Kde jste skončily, když jste nevěděly, kde chcete pracovat

Jednou z variant je realizovat se v osobním životě a do práce prostě chodit vydělávat:-D Ale to asi slyšet nechcete, že?

Já vám sice žádnou radu poskytnout nemůžu, ale je to zajímavý téma. Já sama jsem vystudovala obor, ke kterýmu jsem se dostala tak trochu náhodou - sice jsem o něm kdysi uvažovala, ale byla to jenom jedna ze spousty dalších lákavých možností, a když jsem se na něj dostala, ani jsem nevěděla, jestli na něj mám jít. Šla jsem a zjistila jsem, že je to asi ta jediná věc, kterou bych opravdu chtěla dělat (což není tak úplně pravda, chtěla bych toho dělat moc a moc, ale protože jsou to obory dost mimo toho, co dělám, těžko posoudit), a na kterou mám asi buňky tak jako na máloco. Ale stejně si říkám, že jednou, až mi bude třeba 40, bych se klidně pustila do něčeho ještě jinýho, nebo třeba jít na volnou nohu a dělat víc věcí naráz, to mi docela vyhovuje. A občas si vzpomenu na rozhovory s lidma, co opustili svůj obor a pustili se do činnosti svýho srdce, třeba z banky šli na design nebo z marketingu dělat maséra nebo kavárníka nebo tak. Říkám si, kolik je asi lidí, kterým se to povedlo, a kterým ne, a jak se to dělá, aby se to povedlo. A jestli to není nějaká móda lidí, co už neví roupama co by a opouští jistotu kvůli něčemu, co může, i když nemusí, skončit špatně. Takže, jak říkám, sice vám moc neporadím, krom toho, že titul Ing. se vám rozhodně neztratí, takže do státnic vydržte, a jsem zvědavá na další, konstruktivnější příspěvky! 

@Karja
No kdysi jsem tenhle názor měla. Že je mi jedno kde budu pracovat, ale hlavní je za kolik to bude Čím jsem starší, tím jsem ochotnější vyměnit i část peněz z platu za to, aby mě ta práce bavila (samozřejmě mi musí zbýt nějaké životaschopné minimum). Prostě mě musí bavit, protože v práci stráví člověk tak nechutně dlouhou část života, že to prostě jinak nejde!

@Oveeec
S těmi lidmi, kteří od základů změnili život… mluvíte mi naprosto z duše!
Jsem těď přímo lačná na tyhle příběhy a když na nějaký narazím, lačně nad ním při čtením slintám. Dokonce jsem si kvůli němu předplatila časopis, kde jsem těchto příběhů našla nadlimitně.
Je fakt, že kdysi jsem měla dojem, že člověk prostě musí dělat to, v čem má zkušenosti a praxi a hlavně co vystudoval. Že jinak to prostě nejde a kdo to zkusí většinou pohoří. Teď jsem díky těmhle článkům, které se v poslední době objevují zcela změnila názor a začínám nad tím sama uvažovat (ať jde třeba o ty zakladatele mix it, nebo ta paní, co sekla s prací a šla na Šumavu vařit marmelády a dodává je dokonce do Anglie královně). Jsem tím přímo nabitá a jen by mě zajímaly ty „reálnější“ případy, že to fakticky jde (s tím, že dotyčný v tom třeba není nejlepší na světě)!

@AH Tak já vyloženě nemyslela jen hledisko peněz. Protože třeba místo „za kolik to bude“ bych osobně často směnila za „s kým to bude“. Což je taky důležitá věc, jestli Vás to bude bavit:-D. Ale nic, nechám prostor pro jiné a zajímavé příspěvky!

Podobné téma jsem před pár měsíci načala ve vlákně Co jste vždycky chtěli vědět a báli jste se zeptat. Od strany 348 dál, kdybyste si chtěla počíst 

(A kdybyste si chtěla i popovídat, napište SZ)

Prostě jsem se podívala na mapu, kde v okolí sídlí firmy, a napsala jim. Vzala mě třetí oslovená a nijak je nezarazilo, že u nich chci pracovat, protože to mám blízko. Jo, Ing. se hodil.

