Mužský vkus - co vás překvapilo?

Až teď mě napadá, že jsem téma nenazvala příliš výstižně, mám na mysli mužský pohled na ženské oblékání, nikoliv pohled muže na pánské oblečení a jeho vlastní šatník.

Zajímalo by mě jak to je, jestli dává většina mužů přednost spíše šatům a sukním, nebo opravdu kalhotám, protože obkreslují zadek. Já jsem třeba kalhotová a můj bývalý přítel projevoval přání vidět mě v šatech, že prý by mi to seklo. Měla jsem za to, že šaty vyzařují více ženské energie a tudíž to mužům připadá atraktivnější. A teď nevím
Oni jsou ti chlapi vůbec docela divní, já si třeba začínám všímat jevu, že vždycky, když si připadám nejškaredější (mám na sobě děsné hadry, vlasy jsou zralé na umytí, jsem nenalíčená, mám blbou náladu atd.), tak mi vždycky nějaký cizí chlap venku složí kompliment. Vždycky koukám jak vyvoraná myš 

Mám dojem, že jde spíš o to, že mnozí muži nejsou zrovna moc nadšení, když jejich partnerka vyčnívá z davu. Znala jsem jednoho, který měl námitky proti krátkým sukním, ale obratem začal namítat proti dlouhým, když se změnila móda. Čili mít hezčí džíny a v nich lepší figuru, to je v pořádku, ale mít něco úplně jiného, to už by bylo moc.

Já jsem si ve svém okolí dříve všímala mužů (tehdy spíše mládenců), kteří měli poměrně radikální názory, co se vzhledu žen a dívek týče. Ideálně by taková jejich dívka snů měla nosit pohodlné jednoduché oblečení sportovního typu - kalhoty, obyčejná trička bez zdobení, praktické bundy, kecky, mikiny, nebýt nalíčená, nemít žádné složité účesy, minimum doplňků a šperků. Prostě taková „pohodová holka do nepohody“. A pak vždycky okolo prošel pravý opak - „vystajlovaná kočička“ v šatech, minisukni, popř. tričku s nápisem a kamínky či flitry, podpatcích na jehle, s obrovskými náušnicemi, zdobenou kabelkou, kouřové líčení,3 vrstvy lesku na rtech, tváře jako Marfušenka a dotyční pánové si mohli vykroutit hlavu.Byli z ní tak unešeni, že okamžitě upustili od poslední konverzace a veškerá pozornost patřila oné slečně. Nemluvím o sobě, jen o tom, čeho jsem si jednu dobu často všímala a vlastně dodneška ani nevím, co si o tom mám myslet. Nerozumím jim…

Ono asi bude nejvíce záležet na typu kalhot/sukní/šatů, postavě nositelky a preferencích konkrétního muže (jestli je tzv. „dolňák“ nebo „horňák“)
Můj přítel je například nadšený z pouzdrové sukně/šatů a obepnutých kalhot (ale zase ne moc, stačí mu zadek a stehna ), vršek nějak moc neřeší, tedy samozřejmě když zdůrazňuje pas a dělá pěkný dekolt, tak je to „bod k dobru“. Doma se mu zase líbím nejvíc v teplákách (samozřejmě ne ve vytahaných a sepraných) a tílku nebo volné košili.
Ty padesátkové šaty ho například také moc nezaujaly, ale nedokázal nějak říct proč, ale nejspíš to tedy bylo minimálně podvědomě tím, jak bylo zmíněno pod článkem, že v nich nevynikne zadek
@PythonRegius taky se mi stává, že zrovna když si ráno říkám, jaké mám hrozné kruhy pod očima/příšerný vlasy/příšerný hadry, tak mi někdo ten den řekne, že mi to dneska sluší 

