Když jsou Vánoce na h...

Avo, tak to ber z tý lepší stránky - po všech těch návštěvách budeš mít konečně božskej klid a v bytě pořádek!
A kdo nechce přežívat „vánoce“, může mít prostě obyčejnou sobotu a neděli… kdyby to bylo jen na mně, tak si hezkej, normální víkend (místo toho neproduktivního šílenství) dělám už druhej rok.

Pokud je „stejně skončit sám v prázdným bytě“ špatný konec svátečních dnů, tak nezůstat sám… nejde zůstat pár dnů u rodičů nebo u přítele? Já osobně bych tedy taky nechtěla být sama…

Co bych já za to dala, kdybych na Štědrý večer mohla skončit v prázdném bytě! Navrhuji vám výměnu: já zůstanu ve vašem prázdném bytě a vy pojedete s mým mužem a syny k mé tchýni?

.

Příspěvek upraven 12.11.12 v 13:43

Mám trochu jiný názor než ostatní, já jsem několik Vánoc na h..ouby zažila. Vím, že člověku je na Vánoce prostě smutno, pokud zrovna prochází těžkým obdobím.
Já doporučuju strávit aspoň část Vánoc s někým, koho máte ráda (ne s někým, s kým byste je trávit měla, s někým koho máte doopravdy ráda), pokud to jde. Jinak doporučuji ten smutek prožít a smířit se s tím, že ač bychom správně „měli být šťastní a veselí a happy a tak“ tak Vy prostě zrovna nejste. Třeba se dočkáte i katarze a bude Vám lépe. Nejhorší na psychickém tlaku, kterému nás společnost na Vánoce vystavuje, je to povinné štěstí. Kdo není šťastný, ten je loser. To je strašný nesmysl. Pokud si člověk naplno přizná, že je mu blbě a prožije to, je na nejlepší cestě ke změně. Život občas prostě nemáme ve svých rukou, stanou se věci, které neovlivníme a nám je z toho blbě.
Výhoda ale je, že za rok všechno může být úplně jinak, „Times, they are a-changing:-)“

taky řeším co s vánoci, přítel zůstane letos úplně sám a já bych mu to ráda nějak oslavila, ovšem trávení štědrého dne je i v mém věku povinné doma tak jsem se rozhodla to s ním oslavit druhý den, zůstanu u něj taky den předtím až do rána do štědrého dne, udělám mu nějaké dobré cukroví a celý den o sobě budu dávat vědět.

Nemůžeš tedy pozvat přítele k Vám, Zelitschko? „The more the marrier!“ Jinak být sám na Vánoce mi nepřijde hrozné, pokud člověk ví, že má s kým být, ale prostě to logisticky nevyšlo.

na to spolu chodíme poměrně krátce, je o skoro 13 let starší a já nechci, aby si tohle „překročení hranic“ v naší puritánský rodině sedalo zrovna na štědrý den… S rodiči se sice potkal, ale jen se pozdravili.

Můj muž miluje neintelektuálky! Sama jsem jednou z nich, vzhlížím k němu s bezmezným obdivem a on je pak spokojený.
Ale teď vážně: psala jsem to proto, že na každou životní situaci se lze dívat minimálně ze dvou úhlů pohledu. Já osobně jsem si velmi přála pracovat v nějakém nepřetržitém provozu; brala bych si vždycky službu na vánoce. Už dvacet let trávíme svátky s rodiči mého muže, nyní už jen s jeho matkou, a já už jsem z toho slušně unavená. Získala jsem apritorní odpor ke všemu tomu smejčení, vaření, nervoznímu pobíhání…když cítím leštěnku na nábytek, dělá se mi zle. 23. prosince mám chuť odjet na Ruzyň a sednou do nejbližšího letadla, lhostejno, kam poletí. A vrátit se až na Tři krále.
Já bych se pokusila nabídnou své služby nějaké charitě. Spousta lidí je na vánoce samo, třeba by vás nějak zaměstnali, nemusela byste myslet na sebe a ještě někomu pomohla. Což je nakonec ta největší radost, pomáhat těm, co to potřebují. Získala byste i úplně nový náhled na vlastní životní situaci.

