Jaké dárky nechápete?

@Paris1789 Čo si taká vzťahovačná? Veď ty väčšinou bývaš nad vecou a bavíš sa v rovine obecnej. Ak som ťa naštvala, tak sa ospravedlňujem.

@giuliettka
ne, jsem úplně klidná, poslední dobou mě nerozhazuje vůbec nic.

Jak přecházím mezi různými zařízeními, na nichž si MP zobrazuji, přehodí mě to vždycky doprostřed diskuse, což je pak velmi zajímavé, číst si různé příspěvky z před pár let.

**
@Paris1789 Dary mají smysl jedině jako příspěvek na dobročinnost, u nás se mají skoro všichni dobře a žádné další věci nepotřebují. Mysleme na ty, co se mají špatně a těm posílejme dary

Záleží na tom, co berete slovy „u nás“. U nás se dávají dary praktické nebo ty, které by si dotyčná osoba sama nekoupila (třeba z finančních důvodů). V okolí mám dost seniorů, nejsme žádná vyloučená lokalita. A hodně věcí si nemohou dovolit, takže jsou rádi, když je dostanou darem (lepší kosmetika =Loreal a dražší, domácí elektronika, křeslo na zahradu…), A stejně u dětí - oblečení, sportovní potřeby, příspěvek na lyžařský kurz apod. Ono se jen z průměrného důchodu nebo podprůměrného platu nežije tak snadno. A ty podprůměrné platy (mimo Prahu) má hodně lidí.

Mě vždycky překvapuje, jak mýtus o bohaté Praze zakořenil. Jestli je to tady tak skvělé, proč se sem nepřestěhujete a nepokusíte se tady žít? Nejlepší způsob, jak to poznat. Třeba ty bludy o kdovíjakých platech.
Jen podotýkám, že z těch platů musíte tady platit o dost vyšší náklady a fakt znám hodně lidí, co jen takatak přežívají. Ty nadstandardní platy se navíc týkají pár lidí. Jste-li úřednice, učitelka, knihovnice, důchodkyně, žije se vám z toho platu/důchodu rozhodně hůř, než v okresním městě. A to ani nemluvím o tom, že multikulti je v Praze realita, ne něco, o čem čtete v novinách. V MHD už češtinu pomalu neslyšíte, vlastně ani v obchodech, prodavačky mají tak silný přízvuk, že jim kolikrát není moc rozumět. Servírky dtto.
A jo, lidi, co pracují na lince v montovně, mají víc peněz, než pražská prodavačka.

Mýtus o bohaté Praze není jen mýtus. Moje kolegyně odešla před dvěma lety do Prahy za partnerem, dělá stejnou práci jako dříve /státní zaměstnanec s VŠ, něco jako jste vyjmenovala na 6. řádku/. Platově si polepšila o 10 - 15 000,–, tempo klidné, času na vše dost. Totéž bývalá spolužačka, platy máme tabulkové, ale oni mají odměny, které u nás téměř nejsou nebo jsou jasně vázané na něco navíc, co uděláte s výrazným úspěchem. Platby za bydlení jsou opravdu nehorázné, ale ceny potravin a spotřebního zboží jsou v Horní Dolní vyšší. (Konstatovala loňská návštěva z Prahy.) A nejen proti Praze - i v Brně tentýž jogurt koupím za 8,– v akci ( u nás za 16 v akci).
Montovny - to není jen Škodovka.
A vyšší platy má Praha i kvůli soustředění více ohodnocených pozic (sídla firem, ministerstva apod.)
Jsem mimo téma, ale Vaše konstatování, že se mají všichni dobře, se opravdu netýká všech. Hlady většina netrpí, ale jejich příjmy jim neumožňují zdravý životní styl nebo nějaký nadstandard typu kroužky nebo výlety.

@ertz už jsem se na to ptala, ale zopakuju to: proč si to nevyzkoušíte? Není nad osobní zkušenost, já to znám, celý život se stěhuju a tak můžu srovnávat.
V posledních pěti letech se hodně mých známých odstěhovalo/vrátilo z Prahy tzv. domů, protože na ty náklady už prostě neměli sílu vydělávat. Vysokoškoláci s rodinami většinou.

@Paris1789 1.Bohatou Prahu jste zmínila Vy. „u nás“ ale může být i jiné sídlo, nebo ne?
2.Argument: proč se nepřestěhujete - se dá použít na směr do /i z Prahy, že? A nejsilnější migrační proud v rámci ČR míří do Prahy a jejího okolí. Až tak špatné to tam asi nebude.
3.Možná působím dojmem, že jsem ve velkoměstě nikdy nežila, ale není tomu tak.

