Chtěla bych tady rozpoutat diskuzi o tom, jak naše oblečení působí na ostatní lidi. A možná mi i poradíte. Přestěhovali jsme se do Anglie a mě tady hodně chybí kamarádky a rodina. Za ten rok, co jsme tady, jsem si žádnou nedokázala najít a opravdu nejsem nijak zakřiknutá. Zatím nepradcuju, jsem doma s dětma, takže se potkávám většinou jenom s matkama ve školce. Zajímalo by mě, jak oblečením podpořit to, aby se ostatní se mnou chtěli začít bavit. Chtěla bych se oblékat hezky, abych nepůsobila jako „cizinka z východů“, ale zase nechci vzbuzovat v místních nesympatie, že vypadám líp než většina z nich.
Jak působit sympaticky
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
No já myslím, že když si vemete červený svetřík, růžovnou halenku a
modré kalhoty bude se s váma chtít každý hned bavit.
No to je dotaz…
Bohužiaľ to čo potrebujete v obchode nekúpite:) To ako posobíte na ostatných záleží na Vašom fluide, vyžarovaní, energii, vibráciách, sálaní-nazvime to akokoľvek..Možno ste už všetko skúsila, ale čo chodiť niekam kde sa vyskytuje skupina s ktorou máte zájem naviazať kontakty? Na fekventované ihriská, „detské“ kaviarne, centrá, do jazykovej školy, športovať /ja som si najviac známych v novom meste našla na začiatočnckych tréningoch bojového umenia kde nikto poriadne nevie čo má robiť a hľadá podvedome podporu u ostatných/..Na internete vídam inzeráty typu „hľadám parťáka na to a na to“. Často pomože nájsť jedinú známu/známeho ktorý zafunguje ako tzv. struna a sprostredkuje Vám ďalšie socilne kontakty…
Příspěvek upraven 06.02.13 v 12:01
Já nevím… nijak bych to nevynucovala, čekala bych, co vyplyne samo.
S matkama ve školce si můžete vyměnit pár frází, usmívat se, zeptat se,
zda nemohou doporučit dobrého pediatra třeba, pak už se nějak příště
naváže atd.
Pomaloučku polehoučku a v klidu stejně jako tady v Čechách…
Co se týče oblečení, nevím, já se podle toho s lidmi nebavím, spíš dám na letmý úsměv, vtipnou poznámku, podržení dveří, nabídnutí něčeho, prostě cokoliv „social“ spíš než vizuálního.
Oblečení o vás taky vysílá zprávu. Vyhla bych se přílišné
extravaganci, ostrým hranám ( u sak, doplňků, na vzorech), a přemíře
černé.
naopak vsaďte na tlumené tóny, jednoduché ale „lidské“ linie…
a možná, když vám na tom vážně záleží… podívejte se v čem chodí ty maminky a oblečte se jako ony. Lidé když vidí, že někdo vypadá jako oni, předpokládají, že takový i je (ale nežente to do extrémů, ať jin nenaženete strach.
A hlavně: ÚSMĚV, ÚSMĚV A ÚSMĚV (A příjemný hlas):)))
Nemyslím si, že jsem se kdy začala s někým bavit v závislosti na tom,
jak byl oblečený (ale vlastně jo, nedávno jsem jedné holce pochválila
tričko s Davidem Bowiem… akorát, že ona ani nevěděla, koho na tom
tričku má - přátelství se z toho tedy nerozvinulo ).
Podle mých zkušeností z Anglie není vaším problémem oblečení, ale
příslušnost k národu z „východní Evropy“. Nějakou dobu jsem tam
žila a bavila jsem se hlavně s Francouzi, Poláky, Němci… Angličani, se
kterými jsem bydlela v jednom domě se většinou ani nenamáhali mě
pozdravit a nejspíš mě považovali mě za služku, kter do jejich země
přijela speciálně proto, aby po nich mohla mýt nádobí a uklízet bordel
v kuchyni… .
