěstí bude nějaký i ve slevě).

Oblečení o vás taky vysílá zprávu. Vyhla bych se přílišné extravaganci, ostrým hranám ( u sak, doplňků, na vzorech), a přemíře černé.
naopak vsaďte na tlumené tóny, jednoduché ale „lidské“ linie…

a možná, když vám na tom vážně záleží… podívejte se v čem chodí ty maminky a oblečte se jako ony. Lidé když vidí, že někdo vypadá jako oni, předpokládají, že takový i je (ale nežente to do extrémů, ať jin nenaženete strach.

A hlavně: ÚSMĚV, ÚSMĚV A ÚSMĚV (A příjemný hlas):)))

Nemyslím si, že jsem se kdy začala s někým bavit v závislosti na tom, jak byl oblečený (ale vlastně jo, nedávno jsem jedné holce pochválila tričko s Davidem Bowiem… akorát, že ona ani nevěděla, koho na tom tričku má - přátelství se z toho tedy nerozvinulo ).
Podle mých zkušeností z Anglie není vaším problémem oblečení, ale příslušnost k národu z „východní Evropy“. Nějakou dobu jsem tam žila a bavila jsem se hlavně s Francouzi, Poláky, Němci… Angličani, se kterými jsem bydlela v jednom domě se většinou ani nenamáhali mě pozdravit a nejspíš mě považovali mě za služku, kter do jejich země přijela speciálně proto, aby po nich mohla mýt nádobí a uklízet bordel v kuchyni… .

@LaalaB Chápu, jak se cítíte, ale asi na to není jednoduchá odpověď. Co kdybychom se přesunuly na emimino.cz a probraly to tam? Podle odpovědí, které jsem četla výš, to bude lepší, nejspíš tam najdete maminky se zkušenostmi ze zahraničí (ale podobné pocity má i spousta žen v ČR). Na emiminu máme stejný nick a heslo jako na Módním pekle. Kdyby něco, pošlete mi SZ.

@MP_Emi vy nás tu nějak podceňujete… myslíte si, že tu nikdo nemá děti a nikdy nežil v zahraničí? 

@LaalaB TADY máte něco, ale je toho na internetu mnohem víc. Rozhodně bych netvrdila, že na oblečení nezáleží:)

Hodně štěstí!

@LaalaB
Oblékejte se podle svého nejlepšího vědomí, hlavní je, abyste se cítila v jednání s lidmi dobře. A hlavně si občas zopakujte: Není na světě člověk ten, který by se zalíbil všem.

Co se týče oblečení, tak bych se moc nestylizovala do něčeho, co mi nesedí… Být přirozená, milá, usměvavá, ale ne vlezlá.

Být Vámi, tak na to asi jdu buď přes koníčky, to už tady bylo zmíněno, nebo přes děti. Využít jejich narozeniny a zorganizovat jim oslavu, kam pozvete jejich kamarády ze školky i s maminkami. Nebo jen tak pozvat rodinu nejlepšího kamaráda na návštěvu, na čaj… Myslím, že většina lidí by to vzala v pohodě, ne jako vlezlost. Třeba by šli i jen ze zvědavosti na „jinou kulturu“ a pak by zjistili, že se od nich nijak nelišíte.

@Curlygirl Ne, nepodceňuji. Ale znám i emimino, na kterém je maminek jistě více, řada z nich byla nebo je s dětmi v zahraničí a navíc je tam prostředí obecně velmi přátelské a příjemné.

Děkuji všem za příspěvky a názory. Bohužel většina nepochopila můj záměr. Úsměv a spol. je samozřejmostí. Jsme na modním blogu, tak jsem chtěla vědět, jaký styl na Vás působí sympaticky a jestli Vás zajímá, co má člověk na sobě a podle toho ho soudíte.
Mě to teda zajímá a taky se přiznám, že to na mě zanechává důležitý první dojem. Maminky „socky“ nejsou moje „cílová skupina“. I když jsou na mě většinou milé, brzy zjistím, že se prostě nemáme o čem příliš bavit, pokud nechci pořád dokola mluvit o dětech. Omlouvám se, že to píšu takhle hrubě, ale nic lepšího mě nenapadlo. Maminkám nesockám zase nějak ani nestojím za pohled nebo kývnutí hlavou.

@MP_Emi Ozvu se, ted běžím do té školky

@LaalaB
Možná proto, že vaše rozdělení na „socky“ a „nesocky“ je čistě subjektivní.
Ale upřímně - dejte si pozor, abyste s jakýmikoli maminkami nemluvila v tomto duchu. Pak už totiž nezískáte žádnou sympatii…

@LaalaB aha… tak to jsem nepochopila správně hned ze začátku…

Jestli „maminkám nesockám“ nestojíte ani za pohled, jak píšete, jste si jistá, že s nimi chcete mít něco společného?? Třeba taková obyč „socka“ mamina by mohla být dobrou kamarádkou, která pohlídá i vaše dítko a je na ní spoleh…
Na intelektuální hovory bych hledala lidi jinde - třeba tematickém kroužku přátel té a té literatury, na přednáškách, výstavách, u partnerových kolegů atd…

@Matmys Samozřejmě, že to je subjektivní rozdělení. Prostě někdo člověku je sympatický a odráží se v tom i to, jak se obléká, a někdo není.

