Nepřechýlená ženská příjmení

Mně to nepřijde úplně nenormální, ale ono hodně záleží na tom, jak to ženské jméno a nepřechýlené příjení dohromady zní. Nepřechýlené příjmení naprosto chápu, když si česká žena vezme cizince, to je bez debat. Taky když byť ryze český pár žije v zahraničí, to je praktické. Ale u českého páru v českém prostředí se musím ptát PROČ? Jo, někdy to zní fajn, cool chcete-li, ale nějak k tomu nevidím důvod a třeba mně samotný by bylo asi trošku zvláštní se tak představovat.­.hlavně třeba do telefonu - ženský hlas říkající: „Prosím, Novák.“

@Pandorra No, to pak musíte říkat Petra Novák, to už tak blbě nezní 

Je to teď taková móda, já osobně jsem na naši přechylovací odlišnost hrdá. Jen se mi tak vybavila kamarádka, jako Šourková si s příjmením užila dost a kdyby se jmenovala Šourek tak je to snad ještě horší 

Urcite neprechyloval. Jakmile vyjedete za hranice, vsichni se ptaji, jestli jste z Ruska. Radsi se jmenovat „Novak“ a mit sanci vysvetlit, odkud jste (protoze mimo Evropu CZ opravdu skoro nikdo nezna), nez byt automaticky ve skatulce „Rusko a divoky vychod“… ne, Ceska republika neni vedle Kazachstanu a ne, neni to soucast Ruska…
Neprechylena jmena jsou daleko hezci. @dee-dee udelala jste dobre, kaslete na reakce okoli!

Nepřechylování „vyvdaných“ cizích jmen ještě chápu, i když i to působí naší mateřštině problémy při její oblíbené činnosti, totiž skloňování, ale proč se jako žena z vlastní vůle jmenovat Novák, Pokorný či Slepica, to mi opravdu uniká.
Jen tak mimochodem - proč některým ženám vadí přechýlené příjmení a ženský tvar křestního jména je nechává chladnými, když je jasné, že vznikl odvozením z mužského?

@yamama: Za hranicemi jsem byla mnohokrát, lidé mě považovali za příslušnici různých národů, ale ani po důkladném vyptání na správnou výslovnost mého jména můj původ nesměrovali tak daleko na východ Evropy. A jestli si někdo myslí, že naše země sousedí s Kazachstánem, celkem to chápu (a důvodem takové domněnky nemusí být nedostatečné vzdělání v oblasti geografie).

Mam cizi prijmeni s -ova..je to zbytecne dlouhe. Pohybuju se v mezinarodni firme, kde bych se bez -ova uplne v klidu obesla. U ceskych prijmeni mi prijde neprechylovani divne. Kdyz je nekdo Novakova, tak si nechat jen Novak na me pusobi az smesne..

Dokud se v češtině používá učitel/učitelka, ministr/ministryně, správce/správcová, je jedně logické přechylovat. Cokoliv jiného jde proti duchu jazyka, a koneckonců, i proti psychologii. Kdybych se někde měla představovat třeba Petra Špalek, připadala bych si jako křečovitě demonstrativní lesba. Nehledě na případy, kdy se křestní jméno neuvádí: „Tady Špalek, chci se objednat do porodnice.“ Jediná výjimka jsou příjmení cizí: znám paní Green, paní Mukerdjee, paní Schön - tam je samozřejmě nepřechylování logické.
Ale nebojte, bude hůř, Neruda psal o budoucnosti, kdy na vývěsních štítech budou jména jako Jan Šenkýřčin, Antonín Zelené.

