Kolik dáte měsíčně/každej půlrok peněz za oblečení, boty atd.

To je různé.. poslední velký nákup byl celkem za 1000Kč a byl v tom baloňák, zimní sukně, letní sukně, 2× sladěné tričko, svetr k sukni, červená kabelka a jedny letní černé šaty Ale to se každý den nepodaří, mít takové štěstí v sekáči.
Měsíc před tím 500Kč za jednu sukni z Promodu.
Víc peněz, než máš, stejně neutratíš 

Naopak, utratit vic penez, nez je zahodno, je nejjednodussi vec na svete
Presto - nema cenu se porovnavat s ostatnima ve vysce vydaju za cokoliv. Kazda z nas je v jine situaci, ma jine vzdelani, jiny vkus a jine moznosti. Styl stejne neni moc o penezich, ale o urcitem nazoru a osobitosti. Nevim, v cem by ti pomohlo vedet, kolik vydelavaji a utraceji lide, ktere si nikdy nevidela - musis vedet, kolik si muzes dovolit utratit ty, tvorit si trochu rezervu na horsi casy, nedelat dluhy a pouzivat zdravy rozum a nenechat se zblbnout tim, co se ti snazi nakukat ostatni.

Jelikož a protože jsem zatím finančně závislá plně na rodičích, tak to nepočítám. Ale i tak, pokud počítám velké nákupy v Británii (jedny kalhoty, dvoje boty, dva svetříky, značková rudá rtěnka a nějaké ty doplňky) tak za to jsem dala asi dohromady 2 000 - ale to se bavím o britských cenách, ne českých( bohužel) .
Jinak jsem velký příznivec šitých věcí a zejména Riwy Nerony, takže mě teď k svátku čeká kabát a sukně (a to raději finance počítat nebudu .
Tak, snad vše… Jinak - nejlepší na nákupy (levně a kvalitně) - bleší trhy, sekáče… dědění po příbuzných nebo půda a samozřejmě najít si šikovnou švadlenu .

Já hodně a nemůžu napsat kolik, protože by si to mohl přečíst můj muž. Až mi to samotné vadí a chci to omezit. Shodně s GreatSusan se domnívám, že na objemu financí nezáleží, nejdůležitější je vkus, odvaha a hlavně charisma. A to si nekoupíte.
Pro mne je největší problém dostat to do skříně. Teď jsem se zařekla, že než něco nového koupím, musím napřed něco dát pryč. Kus za kus.
V zásadě nemůžu utratit víc než 5000 týdně, takový je totiž můj limit na kartě.

Zajímalo by mě, kde se dá „natrénovat“ vkus. zrcadlům nemůžu věřit, protože na jednom vypadám dobře, i když si vemu nějaký šílený hadry, a na druhém zase vypadám jak kus špekáčku, ať mám sebehezčí šaty.. Škoda, že sama sebe nemůžu vidět, jak mě vnímá okolí takže doma se upravím tak, že si myslím, že vypadám dobře, a pak se někde kouknu na sebe do výlohy, v hopsodě, či jinde, a vypadám jak klaun :/

Alena Cechova: Problem se skrini mam take, v podstate se da rict, ze moje obleceni a hlavne boty tvori jednu neustale se rozrustajici sbirku. Muj manzel je nastesti priznive naklonen a tvrdi, ze krasna zena si zaslouzi krasne obleceni, aby se citila dobre taky rika, ze „happy wife = happy life“ … presto mam pri kazdem nakupu spatne svedomi, protoze je mi jasne, ze nic noveho nepotrebuju a pristich par let ani potrebovat nebudu.
Seznam.mih: vkus se neda natrenovat ze dne na den. Potrebuje to urcity cas, nazor a taky inspiraci. Nema cenu neco jen tupe kopirovat, spis si vybrat pasujici veci a zkombinovat je po svem. Taky neskodi koukat na hezke veci, at je to priroda, vystavy umeni nebo architektura - proste to tribi vkus a oko. A taky je dobra urcita mira sebekritiky - sebehezci saty jsou nevkusne, kdyz nepasuji k postave. Mne se osvedcilo delat fotky vsech outfitu (lepsi slovo me ted nenapada), ktere nosim. Proste kdyz si koupim novou vec, tak si ji vyzkousim se vsim, co satnik a botnik da a cele to fotografuju. Idealne za denniho svetla a s jednoduchym pozadim (napr. bila zed). Na tech fotkach se clovek vidi mnohem realneji, nez v zrcadle. Kolikrat tim prijdu na kombinace, ktere bych jinak predem zavrhla. Taky je pak mozne ty fotky nekomu ukazat a vyslechnout si jeho nazor (idealne nekdo, kdo je dost uprimny, aby rekl pravdu). Kdyz se na ty fotky podivate trochu s odstupem (treba az vsechny ty veci narvete zpatky do skrine, obliknete se do domaciho a nalejete si dvojku cervenyho), tak se budete moct posoudit skoro jako ciziho cloveka …