@ještěřička Myslím, že tento typ opravdu partnerku chce „do nepohody“ - to je často vidět na manželkách, které se tomu typu přiblíží, ač za svobodna nosily něco jiného. Souzní to s mužovou životní filosofií. Ale kočičky prostě vysílají silné pohlavní signály, a kocouři zavětří. Oni by ji za patrnerku nechtěli, dokonce by se s ní ani nechtěli seznámit, ale podívat se, to se podívají. To se nevykoření.
Já nějak nevím, jestli mě mužský vkus překvapil - spíš ne. Reagovali, jak jsem předpokládala. Aspoň si nemůžu na nic nečekaného vzpomenout. A většinou, když se cítím dobře oblečená, registruji i víc pohledů. Aha! Překvapilo mě, když jsem měla rozepnuté červené paleto a pod ním mini, jak se po mně otáčejí italští hošíci-turisti, kteří by se měli zajímat o dívčiny téměř o generaci mladší. Jejich zájem jsem si tedy nikdy nenárokovala. Ale to asi souvisí s tím, co psala @ještěřička - podívají se, protože něco na outfitu je zaujme, ale dál to nejde.

.

Příspěvek upraven 25.01.14 v 00:20

@Sibyla Asi je to tak, že je to prostě přitahuje, jsou z oné ženy „paf“,ale doma mají tu svoji. Pak bych ale nechtěla být tou jejich.

@Borůvka19 Za mého manžela můžu říci, že má rád sukně, šaty různých střihů a k tomu vysoké podpatky. Také chce vidět nohy. A ještě se mu líbí, když si svými 180 cm obuju 8 cm lodičky. A já jsem z toho vedle něj celá nesvá…:-)

@stric Můj má rád když vyčnívám originalitou, upraveností apod. (takže mu ostatní můžou závidět), ale ne když vyčnívám vyzývavostí. To mi připadá normální.

Překvapuje mě pořád. Překvapil mě třeba nedávno, když mi přišel peplum top z asosu. Zkoušela jsem ho s různými kalhotami a sukněmi, samozřejmě úzkými. A on mi řekl, ať to zkusím s širokou. Následný efekt dvojitého zvonečku označil za perfektní, že prý je to lepší než všechno ostatní. Nakonec se to docela líbilo i mně. Jakobychom my ženy v sobě měly hluboko zakořeněné předsudky co se s čím nosí a co ne, zatímco on je tím nedotčený. A na adresu toho topu už několikrát řekl, že je to skvělý kus oblečení a to jsem ho koupila spíš tak mimochodem k jinému nákupu.

Mně kdysi překvapil přítel při vybírání kožíšku (umělého). Volila jsem mezi stříbro-šedým a hnědým. Líbil se mu víc ten hnědý, mně teda ne, ale dala jsem na něj a koupila ho… a on mi venku řekl, že v tom stříbrném jsem vypadala krásně jako nějaká cizí slečna, kdežto v tom hnědém normálně mile jako jeho holka. Neboli se mu na mě líbil víc ten míň atraktivní.

@Ani Ono usuzovat podle vlastního partnera plus několika kamarádů, jak smýšlejí muži obecně, je jaksi silně zavádějící. Ale řekla bych, že vyzývavou partnerku (životní, ne tu na jeden večer na diskotéce) asi bude chtít málokterý. Spíš je tedy otázka, co komu připadá vyzývavé, u někoho to začíná až rudou rtěnkou a šatečky o několika centimetrech čtverečních, u jiného už modrým kabátem, když všechny ostatní mají černý.
Ale docela chápu nechuť k náhlým změnám všeho druhu, takže se například nedivím tomu prádlu, co zmínila @Harmonika. Protože kdybych dejme tomu měla chlapa, co bez rejoisek nedá ani ránu, a z ničeho nic by se objevil v obleku, tak nezajásám, že konečně, ale budu velmi podezřívavá, co to má jako znamenat.

Já se musím mužských v tomhle spíše zastat. Nemám s jejich optikou moc negativních zkušeností. Muži na mně naštěstí zpravidla chválí to, o čem se domnívám i já, že je to pěkné a slušivé, nebo říkají (jinak by to ani nebyli muži), že nejhezčí jsem bez veškerého oděvu a že bych byla krásná případně i v pytli od brambor, což je milé.