Sama mám cizí vyvdané příjmené s koncovkou -ová a v životě by mě nenapadlo tu koncovku nepoužívat.
Co se mého obecného názoru týče, záleželo by mi hlavně na tom, jestli se manžel jmenuje Nizámí, Xu Zu Tao, Müller nebo Vopička. V prvních případech beze všeho, ve třetím je to zbytečné a v posledním nedokážu najít důvod, abych to nepovažovala za snobismus.
Je relativně málo předsudků, kterými se nechávám unášet, některé prostě nemám, jiné vědomě kontroluju a chovám se tolerantně. Kdyby se mi žena představila jako Marie Černý nebo doktorka Novák, asi bych se tvářila tak, jak se to dělá při spatření nějaké jiné deformace, taktně bych předstírala, že jsem si ničeho nevšimla.
Nepřechýlená česká příjmení, která se přechylovat mají, nepřinášejí podle mě jedinou výhodu, fakt si nedovedu představit vůbec žádnou. Svět obvykle nebývá příliš šokován tím, že manželé nemají stejné nebo úplně stejné příjmení, lidi nejsou zas tak úplně blbý a někde mají vlastní mnohem podivnější zvyklosti než my. Tak snad jen jestli máte v plánu trvale žít v cizině a kontakt s Čechy omezit na minimum.

Ohýbání, skloňování a hraní si se slovy je pro češtinu prostě přirozené, je to součást dlouhodobého vývoje a jako všechno v jazyce to má svoje daná pravidla, která jsou poměrně dost složitá. Čeština není statická jako angličtina, kde pes je prostě pes, i když je to fena. Když to do nás na univerzitě hučeli, doufala jsem, že si tu otázku nevytáhnu u zkoušek, protože co pravidlo, to výjimka. Pokud si pamatuji, hodně zjednodušeně je praxe taková, že pokud dané slovo, a to i cizí (ať už jméno nebo ne), ohnout a přizpůsobit jde, pak se tak obvykle činí. U jmen cizinců to někdy jde a někdy nejde, je to o přirozenosti, pocitovosti. Proto většinou jména jako Angelina Jolie, Lucy Liu či Marilyn Monroe zůstávají ve svém původním tvaru bez přechýlení (všimněte si, že končí dvěma samohláskami), kdežto u jmen jako Maryl Streep nám tzv. „jde do pusy“ Maryl Streepová obvykle daleko lépe a jaksi automaticky (všimněte si, že končí souhláskou). Varianta Joliová, Liuová či Monroová nám poněkud drhne na jazyku, kdežto Serena Williamsová plyne hladce. Osobně si myslím, že by se k tomuto problému mělo přistupovat s citem a rozumem. Když si někdo vezme cizince nebo žije trvale v cizině a vadí mu ten východní nádech, který přípona -ová může mít, tak prosím. Ale kdykoli v televizi slyším o Smetaně a Svobodě, musím se smát, nezlobte se. Připadá mi to takové jakoby na truc - „tak a já budu teď děsně moderní a světová a budu se jmenovat Alena Kohout, Kateřina Tlustý, Miroslava Sýkora nebo Jana Daněk.“ Nikomu to neberu, ale někdy to prostě vyznívá dost směšně.

Příspěvek upraven 22.06.13 v 08:58

@Veselý Puntík: v jakémsi časopise svého času pracovala módní redaktorka, která se podepisovala (a dost možná stále ještě podepisuje) Radka Sirka. Působilo mi zvrácené potěšení ji v koŕespondenci oslovovat Milá paní Sirko.

Me vzdycky taha za usi Eliska Kaplicky nebo jak si to rika, ale tak jeji vec.

@Betty J. já jsem měla spolupracovnici, Češku, která se jmenovala, no dejme tomu Eva Alibaba (jinak, ale v podobném duchu). Měla jsem s tím -a děsný problém a pořád jsem nevěděla, jestli jí mám říkat paní Alibaba nebo paní Alibabo (paní Abdul by bylo jasný), a bylo mi nějak trapné se na to zeptat, tak jsem jí nakonec drze bez dovolení začala říkat paní Evo a sama jsem se taky začala podepisovat křestním jménem.