Já bych se na vašem místě zamyslela, co opravdu chci dělat, bez ohledu, jestli to je příliš vysoko nebo naopak nedůstojné vašeho studia. A pak bych se tam pokusila dostat, třeba na nejnižší pozici, prostě si to očichat, jestli mě to baví i v reálu. No a jak tu padlo v jiném vláknu, podniky rády povyšují vlastní zaměstnance, takže by zřejmě šlo rekvalifikovat. Anebo ani to by nebylo třeba, viz paní s marmeládami. No a pokud nevíte, vezměte nějaké nenáročné zaměstnání a uvažujte a hledejte, kam vás srdce táhne. Rozhodně jsem přesvědčená, že člověk má dělat to, co chce, peníze jsou druhotné. Nakonec, neděláte-li, co vás těší, neděláte to dobře a ani ty peníze nepřijdou! Hodně štěstí!

.

Příspěvek upraven 15.12.15 v 18:47

@AH tak máte akorát půl roku dodělat Vš a přitom si rozmyslet co.by Vás tedy bavilo více. On to taky muže byt strach z neznámého.

Ono je hezké, jak tu všichni píšou „najděte si něco, co by vás bavilo“. Ale osobně mám teda zkušenosti trochu jiné - pokud Vás nebude bavit něco, na co už máte praxi nebo vzdělání, tak se hledá dost blbě. Všude chtějí praxi a nebo se do toho pustit bez zkušeností ve 25 nemá často už moc smysl - pokud to není něco, v čem můžete fakt vyniknout, protože to nikdo líp neudělá (třeba ten absinth). I když já mám podobný problém - na to, co by mě bavilo bych musela VŠ tajit (ač v oboru ), protože už jsem „překvalifikovaná“ (navíc bych si tam nevydělala ani na nájem, takže nakonec stále hledám „to pravé“).

Znala jsem divcinu, ktera nemohla najit uplatneni s odevni prumyslovkou, tak se prihlasila na misto sicky v jedne velke firme na prumyslove zone. Uz u pohovoru majitele zaujalo, ze vi, co je to utkova osnova. Nastoupila jako sicka a za mesic uz delala kvalitarku za x-nasobny plat.
Take jsem znala byvaleho hornika, ktery ze zdravotnich duvodu musel praci skoncit a zacal delat tatera ve vlastnim malem salonu.

V okamziku, kdy budete mit hypoteku na byt, jedno nebo dve deti a manzela, ktery bere prumerny plat, se vam bude nevyhovujici prace hure opoustet, protoze tam bude napr. jistota staleho prijmu. Zacnete tedy hned, kdy nemate zavazky a v idealnim pripade bydlite u rodicu a mate minimalni vydaje.

@blacken píše:
Ono je hezké, jak tu všichni píšou „najděte si něco, co by vás bavilo“. Ale osobně mám teda zkušenosti trochu jiné - pokud Vás nebude bavit něco, na co už máte praxi nebo vzdělání, tak se hledá dost blbě.

No a to mi právě jde! (Jinak děkuju moc všem za příspěvky!)
Z mého pohledu jsou příběhy o lidech viz výše krásné, inspirující apod. Avšak nějak si nedovedu představit „jak se to v běžném životě dělá“. Navíc málokdo z nich je právě absolvent, ale dotyční dělají změnu až např. po mateřské, po 10 letech kdy jim práce leze už na nervy apod. A když má člověk praxi x desítek let..tak myslím, že má pak šanci na radikální změnu života jednodušší. (jakože když někdo 10 let dělá vrcholového manažera nejdražšího hotelu…tak si myslím, že na takového HR specialistu ho klidně vezmou)

Mě jde konkrétně o to. Začínám přemýšlet, že mě by mě bavilo něco v oblasti HR, reklama a nebo celkově školení-nějaká ta andragogika (ostatně všechny psychologické testy a testy na povolání, které si v poslední době dělám mě směřují právě na učitele). Otázka je… mám školu zcela v jiném oboru (problematika Odpadů, ŽP), praxi taky v jiném oboru. Jak se tam protlačit? Jak si tam najít tu práci, když té firmě víceméně nemám moc co nabídnout a nevím, oč jde.