A univerzální výmluvnou větu „vždyť tobě sluší všechno“ jistě každá z nás slyšela od muže už alespoň jednou. Muž je tak z obliga muset cokoliv dále dodávat, neboť ho nezajímá oděv, ale to, co k němu skrz oděv promlouvá jen v náznacích.

A ještě jeden aspekt, ale toto přesvědčení je dáno mou osobní zkušeností i povahou - muži dovedou hodnotit ženský vzhled či oděv objektivněji a upřímněji než když hodnotí třebas žena ženu, protože v tom hodnocení nebývá obsažena například zášť, závist či nevraživost plynoucí možná z nízkého sebevědomí hodnotícího subjektu vůči hodnocenému. Toť zkušenost.

Zřejmě muže přitahují potenciálně (avšak nenápadně) krásné ženy, které se budou parádit pro milého, ale venku budou chodit jako obludy. Aby jim je náhodou někdo nepřebral Jenomže je to jenom zdánlivě funkční systém, jelikož si asi neuvědomují, že k tomu má tendence vícero mužů, tudíž možní konkurenti mají také radar na ty „potencionálně krásné“ a tak poznají, že ta jejich „vyhastrošená šmudla“ je ve skutečnosti kočka 

Závěr: muži mají problémy se sebevědomím a pro srandu králíkům se chovají jako cvoci 

@PythonRegius tak jednoduché to nebude.

@stric
Něco takového se nedá říkat vážně, bylo to míněno jako vtip 

@PythonRegius Tak leda tak

Tak mě můj muž nejvíc překvapí, když mě chválí v nějakém obyčejném, letitém a narychlo navlečeném úboru. Naopak když se dlouho šňořím a připravuji, vše pečlivě vybírám a naparuju se před zrcadlem, jak mi to sluší…tak on nic
Naštěstí mi do oblečení nikdy nemluvil (což s sebou bohužel přináší i neschopnost mi poradit, jestli je lepší to či ono) a já se oblékám výhradně podle svého uvážení. Kdyby to bylo na něm, nejraději by mě nasoukal do tohoto 

@stric Mluvím snad o všech mužích?
Myslím, že tohle bude hodně různé hlavně proto, že se to, podle mě, odvíjí od sebevědomí. Pokud si je chlap vnitřně jistý svou pozicí, hned tak něco mu vadit nebude a bude naopak rád, že mu ostatní závidí. Pokud bude, třeba jen podvědomě, nejistý, může vyšilovat už z červené rtěnky. (chlap co mu vadí modrý kabát je něco, od čeho bych se držela co nejdál)

@Ani já sice netuším, zda je to o sebevědomí, ale souhlasím s Vámi. Ten můj je naopak rád, když se líbím i ostatním. Když jsme spolu byli krátce, tak někdy bylo zřejmé, jak si mě hlídá, ale přesto byl rád, že mu ostatní „závidí“ jakou klofnul kočku Nyní, po patnácti letech, už si mě sice hlídat nemusí, ale ten princip se nezměnil.

Co se týká mojeho partnera, patří taky mezi ty muže, kterým se líbí všechno to, co je zde na pekle pokládáno za nudné, tuctové, někdy až skoro pekelné - tedy rifle, protože v nich prý nejlépe vynikne postava, legíny zrovna tak, jednoduchá trička, prostě takové obyč věci. Ze sukní snese riflovou a líbím se mu doma v teplákách. Za vystajlovanými slečnami se neotáčí, protože si jich prostě ani nevšimne (klidně by mohl, nejsem žárlivý typ). Moje oblečení mu často přijde smutné, usedlé, jako pro babičku, nevysvětlím mu, že se ty věci normálně nosí a nejsou určené pro seniorky. Trošku mě to mrzí, protože oblečením vyjadřujeme mnohdy svoji osobnost a když se někomu nelíbí naše oblečení, nepříjímá tím myslím částečně i nás. Ale dělat z toho vědu, to zase ne, když se lidi ve všem shodnou, nastává nuda.

Jsem sukňová, šatová, oblečením občas poutám pozornost, jak jsem si všimla.