Tak ono v Británii jsou asi celkově lidi trošku studené čumáky, ne? Jinak myslím, že to oblečení v tom asi zase takovou roli nehraje, pokud se neoblékáte nějak extrémně. Třeba s maminkou v minisukni a s 15cm jehlama na pískovišti bych se asi taky do řeči nedala . I když kdyby se ona dala do řeči se mnou a byla v pohodě, tak bych neměla problém . No, asi moc neporadím, já jsem docela asociál, ale musím říct, že obecně se cítím ve své kůži lépe, když se opravdu obléknu podle sebe. Ne tak, jak se mi to líbí v katalogu a je to objektivně hezké - to se pak sice cítím vypadat dobře, ale tak nějak neosobně a chladně. Ale když si třeba vezmu ke kabátu svoji obrovskou čepici huňatou (prostě potřebuju teplo:D) a pletené návleky na ruce (jakoby rukavice s ustřiženými prsty, které mám hrozně ráda, ale je fakt, že už trochu žmolkují a přítel říkal, že už mi k nim chybí jen bejvák pod mostem a ohýnek v popelnici ), tak si připadám taková uvolněnější a řekla bych, že se se mnou lidé baví víc přátelsky .

@LaalaB
Me teda naprosto povrchne zajima, co kdo nosi a obcas podle toho lidi i soudim (pysna na to nejsem, neumim si pomoct). Ale je to dano zkusenostmi- kdyz vidim holku, co ji (s prominutim) leze zadek z legin a prsa z tricka, tak vam muzu na 98% s jistotou rict, ze si s ni nebudu mit o cem povidat. Existuji i vyjimky, ale vetsinou se mi potvrdi, ze kdo je nesympaticky obleceny, s tim si nebudu rozumet.
Taky bych pouvazovala nad tim, jestli se skutecne s temi nesockoidnimi matkami chcete bavit, kdyz jim nestojite ani za pozdrav- uz to tu nekdo psal, vzala bych na milost i ty „socky“ a kulturni a intelektualni vyziti hledala jinde.

Ani já bych na to přes oblečení asi nešla. Toto funguje celkem dobře jen v rámci subkultur (nebo možná už taky ne?); před dvaceti lety, když pankáč potkal v Praze pankáče nebo androš androše mezi „normálními lidmi“, byl to mnohdy důvod ke kontaktu.
Souhlasím s doporučeními ve směru koníčků. Nejlepší by bylo dát se na něco, co vás skutečně zajímá a/nebo máte k tomu co říct. Aspoň tedy z mé zkušenosti jsou přátelství spojená společnými zájmy z těch trvanlivějších (když odmyslíme kamarádství založená třeba na společných dětských vzpomínkách apod.), protože je menší riziko, že si najednou nemáte spolu co říct.

Myslím, že i v Británii to bude stejné jako tady: úsměv a pochválit dítka ostatních maminek.

@LaalaB Tak nevím, ale nikto Vám predsa nemože na polyvore zostaviť model čo z Vás urobí univerzálne obľúbenú a v správnych kruhoch vyhľadávanú spoločníčku. Už len pre to, že každému je sympatické niečo iné a u každého može vyvolať jedno a to isté oblečenie inú reakciu i dojem, pretože každý má jednoducho iný vkus, povahu atd atd..Keď sa chcete baviť výhradne o oblečení tak sa držte svojeho farebného typu nech vypadáte svieže a prisposobte štýl tým „nesockám“ o ktoré máte záujem. Na tom, že kamarádku s ktorou si určite budete mať čo povedať by som si určite hľadala pri nejakej vlastnej záujmovej aktivite než čakala než si ma všimne nejaká netečná cizí ženská v školke o ktorej viete hádam iba to, že je tiež matkou a nieje podľa Vašeho názoru „socka“ trvám..

@LaalaB myslím, že tvůj dotaz nebyl dobře pochopen. Možná je to trochu tím, žes předjímala řešení (změna oblečení), které možná není to pravé.
Napadá mě, že problém může být v tom, jak je vnímáno přítelství v Británii a u nás, nebo obecněji v různých zemích a kulturách. Někde jsou lidi odtažitější, a ti, které nazývají příteli, by jinde byli nazývání pouze známými.
Našla bych nějaký zájmový kroužek nebo klub, tam se dá dobře začít. Případně zvednout kontakty (i staré) odsud. Zrovna v Británii je hodně Čechů, pokud neznáš nikoho z Čech, kdo tam je (nebo dlouho byl), tak někdo z přátel někoho znát bude.
Nevím, na čem ztroskotali pokusy o spřátelení se, ale nezmiňuješ se o tom, jak se s lidmi začít bavit, ale jak je přimět k tomu, aby se oni chtěli bavit s tebou. Zní mi to trochu smutně, představuji si, jak přijdeš do školy, začneš se s nějakou maminouj bavit, a ona se znechuceně otočí na druhou stranu. Já vím, takhle to asi není, ale prostě mi to zní strašně smutně. Jak se vlastně projevuje to, že se s tebou nikdo nechce kamarádit?