Neuveritelné , a predsa sa to stalo

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
MP blanka
1966 příspěvků 20.1.17 22:38
Neuveritelné , a predsa sa to stalo

Počas toho, ako som dnes bežkovala, ma pri spomienke na moje úsmevné a trpké začiatky napadlo, že by to mohlo byť téma aj pre ostatných. Tým neuveriteľným ale nemyslím žiadne pristátie UFO, alebo správy o tom, že sa nejakému sedliakovi narodilo dvojhlavé teľa. Stalo sa vám, alebo urobili ste v reálnom živote niečo čomu by ste nikdy vopred neverili? Mne napríklad toto :
Ako dieťa som k zimným športom nemala žiadny vrúcnejší vzťah, aj keď nejaké to sánkovanie, korčuľovanie a lyžovanie som zažila. Na lyžiarskom výcviku na strednej sme pri odchode vytiahli lyže z lyžiarne bez toho, že by sme ich raz použili - nebol žiadny sneh. Asi o rok - dva nato, pri druhom, sa mi podarilo už pri prvej jazde zo zľadovateného kopca zlomiť pri páde lyže na tri kusy, a bolo šťastie, že noha zostala celá. Nie, lyžovanie ma nelákalo a aj keď s našimi deťmi sme na svah chodili, já len ako nelyžujúci sprievod. Keď deti odrástli a našu spoločnosť už nepotrebovali, prišiel manžel s nápadom, že začneme chodiť na bežky. Ani v najmenšom sa mi nechcelo, ale neprotestovala som, takže sme si kúpili lyže a nejaké to oblečenie a víkend čo víkend, keď bol sneh, sme chodili na neďaleké kopce. Vždy, keď som si po skončení sadala späť do auta, pomyslela som si s úlavou - Pre tentokrát to mám za sebou! Na horách bolo krásne, to áno, ale čo ma to stálo námahy a driny! Ale chodila som - nebudem predsa taká hlúpa, aby som zostala doma a medzitým, čo sa manžel bude vonku zabávať, napríklad doma žehlila, alebo upratovala. Ano, tri roky trvalo, kým som si začala uvedomovať, že už za manželom nezaostávam, naopak ho niekedy musím čakať ja, že aj tie pády už nejako prestali, a že ma to - prepytujem- začalo baviť. Tá skutočnosť, že mi bežkovanie zrazu prináša radosť ma úplne zaskočila, nikdy by som nepovedala, že by sa to mohlo stať. Bežkovanie je odvtedy mojou vášňou a radosťou každej zimnej sezóny.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
Dóbře_zlato_moje
330 příspěvků 21.1.17 11:19

@MP blanka Krásný příběh, jak si lze vypěstovat lásku ke sportu (a možná i zdravou závislost na něm). Já to mám podobně s běháním, jako malá jsem milovala všechny sporty právě kromě běhu. Už na základce v tělocviku jsem ty tři rozehřívací kolečka kolem hřiště ze srdce nenáviděla. Běhat mě naučil až můj manžel (teda divím se mu, že to se mnou na začátku nevzdal, protože čekat každejch 20 metrů na funící brzdu by asi každýho nebavilo). Trvalo mi to tak půl roku přemlouvání sebe sama, poté se to zlomilo a dnes si to bez běhání nedokážu představit. A stejně tak, jak píšete, taky by mě nikdy nenapadlo, že zrovna já budu dobrovolně chodit běhat a že dokonce těch pár kilometrů i uběhnu bez úhony. :-D

MP blanka
1966 příspěvků 21.1.17 11:36

Ano, odříkaného chleba největší krajíc!

Karianne
134 příspěvků 22.1.17 12:23

@Dóbře_zlato_moje úplné OT, ale přiznám se by mě hrozně zajímalo, jak v reálu vypadáte, protože vždycky, když mluvíte o módě nebo zrovna teď u sportu, tak si v první chvíli představím vaši profilovku a hrozně mi to nekoresponduje :D

Dóbře_zlato_moje
330 příspěvků 22.1.17 16:56

@Karianne Jé, ale to jste mě strašně potěšila, protože když si představím, že by moje názory byly na stejné úrovni jako moje profilovka, tak to bych se mohla jít asi rovnou zahrabat. :-D Je fakt, že se paní Jolandě asi moc nepodobám, no, ani věkem, ani vzhledem a soudě podle toho, jak se paní prezentuje, tak ani mentální úrovní. :-D

