„Nikdy si nechoďte na akci, kvůli které si musíte pořizovat nové
šaty.“
Tento výrok, trošku nepřesný, ale nemohu najít ani přesné znění ani
jeho autora, mne napadá vždy, když se chystám na nějakou (pro mě)
společensky význačnější událost. Nejedná se vždy o šaty na večírek
nebo do divadla. Může to být velká firemní akce se stovkou lidí,
víkendové chalupaření s přáteli s grilováním, prostě – něco mimo
běžný život (a občas mimo můj aktuální šatník).
Mám poté na vybranou, zda výbavu flikovat ze svých „zásob“ nebo se
vydat po nákupech a shánět přesně to pravé pro onu akci. No, nakonec
dopadnu tak, že spíš něco nového koupím a jen občas tak, abych mohla
šaty nosit jindy nebo našla širší využití pro trekové boty. Jak jste na
tom vy? Je pro vás nová akce příležitostí nebo trestem ?
Nová akce - nové šaty?
Záleží na tom, jak moc o tu akci stojím, jak moc oni tam stojí o mě
(grilovačku bych si ujít nenechala, ale to klidně dám v dlouhé sukni)a
v nejhorším to jistí moje matka, která má takový pěkný společenský
kostým, který si v případě nouze nejvyšší půjčím, když jde
o pracovní akci. Na plesy a podobně nechodím, takže vybavená nejsem, ale
zrovna tohle bych klidně oželela.
Před vánoci jsem odmítla účast na večírku s dress code a la 30. léta.
Přesně ten případ, kdy bych musela něco shánět, a to teda ani
náhodou.
@Matmys
Pro mě je každá příležitost pořídit si nové šaty dobrá, ale
naštěstí jich mám tolik, že když na to zrovna nemám peníze nebo čas,
tak vždycky můžu použít to, co mám ve skříni (od různých malých oslav
až po plesy- jsem vybavená). Ale u mě je to v podstatě profesní nutnost a
ne jen rozmar.
Tím se také řídím, především na plesy nakonec jsem to vyřešila důmyslně ušitými
sukněmi, kdy v nouzi pomocí vhodného vršku vykouzlím pokaždé jiný
styl šatů.
Mám naštěstí natolik vybavený šatník, že není nutné akutně něco
shánět na jakoukoliv akci. A je jedno, zda se jedná o setkání
s přáteli, pracovní jednání, firemní večírek na jakékoliv úrovni či
ples.
Ale hlídám si, abych třeba dva roky za sebou nešla na stejný ples v těch
samých šatech, na to jsem trochu úchyl. Naštěstí přítel tuto úchylku
chápe a dokonce ji i podporuje:)
Takhle jsem trpěla loni, když jsem šla kamarádce na svatbu. Měla jsem hezké modré koktejlky, které jsem si chtěla vzít a měsíc před svatbou mi řekla, že ona bude mít modré šaty a nepřeje si, aby měl modrou ještě někdo jiný. A sehnat něco s mojí postavou bylo neštěstí. Místo modrých koktejlek jsem měla žíhanou znouzectnost kupovanou na poslední chvíli. Naštěstí se sakem jsou dobře nositelné na činohry a jiné neformální události.
Každá akce začíná tím, že potřebuju něco na sebe:-) Vybírám ale
záměrně vždy něco, co se pak unosí a použije znovu. Když jsem měla akci
a lá 30. léta, tak
jsem to v kombinaci s vlastním šatníkem a pár drobnostmi půjčenými taky
přežila.
Za měsíc jdu na renesanční ples a vzhledem k dress code si akorát šiju šaty:-) No ty už ale asi znova nepoužiju:-)
Zrovna v pátek těsně před půlnocí jsem se dozvěděla, že v sobotu jdu na ples. A všechny moje plesové věci se v tu chvíli nacházely sto kilometrů ode mne. A v té díře po granátu, kde jsem zrovna byla, měli v sobotu dopoledne otevřeno jen Vietnamci a Baťa. Byla jsem zoufalá. A holky, já u těch Vietnamců sehnala tak nádherný plesový šaty… Dlouhý vršek bílý, od pasu dolů černé, úzké splývavé, nemuchlací (100% polyester, ale čert to vem). Výstřih široký padající přes ramena - něco jako „voda“ vepředu a vzádu to splývá až do pasu a odhaluje záda, ale jen přesně do úrovně podprsenky. A na tom výstřihu černá látková růže. S botama na 10cm podpatku (zlatej Baťa) se nemusela ani upravovat délka. Vyčesala jsem si vlasy a jako šperky jen dlouhé černé „viktoriánské“ naušnice (30,–Kč výprodej, zlatej Baťa).