GreatSusan ha detto : Alena Cechova: Problem se skrini mam take, v podstate se da rict, ze moje obleceni a hlavne boty tvori jednu neustale se rozrustajici sbirku. Muj manzel je nastesti priznive naklonen a tvrdi, ze krasna zena si zaslouzi krasne obleceni, aby se citila dobre taky rika, ze „happy wife = happy life“ … presto mam pri kazdem nakupu spatne svedomi, protoze je mi jasne, ze nic noveho nepotrebuju a pristich par let ani potrebovat nebudu.
Seznam.mih: vkus se neda natrenovat ze dne na den. Potrebuje to urcity cas, nazor a taky inspiraci. Nema cenu neco jen tupe kopirovat, spis si vybrat pasujici veci a zkombinovat je po svem. Taky neskodi koukat na hezke veci, at je to priroda, vystavy umeni nebo architektura - proste to tribi vkus a oko. A taky je dobra urcita mira sebekritiky - sebehezci saty jsou nevkusne, kdyz nepasuji k postave. Mne se osvedcilo delat fotky vsech outfitu (lepsi slovo me ted nenapada), ktere nosim. Proste kdyz si koupim novou vec, tak si ji vyzkousim se vsim, co satnik a botnik da a cele to fotografuju. Idealne za denniho svetla a s jednoduchym pozadim (napr. bila zed). Na tech fotkach se clovek vidi mnohem realneji, nez v zrcadle. Kolikrat tim prijdu na kombinace, ktere bych jinak predem zavrhla. Taky je pak mozne ty fotky nekomu ukazat a vyslechnout si jeho nazor (idealne nekdo, kdo je dost uprimny, aby rekl pravdu). Kdyz se na ty fotky podivate trochu s odstupem (treba az vsechny ty veci narvete zpatky do skrine, obliknete se do domaciho a nalejete si dvojku cervenyho), tak se budete moct posoudit skoro jako ciziho cloveka …
Děkuji váš názor se mi líbí O „krásno“ se zajímám (jeden z důvodu, proč se budu stěhovat) akorát to focení bude problém, protože foťák nemám No ale aspoň když ž tu mám zásobu látek, tak se potom pořádně vrhnu do šití a třeba vytvořím takový outfity, že všichni budou čučet

Pro me to je spis otazka, kolik veci, ktere nepotrebuju, si koupim Kdyz jsem potrebovala dziny a za boha jsem nemohla sehnat, nebylo mi lito dat 2500 za levisky. Kdyz jsem nemela kabat, ktery by me hral v mrazech, nebylo mi lito dat polovinu vyplaty za kabat Takze jednorazove to muze vylezt dost vysoko.
Ale abych odpovedela na otazku: snazim se to drzet tak do 1000 az 1500 mesicne. Nezodpovidam se nikomu, jen sve penezence a splatkam hypoteky Samozrejme zalezi na tom, kde nakupuju, ale posledni dobou se zlepsuju v nakupech v sekacich 

