Kdo nabízí tykání?

@Karoleenah píše:
No vida, zrovna jsem dnes přemýšlela nad tím, jak řešit situaci, když vám tykání nabídne někdo, komu tykat nechcete. Říct na takovou nabídku „ne, děkuji“ je sice efektivní, ale zní to dost divně a tak jaksi nezdvořile, alespoň mně…

ja jsem takhle urazila jednoho znameho meho otce, ktery mi nabidnul tykani a ja jsem odmitla, protoze mi proste nikdy nebyl moc sympatickej… takze ja mu vykam a on mi tyka a je jeste jedovatejsi nez driv:D

jinak jsme meli problem jak si zacit tykat s mym sefem, kterej je tak max o 10 let starsi… 14 dni jsme si vykali.. ja nechtela nabizet tykani, protoze jsem mladsi a podrizena, on zas proto, ze je chlap… a jednou proste prisel a rekl „kdybyste si se mnou nahodou chtela tykat, tak reknete“… tak to treba vezmete jako inspiraci @MP Janka 

@llolla píše:
@oXide
No, jenže ona je v tomhle případě podle mě společensky významnější právě ta klientka/tazatelka.

To je dost možné, jenže cvičitelka je naopak starší. A v tomto případě by měla tykání nabízet starší žena I když je někdo společensky významnější, neměl by nabízet tykání starší osobě. Zvláště pak, pokud je rozdíl třeba už patnácti let (neříkám, že tomu tak je tady). Pokud je rozdíl třeba jen pět let, lze to tolerovat, potom může nabídnou tykání i ona společensky významnější osoba.

Samozřejmě hodně záleží na okolnostech.

@Garfie píše:
Tak já se octla v podobné situaci-po patnácti letech jsem se setkala s babičkou velmi dobré kamarádky, jako středoškolačce mi pochopitelně tykala-a teď mi vykala. Tak jsem ji požádala (no, spíš trochu vynadala jestli by mi nemohla tykat-že si připadám děsně stará…:-)

A ako to zobrala ta babička? Začala tykať? Alebo sa urazila, že čo je kecáte do oslovovania? To som chcela urobiť tiež, povedať: ale no tak, predsa mi nebudete vykať, ale nenašla som v tých rozpakoch odvahu.

Příspěvek upraven 04.10.12 v 21:14

@oXide O to právě jde. @MP_Janka psala, že je cvičitelka „jen o pár let starší“ - pod tímto pojmem si představuju věkový rozdíl opravdu do cca 5 let. V takovém případě dle mého názoru případné tykání nabízí klient.

@razorblade píše:
ja jsem takhle urazila jednoho znameho meho otce, ktery mi nabidnul tykani a ja jsem odmitla, protoze mi proste nikdy nebyl moc sympatickej… takze ja mu vykam a on mi tyka a je jeste jedovatejsi nez driv:D

pokud vám nabídl tykání, vy jste odmítla, a přesto vám tyká, tak je to hulvát nejhrubšího zrna. doufám, že jste k němu taky příslušně jedovatá;-)

Mám dojem, že jsou místa, kde se na etiketu zas tak moc nehraje, nebo pokud si chce člověk ulevit od dilema, zdali tykat, či vykat, tak rozeznat ty lidi, kterým se může hned tykat a ty lidi, na které se musí opatrně.

Mě takhle pořád deptala jedna moje nadřízená, která mi nejdřív na začátku začala střídavě tykat a vykat a já jakožto člověk, co má radši tykání bych jí nejradši tykala taky, ale slušnost a postavení mi říkalo zásadně vykat. Co si zjistila, jak se jmenuju, už mě oslovuje jen jménem. To by mi nevadilo beru to pro snadnější komunikaci, protože je jednoduší zařvat přes celou halu Míšo, ten pás nejede, než paní *a****ková, ten pás nejede. Zvlášť když je frmol. Ale pak mám dilema já, kdy vlastně neznám její příjmení, ale úplně všichni jí tam říkají jménem a volají na ní přes celou halu jen jejím jménem. Nikdy jsem nikoho neslyšela, aby na ní řval paní ***ová nebo paní předačko jenom jménem. Pak jsem jí potřebovala ohledně monitoru, že nešel, ale lítala všude možně a nezastavila se a já moc lidi neoslovuju, pokud nemusím. Tak jsem na ní zavolala jejím jménem a omylem (přeřeknutím) jsem tykla a pohoda nic se neděje.
někdy mám spíš pocit, že ty lidi ani nenapadne lidem to tykání nabídnout, ale že to tak má přijít automaticky a pak na vás koukají blbě, když jim pořád po měsíci vykáte 

fakt to dilema tykání/vkání bych nejradši zrušila. Dělá to zbytečný komplikace, co by být nemusely 