LorelaiH.
3259 příspěvků 22.1.17 19:48

No já jsem se kdysi zařekla, že už se nikdy nikdy nikdy na světě nebudu učit němčinu. A to díky učitelce, kterou jsme měli od 3. do 5. třídy na základce a která (aspoň tehdy mi to tak připadalo) byla ve znalostech jen pár lekcí před námi. No a teď? Němčinu se znova učím už dva roky a baví mě se ji učit :)

nanjua
1153 příspěvků 22.1.17 19:54

@MP blanka @Dóbře_zlato_moje Ano ano, taky jsem to tak měla s během. Já, duší i povoláním umělec, jsem si nedovedla představit, že bych se nechala vytrhnout ze své komfortní zóny a měla čelit nějakému nepohodlí. V létě jsem si splnila sen, udělala řidičák, koupila motorku a celé léto někde prolítala. A na podzim ouha, začal mi chybět ventil a provětrání hlavy a běhání bylo chvíli berličkou a teď už je slušnou závislostí. Běhám i v mrazech a ta vlna endorfinu, která mě vždy zahalí, se dá s jízdou na motorce srovnat. Jen na jaře si budu muset vybrat :-)

MP blanka
1966 příspěvků 24.1.17 21:12

Možno sa len mne stávajú neuveriteľné príhody, tak kým toto vlákno prirodzene zanikne, pridám ešte jeden taký malý zázrak. Pred desiatimi rokmi dostal manžel infarkt, ale vďaka skutočne rýchlej zdravotníckej pomoci, sa po operácii rýchlo zotavoval. Asi po 5 dňoch, keď som sa vrátila z dopoludňajšej návštevy z nemocnice som sa rozhodla. Manžel bol vo veselej nálade a v uspokojivom zdravotnom stave, takže dnes už nebudem do večera sedieť doma a umárať sa tým, čo sa mohlo stať. Včera napadol nový sneh, je krásny deň, idem na lyže! Cítila som sa taká šťastná, bola som vo forme, nechcelo sa mi ešte domov a dopriala som si okrem takého tradičného okruhu ešte jeden menší, na opačnú stranu. Keď som sa vrátila na východiskové miesto, pred spiatočným zostupom domov do doliny, len tak, ani neviem prečo, som si siahla do vrecka, na kľúče. Hopla, neboli tam, a neboli ani v druhom vrecku. Oblial ma studený pot. Doma nikto nie je, ako sa tam dostanem? Predsa nerozbijem bezpečnostné dvere? Sused by mohol skúsiť zavolať zámočníka, ale aj tak sa to dozvie manžel, a pri jeho cholerickej povahe by to bol s istotou druhý infarkt! Nie, musím skúsiť tie kľúče nájsť. Išla som „ po svojich stopách “, teda najskôr som skúsila na tom poslednom okruhu, to je taká slabá hodinka. Cestou som stretla pani, s ktorou som sa míjala už pred tým. Vraj, čože, nechce sa vám ešte domov? Vysvetlila som jej, čo sa mi stalo, a ona sa ponúkla, že tiež bude hľadať na svojej ceste, kadiaľ som ja pred tým tiež išla. Máte mobil, keď nájdem, zavolám vám, navrhla. No jasne, mobil mám, ale leží doma. Kým som bez úspechu prešla tento okruh, začalo sa pomaličku zmrákať. Bola som si vedomá naivity toho konania. Kľúče som mohla vytrúsiť kdekoľvek cestou, napr. pri tom, keď som si za jazdy z vrecka vyťahovala vreckovku a trhnutím vo vzduch ju rozprestrela, aby sa dala použiť. Ale ešte som to nevzdala. Odhodlane som sa pustila aj na prvý okruh a pozerala na obe strany povedľa stopy. Normálne idem 45 minút jednu cestu, teraz som to zvládla za polhodinu. Cestou som stretla ešte nejakých oneskorencov so psom, ktorý nadšene pobiehal v stope, čo ma normálne rozčuľuje, ale teraz som mala vážnejší problém. Dobehla som na miesto, kde som predtým skončila, a kde si pred otočením na spiatočnú cestu dávam vždy za odmenu cukrík. Vybavilo sa mi, že som pri tom počula slabé cinknutie, ale vtedy som tomu nevenovala pozornosť, veď to cinklo vo vrecku. Teraz som našla miesto s totálne rozválaným snehom, ten pes sa tam musel vyžívať! Začala som palicou prehrabávať sneh - tu, aj vedľa, lenže čo už môžem v tomto zmätku nájsť! Keď sa mi na palici čosi zablyslo, najskôr som si zakázala predčasnú radosť, isto je to iba obal zo žuvačky! Zohla som sa, a boli to moje kľúče! Neverila som, že je to možné! Cestou späť som proti tmavnúcej oblohe nahlas kričala : Bože, ďakujem! Kým som prišla do lesa na cestu domov, bola už tma, biely sneh sa trblietal a ja som sa cítila ako v rozprávke s dobrým koncom. Deťom som to druhý deň už telefonovala ako veselú historku, ale uvalila som embargo na informovanie manžela. To nám vydržalo asi tri roky, kým sa to pri inej„ veselej “ príhode u známych prevalilo. Myslíte, že sa zasmial, že to už bolo premlčané? Ani náhodou, prednášku o nezodpovednosti som dostala!

