"Je mi všechno jedno" versus "barbie hadr"

Ja bych snad ani nerekla, ze je hned radim do pekla. Me je tehle lidi vzdycky tak trochu lito. Pripada mi, ze ty preplacane barbie si tim kur… vzhledem neco leci nebo dohaneji neco z minula. Nebo se spis snazi dohnat neco, co dohnat nejde. No a ty druhe jsou takove sede mysky, ktere se nikdy nic neodvazili a ted uz se neodvazi, protoze uz je (z jejich hlediska) pozde. Jiste, ze oba druhy jsou pekelne, ale ktery vic, to nedokazu posoudit. Prijde mi skoro nefer je hodnotit. Postupem casu zjistuju, ze i kdyz me moda, obleceni atd. bavi a dobre se u toho odreaguju, tak jsem cim dal tim vic tolerantni a nijak me obleceni jinych lidi netankuje. Je mi to jedno, at si nosi, co chteji, ja to tak nejak nevidim. Tech uplne blbe oblecenych mi je lito a ty co se snazi, ale je videt, ze jim nekde dosla inspirace, penize, fantazie, odvaha - ty me svym zpusobem dojimaji. Vylozene pekelne mi prijdou snad jen takove ty typicke princezny z provincie - franc. manikura, solarko, celkove kur.. vzhled a prazdno v hlave. (jednu takovou znam a ta opravdu klame vzhledem, ma doktorat z chemie, summa)

Rezignace mi nevadí, když nevyčnívá. Pokud má žena džíny, tenisky, svetr a vlasy v culíku, je mi to fuk, když to nesmrdí, není otrhané, špinavé apod. Prostě má jiné priority. Oproti tomu bárbíny mi vadí hodně, nějak se nedokážu zbavit představy, že se celý jejich svět točí jen kolem jejich vzhledu.

Mezi těmi alternativami se skutečně nemohu rozhodnout. Odporné mi přijdou obě, jen té zanedbané je mi líto a té zmaškařené bych se smála.

Great Susan: souhlasím, je mi obou těchto typů líto, té zanedbané asi o něco víc, ale v zásadě obou.
Nejhorší je jejich kombinace: tepláky, nepadnoucí prádlo, které se rýsuje pod trikem a k tomu dlouhatánské vyumělkované nehty.
Ani: priority jsou jedna věc, ale tenisky a mikina prostě od určitého věku do města nepatří. To už není otázka priorit, ale spíš totální rezignace na sebe. Nějaký chytrý svůdník (snad Casanova?) v nějakém hollywoodském filmu řekl, že každá žena je krásná, pokud člověk v ní tu krásu hledá. Já si myslím, že tu krásu v sobě mají především hledat ty ženy samy, a nemyslím tím být nějaká fiflena. Ale aspoň nějaké přednosti přece každá žena má, a snažit se je vyzdvihnout je naše přirozenost.
Zajímavé je, že ta „zanedbaná“ paní, kterou jsem dnes potkala, vůbec nebyla ošklivá a byla i celkem štíhlá. Mohla by vypadat asi tak 1000krát lépe, kdyby udělala několik jednoduchých věcí..ach jo

rekla bych, ze do pekla patri spis ta castecna ztrata sebeucty, ktera zpusobi rezignaci sama na sebe. I kdyz je to mozna povrchni, tak je to pro me prvni znamka toho, ze s dotycnym nemam naprosto nic spolecneho. U nekterych je to i naprosta nevedomost, ze muzou neco delat jinak. Moje naprosto mila, inteligentni a hezka kamaradka si mi stezovala na problemy s vlasy, na dotaz, co pouziva za sampon a kondicioner, vyslo najevo, ze kondicioner nepouziva. Jeji matka ho taky nikdy nepouzivala. Ona ho taky pouzivat nebude, protoze to nikdy nedelala, trva to dlouho a prijde ji to zbytecne. U par jinych veci jsem tenhle argument slysela taky - proste jsou zvykle neco delat urcitym zpusobem a dokud jsou mlade a stihle, tak to celkem projde. Pak jednoho dne zestarnou a muzou rict, ze „to se pro ne uz nehodi“. Spousta zenskych je uz z domova takhle vypreparovana, tj. starat se o sebe je neco pro fifleny a zenske z velkomesta, ktere nemaji co na praci. Typicky cesky manzel vetsinou taky neni nejaka velka podpora, hlavne kdyz by to melo stat nejake penize - no a nestesti je na svete. Takze tech nekolik jednoduchych veci je jednoduchych pro me, pro Barbuchu, pro spoustu dalsich, ale pro nekoho, kdo se tim nikdy nezabyval a nikdo mu nikdy nerekl, ze vypada dobre a mohl by vypadat jeste lip, to muze byt ohromny skok.