Proto mě moc zajímaly příběhy takovéhoto typu. Jak to dopadlo u Vás, jestli jste to riskly a změnily práci zcela mimo obor. Jak jste to udělaly- jestli jste si našly inzerát firmy třeba na asistentku/dělníka a vypracovaly se. Nebo spíš to prostě zkusily a vyšlo to! Nebo to zkusili přes známé apod.

@defilenaiguille píše:
V okamziku, kdy budete mit hypoteku na byt, jedno nebo dve deti a manzela, ktery bere prumerny plat, se vam bude nevyhovujici prace hure opoustet, protoze tam bude napr. jistota staleho prijmu. Zacnete tedy hned, kdy nemate zavazky a v idealnim pripade bydlite u rodicu a mate minimalni vydaje.

No právě bydlím sama (resp. s přítelem rozjíždějícím podnikání, no horší než podprůměrný plat )a poloviční úvazek mám kvůli placení nájmu. Takže si moc šarády typu- po škole půjdu na rok neplacené praxe, třeba mě tam pak vezmou na HPP- nemůžu dovolit. A to i nad tímto řešením jsem přemýšlela, protože tam by šance možná i byla. Minimálně zjistit, jestli mě ta práce baví nebo ne 

@AH píše:
@Oveeec
S těmi lidmi, kteří od základů změnili život… mluvíte mi naprosto z duše!
Jsem těď přímo lačná na tyhle příběhy a když na nějaký narazím, lačně nad ním při čtením slintám. Dokonce jsem si kvůli němu předplatila časopis, kde jsem těchto příběhů našla nadlimitně.

Nechte mě hádat.. FirstClass?

@AH no vidíte a já mám zrovna známou, která pracovala v menší strojírenské firmě ve funkci, která kumulovala jak odpadové hospodaření, tak HR. Byla na různých školeních, získala zkušenosti a kontakty a při hledání další práce si v podstatě mohla vybírat z obou těchto zaměřeni. V menšich firmách se často některé funkce a činnosti kumulují, takže váš studovaný obor vám může prošlápnout cestu k tomu vysněnému.

@AH píše:

Mě jde konkrétně o to. Začínám přemýšlet, že mě by mě bavilo něco v oblasti HR, reklama a nebo celkově školení-nějaká ta andragogika (ostatně všechny psychologické testy a testy na povolání, které si v poslední době dělám mě směřují právě na učitele). Otázka je… mám školu zcela v jiném oboru (problematika Odpadů, ŽP), praxi taky v jiném oboru. Jak se tam protlačit? Jak si tam najít tu práci, když té firmě víceméně nemám moc co nabídnout a nevím, oč jde.

Mám pocit, že si z nás děláte legraci, nebo vám je nanejvýš 15.

