Povídka Zločin a trest - motiv MP

@MP ave to jsem teda zvědavá

Hu, to je jak Orwell! Ale toho se rozhodně nebojím!

Musím přiznat, že tahle povídka se mi neskutečně líbila a teď, jak se znám, nad ní budu ještě dva dny dumat:D. Jsem ohromena a autorce skládám poklonu.

Hezke!! dobre se to cetlo. zajimavy napad.

Celkom si to viem predstaviť skor naopak. Že ženskú ktorá bude upravená zatknú tie neupravené. Vyliezla si vonku v sukni? Tak ideš na pranier. Aby si z neupravenej niekto uťahoval je bežne len na "špecializovaných " stránkach. Dobre oblečená žena si vypočuje blbé poznámky o tom kam kráča takto nastrojená bežne už teraz. A vzhľadom, na bežné hliadky v muslimských krajinách, ktoré kontroluju upravenie čadoru, nikábu, burky a hidžábu mi pripadá poviedka ako výsmech.

Pravda bude jako vždy někde uprostřed

Naštěstí jsem byla pár dnů nemocná, tak jsem nemusela ven. Ale pomalu se začínám bát…

Vychádza mi z toho, že nikdy nevieme kde nájdeme najbližšiu múzu a inšpiráciu… že pre poviedku to bude práve módne peklo ma milo prekvapilo dobré čítanie!

@gulietta Kdyby to byla povídka o závidění těm hezčím, pak by to mohlo být, jak píšete. Ale tohle je o totalitním smýšlení a neschopnosti uznat, že můj názor nemusí být za všech okolností ten jediný správný a dokonalý, i když jsem o tom přesvědčená. Bez použití hyperboly by to nefungovalo.

Je to fakt trefně a dobře napsané, skládám autorce poklonu! Na druhou stranu je přesně tento typ povídek důvodem, proč nečtu sci-fi: ten nepříjemný, paniku a hrůzu nahánějící pocit, že by se fikce někdy mohla stát skutečností 

@gulietta
Samozřejmě, že by bylo možné napsat zrcadlovou povídku s povinnou džínotričkovou uniformou a zákazem vyčnívat z davu, která by mohla mít v podstatě stejné vyznění.
Ale proč hned výsměch?
Já bych to nazvala dobře napsanou hříčkou k zamyšlení. V prvém plánu vtip, v druhém úvaha o toleranci.
Pokud vám to vadí jen proto, že se někde něco podobného děje, odsuzujete pak jako výsměch třeba detektivku jen proto, že se i ve skutečném životě najdou lidé, kteří se neštítí vztáhnout ruku na své bližní?

Jo, ave, přesně. A ono se to opravdu děje a nakonec je jedno, o co konkrétně jde. Nutit lidi násilím, aby se ztotožnili s čímsi, co jim teoreticky má být ku prospěchu, k takovýmhle koncům občas vede, že ano.

Já na tom nic světoborného nevidím, je to prostě inspirace Orwellem. Stejně tak by to mohlo být naopak, dáma si doma hýčká své pěkné šaty a na ulici musí v bokovkách a tričínku. A sakra, nemá bílý pásek, tak to bude na odstřel.
Povídka mě pobavila, ale to je tak všechno. Pokud autorka umí takto psát, očekávala bych větší invenci a vlastní nápad, nejen našroubovat na osvědčený mustr jiné téma. Orwellovská syrovost není autentická v té povídce. Třeba to byla jen taková spisovatelská rozcvička.
S těmi pěkně oblečenými je to podobně jako se štíhlými. Všichni se do nich obouvají, protože jim závidí. Těm špatně oblečeným nikdo nic ošklivého většinou neřekne, protože je lituje. Ale ve skutečnosti myslím, že hůř oblečení lidé jsou diskriminováni, nejsou bráni až tak vážně. Opět paralela s obézními.

Je to jednoznačně inspirované Orwellem, ale JE TO MOC DOBŘE napsané. Pustoprázná kopie by nikoho z nás tak neoslovila.

@Lina-jiná
No mě právě neoslovila. A že oslovila někoho jiného je fajn, ale mně je to jedno, není to pro mě měřítkem.
Reagovala jsem na to, jak se tu v komentářích vyrojily názory, že tento diktát je snad reálné nebezpečí.
Já jsem realista. Je krásné podporovat v sobě svou jedinečnost atd. bla, bla, bla. Ale pokud chceme v životě uspět, vyžaduje to tvrdou práci a mimo jiné je nutné na ten úspěch i vypadat. A to také není jednoduché. Už mě nebaví to neustálé fňukání, jak u nás nelze nic sehnat, jak nic nikomu nepadne atd. Ano, je to pravda, ale kdyby to bylo jednoduché, tak to dělá každý. Jednoduché to není, kdo chce uspět, bude muset holt trochu máknout. ve svém boru, v tělocvičně, při budování šatníku, všude.
Pokud někdo nechce být brán vážně a na svůj věk, jako například ta maminka, kterou jsem potkala včera, a která na sobě měla super originální kabát od nějaké tvořilky z fleru a vypadala jako šašek + na nohou crocsy, ok, je to jen její věc. Ale nemůžu ji brát vážně jako 30ti letou ženu. Prostě ne. Je to povrchní první dojem, ale je to tak.