Velmi špatně vidím, mám -6 a +2 dioptrie a k tomu astigmatismus. Na operaci nechci a brýle mi mou vadu nevykompenzují, takže se venku pohybuju spíš popaměti. Nevnímám tudíž jemné nuance outfitů mých bližních, to mne spíš bací do nosu zápach. Abych mohla hodnotit, musím se zkoumanému objektu vetřít do osobní zóny a to fakt nedělám ráda. Samozřejmě velkých průserů si všimnu, ale spíš zkoumám rozložení hmoty a siluetu, na detaily prostě nestačím.
Všímám si držení těla, tvaru postavy, pohybu. Taky je por mne velmi důležitý hlas a celkový projev, asi se díky mému slabému zraku a o to víc rozvinul můj sluch a to je panečku někdy utrpení pro mne.
Mně spíš vadí, když se holky neumějí chovat, zapáchají, jsou morbidně obézní, zkroucené, chovají se nepochopitelně hlučně a hulvátsky. A možná tím někoho udivím, ale pokaždé, když za mnou nějaká fiflena klape nervózně podpatky, dostávám záchvaty paniky (a mám pochopení pro Taliban, kterej to v Afghánistánu zakázal, ti chlapi prostě byli vyděšený:-))
Když už si všimnu nějaké šmudly, mám s ní soucit, ale respektuji ji. Barbíny mne neurážejí, mají snahu a to se cení. Nakonec stejně ale platí to pořekadlo, že Krása je v očích toho, kdo se dívá.

JInak bych dodala, že ta padesátka a těch pár let kolem je pro ženu asi těžkej věk a ne každá prostě udrží tempo, z různých důvodů. Kolikrát myslím na to, jestli už sama poznám, kdy jsem trapná a měla bych se sebou něco dělat. Naštěstí nadváha a různé potíže se mi zatím vyhýbají, ale pozoruju, jak sice zvolna ale neúprosně rostou mé „naprosto nutné“ výdaje na údržbu. A tím nemyslím oblečení, ale kosmetiku, kadeřníka, spodní prádlo, strava. Prostě aby člověk vypadal pokud možno pořád stejně. Někdo to prostě nedává, nechce se mu třeba nebo je chudej. Nebo se zcela pragmaticky rozhodl se na to vykašlat. Já to beru, sama nevím, jak to zacvičí se mnou.
Spíš bych potřebovala návod jak blízkým lidem sdělit, že by se sebou měli něco dělat: třeba že jejich váha už není OK, že se obllékají a chovají nepřiměřeně, že jejich účes už není pro ně a tak. V tom teda pekelně tápu a taky nevím, jestli to, že jim chci pomoct, mne k něčemu takovému opravňuje.

já zas naopak od Aleny Č. mám problémy se sluchem, tak se zaměřuju na vzhled. Mně asi nejvíc vadí, když je holka hezká, chce být hezká, je dost mladá aby zkoušela, ale nechce nic udělat ze strachu, že by na sebe přitáhla pozornost, možná i tu negativní. Kamarádka si nikdy nevezme svetr místo mikiny, protože by se na ni lidé koukali. Někdo zas nechce zkusit změnu účesu, další má problém se sukní. Nejhorší je tohle u chlapů. Třeba bývalému říkával jeho otec, že správný chlap má mít pupek a smrdět a on sice chtěl něco zkusit, ale bál se, že by nebyl „správný chlap“. Prostě klasické stereotypy, které lidé nechtějí překročit, to mi vadí nejvíc. Ale zas mě přijde, že na sebe strhnu negativní pozornost ve chvíli, kdy nemůžu udělat dost proto, abych vypadala, jak chci. Takže další blok. (a tím nemyslím, že nenamalovaná bych nevyšla z domu, to mi problém nedělá)

V této souvislosti jsem si vzpomněla na web Muži v Česku, kde se autor v rozporu se zaměřením webu rozhodl též navézt do žen. Záminkou mu byl dotaz nějaké „novinářky“ na to, co u žen nemá rád. No a autor se rozepsal a zvláště diskuse pod článkem se jen hemžila popisy nepovolených způsobů oblečení a úpravy vzhledu.
Zarazilo mne na tom už ten dotaz zmínění paní. Podle mne se jen úplný masochista ptá okolí: Co se ti na mě nelíbí, co dělám blbě? Co nemám nosit?
Nejsem posedlá zjišťováním toho, co si myslí o mě mé okolí a nepotřebuju za každou cenu vědět, co mám dělat v tak podružném oboru, jako je oblékání (jo kdyby mi někdo poradil čísla do Sportky, budu ráda), ale kdybych už tedy z čiré zvědavosti a v náhlém záchvatu poddajnosti položila takovou otázku, budu se ptát: Co se ti na mě LÍBÍ?
Právě tenhle dotaz ilustruje vnitřní svět českých žen. Ony se tak můžou přetrhnout snahou se zavděčit, že nakonec skončí buď jako Bárbíny nebo chudinky (protože si asi řeknou, že podmínky stejně neplní, tak co by si rvaly žíly, že)
Ještě bych se vrátila ke zmíněnému autorovi: být on gentlemanem, za něhož se až křečovitě vydává, podobnou otázku prostě odmítne a už vůbec se na podobné téma nerozepisuje. Takhle to vypadá, že slušňáka dělá akorát ta správná slupka - pěkné boty a oblečení (pochopitelně těch značek, jež sám prodává). Takže já jako zákaznice se u něho určitě neobjevím, co kdybych měla na sobě něco, co se akorát jemu nelíbí?