irma73
459 příspěvků 24.1.17 21:42

Taky něco přidám.
Byli jsme na návštěvě u rodičů. Mají velkou zahradu na kraji vesnice, za zahradou už jsou jen pole. Jedno z našich dětí při spásání ostružin, co se plazí po plotě, zapomnělo otevřenou branku. Po cca hodině jsme začali postrádat psy, našeho i rodičů. Hledali jsme je, kde se dalo, pobíhali po vesnici i za vesnicí, ale psi nikde. Jelikož jsme věřící, došlo i na modlitbu. Pak jsem to šla zkusit ještě jednou v nejpravděpodobnějším směru útěku psů, jdu po cestě a volám je jménem. Zhruba kilometr za vsí najednou pozoruji nějaký pohyb v poli ječmene. Na silnici vyběhl zajíc, kouknul na mě a způsobně si sednul jako cvičený pes. Jdu blíž a on jen pootočil hlavou směrem k poli, pak zase zpátky na mě a klidně sedí dál. Když jsem u něj byla asi 20m a on stále v klidu seděl, z ječmene vylezli naši ztracení psi. Přivolala jsem je k sobě, vzala na vodítko a teprve pak zajíc v klidu odhopkal. Zvláštní zajíc, v tu chvíli mi to připadalo, jako by mi ty tuláky z pole záměrně přivedl…

bustik
299 příspěvků 24.1.17 22:41

Jsou to uz skoro 4 roky, co jsem se rozhodla, ze jen ‚sedet‘ doma me nebavi a poridila si inline brusle. Loni přibylo kolo, trochu tenis a letos jsem zkusila poprve bezky a hned me to chytlo - i pres vsechny ty pady. Ja, sportovni antitalent!

irma73
459 příspěvků 25.1.17 08:17

@bustik Pamatuji jednu paní věkově mezi 40-50lety, kterou jsem začala potkávat na běžkách. Našla po otci na půdě staré běžky, hodně staré :), a rozhodla se, že se to naučí. Potkala jsem ji na její 2. jízdě, kdy jí to strašně podkluzovalo. Tak jsem se jí ptala, jakým voskem mazala, že jí kdyžtak půjčím svůj vosk, který vozím v kapse, abych mohla domazat. No - ani netušila, že se běžky něčím mažou :). Tak jsem vysvětlila co, kam, jak a proč, prakticky ukázala, a paní si moc libovala, že se jako mávnutím kouzelného proutku přestala zabíjet. Tutéž zimu jsem jí pak potkala ještě víckrát, chodila běžkovat snad každý den na hoďku po práci, obrovské odhodlání hodné obdivu. Teď už taky běžkuje na jedničku, navzdory krušným začátkům. A pobavilo mě o pár týdnů později, když jsme se potkaly v jedné stopě jedoucí proti sobě. Já do mírného kopce, ona dolů. Vlála na lyžích jentaktak nespadnout a zdaleka halekala:„Jé, to jste vy, uhněte, vždyť víte, že to neumím!“

Josefka
558 příspěvků 25.1.17 10:07

Neuvěřitelných příhod pár mám ale teď si jak na potvoru nevzpomenu. Nicméně @LorelaiH. mi připomněla, že odpíraného chleba skutečně největší krajíc. Na střední jsem nesnášela němčinu, věčně jsem balancovala mezi 4 a 5. Měli jsem ji za trest, že jsme politicky nespolehliví (ti s dělnickým původem a ti, co neprovokovali soudružku učitelku, mohli mít angličtinu).
Na vysoké jsem se pak vydala do Německa na brigádu a následující 3 roky chodila s Němcem.