@Veselý Puntík U příjmení cizinek pravidla češtiny dovolují obojí, proto mě vždycky strašlivě vytáčí, jak se při každé možné i nemožné příležitosti strhne vášnivá debata ve stylu „já žádnou Merkelovou neznám“.
Nikdy se nepřechylují ani nijak neupravují příjmení v oficiálních dokumentech všeho druhu, není nutné přechylovat příjmení zakončené na samohlásku (Christie), příjmení velmi exotická, co by se s českou koncovkkou nevhodně tloukla, třeba Tiao, jméno a příjmení, co dohromady fungujou jako obchodní značka příslušné celebrity (Coco Chanel).
Zakončení na souhlásku v češtině prostě zní mužsky, navíc je tady pořád ten problém se skloňováním, protože nepřechýlená ženská příjmení jsou v češtině nesklonná a musejí se dělat všelijaké veletoče, aby se to jméno dalo normálně začlenit do věty.
V případě ryze českého příjmení to vůbec nemá smysl, je to naprosto proti duchu jazyka, zažitého českého myšlení a způsobu uvažování a jak už jsem říkala, žádnou výhodu v tom nevidím.
A mimochodem většinou cizinci dokážou původ mého příjmení identifikovat správně navzdory odlišné koncovce. Asi jednou nebo dvakrát se mě na to někdo zeptal, tak jsem mu řekla, že to je ženská forma, a tím to zhaslo.

Přechylování v češtině vidím jako velkou výhodu, která umožní ženě hladce vplynout do mluveného i psaného českého jazyka. Ve větě Mluvili jsme dnes s Janem Novákem i Petrou Novák bych si na místě té Petry Novák připadala více jazykově zprzněná, než přidáním koncovky -ová. Nicméně každému přiznávám právo dělat si, co se mu zlíbí.
Jen ať se to prosím nesnaží zdůvodňovat argumenty typu: v zahraničí pak nevěděli, že s manželem patříme k sobě. WTF? V dnešní době, kdy narůstá počet párů nesezdaných a tudíž se každý jmenuje jinak už jaksi z podstaty věci?
Také nechápu argument, že s -ová pak vypadám jako z Ruska. Řekla bych, že je daleko podstatnější nechovat se jako křupan, být slušně oblečená, umět jíst příborem a domluvit se cizím jazykem, a v tu chvíli bude úplně jedno, jestli pocházím z londýnského loftu nebo zemljanky za Uralem.

Pro toho, koho tato problematika zajímá? http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?…

@Lola Přesně. Jako já dokážu přijmout, že muž je v Litvě Landsbergis, zatímco žena Landsbergité, dokáže i průměrně inteligentní Angličan či Němec pochopit, že já jsem Nováková. Jak tu padlo, nepřechylování je módní snobismus. Eliška Kaplicky mě tahá za uši. Na druhou stranu, býval hollywoodský scénárista Norman Krasna. Z toho lze vyčíst celou historii, nějaká Krásná se rozjela za štěstím do Ameriky a děťátko tam měla zasvobodna.

Ze stránek Ústavu pro jazyk český:

1 Přechylování příjmení – Sharon Stone, nebo Sharon Stoneová?

Přechylování příjmení, tj. odvozování ženských podob příjmení z příjmení mužských, a to příjmení domácího i cizího původu, není v běžné komunikaci povinné v tom smyslu, že by bylo nařízeno zákonem, vyhláškou či předpisem. Je pro jazykový systém češtiny jako flektivního jazyka vhodné, využívá jejích strukturních vlastností – toho, že změna gramatického rodu je vyjádřena pomocí přechylovací přípony a že různé pádové tvary tvoříme pádovými koncovkami. V každé mluvnici a jazykové příručce se s ním počítá jako s běžnou součástí slovotvorného a tvaroslovného systému. Účelem přechylování je smysluplné dorozumění, snaha vyhnout se nejednoznačným větám typu Seleš porazila Graf. Přechylováním předcházíme nedorozumění a významovým nejasnostem (např. Na návštěvu přijde Smith – muž?, žena?, Stone navštívila Roberts – kdo koho navštívil?). Věta Susan Sontag navštívila Shirley Temple může znamenat ‚Sontagová navštívila Templovou‘, ale i ‚Sontagovou navštívila Templová‘. Nepoznáme s jistotou, co je podmět a co předmět, tedy kdo koho navštívil. Český slovosled není natolik gramatikalizovaný, aby mohl bez pomoci přípon a koncovek signalizovat větněčlenské vztahy. Jak je z příkladů evidentní, nepřechýlené příjmení nelze skloňovat a nepoznáme z něj rod pojmenované osoby.