Češi dávají. Např. v r. 2019 to bylo přes 8 miliard peněz na charitu. Na děti a handicapované. Na Maxíka, Olivera (SMA), na všechny ty matky samoživitelky, které se starají o postižené děti. Na děti a na psí útulky. Ve skutečnosti to bylo víc než 8 miliard, protože to jsou peníze vedené na daňových formulářích, ale lidi dávají i mimo „systém“.

A nejenom peníze. To bláznovství kolem coronaviru - všechno ti šití roušek zdarma pro pečovateláky a pro doktory, vyvařování obědů pro doktory, výroba masek na ČVUT… to o něčem svědčí.

Nejsme andělé, ale fakt nechápu ten neustálý tlak ve smyslu že se máme konečně vzpamatovat a začít dávat.

Příspěvek upraven 19.04.20 v 23:34

@Paris1789 píše:
Ale abych se vrátila k tématu, poslední dobou, asi tak 2-3 roky, považuju veškeré hmotné dary za zbytečnost a zločin proti ekologii. Dary mají smysl jedině jako příspěvek na dobročinnost, u nás se mají skoro všichni dobře a žádné další věci nepotřebují. Mysleme na ty, co se mají špatně a těm posílejme dary.

@Paris1789 píše:
Mě vždycky překvapuje, jak mýtus o bohaté Praze zakořenil. Jestli je to tady tak skvělé, proč se sem nepřestěhujete a nepokusíte se tady žít? Nejlepší způsob, jak to poznat. Třeba ty bludy o kdovíjakých platech.
Jen podotýkám, že z těch platů musíte tady platit o dost vyšší náklady a fakt znám hodně lidí, co jen takatak přežívají. Ty nadstandardní platy se navíc týkají pár lidí. Jste-li úřednice, učitelka, knihovnice, důchodkyně, žije se vám z toho platu/důchodu rozhodně hůř, než v okresním městě. A to ani nemluvím o tom, že multikulti je v Praze realita, ne něco, o čem čtete v novinách. V MHD už češtinu pomalu neslyšíte, vlastně ani v obchodech, prodavačky mají tak silný přízvuk, že jim kolikrát není moc rozumět. Servírky dtto.
A jo, lidi, co pracují na lince v montovně, mají víc peněz, než pražská prodavačka.

Takže je vlastně v pořádku, že když se má učitelka - úřednice - důchodce špatně, tak jí rodina místo dárkového certifikátu na charitativní dar koupí hmotný dar, např. žehličku, protože se jí ta stará rozbila, nebo plínky, protože miminko, nebo zaplatí dovolenou, aby se trochu zrekreovala?

@isko píše:
Takže je vlastně v pořádku, že když se má učitelka - úřednice - důchodce špatně, tak jí rodina místo dárkového certifikátu na charitativní dar koupí hmotný dar, např. žehličku, protože se jí ta stará rozbila, nebo plínky, protože miminko, nebo zaplatí dovolenou, aby se trochu zrekreovala?

Ale ak sa má dobre, tak dárkový certifikát je výsmech priamo do tváre. Ty sa máš dobre, tak ja som tvojím menom prispela, na tu máš papier o tom aká som JA uvedomelá, a ešte som na neho nechala napísať tvoje meno. Lebo keby som došla s jednou horalkou, a zvyšných 990kč dala na tu charitu tajne, tak by ste nikto nevedel aká som já cnostná a uvedomelá. Bezomňa by Vás ani nenapadlo prispieť. Skúste tomu človeku povedať, že mal prispieť bez cirkusu okolo a uvidíte čo sa bude diať. Ani sa nečudujem, že tie dárkové certifikáty už nie sú takým hitom ako voľakedy. Toto fakt nebol dobrý reklamný ťah. Len ja osobne poznám „naštvaných“ obdarovaných viac. A to nie sú ľudia čo by si na daroch potrpeli, alebo na daroch trvali. Na ten certifikát sa nedá povedať nič iné, ako „strč si ten papier o tvojej dobročinosti do prdele“.
(a nie nemyslím si, že by sa nemalo prispievať, ani že Češi prispievajú málo, len tento sposob považujem za nechutný. Na niečí sviatok, narodeniny, predvádzať seba a svoju ušľachtilosť)

@giuliettka respektuju, že to nechceš, to ale asi o tobě případní dárci vědí?
Já to mám jinak, nechci žádné věci, je mi vyloženě líto životního prostředí, které s každým dalším krámem dostává zabrat, to jsem radši, když se ta samá nebo vyšší suma dá někomu, kdo něco opravdu potřebuje.
Mé potřeby nejsou skoro žádné, chodím pěšky, jím málo, šatů mám plnou skříň a cestování upřímně nesnáším. Věcí se spíš zbavuju.