GreatSusan ha detto : Proste kdyz si koupim novou vec, tak si ji vyzkousim se vsim, co satnik a botnik da a cele to fotografuju. Idealne za denniho svetla a s jednoduchym pozadim (napr. bila zed). Na tech fotkach se clovek vidi mnohem realneji, nez v zrcadle… obliknete se do domaciho a nalejete si dvojku cervenyho, tak se budete moct posoudit skoro jako ciziho cloveka … *
No to by mě zabilo. A těch dvojek bych potřebovala mnohem víc - jsemť k sobě *ještě víc kritická, než k ostatním

Bývaly doby, když jsem byl závislý na rodičích, že jsem míval dvoje džíny, dvě mikiny, tři, čtyři trička a muselo mi to stačit na několik let. Kousky to byly kvalitní v módě skate, takže kolem 1800 za mikinu/kalhoty a kolem 1000 za tričko = ročně tedy něco kolem 3000. Radši jsem měl míň věcí, ale kvalitnějších než vietnam.
Možná, že právě ten nedostatek z dětství a puberty ve mně zanechal jakousi „mezeru“, a tak teď, když už si o svých financích rozhoduju sám, stává se, že výdaje na oblečení, byť z toho nejsem šťastný, přerostou výdaje na jídlo, což v mém případě činí tak 6-8 tis./měs. Zkrátka jsem si otevřel do té doby zavřené dveře ležérní módy, která „něco stojí“. Nemám z toho radost – tedy nemám radost z výdajů, ale když vidím tu krásně zpracovanou košili, posledně zas třeba nádherný trenchcoat, není mi těch peněz líto, protože vím, že je to adekvátní tomu, co za ně dostanu… Ovšem je to o prioritách - až se mi, nedej bůh, třeba zrovna nebude dařit, holt nebudu zorvna kupovat nic, nebo jen nutné zlo, tak jako tenkrát v dětství…

kiwi: co by Vas zabilo? cela ta akce s focenim (to je fakt jen trenink, ve skutecnosti to jde docela rychle) nebo to koukani na ty fotky (ja jsem sebekriticka extremne, i miniaturni chybicky pronasleduju az do uplneho vyhubeni - clovek se nesmi brat moc vazne a nefotit se, kdyz se neciti dobre, lepsi je nechat to na chvile, kdy jste v dobrem rozmaru…

Urcite si neco nekupuju kazdy mesic. Asi dva - tri pary bot rocne, v souctu kolem 3000. Nejake to pradlo a ponozky, rekneme dalsi 3000. Par bavlnenych tricek a ze dva - tri kousky obleceni, asi tak zas 3000. Takze 9000 rocne v obchodech.
Ale co dam za latky a galanterii, to radsi nepocitat…

Průměrně by to mohlo dát tak tisícovku měsíčně. Nakupuju převážně v Anglii. Teď už se snažím ovládat 

GreatSusan ha detto : kiwi: co by Vas zabilo? cela ta akce s focenim (to je fakt jen trenink, ve skutecnosti to jde docela rychle) nebo to koukani na ty fotky…
Obojí Nerada se fotím (nakonec i převlíkám) a už vůbec nejsem takovej narcis, abych se pak prohlížela na obrázkách… Jediný zrcadlo v domácnosti jsem nechala viset pouze na důtklivou žádost spolubydlících a zkoušení v ozrcadlených kabinkách je pro mě noční můra.
Jo, momentky, pořízený v nestřeženém okamžiku, ty beru…* ale to se dá v tomto případě asi těžko zařídit, co?
Nejsem žádnej Quasimodo, ale prostě mě to nějak nebere. Ten odpor jsem zdědila patrně po tetě (kterou jsem pokládala za velmi krásnou a vkusně oblíkanou), která celý život strávila v bytě s jediným zrcadlem zvíci podšálku… a to ještě ponechala jen kvůli strejdovi, aby se mohl slušně oholit Tož tak.
*

kiwi: ja zas takovej narcis taky nejsem ty fotky mi pomuzou vytvorit kombinace, ktery si pak bez premysleni na sebe muzu obliknout a jit (a nepotrebuju zkoumat v zrcadle, jestli je to ono) - je to docela prakticka vec, ktera ve vysledku usetri spoustu casu. Kdyz teda nepouzivate zrcadlo - jak poznate, ze Vam to obleceni sedi a vsechno k sobe ladi? Ze zkusenosti vim, ze „dobry pocit“ casto klame…