Nevím, nevím, charitu já beru, že jí dělám proto, abych pomohla ostatním a ne proto, abych zapomněla na sebe (podle hesla „někdo je na tom ještě hůř“). To není dobrá motivace, já osobně bych pak byla naštvaná. Proto si myslím, že je v charitativních organizacích tolik pasivně agresivních jedinců.
Zapojovat se do charity osobně jsem kvůli tomu vzdala. Teď pouze dávám žebrákům drobné a posílám peníze Člověku v Tísni. Tam jsou profíci, ale dobrovolnictví u nich bývá jednorázové, nebo naopak naplno (odjezd do afriky na dva roky)

Avo, celkem Vás chápu, mám to podobně. Mám pitomé období a Štědrý den budu nakonec pravděpodobně sama (spíš proto, že nemám energii se radovat, než proto, že bych neměla kde být, měla jsem trávit večer se svojí drahou polovičkou, co se na mě v tomto ohledu ze složitých důvodů vykašlala). Takže to vidím na několik DVD s jinou než vánoční tématikou, nějaké dobré jídlo, žádný alkohol a snad to přežiju bez větší újmy na duševním zdraví. Příčiny, které tenhle stav způsobují, jsou stejně mnohem smutnější, než důsledek, těch pár dní člověk nějak přežije. Pětadvacátého návštěva rodiny, šestadvacátého zpátky domů a sedmadvacátého do práce, to se přece dá přežít. Barbucha to napsala pěkně, prostě je třeba se smířit s tím, že tyhle vánoce asi nebudou žádný hit.

Mám kamarády, kteří si odbudou štědrý večer s rodinou a úderem osmé místo k pohádkám zdrhají na mejdan. Nemáte někoho, s kým byste šla na nějaký vánoční večírek? Prostě místo Vánoc propařit víkend.

Barbucha ha detto : Nevím, nevím, charitu já beru, že jí dělám proto, abych pomohla ostatním a ne proto, abych zapomněla na sebe (podle hesla „někdo je na tom ještě hůř“). To není dobrá motivace, já osobně bych pak byla naštvaná.
Záleží jen na vás, jaký obsah tomu dáte, podle hesla, každej dle sebe. Když budete chtít být naštvaná, tak budete. Nakonec je to jen výraz vašich (ne)uspokojených očekávání, čehož je ta vánoční frustrace nejlepším důkazem.
Ježíš se narodil ve chlévě, protože Marii nikde nechtěli přijmout do domu. A děcko nedostalo žádný Lego, ale jenom od chudejch lidí trochu jídla a něco na přikrytí. Oni se vzdali toho mála, co měli. My máme všeho dost a přeci jsme frustrovaný. Čím to asi bude?

Taky jsem před pár lety měla Vánoce na houby a doporučuju změnu prostředí, nezůstávat doma a třeba s nějakými kamarády odjet někam, kde jste ještě nebyla (třeba k někomu na chalupu) - ať nemáte před očima to srovnání s předchozími lety a ať jsou tyhle Vánoce hezké a jedinečné.

Já nevím, ale já teda nemám jedinou kamarádku, která by někam na vánoce jela, maximálně tak na silvestra. O vánocích jsou všichni do jednoho s rodinou nebo partnerem.
Aleno Čechová, kdo říká, že tehdy lidé nebyli frustrovaní? Samozřejmě, že prvotní je mít kde spát a mít co jíst, ale pokud tohle máme, řešíme i jiné věci, to by snad ani nebylo normální, kdyby ne.