@isko píše:
Takže je vlastně v pořádku, že když se má učitelka - úřednice - důchodce špatně, tak jí rodina místo dárkového certifikátu na charitativní dar koupí hmotný dar, např. žehličku, protože se jí ta stará rozbila, nebo plínky, protože miminko, nebo zaplatí dovolenou, aby se trochu zrekreovala?

no, to ji má koupit bez ohledu na to, jestli zrovna něco slaví, má jí to koupit, protože to potřebuje a ne to schovávat za dar.
To je ten největší mor. Jako že mamka potřebuje pleny pro dítě a má čekat na vánoce nebo narozeniny? takhle jste to myslela?

@Paris1789 píše:
@giuliettka respektuju, že to nechceš, to ale asi o tobě případní dárci vědí?
Já to mám jinak, nechci žádné věci, je mi vyloženě líto životního prostředí, které s každým dalším krámem dostává zabrat, to jsem radši, když se ta samá nebo vyšší suma dá někomu, kdo něco opravdu potřebuje.

Nie, nevedia. Ja sa nevyjadrujem k darom, čo mi majú dať. Čo potrebujem si kúpim. Myslela som to tak, že ten certifikát je vhodný len pre človeka, ktorý si ho vyslovene želá. Pre nikoho iného. Ono jak väčšina o svojích daroch charite nepotrebuje vykrikovať do sveta, sa môže tomu darcovi stať, že obdaruje poukážkou na kozu za 500 korún, niekoho kto pred mesiacom bez humbuku daroval sirotám ktoré vychováva babička, plastové okná v celom byte. (A žiaden pribuzensky vzťah ho k tomu nenútil) Lebo rekonštrukcia paneláku a jediný byť, ktorý na okná nemá a ani na splátky. A na tej oslave to všetci okrem ekoteroristky vedia. U mňa v mojom okolí je to tak, že tí čo najviac jačia o charite, dávajú najmenej, ale s najväčším teátrom.

@giuliettka
mně je to fakt jedno, jak to děláš. Tvůj postoj vůči deklarované charitě nechápu, podle mě to mají lidi sdílet, protože pak se to stane něčím podobným, jako je mytí rukou, naprosto normální věcí.
K dobrému tónu patří, že nejen, že se umíš oblékat a u jídla se nechováš jako prase, ale že i přispíváš na charitu, jedno jak. Jsme lidi, opičíme se vzájemně a charita přímo k opičení vyzývá. Hodně lidí dává jen proto, že to někde viděli u někoho, kdo se jim líbí a chtějí být, jako je on. Proto se všechny ty VIP předhánějí, kdo dává na bohulibý účel. Mně to přijde naprosto v pořádku se tím chlubit.
Mně vadí, když někdo machruje s tím, jak se blbě chová, dejme tomu že autem jezdí jako prase nebo že vyjebává s partnery/partnerkami, chlubení se charitou mi naopak nevadí vůbec a říkám si, jen houšť.

Já teda nechápu jako dárky suvenýry z cest. Myšleno z cest darujícího. Překládám to z místa na místo, vyhodit to jaksi nemůžu, tak to dám postupně někam do kouta, někam do podkroví, někam do sklepa, a když se na to definitvně zapomene, tak do popelnice.

@benyka tohle taky nechápu, tahat si nějaké krámy z dovolené.

Z dovolené vozím zásadně jedlé dárky. Všechno ostatní je nesmysl. Jídlo, i kdyby se člověk v nejhorším případě netrefil, se dá snadno darovat někomu jinému.

@Judy24 píše:
Z dovolené vozím zásadně jedlé dárky. Všechno ostatní je nesmysl. Jídlo, i kdyby se člověk v nejhorším případě netrefil, se dá snadno darovat někomu jinému.

My si takhle s kamarádkou dáváme navzájem lokální medy.

Příspěvek upraven 20.04.20 v 14:20

@giuliettka
Mně také přijde dávat někomu dárkový certifikát uhozené. Přispívám na charitu adresně tomu, koho jsem si sama vybrala. Nepotřebuji, aby někdo mým jménem dával např. organizacím, s jejichž činností nesouhlasím.

U nás v rodině se vždy dávali převážně potřebné dárky a nevidím na tom nic divného. Z mého pohledu je mnohem větší plýtvání, když někdo prolézá co 14 dnů obchody s oblečením a nakupuje jako divý, přitom mu doma skříně přetékají hadry, než když si chceme v rodině udělat radost a na Vánoce se „rozšoupneme“ a pořídíme mamince sadu oblíbených krémů, které by si sama nekoupila. A nebo si sestrou vzájemně dáme něco, co využijeme k našim koníčkům. Ale dáváme si i takové věci, které potřebujeme. Nový mixér, mlýnek na mák, nádobí do nové domácnosti… Mně na tom baví to těšení se. Člověk sice ví, co dostane, ale nemá to teď hned, když si vzpomene, ale musí si trpělivě počkat až na správný den.