No a kdzž někdo chce vypadat dobře, ale neví jak na to, nemá ten potenciál sám si na to přijít, není lepší trochu toho člověka motivovat? Aby svou snahu nevzdával a i přes ty překážky našeho konfekčního zboží se snažil být „dressed for success“? Nebo mu říct, v klidu, buď svobodný, co Ti má co někdo kecat do toho, jak se oblékáš?

@MP Barbucha já teda věřím a doufám, že většina lidí odsud, co to četli, pochopila, že se jedná o nadsázku a že to je celé vyvedené do extrému.

Tu a tam mi někdo dá něco přečíst a musím říci, že tohle skutečně považuji za literárně zvládnuté. Samozřejmě ale máte pravdu s orwellovstvím (já v tom cítím navíc cosi z Kafky), to je jasná inspirace, o tom žádná 

Edit: Na Nobelovku to asi nebude, ale je to čitelné 

Příspěvek upraven 12.10.12 v 10:05

Jako slohové cvičení dobré…

@Pavučinec plyšový
Ano, přesně, rozhodně nadprůměr, ale slohovka. Taky je to jen povídka na internetu, třeba autorka své „opravdové“ povídky vydá knižně…

@MP Barbucha no časť tej poviedky už vydaná knižne bola, v knihe Betty Mahmoody Bez dcéry neodídem.

@MP Barbucha
Sice nemůžu mluvit za autorku, ale vzhledem k tomu, že ji znám, mohu vás uklidnit, tohle opravdu je jen taková spisovatelská rozcvička.

A jinak, uspět v životě znamená pro každého něco jiného. Pro někoho může být úspěch být jedinečná způsobem, který se vám nelíbí
Ale předpokládám, že tohle víte 

@MP ave
To mě také napadlo, myslím, že toho umí předvést mnohem víc:-)
Jinak tady vůbec nejde o to, co se líbí nebo nelíbí mně.. Měla jsem na mysli být brán vážně a na svůj věk, být úspěšný ve své profesi, vybudovat něco, jít příkladem svým dětem, starat se o někoho… Všichni jsme součástí společnosti a pokud se z ní vědomě vyřazujeme svým oblečením, tak v té společnosti nikdy uspět nemůžeme. Ano, můžeme si říct, že společnost je špatná a uspět v ní ani nechceme (best excuse ever). Ale to je především velké zbavování se zodpovědnosti. Protože společnost jsme my, pokud se nám nelíbí, můžeme se snažit ji zlepšit.

@MP Barbucha píše:
No a kdzž někdo chce vypadat dobře, ale neví jak na to, nemá ten potenciál sám si na to přijít, není lepší trochu toho člověka motivovat? Aby svou snahu nevzdával a i přes ty překážky našeho konfekčního zboží se snažil být „dressed for success“?

Dítěti můžete poručit, můžete mu i vynadat, když se nechová podle vašich představ. Ale dospělé lidi nemůžete vychovávat tím, že je budete urážet a zadupávat do země. Ta zmíněná maminka si třeba myslí, že ten kabát je fajn a že se svět nezboří, když si ve spěchu obuje to první, co zrovna leží v předsíni u dveří, a třeba by byla i vděčná, kdyby jí někdo taktně poradil lepší variantu. Ale motivovat ji tím, že jí řeknete, že ji prostě neberete za normálního člověka, protože vypadá jako šašek, tomu snad ani sama nevěříte. Pak by nebylo divu, kdyby odpověděla, že ona si může nosit, co chce, a třeba na tom i umíněně trvala, ani ne z vlastního přesvědčení ale z principu.
Snažit se povznést všeobecnou kulturu odívání je chvályhodný záměr, ale přes urážení a výsměch cesta nevede. MP je dobré místo pro nezávazné tlachání, občasné vybíjení nahromaděných negativních emocí a pro prezentaci reklamy. Jiný výsledek bude těžko někdy mít.

@mujercita
To jste špatně pochopila. Já bych nikdy nikomu neradila nic, ať už ohledně oblečení, nebo jídla, nebo čehokoliv. Ani té mamince v tom šaškovském úboru (plus každá nohavice jiná, znáte to) bych nic neřekla, ani kdybych ji znala.
Měla jsem na mysli to, že někdo se třeba lépe oblékat chce a proto se o to začne víc zajímat. Třeba narazí na módní peklo a na tuto diskusi. A co si tam přečte? Že hlavně být svůj a nic se stejně sehnat nedá? To není ani tak k této diskusi, spíš obecně. Jako by fórum tady bylo až přehnaně „tolerantní“.
Mně se Ada a články a to divadlo okolo zprotivilo už před delším časem. Ale to neznamená, že si myslím, že by se lidé neměli snažit lépe oblékat.

@MP Barbucha
Víte, sama za sebe jsem nakonec dospěla k názoru, že úspěch je, když jsem v souladu sama se sebou.
Když mě společnost bere vážně, považuju to za příjemný bonus.
Ale jsou lidé, kteří mě vážně brát nebudou, i kdybych se na uši stavěla.
Takže snažit se kvůli nim je ztracený čas. Snažit se o cokoli má smysl jen kvůli sobě.