@LaalaB Chápu, jak se cítíte, ale asi na to není jednoduchá odpověď. Co kdybychom se přesunuly na emimino.cz a probraly to tam? Podle odpovědí, které jsem četla výš, to bude lepší, nejspíš tam najdete maminky se zkušenostmi ze zahraničí (ale podobné pocity má i spousta žen v ČR). Na emiminu máme stejný nick a heslo jako na Módním pekle. Kdyby něco, pošlete mi SZ.
Co se týče oblečení, tak bych se moc nestylizovala do něčeho, co mi nesedí… Být přirozená, milá, usměvavá, ale ne vlezlá.
Být Vámi, tak na to asi jdu buď přes koníčky, to už tady bylo
zmíněno, nebo přes děti. Využít jejich narozeniny a zorganizovat jim
oslavu, kam pozvete jejich kamarády ze školky i s maminkami. Nebo jen tak
pozvat rodinu nejlepšího kamaráda na návštěvu, na čaj… Myslím, že
většina lidí by to vzala v pohodě, ne jako vlezlost. Třeba by šli i jen
ze zvědavosti na „jinou kulturu“ a pak by zjistili, že se od nich nijak
nelišíte.
@Curlygirl Ne, nepodceňuji. Ale znám i emimino, na kterém je maminek jistě více, řada z nich byla nebo je s dětmi v zahraničí a navíc je tam prostředí obecně velmi přátelské a příjemné.
Děkuji všem za příspěvky a názory. Bohužel většina nepochopila můj
záměr. Úsměv a spol. je samozřejmostí. Jsme na modním blogu, tak jsem
chtěla vědět, jaký styl na Vás působí sympaticky a jestli Vás zajímá,
co má člověk na sobě a podle toho ho soudíte.
Mě to teda zajímá a taky se přiznám, že to na mě zanechává důležitý
první dojem. Maminky „socky“ nejsou moje „cílová skupina“. I když
jsou na mě většinou milé, brzy zjistím, že se prostě nemáme o čem
příliš bavit, pokud nechci pořád dokola mluvit o dětech. Omlouvám se,
že to píšu takhle hrubě, ale nic lepšího mě nenapadlo. Maminkám
nesockám zase nějak ani nestojím za pohled nebo kývnutí hlavou.
@LaalaB aha… tak to jsem nepochopila správně hned ze začátku…
Jestli „maminkám nesockám“ nestojíte ani za pohled, jak píšete, jste
si jistá, že s nimi chcete mít něco společného?? Třeba taková obyč
„socka“ mamina by mohla být dobrou kamarádkou, která pohlídá i vaše
dítko a je na ní spoleh…
Na intelektuální hovory bych hledala lidi jinde - třeba tematickém kroužku
přátel té a té literatury, na přednáškách, výstavách, u partnerových
kolegů atd…
Tak ono v Británii jsou asi celkově lidi trošku studené čumáky, ne?
Jinak myslím, že to oblečení v tom asi zase
takovou roli nehraje, pokud se neoblékáte nějak extrémně. Třeba
s maminkou v minisukni a s 15cm jehlama na pískovišti bych se asi taky do
řeči nedala
. I když kdyby se ona dala do řeči se mnou a
byla v pohodě, tak bych neměla problém
. No, asi moc neporadím, já jsem docela
asociál, ale musím říct, že obecně se cítím ve své kůži lépe, když
se opravdu obléknu podle sebe. Ne tak, jak se mi to líbí v katalogu a je to
objektivně hezké - to se pak sice cítím vypadat dobře, ale tak nějak
neosobně a chladně. Ale když si třeba vezmu ke kabátu svoji obrovskou
čepici huňatou (prostě potřebuju teplo:D) a pletené návleky na ruce
(jakoby rukavice s ustřiženými prsty, které mám hrozně ráda, ale je
fakt, že už trochu žmolkují a přítel říkal, že už mi k nim chybí jen
bejvák pod mostem a ohýnek v popelnici
), tak si připadám taková uvolněnější a
řekla bych, že se se mnou lidé baví víc přátelsky
.