Barevně to těžko může neladit, páč já nic jinýho než černo-bílo-šedý oblečení ani nemám… jo, modrý džíny, samozřejmě, abych nekecala. Ale k těm mám aspoň, na to doladění, modrou kabelku… A jinak si ani nekupuju žádný módní výstřelky, aby mě překvapil třeba střih - v podstatě jsem se ustálila na jednom stylu a neexperimentuju - jsem, mimo jiný, i poněkud líná
No a na dobrej pocit, na ten já dost dám Navíc zrcadlo mám, z donucení, a hned vedle mýho šatníku - takže se tam občas i zahlídnu. To mi bohatě stačí.
Ale nikomu neberu, co jeho jest 

Moda se meni, styl zustava ja jsem taky ustalena na jednom stylu - a experimentuju s modou, kterou prizpusobim svymu stylu …

Tříbení vkusu: Já doporučuju stahovat nebo vystřihovat obrázky, co tě zaujmou. Až jich bude víc, zjistíš, že je na nich skoro to samé - to je tvůj styl. No, a při prohlížení různých blogů atp. zároveň nasáváš kombinace barev, materiálů, tvarů…ale to ti nemusím říkat, sama jsi návrhářka. Prostě jenom vnímej, pokud pro to máš cit, časem se to dostaví nějak samo.
Za oblečení dávám jednorázově za delší čas cca 2000-5000,–, teď už jsem dlouho nic nekupovala, mám momentálně jiné priority. Doporučuju tak měsíc dva oželet všechny zbytné výdaje a trochu natrénovat samostatné hospodaření, to se tak samo ustálí a uvidíš, co si můžeš dovolit…

A omlouvám se za tykačku:)

Takže když to zprůměruju, tak každej dá měsíčně za oblečení okolo 1000kč. Moc děkuju 

Mě by docela zajímalo, kolik utratí za módu pánové tady na fóru?

Případně pro dámy: Kolik utratí za módu vaši partneři? (nebo kolik utratíte vy za oblečení pro ně  )

Vydělám si něco sama, něco dostanu od rodiču. Celkem to dělá něco málo přes 10 tisíc měsícně. Moc peněz po zplacení nutností nemám, ale i tak celkem v pohodě nakupuju. Hlavne ve výprodejích a na aukru. Za poslední 2 měsíc jsem si koupila svetr za 250, dalsí svetr za 300, tricko za 150, plavky za 250,kalhoty za 700, kosili do práce za 300, a sportovnío oblecení z anglie za 1000 (kalhoty na cvicení, mikinu, kosili, sportovní tasku). Spíš nakupuju podle nálady, a dost i ceny, protože hezké tričko za 500 bych si nekoupila, ani bych z nej neměla radost:)

Do čeho investuju víc, jsou boty. Nevadí mi nosené, ale musí být kvalitní a pohodlné. Jinak většinu oblecení ve výprodejích,a myslim, že se to bez problemu dá ustát:)

idp: to je celkom jednoduché. Môj partner mesačne na oblečenie neutratí ani korunu. A už pol roka sa snažím ho donútiť, aby si konečne po troch rokoch kúpil nejaké nové nohavice, lebo tie troje čo má budú pomaly vhodné akurát tak na handru na podlahu a ešte sa mu snažím vysvetliť, že to že si pred 4 rokmi kúpil topánky, nosí ich celoročne a má ich rád, neznamená, že budú „večne živé“. Ja mu teda z času na čas kúpim nejakú košeľu, sveter…veci, čo nemusí skúšať. Ale vošlo by sa to tak do 2000-2500 ročne.
Mne by sa skôr zišla rada ako chlapa donútiť, aby si niečo na seba kúpil 

Čo sa mojej útraty týka, ako kedy. Niektorý mesiac 1000, niekedy aj nič. Záleží to od stavu účtu