Josefka
558 příspěvků 25.1.17 10:13

Vzpomněla jsem si na měsíc starý zážitek.
Za volantem trávím dost času, řidičák mám 25 let. Jezdím svižně ale bezpečně, doposud vždy bez nehody. Před vánoci uzrál čas na nové auto. Ve středu jsem ho přihlásila ale neměla jsem ještě převedenou parkovací kartu, tak jsem ve čtvrtek jela tím starým. Cestou z práce jsem dostala smyk a to staré auto úplně zbořila.
Nikomu se nic nestalo, pár lidí mě žertem podezřívá, že jsem to snad udělala naschvál.

bustik
299 příspěvků 25.1.17 10:36

@irma73 :-D uplne se vidim a slysim. Jen bezky mam se supinama, prave abych nemusela mazat. A jejich nevyhoda-brzdi pri jizde z kopce, je pro mne velikou vyhodou. Doufam, ze postupne take dojdu ke zlepseni. Ostatne jako u vseho ostatniho. Bohuzel toho sportovniho talentu moc neni, ale tak snaha se ceni a nad dcerkou mam porad jeste náskok.

irma73
459 příspěvků 25.1.17 11:02

@bustik To máte dobrý, že je vám soupeřkou dcera. Já jsem si vzala chlapa, co běžkoval závodně. I teď po 20 letech ať dělám, co dělám, z té lyže se tak efektivně, jako on, neodrazím. Technika jízdy dělá hodně. Naše první společná jízda probíhala tak, že jsem si připadala, že venčím pejska. :) Já to dřela (hlavně rukama) ve stopě a on kolem mě brusil v kruzích mimo stopu. Bylo umrzlo.

Dalmitka
1686 příspěvků 25.1.17 20:12

Je to asi hlúposť, ale @MP blanka ma posmelila svojimi kľúčmi :-D. Zhruba pred týždňom som bola v jednom obchode a v kabínke som si skúšala nejaké svetre. V ušiach som mala perlové guličky a pri jednom skúšaní som zbadala, že mi jedna náušnica padá z ucha. Pokojne som začala ohmatávať skúšaný sveter, potom pozerala na zem v kabínke, vliezla som si do podprsenky :-D - a nič! Tak som začala vytriasať aj ostatné svetre, dokonca nazerať pod koberec v kabínke - nič! Nechápala som to, náušnica bola dosť veľká a biela perla. Poprosila som predavačky, že ak ju pri upratovaní nájdu, že sa zastavím. No, samozrejme nič. Prešiel asi týždeň, v tom istom kabáte a šále som absolvovala každodennú cestu busom tam a späť, s náušnicou som sa rozlúčila. A predvčerom - sedím za PC v kancelárii - a zapozerám sa na vchod do mojej kancelárie a vidím niečo na tmavom koberci na vstupe; podvedome si pomyslím, veď to vyzerá ako biela perla, ale určite je to kamienok z podrážky a tak - a ono to bola TÁ NÁUŠNICA! Ja to nechápem, ten vstupný koberec každý deň zametám, aj vysávam, dokonca pretieram handrou, nie je možné, aby som tú náušnicu nevidela - a ona sa tam objavila po týždni, keď som ju stratila v obchode cca 500 m vzdialenom! No pokladám to za dobré znamenie, aj keď nechápem.

MP blanka
1966 příspěvků 25.1.17 22:09

Omyl, pardon

zwedavka
1019 příspěvků 27.1.17 19:46

S klíčema mám taky zvláštní příhodu. Stalo se, že klíče od auta letěly do křoví. Důvody tohoto neortodoxního činu jsou v tuto chvíli vedlejší. Mládež s orlím zrakem hledala v místě předpokládaného dopadu a hledala a hledala…
Pomáhala jsem jim hledat a tak si říkám, že když už se hledá takovou a dobu a nic, že asi budou jinde. V cestě letu klíčů bylo to křoví, že by trefil nějaký proutek? Prohlédla jsem místo před křovím a skutečně tam byly.

Pirek
7060 příspěvků 29.1.17 18:33

Já nesnáším, když mám něčím zašpiněné ruce, nejhorší je to s prachem.

A co myslíte, že dennodenně dělám v práci? Sviním si ruce zejména něčím prašným.