Myslím, že můžu přihodit něco k tématu.
Vystudovala jsem biologii, protože mě to jednak vždycky táhlo k přírodě a druhak jsem se viděla (haha), jak vynalézám ten lék proti rakovině (hahaha). Nadšení mě začalo opouštět v době nástupu na doktorát a opustilo mě zcela, když došel grant a já přišla o práci. Sedm měsíců na pracáku, kdy všude jen krčili rameny, že s tímhle vzděláním teda jako nic moc. Zkoušela jsem cokoliv, i pozice sekretářek a prodavaček, kde ale překážel titul. V té době jsem taky přemýšlela, co bych tak mohla dělat jiného: ve vědě jsem být už nechtěla, ale nic jiného jsem v podstatě neuměla.
Potom jednoho dne přišel švagr s tím, že jedno oddělení jejich firmy hledá sekretářku. Šla jsem na pohovor více méně s tím, že dopadne jako ty předchozí a já budu mít akorát zářez pro pracák, nic víc. Kupodivu mě vzali. Možná v tom roli sehrálo i to, že jsem kývla i na dočasný úvazek, nevím. Každopádně najednou jsem byla ve firmě, ve které jsem vždycky chtěla dělat, ale nevěděla jsem, jak se tam dostat (je to firma technická). Bohužel jsem tam ale nemohla zůstat, takže jsem kývla na nabídku dělat v zahraničí. Něco naprosto odlišného, po všech stránkách strašně náročného, ale nakonec jsem se chytla a byla jsem v tom, klidně si troufám říct, dobrá. Bohužel práce není všechno a změnou organizace jsem se ocitla v natolik toxickém prostředí jiného oddělení, že jsem se rozhodla s tím skončit a teď zase znova od začátku hledám a mám stejný pocit jako před lety: proboha, kam s tím? Ještě nevím, uvidíme.
Sice to není tak hyper-super příběh, jako z First Class, a do šťastného konce to má daleko, ale poučení mám následující:

• Člověk může dělat naprosto cokoliv, pokud je dostatečně chytrý a šikovný
• Ani všechny prachy světa nestojí za to, aby člověk dělal něco s odporem nebo chodil do práce se staženým žaludkem a z práce ubrečený.
• Je lepší změnit obor než sedět dva roky na pracáku
• Pokud člověk nemá závazky, je lepší se za prací odstěhovat a nečekat třeba několik let, jestli se něco najde
• Je lepší začínat jako poslední příštipkář ve firmě, kterou zbožňujete (protože se časem vypracujete, pokud vás ta práce baví), než zoufale shánět managerské pozice.
• Každá práce je dobrá: buď vás posune někam dál, nebo zjistíte, že tohle fakt dělat nechcete a navíc objevíte svůj „talent“: já jsem zjistila, že tíhnu ke kreativní práci a záleží mi na kvalitě.

PS: Strašně moc chci být spisovatel. Už od mala. Takže se k tomu letos chci zase vrátit. Sice mě to asi nikdy živit nebude, ale kdo ví?

@Akitaken píše:
Nechte mě hádat.. FirstClass?

Se obávám, že to je na mě moc nóbl časopis, když teď koukám na stránky Spokojila jsem se s Ženou a život, kdy přiznávám, že mě ta ženská tlachárna tento rok těmito příběhy dost posunula (minimálně ve vnímání „nemožného“)

@AH píše:
Se obávám, že to je na mě moc nóbl časopis, když teď koukám na stránky Spokojila jsem se s Ženou a život, kdy přiznávám, že mě ta ženská tlachárna tento rok těmito příběhy dost posunula (minimálně ve vnímání „nemožného“)

Žena a život má taky něco do sebe. Vždycky, když jsem doma, tak si ji koupím.
Firstclass má dobré online články. Bohužel mi trochu vadí, že autor tak nějak pokaždé zdůrazňuje prachy (večeřím v restauraci na Seychelách, sedím s CEO XYZ v jeho bytě v Paříži) a tak úplně z nezištné dobroty srdce to nebude (jo a nezapomeňte si koupit náš časopis, který ale na stáncích neseženete), ale když člověk odfiltruje určitý balast, dá se tam vybrat něco do života (třeba jakože neúspěch má člověk vnímat jako zkušenost, která ho posune dál).
Měla jsem nutkání se zeptat, co má dělat člověk, který má v životě převážně jen ty „zkušenosti“, ale ještě jsem to neudělala 