Když už je tady toto téma, tak mám též jedno „tyk-vykací“ dilema. V práci si s většinou kolegů tykám, bez ohledu na věk, až na šéfa a dva jeho zástupce. Vedle kolegů ale pracuju se skupinou lidí, kteří jsou hierarchicky více méně pode mnou (v pracovních otázkách je rozhodující mé slovo, i když prakticky spadají pod jiného nadřízeného). Většina z nich je (nejen) služebně starší než já, s většinou z nich (těch, kteří mají proříznutější pusu) si tykám, protože mi to nabídli oni sami. Bylo-li to z jejich strany košer, neřeším, jsem ráda, že si tykáme.
ALE - jsou mezi nimi jedinci, se kterými si dodneška vykám. Se všemi z nich mám dobré vztahy a velmi si jich vážím. Technicky bych měla asi nabídnout tykání já, ale na druhou stranu jsou všichni o cca 10-20 let starší, takže z hlediska věku by to mělo přijít z jejich strany… Jenže tak nějak cítím, že vzhledem k našemu vzájemnému pracovnímu postavení je jim to prostě blbé, aby mi sami to tykání nabídli…
Ještě podotýkám, že na našem pracovišti panuje přátelská atmosféra a až na pár výjimek si všichni se všemi tykají - jen já mám kolem sebe pořád tu skupinku nesmělých „vykačů“…
Co myslíte, jak z toho ven? Dále vykat, i když jsem jediná z práce, kdo si s danou osobou vyká, a čekat na její iniciativu? Nabídnout tykání? Počkat na nějakou společenskou akci, kde budou mít oni příležitost?
Aaach jo, kéž bychom mluvili anglicky, to bych hned měla o starost míň 

@drENT počkala bych na tu vhodnou situaci a tykání bych navrhla sama. pokud jsou to tedy „chroničtí nesmělci“ a víte, že to není nějaká averze z jejich strany, tak vyjít vstříc při trochu neformálnější situaci by mohlo být ok. vy to jistě podáte nekonfliktně, takže do toho:-)

@seznam.mih Nevím, jestli se to hodí v tomhle prostředí, ale když u někoho vím jen křestní jméno a vykám nebo i třeba tykám, ale nechci navazovat moc důvěrné vztahy, tak ženy oslovuju zdrobněle, Maruško, můžete… Mužům říkám pane + křestní jméno.

Přikláním se k většině příspěvků, řekla bych jí, když zase tykne, že mně tykat klidně může. To není nic proti etiketě.

@gulietta začala mi tykat, zasmála se tomu-a myslím, že ji to i potěšilo…Já bych se toho nebála, tak jak jste to napsala „přece mi nebudete vykat“ je moc hezké, klidně bych to použila
Myslím, že i oni si na tom uvědomí jak moc jsou staří-nejen my. Prostě to „pískle od sousedů“ je najednou dospělé a já mu musím vykat…

@Ceresa píše:
Proto mam tak rada anglinu a mezinarodni prostredi, zadne vykani a rovnejsi pristup…

S tim si dovolim nesouhlasit, ziji v anglicky mluvici zemi, plynne jsem mluvila davno pred prestehovanim, protoze jsem se jazyky castecne zivila a musim rict, ze tohle je docela casta mylna predstava.
V anglictine sice nerozlisuji vykani a tykani gramaticky, ale forma, ton, osloveni a dalsi veci Vas jasne navedou, jestli se jedna o ‚tykacku‘ nebo ne. Jinak budu hovorit s klientem a jinak se znamou. Ukazatelem muze byt take pouzivani krestnich jmen, to je vetsinou povazovane ze neformalni, na urovni naseho tykani.
Samozrejme v nekterych situacich, ktere jsou neformalni, i kdyz danou osobu vubec neznate, je konverzace uvolnena a neni potreba to resit (v pekarne na rohu apod..)
Myslim, ze anglictina tykani snad mela, nekdy do 17. stoleti
omlouvam se za OT

Podle mého názoru vy. Jak říkáte, vy platíte

@LadyPapajka píše:
@gulietta Tomu asi úplně nerozumím. Nemyslim si, že když mi někdo tyká a já jemu vykám, tak že by to mělo znamenat, že on je něco víc.

No a ono to tak je. Dítěti tykáte automaticky, protože je malé, dá se říct společensky dole. Vy jste mu nadřazená. A i způsob jakým se tykání nabízí směřuje k tomu, že tykáte společensky podřezené osobě.

@jumbee píše:
Když už to téma řešíme… Rodiče mého přítele mi vykají. Je nějakou mou nepsanou povinností nabídnout jim, aby mi tykali? Mně vykání naprosto vyhovuje a nemám chuť to zatím měnit, dokud nejsem jejich snacha. Je to špatně?