@Alexandrina píše:
oblečením vyjadřujeme mnohdy svoji osobnost a když se někomu nelíbí naše oblečení, nepříjímá tím myslím částečně i nás.

Byl to hrozný vůl.

Teď mám přítele jiného, který mě hned podruhé, co jsme se potkali, viděl v klobouku, kabátu, sukni, podpatcích. Vlastně i při prvním setkání jsem měla sukni, a to to byla zahradní oslava na konci září, takže v noci byla fakt zima a seděla jsem v té sukni na kamenech u ohniště. Tak nějak si myslím, že ho tedy ani nenapadne, že bych se měla oblékat úplně jinak, když mě tak zná od začátku.

Vím tedy, že víc než mými oblíbenými volnějšími sukněmi po kolena ho potěším úplou minisukní nebo legínami, ale jelikož to nemám moc ráda, řeším to tak, že si mini vezmu, když jdeme někam večer jen ve dvou, v legínách občas běhám po doma. Přítel má radost a já mám radost, že on má radost 

Ale vím třeba, že se mu líbí i ty padesátkové - měla jsem takové mít na ples a schválil mi je, že jsou fakt hezké. A asi je i rád, že si ty obtáhlejší věci beru kvůli němu; no a líbím se mu i v tom, v čem chodím běžně - zadek schovaný, nohy od kolen dolů holé.

A asi je i rád, že po mě koukají jiní - sleduje to a pak mi to občas nahlásí Když ho ujistím, že mi na tom moc nezáleží a že jsem se stejně oblékla hezky kvůli němu, je rád a neřeší to.

Překvapil mě ale třeba tím, že je nadšený z jednoho kabátu áčkového střihu v délce pod kolena, který mi přijde jako takové socialistické retro, které se nikomu kromě mě nemůže líbit. A tak obecně se oblékám ne úplně klasicky, záměrně trochu staromódně, a nějak se mi nechce věřit, že se to příteli líbí. Ale ačkoliv jsem mu ze začátku vztahu naznačila něco v tom smyslu, že kdyby s tím měl problém, tak má smůlu, jsem si jistá, že nekecá 

@pehot píše:
Tak mě můj muž nejvíc překvapí, když mě chválí v nějakém obyčejném, letitém a narychlo navlečeném úboru. Naopak když se dlouho šňořím a připravuji, vše pečlivě vybírám a naparuju se před zrcadlem, jak mi to sluší…tak on nic
Naštěstí mi do oblečení nikdy nemluvil (což s sebou bohužel přináší i neschopnost mi poradit, jestli je lepší to či ono) a já se oblékám výhradně podle svého uvážení. Kdyby to bylo na něm, nejraději by mě nasoukal do tohoto

S vaší postavou byste si ten obleček mohla dovolit a svého manžela byste jistě velmi potěšila Připomnělo mi to začátky našeho vztahu s manželem, kdy jsem chtěla, aby posoudil jedny kozačky (černá silnější kůže, obepínací lítko, ale s hodně hranatou špičkou (úplně useklou) a širokým podpatkem jako krychlička). Narychlo jsem si je oblékla, když jsem měla na sobě jen kalhotky a tričko. Napochodovala jsem před něj a řekla něco jako: Tak co? Manžela to tehdy velmi rozrušilo Přitom už tehdy byly tyhle kozačky velké peklo. Na jeho žádost jsem si je musela nechat, protože mu stylem připomínají motorkářské boty.

Muj pritel me v podstate privedl k barevnejsimu a ulitlejsimu stylu oblekani. Asi neznam jineho chlapa, ktery by mel vic bot nez ja a on me prekonal. Dokaze mi uprimne rict, ze v necem vypadam jak selka i to, ze mi to slusi. Na mini a jehly si nepotrpi, nastesti. A ackoli delam se starsima chlapama, co jsou zvykli na obleky, tak mi pochvali ulitlou balonovou sukni 10ti barev…tak nevim, zda se nejak vyznamne nepausalizuje muzsky vkus jako vicemene omezeny…