Když se zamyslím, tak vlastně nevím, jestli bych měla z nepraktických dárků radost. Teď myji hrníček a vzpomenu si, že mi ho dala sestra tehdy a tehdy. Když mamka i po 3 letech jde mlet maso, chválí, jaký měl Ježíšek dobrý nápad, že ten starý už nic nepomlel, ale tenhle mele jedna radost. Ty darované věci mají prostě nějaký příběh, není to věc, kterou jsem si jen tak zrovna teď vymyslela, že nutně potřebuji, a hned teď si ji koupila.

@MP Janka Mám to stejně jako Vy. A recepty získané od někoho mají jméno podle „dárce“. Takže pečeme dort paní Krátké, linecký koláč od Ivanky apod. Pan Krátká dávno nežije, ale vždy si na ni vzpomenu. A stejně to mám u pokojovek, kterých mám moc. Nemůžu se špatně starat o květinu od Vojty, Jany, pána ze skleníku, protože mám pocit, že se špatně starám o ty dotyčné. Vlastně jsem skoro všechny květiny od někoho dostala a u všech vím, od koho.

@Paris1789 píše:
@giuliettka
Mně vadí, když někdo machruje s tím, jak se blbě chová, dejme tomu že autem jezdí jako prase nebo že vyjebává s partnery/partnerkami, chlubení se charitou mi naopak nevadí vůbec a říkám si, jen houšť.

Mne výzva darujte mi namiesto darov k narodeninám, Vianociam… certifikát na charitu, ako chlubení se charitou nepripadá. Chlubení by bolo oznámenie, dala som na človeka v tísni 5 tisíc, len tak, pretože som chcela. Oznamovanie, ja nič nechcem prispejte mojím menom na niečo, je podľa mojho názoru pokrytectvo. Ak chceš ušteriť životné prostredie a nič nechceš tak v tom prípade ti môže byť jedno, čo s peniazmi na tvoj dar urobím. Ak chceš byť pózer, tak vyhlásiš prispejte tam a tam, lebo ja prachy na svoj dar chcem. Čo tak narovinu oznámiť, dávajte mi len prachy v hotovosti, na účet, šekom, lebo ja nič iné neberiem a pošlem si to na charitu sama? Načo cirkus s certifikátmi? Rovno im povedz, chcem sa tváriť ako bohumilý človek, ale za vaše prachy.

@Paris1789 píše:
@giuliettka
mně je to fakt jedno, jak to děláš.

A toto myslím popiera zmysel debaty. Tak v podobnom duchu, mne je fakt jedno, že ty na charitu neprispievaš, len k tomu vyzývaš ostatných.

@giuliettka
Mně je to jedno, jestli někomu něco dají a kam, certifikát nebo cosi jiného, neřeším to. Většinou se všichni ptáme, co by kdo chtěl, tak já říkám, že nic (chci teda rybí konzervu, ale tu jsem ještě nikdy nedostala), a dodám, že pokud by mi přesto něco nutně museli dát, ať raději přispějí na dobročinnost. Neptám se, komu přispěli ani kolik, je to zcela na nich. Někdo řekne, že taky nic nechce, někdo se nevyjádří.
Moc to řešíš, já to teda tak moc neřeším, jako ty tady. Nechápu, proč tě taková věc, která se tě vlastně vůbec netýká, tak vytáčí. O nic nejde, z tvého života to příběh přeci není.
U mně je opravdu nejdůležitější na tom všem, že já nic nechci. Protože všechno mám a co nemám, to si pořídím raději sama, protože vím přesně, co chci.
Třeba mému otci je 80 let, proč by mi měl shánět dárek, ve svém věku, který stejně nejspíše neocením?
Ale dostala jsem tuhle opravdu skvělý dar, přítelkyně mého syna mi namalovala portréty obou mých dětí, visí mi v práci, jsem z nich pořád úplně na větvi. Jenže takový dar se podaří dostat tak jednou za desítky let, asi už se mi nikdy v životě nic podobného nepřihodí a děsně si tak toho daru vážím. A nemusela to dělat a já to ani nečekala.

Na té mé úvaze je asi nejdůležitější to, že já jsem ta, co má dávat, protože můžu. Dostávat už nemusím, už jsem všechno, co jsem kdy potřebovala, dostala.

@giuliettka píše:
Tak v podobnom duchu, mne je fakt jedno, že ty na charitu neprispievaš, len k tomu vyzývaš ostatných.

Tak má věta „Mysleme na ty, co se mají špatně a těm posílejme dary“ je pouze návodem, není povinné se tím řídit. Ani já se neřídím tím, co tady ostatní přispěvatelky doporučují, a že je tady doporučení hodně.
Jsem bezvýznamná, nic se ti nestane, když mě neposlechneš