Nepochybně všichni doufáme, že Módní peklo vytrvá a nakonec zvítězí
nad nevkusem a rezignací. A pak přijde lepší svět…
Aneb povídka, kterou by literaturymilní návštěvníci zdejší diskuze
neměli minout:
http://liskovyorisek.blogspot.cz/…n-trest.html
Povídka Zločin a trest - motiv MP
Musím přiznat, že tahle povídka se mi neskutečně líbila a teď, jak se znám, nad ní budu ještě dva dny dumat:D. Jsem ohromena a autorce skládám poklonu.
Celkom si to viem predstaviť skor naopak. Že ženskú ktorá bude upravená zatknú tie neupravené. Vyliezla si vonku v sukni? Tak ideš na pranier. Aby si z neupravenej niekto uťahoval je bežne len na "špecializovaných " stránkach. Dobre oblečená žena si vypočuje blbé poznámky o tom kam kráča takto nastrojená bežne už teraz. A vzhľadom, na bežné hliadky v muslimských krajinách, ktoré kontroluju upravenie čadoru, nikábu, burky a hidžábu mi pripadá poviedka ako výsmech.
Vychádza mi z toho, že nikdy nevieme kde nájdeme najbližšiu múzu a
inšpiráciu… že pre poviedku to bude práve módne peklo ma milo prekvapilo
dobré čítanie!
@gulietta Kdyby to byla povídka o závidění těm hezčím, pak by to mohlo být, jak píšete. Ale tohle je o totalitním smýšlení a neschopnosti uznat, že můj názor nemusí být za všech okolností ten jediný správný a dokonalý, i když jsem o tom přesvědčená. Bez použití hyperboly by to nefungovalo.
Je to fakt trefně a dobře napsané, skládám autorce poklonu! Na druhou
stranu je přesně tento typ povídek důvodem, proč nečtu sci-fi: ten
nepříjemný, paniku a hrůzu nahánějící pocit, že by se fikce někdy
mohla stát skutečností
@gulietta
Samozřejmě, že by bylo možné napsat zrcadlovou povídku s povinnou
džínotričkovou uniformou a zákazem vyčnívat z davu, která by mohla mít
v podstatě stejné vyznění.
Ale proč hned výsměch?
Já bych to nazvala dobře napsanou hříčkou k zamyšlení. V prvém plánu
vtip, v druhém úvaha o toleranci.
Pokud vám to vadí jen proto, že se někde něco podobného děje, odsuzujete
pak jako výsměch třeba detektivku jen proto, že se i ve skutečném
životě najdou lidé, kteří se neštítí vztáhnout ruku na své
bližní?
Jo, ave, přesně. A ono se to opravdu děje a nakonec je jedno, o co konkrétně jde. Nutit lidi násilím, aby se ztotožnili s čímsi, co jim teoreticky má být ku prospěchu, k takovýmhle koncům občas vede, že ano.
Já na tom nic světoborného nevidím, je to prostě inspirace Orwellem.
Stejně tak by to mohlo být naopak, dáma si doma hýčká své pěkné šaty a
na ulici musí v bokovkách a tričínku. A sakra, nemá bílý pásek, tak to
bude na odstřel.
Povídka mě pobavila, ale to je tak všechno. Pokud autorka umí takto psát,
očekávala bych větší invenci a vlastní nápad, nejen našroubovat na
osvědčený mustr jiné téma. Orwellovská syrovost není autentická v té
povídce. Třeba to byla jen taková spisovatelská rozcvička.
S těmi pěkně oblečenými je to podobně jako se štíhlými. Všichni se do
nich obouvají, protože jim závidí. Těm špatně oblečeným nikdo nic
ošklivého většinou neřekne, protože je lituje. Ale ve skutečnosti
myslím, že hůř oblečení lidé jsou diskriminováni, nejsou bráni až tak
vážně. Opět paralela s obézními.
Je to jednoznačně inspirované Orwellem, ale JE TO MOC DOBŘE napsané. Pustoprázná kopie by nikoho z nás tak neoslovila.
@Lina-jiná
No mě právě neoslovila. A že oslovila někoho jiného je fajn, ale mně je
to jedno, není to pro mě měřítkem.
Reagovala jsem na to, jak se tu v komentářích vyrojily názory, že tento
diktát je snad reálné nebezpečí.
Já jsem realista. Je krásné podporovat v sobě svou jedinečnost atd. bla,
bla, bla. Ale pokud chceme v životě uspět, vyžaduje to tvrdou práci a mimo
jiné je nutné na ten úspěch i vypadat. A to také není jednoduché. Už
mě nebaví to neustálé fňukání, jak u nás nelze nic sehnat, jak nic
nikomu nepadne atd. Ano, je to pravda, ale kdyby to bylo jednoduché, tak to
dělá každý. Jednoduché to není, kdo chce uspět, bude muset holt trochu
máknout. ve svém boru, v tělocvičně, při budování šatníku, všude.
Pokud někdo nechce být brán vážně a na svůj věk, jako například ta
maminka, kterou jsem potkala včera, a která na sobě měla super originální
kabát od nějaké tvořilky z fleru a vypadala jako šašek + na nohou crocsy,
ok, je to jen její věc. Ale nemůžu ji brát vážně jako 30ti letou ženu.