V češtině existuje určitý okruh příjmení cizinek, která dle tradice zpravidla nepřechylujeme a neskloňujeme (např. Edith Piaf, Marilyn Monroe, Nastasja Kinski), ale u takových je obvykle nedorozuměním zabráněno jedinečností a známostí nositelky. Konkrétních případů takových jmen je samozřejmě víc, např. Gina Lollobrigida, nikoli Lollobrigidová, za pozornost však stojí, že toto příjmení, ač nepřechýlené, skloňovat lze: 2. p. Lollobrigidy. Na užití přechýlené či nepřechýlené podoby má vliv původ jména, zdroj, z nějž se jméno do češtiny dostalo, a oblast komunikace, ve které se dané jméno v češtině užívá. Nepřechýlená zůstávají např. některá orientální jména. V některých specifických případech se v češtině nepřechylují jména, která mají přechýlenou podobu už ve výchozím jazyce, někdy se u nich však používají obě podoby, např. pod vlivem původního názvu románu existují vedle sebe podoby Anna Kareninová i Anna Karenina. Na užití přechýlené či nepřechýlené podoby má vliv i chápání jména jako obchodní značky, např. jména některých zahraničních spisovatelek na obálkách knih zůstávají nepřechýlená; naopak zcela se vžilo přechýlené příjmení spisovatelky J. K. Rowlingové.

U některých příjmení domácího původu se od přechylování obvykle upouští z formálních důvodů, např. u příjmení typu (Petra) Janů (= patřící Janům, náležející k rodině Janů), ačkoli přechýlení je formálně možné, srov. Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména. Náležitý pádový tvar takových příjmení lze při užití nepřechýlené podoby vyjádřit pouze ve spojení s křestním jménem, popř. jiným obecným podstatným jménem (v praxi méně obvyklé): květiny pro Petru Janů / zpěvačku Janů, seznámil se s Petrou Janů / se zpěvačkou Janů apod. U domácích jmen je třeba respektovat i rodinnou tradici (pan Šerých, paní Šerých, nebo paní Šerýchová) a osobní přání nositelky jména, zejména pokud jde o osobu veřejně známou.

Je mi absolutně jedno jak se kdo jmenuje jestli je přechýlený nebo ne myslím, je to každého věc.

Ale líbí se mi praxe nepřechylovat prostřední jméno, pokud dotyčná používá obě. Kristina Liška Boková je snadnější k vyslovení než Michaela Lesařová Roubíčková. To prostřední -ová bych vynechala, se jménem se přesto dá gramaticky pracovat, viz příspěvek @Veselý Puntík

@Sibyla Dá, ale v tomhle případě už vůbec nechápu důvod, proč to dělat. Snad jen že je to tak nápadné. Já například vůbec nevím, kdo je Jákl Vítová, ale kdybych ji náhodou potkala, budu hned vědět, že to je ta a ne nějaká jiná. Tak leda tak.

U cizích příjmení nepřechylování chápu, ale u českých se mi to nelíbí. Nevidím jediný rozumný důvod, proč je Anna Novák lepší než Anna Nováková.
Ale pokud si žena nechává své příjmení a před něj vloží příjmení manželovo, tak s tím problém nemám. Například Anna Dvořák Nováková mi zní lépe než Anna Dvořáková Nováková.

@Carrion No…Kateřina Konvalinka Průšová na mě působila vždycky super trapně.

@stricc No, že je to kratší. To prostřední -ová je taková vycpávka. I hudebně je to takové nepříjemné. Ovšem ta dvojitá jména mají smysl jen u umělkyň nebo profesně úspěšných žen, které sňatkem riskují ztrátu známosti - navíc při možnosti rozvodu! Ale co když si Suchá vezme Mokrého, Veselá Smutného nebo Nová Starého - to je pak jak z kabaretu.

@Sibyla já to tak taky vnímám, navíc to zní tak „emericky“, ale mám mírné podezření, že u většiny z nich jde i o to, aby veřejnost mohla pohodlně sledovat, zda jsou momentálně vdané (a za koho) nebo už zas vesele rozvedené. Většina slavných žen si vystačila celý život s jedním příjmením a jestli jsou vdané nebo svobodné, to je tak nějak jejich věc.