Já jsem se po gymplu nedostala na vysokou, tak jsem odjela přes agenturu do Holandska, kde jsem pracovala ve fabrice. Tam jsem zjistila, že tohle vážně nikdy dělat nechci. Vrátila jsem se do ČR. Po druhém neúspěšném pokusu dostat se na školu (bohužel jsem si vždy podala jen jednu přihlášku přesně tam, kam jsem chtěla), jsem odjela do Špindlu, že tam alespoň strávím zimu. Šla jsem se zeptat do jednoho luxusního hotelu na práci. Vzali mě díky jazykům na recepci. Po zimě jsem se vrátila domů, našla si tu práci na recepci nového hotelu, posléze postoupila na vedoucí recepce a nyní dělám manažerku hotelu a dodělávám si dálkově školu. A ještě dodám, že bych ve Špindlu vzala klidně i práci pokojský, servírky, cokoliv, prostě jsem chtěla být na horách a nakonec mě to zavedlo k mému povolání.

Zkuste stáže, třeba i v zahraničí. Výhodou je, že jsou krátkodobé, takže si během relativně krátké doby můžete osahat několik oborů a zjistit, co by Vás bavilo. Navíc spousta firem pak stážisty zaměstnává. Máte před sebou pořád nějakých 7 měsíců se statusem studenta, tak klidně zkuste i třeba neplacené měsíční stáže, ona se Vám ta zkušenost vrátí. V HR, reklamě, přesně jak jste tu popisovala, že by Vás zajímalo.

Pokud Vás to tam chytne, super, budete mít v životopisu zářez a hned případní příští zaměstnavatelé uvidí zájem o obor. A pokud takovou možnost máte, zkuste se podívat po nějakém kurzu marketingu/personalistiky u Vás na škole a choďte tam třeba i bez zapsání. Zkuste se zúčastnit studentských soutěží, dokud můžete (hlavně v marketingu je jednoduché se zúčastnit takových těch studentských projektů, kdy vytváříte něco pro firmu, pak jim to prezentujete a můžete něco vyhrát). Další věc v životopise, co Vám pak po škole pomůže se v oboru uchytit. Věřte, že nikdy není pozdě, ostatní absolventi na tom nejsou o moc lépe než Vy, a pokud ukážete snahu, výsledky se dostaví.

Zrovna co se týče HR, víděla jsem pár inzerátů, kde ani nechtěli praxi, i když jich asi moc nebude. Ono ale kolikrát asi vážně záleží víc na schopnostech a osobnosti. U jednoho pohovoru do práce v oboru mi nebylo celkem k ničemu, že jsem obor vystudovala (samozřejmě jsem díky tomu získala ty schopnosti, ale víte, jak to myslím), protože mě v posledním kole vyšachoval někdo, kdo to sice nestudoval, ale uměl to očividně líp než já (nebo měl prostě větší prsa ). Ale u jinýho pohovoru jsem se hlásila na pozici asistentky, bylo to assessment centrum, a když jsem slyšela, že ostatní všichni studujou management a HR a já nevím co ještě, říkala jsem si, že to je v háji, protože já dělám něco úplně jinýho - a vyhrála jsem! Pomohly mi jednak vlastní dovednosti, jednak teda i praxe v „oboru“ sice jiným, ale vyžadujícím podobný schopnosti.

@AH Je super, když člověka práce baví, ale u absolventa bych to neviděla jako hlavní kritérium při výběru práce. Každá jednotlivá pozice, kterou vidíte v inzerátech a myslíte si, že by vás to bavilo, vás za rok, dva tři může přestat bavit a co potom - jste tam, kde jste byla. Podle mě je lepší si vybrat obor, ve kterém si člověk dovede strávit řekněme 5 až 10 let. Obor, který ho bude nejen bavit, ale hlavně ho uživí a je to obor s budoucností - tzn. seženete v něm práci, i když nynější zaměstnavatel zkrachuje nebo vás propustí pro nadbytečnost. HR se mi zdá jako dobrá věc. Můžete začít jako třídička životopisů (či jak se tato pozice jmenuje důležitě v angličtině) , časem se posunete na HR specialistku, odbornici na mzdy nebo třeba na vzdělávání zaměstnanců ve firmě. Za pět, deset let máte v životopise něco tzv. pořádného a můžete případně řešit, co dál.