Aleno, špatně jste mě pochopila. Já na charitu přispívám. Dokonce celkem dost. Ale i ti, kteří se rozdělili s Ježíškem o to poslední, to dělali proto, že mu chtěli pomoct. Ne proto, že jim bylo blbě a chtěli „aspoň udělat něco pro druhé“. Ava má právo na to, aby jí bylo smutno, ať už jsouna tom ostatní lépe, nebo hůř. Utrpení je subjektivní věc. Přístup ostatní jsou na tom ještě hůř, zatni zuby a pomáhej, to je typický přístup Vaší generace. Moji rodiče jsou stejní.
Bohužel, jediný výsledek tohoto přístupu je pocit viny, nadměrné očekávání (už tady pomáhám třetí den a pořád je mi blbě, jak to?) a syndrom vyhoření, tak známý z našich nemocnic. Kdyby šlo do zdravotnictví pracovat méně lidí, kteří si pomáháním druhým chtějí řešit vlastní problémy, bylo by méně zlých doktorů, doktorek a sadistických sester.
To, že jsou na Vánoce všichni frustrovaní taky není pravda. Já si advent i Vánoce užívám v klidu a v pohodě a bez šílení. Letos budu péct pouze vánočku např.

Barbucha ha detto :
Myslím, že to nepochopení je vzájemné. Já nikomu nenutím, jak se má cítit a už vůbec nevyčítám, že se cítí blbě. Navrhuju jenom řešení, což není pro nikoho závazné.
Nejvíc nás drtí naše vlastní očekávání. Kdo vymyslel, že máme zrovna na vánoce být s blízkými? Já se tím nijak zavázaná být necítím, radši bych chodila v Brdech po kopcích, jenže má rodina to vidí jinak. Můžu je všechny ranit, protože oni si něco představují, a fakt se do těch zimních lesů vydat, nebo se přizpůsobit.
Nemám potřebu slavit vánoce, nechci dary a neujíždím na „vánoční pohodě“. Jenže moje zkušenosti jsou nepřenositelné, protože je za nimi dvacet let života, které nejdou předat.
A byla bych vám vděčná, kdybyste mne nekategorizovala nějakou generací, přijde mi to agresivní. Koneckonců tu debatu jsem nevedla původně s vámi.

Avo, jestli máte ráda pejsky (i když nápad Aleny Čechové se mi zdá taky bezva), „vnuťte“ se nějakému útulku v okolí a udělejte Vánoce pejskům. Budou šťastní a Vy taky 

Taky jsem prožila hodně smutných Vánoc, i když nikdy jsem nebyla úplně sama. V posledních deseti letech si většinu průšvihů, bolesti a trápení vybírám právě na Vánoce, třikrát to byla vážná nemoc v nejbližší rodině a jiné další problémy. Na Vánoce jsem se však vždycky těšila, pokaždé jsem doufala, že tentokrát budou lepší. Letos se poprvé moc netěším, sama nebudu, ale někdo mi bude hodně chybět, celkově celý rok nestál za nic a budoucnost se nerýsuje hezky.
Souhlasím do puntíku s Barbuchou, pokud se někdo cítí osamělý a schází mu někdo blízký, tak se to nedá přejít a potlačit, na Vánoce si to bude připomínat tím víc a bude prostě smutný. Nejhorší na tom asi jsou ty neodbytné myšlenky, kdy člověk uvažuje nad tím, proč zůstal sám, kde udělal chybu a jestli ještě nekdy v životě najde někoho, kdo s ním bude Vánoce trávit…
Avo, myslím, že nemá cenu dělat křečovitě nějaké psí kusy, které vám nejsou vlastní, jenom proto, abyste otupila smutek. Je přirozené cítit se v takových chvílích nešťastně a nejste rozhodně sama, kdo to tak prožívá. Určitě se však smutku nepoddávejte, kromě návštěv přátel zajděte třeba do přírody, za kulturou, dělejte to co máte ráda.
Letos od Vánoc nic moc pěkného nečekám a možná právě proto mě může něco milého překvapit.
A něco nečekaně pěkného, na co budete celý život vzpomínat, může potkat třeba i vás. Přeju vám hodně síly.