Pani Aleno, děkuji za tip na web Muži v Česku. A ten konkrétní článek i diskuze je opravdu výživná. Ráda se po ránu zasměju
Jinak k původnímu tématu. Asi mě víc zarazí zanedbaná třicítka, než padesátka. Starší generaci se to nějak lépe omlouvá, ne každej se naučil nakupovat ve chvílích, kdy najednou mohl. Ale co vede třicetiletou maminku od dvou dětí aby nosila maskáčové tílko svého muže s fleecovou mikinou? Asi každýho napadne že finance, ale snad raděj dva sekáčový svetříky, než manželova skříň.
A barbíny? Nejhorší jsou typy Britney z Holešovic A co mne na těhle rábody panenkách baví, je jejich zděšení ve chvíly, kdy zjistí, že nejsou všemi v okolí obdivovány 

Brindik ha detto : Pani Aleno, děkuji za tip na web Muži v Česku. A ten konkrétní článek i diskuze je opravdu výživná. Ráda se po ránu zasměju
Rozsekal mne jeden z posledních dotazů (parafrázuji): Probůh, chlapi, jakou mám používat rtěnku??!!

Udělal seznam kusů oblečení, které se mi také nelíbí, s tím nemám problém. Výkřiky, že kupují zajíce v pytli jsou ale směšné. Co bysme pak měly říkat o mužském oblečení my? Že je málo odhalující a uplé a nevíme jaké hrůzy uvidíme až muži sundají volné mikiny a rifle?
K původní otázce nevím co je horší. Zanedbané ženy se mě obvykle nesnaží poučovat a přesvědčovat, že nosit otrhané rifle je lepší než to co nosím já. Takže to je asi menší zlo.

Souhlas s Ani.
Zanedbané pozici rozumím: aniž bych se chtěla nějak vytahovat, jsem nadprůměrně inteligentní, obzvlášť matematické buňky se urodily, a po pubertě jsem tak nějak upadla do stereotypu mikina-kecky s takovým pofidérním odůvodněním, že chci, aby na mě lidi viděli to jaká jsem a co umím, a ne aby za mnou chlapi slintali:-)
Je fakt, že když jsem se pak bavila s cizíma lidma a (nejednou) se mi stalo: „Ty studuješ? Matfyz, co?“, vyděsilo mě to:-) a začala jsem si dávat víc pozor - no a koneckonců, když člověk doroste k problémům, kde nevidí řešení už ze zadání, nakonec se hodí mávat řasama a dělat místo rádobygeniální mužatky tu hezkou-a-ne-úplně-blbou slečnu 

Oboje je pro mě důkazem nevkusu. A jelikož prvnímu soudu podle vzhledu se člověk neubrání, tak jsou mi takové ženy většinou nesympatické. Když bych se měla rozhodnout, tak asi barbíny. Není to nic racionálního… možná je jen podvědomě vnímám jako větší konkurenci (njn, nízké sebevědomí je sviňa:).

Tak pan Lohniský (Muži v Česku) se jako kardinální snob projevil už několikrát. Boty má pěkné, za dobrou cenu, ale tyhle pindy by si mohl odpustit. Po přečtení zmíněného článku jsem si v duchu řekla přesně totéž. Až se naučí většina českých mužů pravidelně mýt, možná se zamyslím nad jejich preferencemi.
Zanedbaných žen je mi líto a je mi z nich smutno, bárbíny si někdy ráda vychutnávám (nevšímám si jich, to úplně stačí). Za mě bárbíny (ty tupé a nevychované, když je bárbína milá, je to spíš bimbo a ty jsou fajn:)

Díky Kolasice, bimbo je pojem, který mi chyběl. Pár jsem jich měla možnost poznat a pod vyzáží barbíny to byly hodné ženské se zlatým srdcem.
Jinak co se týče zanedbaného zevnějšku, tak mě překvapilo, kolik takových žen v pořadu What Not to Wear říká, že se ta oblékají proto, že si nevěří, cítí se ošklivé. Na mě naopak dělaly dojem super sebevědomých dívek a žen, jakože: „věřím si natolik, že nepotřebuji zvedat si sebevědomí nějakejma hadrama“. A přitom je to úplně jinak. Jak se člověk někdy díky prvnímu dojmu totálně splete

