Jaké jste měli šaty na maturák?

Mela jsem vlastnorucne usite saty na raminka (se vsitou podprsenkou . Kdyz dneska koukam na fotky, tak samozrejme vidim urcite dobove nedostatky (rok 95) a dneska bych se asi oblekla jinak, ale vcelku se mi to dodnes zda ok a za to jak jsem vypadala se nestydim (vlastne se mi to libi). Dokonce si myslim, ze ty saty by byly i dnes nositelne…

To je jako maturitni ples? Ten jsem nemela. Meli jsme cosi jako stuzkovaci vecirek, ale ten byl normalne v hospode, takze predpokladam rifle a mikinu, fakt si to nepamatuju. Vybavuju si desne cool dlouhy kozenkovy kabat s kozesinou na kapuci. Byl mi velky.

Měla jsem na mysli maturitní ples. Protože jsem zrovna koukala na svoje fotky z maturáku a vypadala jsem tam dosti pekelně, až mě to štve :/ hlavně, že mi všichni říkali, jak mi to sluší … vypadala jsem jak klaun :/

Tak fotky z maturitního plesu jsem viděla nedávno po dlouhé době poprvé. Bohužel nemám žádné hezké. S politováním musím říct, že jsem tam měla lepší šaty než na svatbě. Byla to doba úplně prvních korzetů (2003). Myslím, že na plese se objevily tak dva, tři, z toho jeden můj. Korzet bez ramínek mi mohl sedět trochu líp, ale trubkoidní hrůza to rozhodně nebyla. Sukně byla široká, ale šíře nebyla způsobena obručí, ale množstvím látky. Takže jsem ani spodnici neměla. No a barva byla delikátně hnědo-zelená se zlatavými odlesky. Dost originální v té době a ani dnes není taková barva k vidění. K tomu jsem měla parádní 40 let straré hnědé botky se zlatou aplikací. No a na hlavě jsem měla černé krátké mikádo s pěšinkou na boku, sčesané za uši a vzadu nedbale rošťácky navlněné. Šperky velmi jemné. No, rozhodně se nestydím.

http://imageshack.us/…4617081.jpg/
Lepší fotku u sebe bohužel nemám, mám samozřejmě špatně uvázanou mašli, nemám boty a tak vůbec (foceno narychlo ten večer, co jsem je přinesla domů), ale šaty vidět je a to je hlavní.
Byly podle mě naprosto božské, obzvlášť ten materiál (těžko říct, co to bylo zač, cedulku neměly a já to nepoznám), nikdo takový střih neměl (většina buď princeznovské šlehačky anebo krátké šaty). Jenom s vlasama to bylo horší, po delší době jsem se svěřila do péče kadeřnici a to jsem neměla dělat. Vypadala jsem jak ovce, doma jsem to musela horko těžko nějak upravovat, což se mi docela povedlo, ale vlny stejně nedržely, takže jsem pak vypadala jako vrabčí hnízdo.

_Samantha ha detto : http://imageshack.us/…4617081.jpg/
Lepší fotku u sebe bohužel nemám, mám samozřejmě špatně uvázanou mašli, nemám boty a tak vůbec (foceno narychlo ten večer, co jsem je přinesla domů), ale šaty vidět je a to je hlavní.
Byly podle mě naprosto božské, obzvlášť ten materiál (těžko říct, co to bylo zač, cedulku neměly a já to nepoznám), nikdo takový střih neměl (většina buď princeznovské šlehačky anebo krátké šaty). Jenom s vlasama to bylo horší, po delší době jsem se svěřila do péče kadeřnici a to jsem neměla dělat. Vypadala jsem jak ovce, doma jsem to musela horko těžko nějak upravovat, což se mi docela povedlo, ale vlny stejně nedržely, takže jsem pak vypadala jako vrabčí hnízdo.
Jsou krásné. To jsi mi neměla dělat. Takové jsme chtěla na svatbu. Ale protože jsem měla starosti se začínající stavbou domu a přípravou na státnice, které jsem absolvovala den před svatbou, tak jsem už dost rezignovala a koupila první, co mi přišly pod ruku. Samozřejmě úplně jiné. V tu chvíli mi to bylo jedno, byla jsem ráda, že už se mám konečně v čem vdát, ve svatební den všichni ochali, jak mi to sluší a já byla v euforii z dobře dopadnuvších státnic. Mrzí a štve mě to až zpětně. Zejména když vidím krásné šaty.