V žádném případě, vy musíte počkat až jestli oni nabídnou tykání vám. A pokud byste ho nechtěla přijmout, můžete jim říct, aby tykali oni vám, ale vy jim chcete dále vykat, že je to pro vás přirozenější

Jsem spíš vykací člověk a vyhovuje mi, že na obou posledních pracovištích je zvykem oslovovat se jménem, ale vykat si. A to jsme byli na předchozím pracovišti 20 lidí (většinou žen) a převážně v té samé věkové skupině, což bylo příjemné. Moje první vedoucí tam byla starší o 30 let a líbilo se mi, že mě tenkrát požádala o dovolení, zda mě může oslovovat jménem. V případě, kdy ten druhý nabízí tykání, ale tykat si s ním nechceme, mi připadá zajímavý návrh přijmout tykání, ale příště zase vykat. Přiznám se, to mě nenapadlo. Já jsem se v takových případech vymlouvala, že si té osoby příliš vážím, než abych jí tykala a podobně. Jedna kolegyně, kterou jsem neměla moc ráda a byla o asi 3 roky starší, několikrát, když se mnou mluvila, mi zničehožnic tykala. Dělala jsem, že tykání neslyším a vykala jsem furt pryč. Navíc ji jsem oslovovala „paní XY“ - jméno by mi nešlo z pusy.
U vztahu nové tchyně a snachy mi připadá problematické, když tchyně žádá novou snachu, aby jí říkala „maminko“ a je nešťastná, když to ta mladá žena nedokáže. Buď proto, že maminku má jen jednu nebo že nemá dobré vztahy se svou matkou a nedokáže ji oslovit „maminko“. City přece přijdou samy, nedají se naprogramovat.

@razorblade píše:
ja jsem takhle urazila jednoho znameho meho otce, ktery mi nabidnul tykani a ja jsem odmitla, protoze mi proste nikdy nebyl moc sympatickej… takze ja mu vykam a on mi tyka a je jeste jedovatejsi nez driv:Djinak jsme meli problem jak si zacit tykat s mym sefem, kterej je tak max o 10 let starsi… 14 dni jsme si vykali.. ja nechtela nabizet tykani, protoze jsem mladsi a podrizena, on zas proto, ze je chlap… a jednou proste prisel a rekl „kdybyste si se mnou nahodou chtela tykat, tak reknete“… tak to treba vezmete jako inspiraci @MP Janka

Mě se šéf zeptal ůMůžu Vám položit intimní otázku?" Bylo to asi hodinu po podepsání smlouvy a mě hned napadla věci jako a jak to plánujete s dětmi atd. a on mi říká „mohli bychom si tykat“ Je jen o pět let straší, takže to není tak divné. Ale je to první šéf s kterým si tykám a je fakt, že kdybych mu vykala, určitě bych neposlal k šípku jak už se párkrát stalo 

@Ceresa píše:
Proto mam tak rada anglinu a mezinarodni prostredi, zadne vykani a rovnejsi pristup…

To je právě častý omyl, v angličtině se rozlišuje vykání i tykání

Myslím si, že tady se nejedná o vztah starší žena- mladší žena, ale podřízený - což je v tomto případě učitelka a nadřízený - klient.
Každopádně je to zajímavá debata 

Ale ke konkretnímu případu, taky by mi bylo nepříjemné říct : Budeme si tykat. Souhlasím s názorem : Můžete mi tykat.

Stalo se mi, že jsem omylem tykla kolegyni, která je ve věku mé dcery. Omluvila jsem se. Řekla, že jí můžu tykat. Jenže ona není schopná tykat mi, tak jsme zůstaly u oboustranného vykání. Ji bych tykáním dávala do podřízeného postavení, když by mi ona vykala. A mě by to dělalo ještě starší
Takže k situaci MP Janky: Kdyby mi trenérka byla sympatická, řekla bych jí, že si můžeme tykat - tady je Janka společensky významnější a jsou přibližně stejně staré. Za sebe ale musím říci, že bych zůstala u vykání a její tykání bych přehlížela jako něco, co se nedopatřením přihodí. Tykám si jen s lidmi, které na ulici poznám i po letech.

@z_dediny chlapa ktorý ma učil jazdiť na koni spoznám na ulici aj po rokoch. A to som na druhom konci republiky ako on už takmer 10 rokov. A zostali sme kamarátmi. S tým človekom si buď sadnete a zostanete uňho dlho, alebo ho vymeníte po pár jazdách. Naučiť sa jazdiť na koni, nie je otázka mesiaca, takže asi budú spolu dlhšie.

@gulietta
Přesně tak, ve stáji jsem zatím spokojená se slečnou cvičitelkou taky a vzhledem k tomu, že moc stájí začátečníky s 80 kg nebere, tak se budem vídat ještě dlouho.
Zkusím jí tedy někdy říc, až mi zase zatyká, že mi klidně může tykat, že mi to nevadí, buď mi nabídne tykání taky a nebo zůstane u vykání, to nechám na ní.

@TinkaH ja to s prvnim sefem mela tak, ze on prisel do uz zabehnutyho kolektivu… prisel se jeden den jeste pred nastupem predstavit a ja na nej vybafla caaaau, ja jsem XX jelikoz byl jen o par let starsi, tak to vzal fpoho:D

Jé, @razorblade mi připomněla první setkání s partnerkou mého otce . Se sestrou jsme hrozně řešily, jestli vykat/tykat a co říct… Shodly jsme se, že čau je moc a že ahoj bude tak akorát . A jakmile vešel otec s ní do místnosti, sestra vybafla „Čááááááu… tati.“ 

@MP Janka Podle mne je to vyrovnané: vy jste klient, ona je o trochu starší. Při nejbližší příležitosti (až vaše trenérka zase přejde na tykání) bych se zasmála a řekla bych: Také s tím mám trochu problém, co kdybychom si tykaly? A bude to.