Prostě ne. Je to povrchní první dojem, ale je to tak.
No a kdzž někdo chce vypadat dobře, ale neví jak na to, nemá ten potenciál sám si na to přijít, není lepší trochu toho člověka motivovat? Aby svou snahu nevzdával a i přes ty překážky našeho konfekčního zboží se snažil být „dressed for success“? Nebo mu říct, v klidu, buď svobodný, co Ti má co někdo kecat do toho, jak se oblékáš?
@MP Barbucha já teda věřím a doufám, že většina lidí odsud, co to četli, pochopila, že se jedná o nadsázku a že to je celé vyvedené do extrému.
Tu a tam mi někdo dá něco přečíst a musím říci, že tohle skutečně
považuji za literárně zvládnuté. Samozřejmě ale máte pravdu
s orwellovstvím (já v tom cítím navíc cosi z Kafky), to je jasná
inspirace, o tom žádná
Edit: Na Nobelovku to asi nebude, ale je to čitelné
Příspěvek upraven 12.10.12 v 10:05
@Pavučinec
plyšový
Ano, přesně, rozhodně nadprůměr, ale slohovka. Taky je to jen povídka na
internetu, třeba autorka své „opravdové“ povídky vydá knižně…
@MP Barbucha no časť tej poviedky už vydaná knižne bola, v knihe Betty Mahmoody Bez dcéry neodídem.
@MP Barbucha
Sice nemůžu mluvit za autorku, ale vzhledem k tomu, že ji znám, mohu vás
uklidnit, tohle opravdu je jen taková spisovatelská rozcvička.
A jinak, uspět v životě znamená pro každého něco jiného. Pro
někoho může být úspěch být jedinečná způsobem, který se vám nelíbí
Ale předpokládám, že tohle víte
@MP ave
To mě také napadlo, myslím, že toho umí předvést mnohem víc:-)
Jinak tady vůbec nejde o to, co se líbí nebo nelíbí mně.. Měla jsem na
mysli být brán vážně a na svůj věk, být úspěšný ve své profesi,
vybudovat něco, jít příkladem svým dětem, starat se o někoho… Všichni
jsme součástí společnosti a pokud se z ní vědomě vyřazujeme svým
oblečením, tak v té společnosti nikdy uspět nemůžeme. Ano, můžeme si
říct, že společnost je špatná a uspět v ní ani nechceme (best excuse
ever). Ale to je především velké zbavování se zodpovědnosti. Protože
společnost jsme my, pokud se nám nelíbí, můžeme se snažit ji
zlepšit.
@MP Barbucha píše:
No a kdzž někdo chce vypadat dobře, ale neví jak na to, nemá ten potenciál sám si na to přijít, není lepší trochu toho člověka motivovat? Aby svou snahu nevzdával a i přes ty překážky našeho konfekčního zboží se snažil být „dressed for success“?
Dítěti můžete poručit, můžete mu i vynadat, když se nechová podle
vašich představ. Ale dospělé lidi nemůžete vychovávat tím, že je budete
urážet a zadupávat do země. Ta zmíněná maminka si třeba myslí, že ten
kabát je fajn a že se svět nezboří, když si ve spěchu obuje to první, co
zrovna leží v předsíni u dveří, a třeba by byla i vděčná, kdyby jí
někdo taktně poradil lepší variantu. Ale motivovat ji tím, že jí
řeknete, že ji prostě neberete za normálního člověka, protože vypadá
jako šašek, tomu snad ani sama nevěříte. Pak by nebylo divu, kdyby
odpověděla, že ona si může nosit, co chce, a třeba na tom i umíněně
trvala, ani ne z vlastního přesvědčení ale z principu.
Snažit se povznést všeobecnou kulturu odívání je chvályhodný záměr,
ale přes urážení a výsměch cesta nevede. MP je dobré místo pro
nezávazné tlachání, občasné vybíjení nahromaděných negativních emocí
a pro prezentaci reklamy. Jiný výsledek bude těžko někdy mít.
@mujercita
To jste špatně pochopila. Já bych nikdy nikomu neradila nic, ať už ohledně
oblečení, nebo jídla, nebo čehokoliv. Ani té mamince v tom šaškovském
úboru (plus každá nohavice jiná, znáte to) bych nic neřekla, ani kdybych
ji znala.
Měla jsem na mysli to, že někdo se třeba lépe oblékat chce a proto se
o to začne víc zajímat. Třeba narazí na módní peklo a na tuto diskusi.
A co si tam přečte? Že hlavně být svůj a nic se stejně sehnat nedá? To
není ani tak k této diskusi, spíš obecně. Jako by fórum tady bylo až
přehnaně „tolerantní“.
Mně se Ada a články a to divadlo okolo zprotivilo už před delším časem.
Ale to neznamená, že si myslím, že by se lidé neměli snažit lépe
oblékat.
@MP Barbucha
Víte, sama za sebe jsem nakonec dospěla k názoru, že úspěch je, když
jsem v souladu sama se sebou.
Když mě společnost bere vážně, považuju to za příjemný bonus.
Ale jsou lidé, kteří mě vážně brát nebudou, i kdybych se na uši
stavěla.
Takže snažit se kvůli nim je ztracený čas. Snažit se o cokoli má smysl
jen kvůli sobě.