Omlouvám se. Nemyslela jsem to zle. V příspěvku jsem měla dojem, že se obracíte na mě. A také na mě působil agresivně.

Avo, podle mě je důležit si uvědomit, že to velké vánoční klišé, které se nám všichni (obchody, reklamy, rodina atd.)snaží natlačit do hlavy, nemusíme přijmout za své. Já Vánoce upřímně nesnáším. Právě kvůli tomu, že mám pocit, že na mě za všech stran útočí s povinností se radovat, být šťastný, mít dokonale uklizeno, napečeno několik druhů domácího cukroví, dodržovat nějaké tradice, navštívit všechny rodinné příslušníky, každému vybrat originální dárek, který mu udělá zaručenou radost apod. Právě tyto „povinnosti“ mi kazí celé svátky. Samozřejmě asi není příjemné, když má být člověk o svátcích sám, ale taky to není tragédie. Jde jen o pár dní, a ty se nějak překonají (to si říkám já). Dobré je se taky nesrovnávat s ostatními (oni jsou tak šťastní a spolu a já sama). V mnoha případech je to navíc jen zdání. Já budu například letos o svátcích dopisovat diplomku a učit se na státnice, protože nestíhám, takže budu taky spoustu času sama, zabraná do knih a ťukání do klávesnice. Navíc se spousta rodin díky tlaku o svátcích hodně hádá (případ mojí rodiny), takže to žádná televizní idyla není. Zkuste to brát z té lepší stránky. Můžete si odpočinout, přečíst několik knih a urovnat si v hlavě svoje přání a priority, kterým byste se chtěla věnovat příští rok.

T. ha detto : Mila Avo, mrzi me, ze se necitite dobre a vim, ze na Vanoce je to obzvlast slozite. Napada me, ze ta predstava stesti je asi potreba trochu dekonstruovat. Myslim, ze je dnes velky tlak na to, aby byl clovek uspesny, spokojeny, sebevedomy a stastny. Je potupne priznat, ze neco z toho se nedari. Na Vanoce zvlast - to je primo spolecenska povinnost, byt „stastny“.

Pritom je to pitomost. „Nemit dobre obdobi“, mit tezkosti, strach, byt opusteny - to je prece v nejake fazi zivota uplne prirozene (cimz nesnizuju zavaznost problemu). Jen o Vanocich to pusobi nepatricne - a navic, opravdovym ci deklamovanym „stestim“ ostatnich je ten rozdil jeste zvyraznen.

Ja myslim, ze at budete delat cokoliv, snazte se nenechat si vnutit casto hloupe predstavy ostatnich, co by mel clovek o Vanocich delat a jak by se mel citit. Zkuste najit, co jsou Vanoce ted pro Vas - a mozna to bude jeste opravdovejsi smysl, nez jaky mohou postrehnout ostatni, pro ktere znamenaji jen tupe smyceni pavucin a peceni rohlicku a jeste tupejsi civeni na pohadky. Podle toho smyslu se pak snazte jednat, jakkoli - a je jedno, jestli ty dny prozijete sama, u pribuznych ci u kamaradu ci v psim utulku, jak tu nekdo navrhuje. (Osobne si myslim, ze Vanoce znamenaji nadeji spise nez stesti, coz myslim, ze pro Vas muze byt relevantni…nejak).

Kazdopadne se drzte!
.............­............
Napsal/a jste to moc hezky, vždycky jsem trochu zahanbená, že to takto neumím. Ale asi mi není dáno. To s tou dekonstrukcí je přesné.
Já jsem paranoidní, myslím si, že je to práce televize, že ona nás jakoby vyprudí a my pak nakupujeme a šílíme. Musím říct, že co bednu doma nemáme, jsem mnohem vyrovnanější (10 let)