Ze stránek Ústavu pro jazyk český:
1 Přechylování příjmení – Sharon Stone, nebo Sharon Stoneová?
Přechylování příjmení, tj. odvozování ženských podob příjmení
z příjmení mužských, a to příjmení domácího i cizího původu, není
v běžné komunikaci povinné v tom smyslu, že by bylo nařízeno zákonem,
vyhláškou či předpisem. Je pro jazykový systém češtiny jako flektivního
jazyka vhodné, využívá jejích strukturních vlastností – toho, že
změna gramatického rodu je vyjádřena pomocí přechylovací přípony a že
různé pádové tvary tvoříme pádovými koncovkami. V každé mluvnici a
jazykové příručce se s ním počítá jako s běžnou součástí
slovotvorného a tvaroslovného systému. Účelem přechylování je
smysluplné dorozumění, snaha vyhnout se nejednoznačným větám typu Seleš
porazila Graf. Přechylováním předcházíme nedorozumění a významovým
nejasnostem (např. Na návštěvu přijde Smith – muž?, žena?, Stone
navštívila Roberts – kdo koho navštívil?). Věta Susan Sontag
navštívila Shirley Temple může znamenat ‚Sontagová navštívila
Templovou‘, ale i ‚Sontagovou navštívila Templová‘. Nepoznáme
s jistotou, co je podmět a co předmět, tedy kdo koho navštívil. Český
slovosled není natolik gramatikalizovaný, aby mohl bez pomoci přípon a
koncovek signalizovat větněčlenské vztahy. Jak je z příkladů evidentní,
nepřechýlené příjmení nelze skloňovat a nepoznáme z něj rod
pojmenované osoby.
V češtině existuje určitý okruh příjmení cizinek, která dle tradice
zpravidla nepřechylujeme a neskloňujeme (např. Edith Piaf, Marilyn Monroe,
Nastasja Kinski), ale u takových je obvykle nedorozuměním zabráněno
jedinečností a známostí nositelky. Konkrétních případů takových jmen
je samozřejmě víc, např. Gina Lollobrigida, nikoli Lollobrigidová, za
pozornost však stojí, že toto příjmení, ač nepřechýlené, skloňovat
lze: 2. p. Lollobrigidy. Na užití přechýlené či nepřechýlené podoby
má vliv původ jména, zdroj, z nějž se jméno do češtiny dostalo, a
oblast komunikace, ve které se dané jméno v češtině užívá.
Nepřechýlená zůstávají např. některá orientální jména.
V některých specifických případech se v češtině nepřechylují jména,
která mají přechýlenou podobu už ve výchozím jazyce, někdy se u nich
však používají obě podoby, např. pod vlivem původního názvu románu
existují vedle sebe podoby Anna Kareninová i Anna Karenina. Na užití
přechýlené či nepřechýlené podoby má vliv i chápání jména jako
obchodní značky, např. jména některých zahraničních spisovatelek na
obálkách knih zůstávají nepřechýlená; naopak zcela se vžilo
přechýlené příjmení spisovatelky J. K. Rowlingové.
U některých příjmení domácího původu se od přechylování obvykle
upouští z formálních důvodů, např. u příjmení typu (Petra) Janů (=
patřící Janům, náležející k rodině Janů), ačkoli přechýlení je
formálně možné, srov. Přechylování příjmení, která mají formu
přídavného jména. Náležitý pádový tvar takových příjmení lze při
užití nepřechýlené podoby vyjádřit pouze ve spojení s křestním
jménem, popř. jiným obecným podstatným jménem (v praxi méně obvyklé):
květiny pro Petru Janů / zpěvačku Janů, seznámil se s Petrou Janů / se
zpěvačkou Janů apod. U domácích jmen je třeba respektovat i rodinnou
tradici (pan Šerých, paní Šerých, nebo paní Šerýchová) a osobní
přání nositelky jména, zejména pokud jde o osobu veřejně známou.