Dóbře_zlato_moje
330 příspěvků 29.1.17 18:41

Když jsme u toho ztrácení a nalézání věcí, tak taky přispěju svou troškou do mlýna: Před pár lety jsem se jednou v létě po celým dni venku vrátila domů a zjistila jsem, že na ruce nemám zásnubní prstýnek. Hrklo ve mně snad jak nikdy, protože jsem myslela, že je nadobro ztracenej - ten den jsem byla plavat, běhat, válet se se psem na louce, atd. Přesto jsem ale začala hledat všude možně a neuvěřitelné, ale přece se to stalo - prstýnek jsem našla v záhonu s mrkví, který jsem ten den plela. :-)

Ziriath
46 příspěvků 29.1.17 19:06

Já se nedivím, že si lidi jako děcka vytvoří špatný vztah k běžkám..Zvláště když dostanou k dispozici nějaké 205cm dlouhé Artisky se vzpurným NN75 vázáním, třeba ještě s nevhodnou velikostí bot a s geologickými vrstvami mnohých starých vosků, a pak jsou s tímto zázrakem poslány vystromečkovat kilometrové svahy a potom stelemarkovat svah. Správné vybavení dělá hodně, už třeba jenom to, že nemáte sníh v botech.

megisek 1
161 příspěvků 29.1.17 19:37
@Dóbře_zlato_moje píše:
Když jsme u toho ztrácení a nalézání věcí, tak taky přispěju svou troškou do mlýna: Před pár lety jsem se jednou v létě po celým dni venku vrátila domů a zjistila jsem, že na ruce nemám zásnubní prstýnek. Hrklo ve mně snad jak nikdy, protože jsem myslela, že je nadobro ztracenej - ten den jsem byla plavat, běhat, válet se se psem na louce, atd. Přesto jsem ale začala hledat všude možně a neuvěřitelné, ale přece se to stalo - prstýnek jsem našla v záhonu s mrkví, který jsem ten den plela. :-)

Mojí mamince se jedno léto stalo prakticky totéž a prstýnek našla až po roce a půl, když roztál sníh.

MP blanka
1966 příspěvků 3.3.17 10:50

Predpokladám, že všetky tu máme rovnaký názor na manipulatívny spôsob predaja, nech už má akúkoľvek formu.Po jednej-dvoch v dávnej minulosti, kedy som naletela aj ja, som nielen opatrnejšia, ale medzi známymi a kamarátmi šírim osvetu.Pri TV správach o tom, že sa niekomu zasa znovu podarilo z nejakého chudáka dôchodcu vymámiť peniaze na úplnú zbytočnosť si hovoríme s mužom- dobre im tak, čo sú takí dôverčiví? No a neuveríte, stalo sa.Teda takmer. Muž sa nechal zlákať telefonickou ponukou - niekto nám príde porozprávať o nových rehabilitačných metódach a za to dostaneme poukazy do Dudiniec. Mne bolo ihneď jasné, že za tým A bude aj to zamlčené B. Keby som telefón zodvihla ja, stopla by som to už na začiatku, a nebolo by to prvý raz. Prišiel pán s väčším kufrom a urobil nám 1.5 hodinovú prednášku o tom, ako pozitívne na celý ľudský ogranizmus vplýva pôsobenie magnetu, veď je to aj rehabilitačná metóda. Ale viete, krátkodobé pôsobenie nemá takú účinnosť, ako dlhodobé - predával podložky na matrac so všitými pásmi sypaného magnetu z ostrova Okinava. A k tomu dostanete ešte toto a toto, a dnes je posledný deň, akcia za polovicu… klasické metódy, veď to poznám, nie? A čo by ste povedali? Áno, podpísali sme zmluvu, na čiastku ktorá by nám pomerne tvrdo zasiahla do rodinného rozpočtu. Našťastie sme sa z toho do rána vyspali, a telefonicky sme objednávku zrušili. UFF! Tak to by sme mali, povedali sne si potom, a hanba nás fackovala. Nikdy by som nepovedala, že sa mi to ešte stane!

VandaRybna
3713 příspěvků 3.3.17 11:39

Zpět k zakládajícímu příspěvku: Já jsem do svých 25 let nesportovala, nelyžovala, neřídila auto, natož motorku, nemluvila anglicky, nic kromě 3 letého dítěte neměla a ničemu na sobě a sobě nevěřila. Takový barový povaleč. Je mi 36, lyžuju a řídim jako ďábel, mám barák jak kráva, chystám se udělat CAE, pravidelně plavu kilák a půl za 40 minut a dnes jdu do posilovny. Už jsme se s kolegyní domluvily, že začnem běhat, tak to možná dopadne časem na nějaký půlmaraton. Ráda se překonávám, nejen ve sportu, když se ale podívám nazpátek, tak tomu nevěřim.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek

Před šesti lety se zřítila textilka Rana Plaza

Módní svět si připomíná šest let od zřícení textilní továrny Rana... Celý článek

Články z Expres.cz

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Poslední článek:
Módní nákupčí: Povolání snů, nebo hrůzy?

Autor: Kamila

Svět skloňuje velká jména návrhářů, přitom o našem šatníku... Celý článek