je teda možné vdávat se třeba v červených šatech? Že mají všichni bilé šaty na svatbu, tak jestli to je v pohodě …

seznam.mih ha detto : je teda možné vdávat se třeba v červených šatech? Že mají všichni bilé šaty na svatbu, tak jestli to je v pohodě …
V pohodě to je. V podstatě je to víc v pohodě než v bílé, která má být vyhrazena pro panny. A která nevěsta je dnes panna, že. Rozhodně je lepší jakákoli nevěsta třeba v červené, než 35 matka dvou dětí v bílém.
Já ale nemám problém s bílou, líbí se mi na nevěstách i na mě. Mám problém se střihem a materiálem toho, co jsem měla na sobě ve svatební den.
Ale o svatbách to tu není…

No, klasika „Anča z Horní dolní“. Živůtek a sukně. Byly to jediné šaty, které jsem oblékla. Už tehdy jsem měla dost velká prsa (a špatnou velikost prádla, takže prsa na břiše) a téměř všechno, na co jsem narazila, mi bylo malé a nebo to vypadalo úděsně. Tady jsem taky vypadala jak s nárazníkem, ale jak říkám, byla to taková znouzectnost. Jak já byla v těch osmnácti naštvaná, že nemůžu být taky princeznička 

pixie ha detto : V Plzni (a na Plzeňsku celkově) je fakt blbej zvyk, že se holky ve třídě domluví na jedné nebo dvou barvách šatů a podle toho si je pak nechají ušít. U nás jsme měly červené a bílé, s čímž moc problém nemam, červená mi slušela, ale když se pak vybere nějaký podivná barva, tak to většině holek ani nesluší.

Nevím proč, ale holky se u nás domluvily, že budeme mít všechny šaty korzetové. Takže pak si vymýšlejte, v čem originálním byste šly. Myslím, že jsem si s tím poradila docela dobře, ale kdybych chodila do školy někde jinde a mohla mít šaty libovolné, vypadalo by to jinak.
No to vskutku jo. Domluvit se na šatech na maturák bylo strašný peklo. Tři roky jsme se na tom nemohli shodnout, takže to pak dopadlo tak, že téma jsme měli Abbu a barvy prostě úplně, co se mi nelíbí :/
Sme se na to měli vyprdnout a každá si udělat vlastní šaty z vlastní látky a z vlastních barev akorát mě teďka mrzí, že se nechci koukat na fotky z maturáku :/

Maturiťák jsem měla před sedmi lety a protože tehdy rodinnému rozpočtu vládl pevnou rukou můj otec, zakázal mi půjčit si šaty z půjčovny (prý je to vyhazování peněz), takže jsem byla jediná, kdo nakonec neměl korzetové šlehačkové šaty. Místo toho jsem si nechala ušít jednoduchou sukni a vršek od máminy kamarádky, krejčové. Se šaty jsem byla spokojená do té doby, než jsem zjistila, že naše třídní má skoro ty samé … a taky, že mezi vemi těmi princeznovskými šaty vypadám jako chudá příbuzná (nebo jako naše třídní ).
Vlasy ovšem dopadly tragicky. Mám od přírody hnědé kudrnaté suché vlasy a dva dny před plesem jsem si je barevně oživila tmavou hnědou, která vyšla jako černá. A potom jsem se svěřila do rukou neprosto neschopné kadeřnice, která je nanatáčkovala, natupírovala, polila tužidlem, lakem na vlasy a třpytkami, které jsem trousila po bytě ještě tři týdny po plese.

A překvapuje mě, že někde byla celá třída ochotná a schopná dohodnout se na jednotné barvě šatů - my jsme měli problém i s barvou šerpy a poznámky …

monicka ha detto : A překvapuje mě, že někde byla celá třída ochotná a schopná dohodnout se na jednotné barvě šatů - my jsme měli problém i s barvou šerpy a poznámky …

Ani si nechtěj představit těch hádek kolem toho.

Kluci to měli mnohem jednodušší, těm jsme oznámily, že si koupí černou košili s dlouhým rukávem a kravatu v barvě šatů tanečnice. A bylo.

Ale mezi námi dívkami to bylo fakt peklo, půlka holek chtěla bílé šaty, protože si je můžou půjčit v půjčovně, některé jsme bílou nechtěly za žádnou cenu. Takže nakonec jsme se domluvily na bílé a červené. Nejlepší je, když je ve třídě málo holek, ale třeba na ekonomce bych být nechtěla. U nás bylo holek 16 a už to bylo docela drsné.