@Sekhmet
Ano, úplně nejvíc potěší jednorázovka, ze které se vyklube použitelná
věc.
MMch, jakou máte velikost nohy? Já bych si u Bati ani neškrtla (35)
@Matmys Právě tu
nejčastější - 39. Koupila jsem plesovky za 799,–Kč a k nim měli
nějakou speciální akci - druhé boty (z kategorie označených zelenou
nálepkou) za 50%. A protože plesovky zelenou nálepku neměly, museli mi
zlevnit kožené vínové lodičky (ty už zelenou nálepku měly)
z původních téměř dvou tisíc na necelou tisícovku
@veveru Když si na to vzpomenu, ale dřív jak příští víkend to nebude - nechala jsem je viset u maminky na skříni.
Ja rada nakupujem nové šaty aj bez toho, aby som na to mala nejaký vážny dôvod. Skôr mám vtedy takú výhodu, že mi otec požičia kreditku:)
Nakupuji, když mám náladu, ne když je důvodem nedostatek vhodného
oděvu pro určitou příležitost. Ze situací „nemám-na
dnes-správný-večírkový-outfit“ se rekrutují moje skříňové ležáky,
tedy oblečení koupené narychlo a nevhodně.
Když pro nějakou speciální příležitost opravdu nevím, co si obléct,
většinou promýšlím, co bych oblékla, mít neomezené finance a moci
nakoupit úplně cokoliv, kdekoliv. Tímto se odpoutám od přemýšlení
v rámci pouze mého stávajícího šatníku a většinou mě napadne outfit,
jehož součásti už vlastním a stačí malá obměna, případně dokoupit
doplněk.
@Sekhmet Taky bych prosila foto:) Minulý týden jsem procházela kolem vietnamského obchodu a na figuríně byly naaranžovány docela hezké šaty, u kterých jsem si říkala „zajímalo by mě, kdo by (bez bližšího pohledu samozřejmě:)) poznal, že jsou od Vietnamců?“
Dřív jsem pro zvláštní akce nakupovala. To znamená, že teď už mám všechno, vyjma šatů, které by se hodily na ples v Opeře a vybavení ke zdolání Mt. Everest.
Mám v zásobe oblečenie na akcie, ktoré sú u mňa pravedepodobné - a na tie si kupujem nové veci priebežne, keď na ne príležitostne narazím - typu spoločenský kostým, malé čierne, samozrejme športové oblečenie (toho asi najviac - to je u nás doma „povinná jazda“). Ale niekedy celkom uvítam príležitosť kúpiť si niečo nadštandardné pri príležitosti nejakej výnimočnej akcie (u mňa napodiv tie nárazové kúpy z nutnosti dopadli väčšinou dobre - podobne ako u @Sekhmet). Už sa teším, kedy si konečne budem mať dôvod kúpiť riadne plesové šaty (aj keď pochybujem, že v blízkej budúcnosti nastane…).
@Matmys Tohle téma je
přesně o mně. Dříve měla připomínky máma, později neteř. Ale já už
jiná nebudu - oblečení mne baví od malička. Takže je-li příležitost,
hned se jí chytím. Většinou si nejdřív představím, co bych si
v ideálním případě vzala na sebe (inspirací je televize, časopisy,
módní přehlídka, ulice, ale také vzpomínky) a pak se snažím něco
podobného najít v šatníku. Není-li, sháním, nakupuji nebo si nechám
ušít. Potom ladím ostatní doplňky. Když se mi to trochu nepovede, řeknu
si, že přece nejsem žádná módní návrhářka, tak co.
Zrovna nedávno jsem vybírala oblečení na rodinou oslavu v hospodě. Ale
tentokrát jsem začala jinak: nejsem oslavenec, tak nic extra. Začala jsem
tím, že si chci vzít sukni, a pak jsem kombinovala, co dům dá. Nový nákup
se v tomto případě nekoná (máma a neteř by měly radost .