Tak v tomhle si taky nejsem úplně jistá. Řekla bych, že horší je, když žena rezignovala. Ale záleží vždy na stupni obojího. Řekla bych, že i hodně rezignované vzevření je podle mě lepší, než vystajlovaná barbie z what not to wear. Protože ta rezignace může ještě pořád nevylučovat zajímavou, inteligentní osobnost. U typů bárbie, to podle mě, s intligencí už nemá nic společného. Každopádně se přiznám, že hodně soudím lidi podle vzhledu. Ale ani ne tak, že kdo není perfektně oblečený, není hodný mojí společnosti, nebo tak něco, ale oblečení mi v podstatě neomylně řekne spoustu informací. Jen málokdy se spletu. Ale nemá smysl se tu rozepisovat. Asi se mnou budete souhlasit, když povím, že oblečení je jistým druhem řeči.

Barbucha: Není zač:) To je terminus technicus: http://www.csfd.cz/…5-bimboland/
Hedvika: Jo, jo, zrovna na takovou zajímavou a inteligentní koukám:
http://www.you­tube.com/watch?v=nSP7SEH­mjqg&feature=re­lated

Ani ha detto :

Jako mě nebetyčně naštvaly ty ženské (možná i někdo z vás?) co na fb u té vysolárkované holky tvrdily, že ženská, co se nemaluje, vypadá jako by šla rovnou z postele. Jako fakt? Malování? A kondicionér? Jinak je ženská zanedbaná? Já fakt nevím, možná přeháním, ale občas mám pocit, že to fakt takhle někdo vnímá.

Ani, naprosto souhlasím. Zanedbaná opravdu neznamená nenamalovaná. Zanedbanost jde jaksi zevnitř a líčidla, tělová mléka a kondicionéry s tím mají málo co společného. Když mám obezitu druhého stupně, chodím shrbená, jím pouze junk food, nestarám se o své zuby, pak myslet si, že když se namaluju malovátky od MAC či Dioru a obleču v Pařížské, budu vypadat jak ze žurnálu, je tragický omyl. To, zda je žena zanedbaná, či kultivovaně opečovávaná, jde totiž vždycky od základů. Navrch huj, dole fuj opravdu nikoho neohromí.
A z tohoto úhlu pohledu mi opravdu nejvíce vadí ty zanedbané, bez ohledu na vnější slupku. Zanedbaná džínařka je stejně smutná, jako zanedbaná Barbie se špínou za umělými nehty.

pro Brindik. Ja by som v prípade nedostatku peňazí radšej nosila to manželove tričko,aj keby malo potlač Mickey Mausa v kostýme Stars Wars. Nechodím tak,pretože by na mne jeho oblečenie mohli omotať tri krát,a pretože nemusím,ale tie matky chápem. Ja by som zo sekáča neobliekla ani nepoužite šaty od Christiana Diora a takých ľudí poznám viac. Ale tričko po manželovi sa mi nehnusí.
A po príhode keď som ako predavačka kedysi dávno pýtala autogram od známeho speváka. Ten na otázku : nie ste náhodou XY odpovedal ako sfinga ANO! Na ďaľšie hovadinky a pokus o konverzáciu,len ANO,NIE. Keď nakúpil a odišiel z predajne tak sme ho začali ohovárať,že mohol sa aspoň usmiať,odfotiť,byť prívetívejší atď,až to jeden pán z radu čakajúcich nevydržal a hlasno aby to počuli všetci sa nás predavačiek spýtal: dievčence viete prečo je XY v našom meste? Na naše začudovane nie prišla odpoveď : umrel mu otec,o hodinu a pol je pohreb a to občerstvenie je asi na kar. Odvtedy som nikdy nikoho nehodnotila na prvý dojem. A aj barbínu aj neupravenú ženu beriem s tým,že je to ich voľba pre daný čas a danú chvíľu. 

Vtipný a milý názor muže na dámskou módu uveřejnil přítel mé nejoblíbenější blogerkyJean, z extrapetite.com „tady ":http://www.extrapetite.com/…opinion.html . Jinak zrovna dnešní její "post ":http://www.extrapetite.com/…x-three.html mě nadchnul. Přestože nejsem "petite“, tak Jean mě ohromně inspiruje. Z jejího šatníku bych brala všechno:-)

Barbucha ten univerzálny zákon pre topánky na opätku : čím sú drahšie,tým pomalšie dáma chodí je výstižný a pobavil.