A to šerpy to pak bylo taky peklo. Bílá být nemohla - splynula by s bílými šaty, červená taky ne. Černou nikdo nechtěl, že je to jak na pohřeb, navíc by klukům splynula s košilí. Když jsem navrhla dvě barvy, tak bylo taky zle, že přece musíme mít všichni stejnou šerpu. Druhá možnost, která mě napadla byla růžová - plynulý přechod od bílé k růžové, ale to remcali kluci. Padaly tam návrhy na zelenou, oranžovou… Nakonec jsme skutečně měli dvě barvy, ale těch keců u toho.

Tak já jsem měla na maturáku (4 roky zpět) korzetovky…ale ne šlehačku, nýbrž sukeň byla krátká (těsně nad kolena) půlkolovka…ještě tam krejčová dala do lemu nějakej vlasec a dvě patra trošku delšího tylu, aby se to kolem mě tak hezky vlnilo …jinak sukně byla černá taftová a korzet křiklavě růžový saténový-myslím, že mi i celkem seděl:). K tomu byla ze stejné růžové látky ještě široká čelenka do vlasů a od kadeřnice jsem si nechala ,,akorát" zkrátit dlouhé vlasy na mikádo, mělo to být celé v retro stylu (můj nápad, ne že bychom to měli domluvené) a sklízela jsem dost pochval i od lidí, od kterých bych to nečekala (+ otázky jak jsem udělala ten účes, že mé dlouhé vlasy vypadají jako mikádo )… Zpětně jsem spokojená, vím že tady asi nepochodím s tím, že byly šaty krátké, ale já dlouhé prostě nechtěla… A byla to perfektní kompenzace traumatu z věnečku, kdy mě tenkrát někdo vypek s půjčením šatů a já musela narychlo shánět jiné a…no nechtějte vědět:)

pixie ha detto :

monicka ha detto : A překvapuje mě, že někde byla celá třída ochotná a schopná dohodnout se na jednotné barvě šatů - my jsme měli problém i s barvou šerpy a poznámky …

Ani si nechtěj představit těch hádek kolem toho.

Kluci to měli mnohem jednodušší, těm jsme oznámily, že si koupí černou košili s dlouhým rukávem a kravatu v barvě šatů tanečnice. A bylo.

Ale mezi námi dívkami to bylo fakt peklo, půlka holek chtěla bílé šaty, protože si je můžou půjčit v půjčovně, některé jsme bílou nechtěly za žádnou cenu. Takže nakonec jsme se domluvily na bílé a červené. Nejlepší je, když je ve třídě málo holek, ale třeba na ekonomce bych být nechtěla. U nás bylo holek 16 a už to bylo docela drsné.

A to šerpy to pak bylo taky peklo. Bílá být nemohla - splynula by s bílými šaty, červená taky ne. Černou nikdo nechtěl, že je to jak na pohřeb, navíc by klukům splynula s košilí. Když jsem navrhla dvě barvy, tak bylo taky zle, že přece musíme mít všichni stejnou šerpu. Druhá možnost, která mě napadla byla růžová - plynulý přechod od bílé k růžové, ale to remcali kluci. Padaly tam návrhy na zelenou, oranžovou… Nakonec jsme skutečně měli dvě barvy, ale těch keců u toho. Šerpy to byl asi ten nejmenší problém. Možná jsme měli štěstí, že kluci byli pro každou blbost, tím pádem chlapci měli černé kalhoty, bílou košili a fialové kšandy a šerpy my měli jako holky bílé s fialovým nápisem Maturantka 2010 Doufám, že to dostanu, a chlapci měli fialové šerpy s bílým písmem Maturant 2010 doufám, že ji udělám

pixie ha detto : V Plzni (a na Plzeňsku celkově) je fakt blbej zvyk, že se holky ve třídě domluví na jedné nebo dvou barvách šatů a podle toho si je pak nechají ušít. U nás jsme měly červené a bílé, s čímž moc problém nemam, červená mi slušela, ale když se pak vybere nějaký podivná barva, tak to většině holek ani nesluší.

Nevím proč, ale holky se u nás domluvily, že budeme mít všechny šaty korzetové. Takže pak si vymýšlejte, v čem originálním byste šly. Myslím, že jsem si s tím poradila docela dobře, ale kdybych chodila do školy někde jinde a mohla mít šaty libovolné, vypadalo by to jinak.
mně to zas tak blbý nepřijde - jsem z plzeňska, takže jsme to měli taky tak poměr holek ve třídě byl 2:1 vůči klukům, ale krev při dohadování netekla. nakonec jsme vybraly takovou světle meruňkovou a některý holky měly fakt pěkný a nápaditý šaty. kluci byli v černým.
výhody, které vidím já:

1. vypadá to vizuálně líp než „každý pes jiná ves“
2. máš šaty na míru
3. žádná šlehačka (aspoň u nás si je holky fakt šít nenechávají)
4. pro osobní preference stále zbývá prostor, co se týká střihu, dozdobení apod. (že vy jste měly povinný typ šatů je myslím dost vyjímka)
   šerpy jsme měli bordový s bílým nápisem pro holky a opačně pro kluky, aby to na oblečení vyniklo.

