U mě zdrobnělina neprobíhá, ovšem ještě dost často někdo použije nechutnou intonaci při oslovení, která je z jedné mé hodně neoblíbené pohádky..
A to se ohradím vždycky s výzvou, že ještě jednou a urazím mu palici.
U mě zdrobnělina neprobíhá, ovšem ještě dost často někdo použije nechutnou intonaci při oslovení, která je z jedné mé hodně neoblíbené pohádky..
A to se ohradím vždycky s výzvou, že ještě jednou a urazím mu palici.
@vlm Je to pečící
papír Hledala jsem recept na jablečné
trubičky a máme je nakrájet i s pečákem, ale rolovat už bez pečáku.
Nechápu, proč nenapsat jen papír, počet písmen je stejný a došlo by to
taky snad každýmu..?
@Ghost B.C. píše:
Znáte „pečák“? Já to dneska slyšela/četla poprvé
Jsem poznamenaná seriálem Comeback. Takže „prach do pečáku“.
Trošku to sem patří… Dnes k nám nastoupila nová kolegyně, jen na stáž, Rakušanka, jmenuje se Felicitas, právnička těsně po škole. Hned nám vysvětlila, že jí máme říkat „Feli“. Polkla jsem, že tak bych volala na kočku. My na zdrobněliny jmen moc nehrajeme, jen občas když už se známe nebo pro pobavení (Charlotte slyší na českou Karličku, protože se jí líbí, ptala se mne na zdrobnělou českou verzi). Já bych taky ze svého jména mohla udělat zdrobnělinečku končící na „i“. Ale vážně ne u představování.
@benyka píše:
@Judy24 Standardně. Mně takhle maxi-zdrobněle říkali v práci. Nemám ráda ani mini-zrobnělou verzi, ale protože nezdrobnělá asi připadá naprosto každému nepřijatelná, volá ně mě i můj muž po čtyřiceti letech manželství „Haló!“
Ha, to jsme probírali s mužem nedávno, jestli vůbec ještě ví, jak se jmenuji, protože mi posledních pár let říká „Hele!“
Oslovování v práci zdrobnělinou? Máme tu Míšu, Ivanku, Libušku a
Ilonku. Ony si na tom zakládají. Někteří, kteří mi tykají, už asi
slyšeli moje skřípění zubů, když použili i mé jméno ve zdrobnělé
formě. A mám klid. Nedovedu si představit, kdyby se to ujalo. U mne je,
paradoxně, zdrobnělina jména znakem blížícího se průšvihu. Jako např.
táty proslov po rodičovské schůzce „Tak podívej se, holčičko…!“ za
holčičku dosaď
@Josefka Chápu vaše
rozhořčení nad zdrobnělinami v oslovení.
Ale proč potom ten váš nick, Josefo?
Odpocute v satni, po cviceni, dve korporatne slecny o dovolenko-sluzobke niekde v Azii „ach, to budete asi pracovať, veď počítačíky budete mať so sebou, však?“
@Josefka: tohle mi vždycky přišlo jako jeden z nejvíc divných projevů ve vztahu - když chlap neumí oslovit svou partnerku jménem. Když jsem toho svědkem, obvykle je mi trapno za ně/j.
@mimi Jak čtu
povrchně, tak jsem četla „korpulentní“ slečny a napadlo mě, že ve
srovnání s nimi bude vše malé, a tudíž zdrobněliny na místě
@rice Jo, taky je mi to
dost nepříjemné, jsme spolu s přítelem dva roky a za celou dobu mi jménem
řekl tak třikrát. Netuším, čím to je, několikrát jsem ho o to
žádala. Nejvíc nepříjemné to bylo na začátku, kdy mě neoslovoval
vůbec. Pak mi začal říkat zlato a u toho zůstal, což je teda pořád
lepší než nic. Přitom když o mně mluví, jsem vždycky Anička. Jinak je
vážně skvělý, ale tohle mě štve
Příspěvek upraven 04.02.20 v 16:45
@rice Vybavuji si v takové chvíli jednoho profesionálního milovníka, typ kocour (žil vždy v bytě a z peněz ženy, ke které se na chvíli nastěhoval), kterého hezky popsal Páral v jedné ze svých knih (tuším Generální zázrak). A ten pán všechny své ženy oslovoval „jahůdko, borůvko…“ On si tím jednoduše zajistil, že se nikdy nespletl ve jménu a přitom mohl všem říkat stejné věty.
@Puffin
Zblízka znám pána, kterého jsem slyšela poučovat jeho kamaráda, že si
má najít milenku, která se jmenuje stejně jako manželka, aby se
nespletl.
@bao-baba To by mě
zajímalo, zda to tenhle pán zohlednil už při výběru manželky, být
sezdán s Filoménou těžko najde vhodnou milenku.
A ještě jak pojmenoval své dcery…