@Veselý Puntík jé, já vám to tak závidím, já bych si to vůbec neuměla užít… Poslední týdny mě to drtí, cítím se tak na 60 a hůř, že nevidím světlo na konci tunelu. Hlavně v noci.
Na kolik se cítíte?
Já se cítím pořád dobře, i když už mi kolegyně říkají, že mi
„táhne“ na 30. Cítím se pořád mladě, hlavně pořád nehudruju jako
ti starší. Teď jsem na mateřské a mám dvouměsíční holčičku, a ty
starosti a lítání kolem ní jsou šílené, protože ona je chronický
nespavec. Takže žádná „dovolená“. Někdy když má špatný den a půl
dne probečí tak se cítím na 60- totálně vyčerpaná, hotová. Ale když se
směje a je spokojená je mi fajn a řehtám se s ní. Těším se až začne
běhat a budem spolu blbnout na zahradě.
Je mi 27 a i se tak citim. Tak nejak jsem se mam pocit vzdycky zatim citila
na svuj vek. Spis bych rekla, ze od te doby, co mi skoncil studentsky zivot a
zacala jsem pracovat na plny uvazek, se citim tak nejak vseobecne „stara“.
Ve smyslu, ze od te doby skoncila sranda a zacal ten opravdovy dospely
zodpovedny zivot
@Zebra33 píše:Že jo! Já jsem skončila nedávno a nějak si na to nemůžu zvyknout
Je mi 27 a i se tak citim. Tak nejak jsem se mam pocit vzdycky zatim citila na svuj vek. Spis bych rekla, ze od te doby, co mi skoncil studentsky zivot a zacala jsem pracovat na plny uvazek, se citim tak nejak vseobecne „stara“. Ve smyslu, ze od te doby skoncila sranda a zacal ten opravdovy dospely zodpovedny zivot

Je mi 37, dost často se cítím na 23 . Přiznám se, mám pár kamarádů přes 20,
jsme tak trochu parta, jezdíme na výlety, píšeme si na facebooku…Pařit
s nima teda nechodím, večer bývám doma s manželem a s dětma
. Občas si říkám, jestli nejsem trapná
, kamarádit se s dvacetiletejma (klukama…),
ale prostě se to semlelo a je to fakt radost do života
.
Citim se o dost mladsi nez opravdu jsem, takze si musim davat pozor na to, abych sve oblekani tomu pocitu moc neprizpusobila, protoze neni nic desnejsiho, nez preklimaktericky diblik.
Jak kdy. Konkrétně dneska asi tak na osmdesát. Včera jsem frajerka
vyrazila na večírek v botách na dost vysokém podpatku, půl večera
protancovala… a dnes cítím následky. Jsem nepoučitelná, při nejbližší
vhodné příležitost dopadnu stejně…
Je mi čtyřicet a věk neřěším, ale musím se holt smířit s tím, že už nemůžu pařit do rána, tělo pomalu regeneruje a pak jsem dva až tři dny vyřízená. Na sebe si taky nemůžu vzít všechno, třeba krátký tričko, minisukni a žabky nenosím ani u vody. Snažím se nežrat, nejenom kvůli vzhledu, ale už i kvůli zdraví, a přiměřěně se hýbu. Neflirtuji s mladými chlapci, protože se to nehodí a případné komplimenty přijímám s úsměvem. Přála bych si vydržet zdravá a v kondici než moje děti dospějí.