Maturitní ples jsem měla před 13 lety. Tehdy se nosilo, aby měly holky (všechny) bílé šaty. Takže většina z nás jsme naběhly do půjčovny svatebních šatů a navlékly na sebe svatební šaty .
Tehdy jsem si ťukala na čelo na holky, co si nechávaly šaty šít (a měly tím pádem jednodušší šaty). Já měla sice bez obručí, ale zato s tylovou sukní a korzetem a spadlými rameny, prostě klasické princeznovské.
Zpětně samozřejmě vím, že tohle byla fakt pakárna a kýč, ale alespoň mne utěšuje, že jsme takhle byly většina a tehdy tak vypadala i většina maturáků.
A bylo to také na Plzeňsku .

Heh, to je vcelku davno…pred 6 rokmi Mala som site na mieru, tmavozelenu suknu do A (nebol to saten, ale bolo to mierne leskle a kvalitne, je vyuzitelna dodnes), a nieco korzetovite na vrchu - ale nebolo to vystuzene, skor taky „top v tvare korzetu“ v merunkovej (??) farbe s nejakymi pricetnymi kvetmi… A celkom dobre to bolo, farbu sme vyberali s krajcirkou a strihom sa snazila skorigovat moju hruskovitu postavu, takze som vcelku spokojna 

ja som mala na stužkovej (my nemáme maturiťák) úplne úžasné šaty, ktoré nosievam na podobné príležitosti dodnes a vôbec sa za ne nehanbím
Boli približne tohto strihu http://s4.thisnext.com/…1FEC3CD4.jpg Boli ale z dvoch vrstiev - spodná tmavočervená a na tom priehľadná čierna látka. Celkový dojem je veľmi príjemný a nijak prezdobený. Skrátka žiaden korzet, kruh ani žiadna šľahačka, strih by možno nepadol každému, ale ja som mala s opätkami skoro 190 cm, takže pohodka K tomu som mala jemné strieborné šperky a vlasy vyčesané dohora s rekordným jedným zatočeným pramienkom, zvyšné boli nejak povypínané (mala som vlasy po pás, tak som z nich mala vytvarované nejaké čudo, ale vyzeralo to celkom v dobre). Celé som to ale zabila bielou ortézou na členku, ktorý som si týždeň predtým presilila a bez nej som krívala …ortézu som si ale nasadila až po oficiálnej časti - bola som jedna z moderátoriek, tak by to mohlo pôsobiť rušivo 

To jste me, Billie, rozesmala, takovy popis dokonale reprezentujici divky a nakonec orteza 

Měli jsme maturiťák před 20 lety a já tajně doufala, že budu moci použít šaty z věnečku - byly bílé a úžasně jednoduché, ovšem maminčina kreativita nezklamala - koupila v „partiovce“ bílou záclonu a ušila mi opravdu nevšední šaty - cítila jsem se v nich asi jako princezna Diana v těch svých svatebních - nadýchané rukávy - nelžu, ty rukávové hlavice mi sahaly až k uším!!! Pod to jsem měla fialovou saténovou spodničku. Opravdu nikdo neměl to co já a fotky z maturiťáku kdoví proč nemáme…takže je nemusím schovávat

Tak maturák jsem měla před deseti lety. Na sebe jsem si vzala přes 50 let staré šaty po babičce. Byly dlouhé, takový ten kratičký rukávek, žádný výstřih, spíš takový malinkatý stojáček, hodně štíhlá silueta. Materiál byl (i vzhledem k věku) velmi odolný asi i kvalitní. Byla to taková chladivá látka, velmi splývavá, poměrně těžká, matná. Barva světle šedá, celé šaty byly ručně vyšívané černými růžemi (průměr cca 6cm). K tomu hladký krátký účes. Tenkrát jsem byla mezi ostatními jak pěst na oko. Letěly korzetové šaty s ohromnou sukní a vysoko česané nakadeřené vlasy. Bohužel šaty před pár lety při domácím úklidu někdo vyhodil. Nutno podotknout, že byly bez jediné vady, řekla bych, že i dnes by se daly krásně použít.