@LaalaB
Me teda naprosto povrchne zajima, co kdo nosi a obcas podle toho lidi i soudim
(pysna na to nejsem, neumim si pomoct). Ale je to dano zkusenostmi- kdyz vidim
holku, co ji (s prominutim) leze zadek z legin a prsa z tricka, tak vam muzu
na 98% s jistotou rict, ze si s ni nebudu mit o cem povidat. Existuji
i vyjimky, ale vetsinou se mi potvrdi, ze kdo je nesympaticky obleceny, s tim
si nebudu rozumet.
Taky bych pouvazovala nad tim, jestli se skutecne s temi nesockoidnimi matkami
chcete bavit, kdyz jim nestojite ani za pozdrav- uz to tu nekdo psal, vzala bych
na milost i ty „socky“ a kulturni a intelektualni vyziti
hledala jinde.
Ani já bych na to přes oblečení asi nešla. Toto funguje celkem dobře
jen v rámci subkultur (nebo možná už taky ne?); před dvaceti lety, když
pankáč potkal v Praze pankáče nebo androš androše mezi „normálními
lidmi“, byl to mnohdy důvod ke kontaktu.
Souhlasím s doporučeními ve směru koníčků. Nejlepší by bylo dát se na
něco, co vás skutečně zajímá a/nebo máte k tomu co říct. Aspoň tedy
z mé zkušenosti jsou přátelství spojená společnými zájmy z těch
trvanlivějších (když odmyslíme kamarádství založená třeba na
společných dětských vzpomínkách apod.), protože je menší riziko, že si
najednou nemáte spolu co říct.
@LaalaB Tak nevím, ale nikto Vám predsa nemože na polyvore zostaviť model čo z Vás urobí univerzálne obľúbenú a v správnych kruhoch vyhľadávanú spoločníčku. Už len pre to, že každému je sympatické niečo iné a u každého može vyvolať jedno a to isté oblečenie inú reakciu i dojem, pretože každý má jednoducho iný vkus, povahu atd atd..Keď sa chcete baviť výhradne o oblečení tak sa držte svojeho farebného typu nech vypadáte svieže a prisposobte štýl tým „nesockám“ o ktoré máte záujem. Na tom, že kamarádku s ktorou si určite budete mať čo povedať by som si určite hľadala pri nejakej vlastnej záujmovej aktivite než čakala než si ma všimne nejaká netečná cizí ženská v školke o ktorej viete hádam iba to, že je tiež matkou a nieje podľa Vašeho názoru „socka“ trvám..
@LaalaB myslím, že
tvůj dotaz nebyl dobře pochopen. Možná je to trochu tím, žes předjímala
řešení (změna oblečení), které možná není to pravé.
Napadá mě, že problém může být v tom, jak je vnímáno přítelství
v Británii a u nás, nebo obecněji v různých zemích a kulturách. Někde
jsou lidi odtažitější, a ti, které nazývají příteli, by jinde byli
nazývání pouze známými.
Našla bych nějaký zájmový kroužek nebo klub, tam se dá dobře začít.
Případně zvednout kontakty (i staré) odsud. Zrovna v Británii je hodně
Čechů, pokud neznáš nikoho z Čech, kdo tam je (nebo dlouho byl), tak
někdo z přátel někoho znát bude.
Nevím, na čem ztroskotali pokusy o spřátelení se, ale nezmiňuješ se
o tom, jak se s lidmi začít bavit, ale jak je přimět k tomu, aby se oni
chtěli bavit s tebou. Zní mi to trochu smutně, představuji si, jak
přijdeš do školy, začneš se s nějakou maminouj bavit, a ona se
znechuceně otočí na druhou stranu. Já vím, takhle to asi není, ale prostě
mi to zní strašně smutně. Jak se vlastně projevuje to, že se s tebou
nikdo nechce kamarádit?
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
