Obezita JE peklo

Fotoalbum tématu (3) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
Stránka:  « Předchozí 1 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27
viktorka_od splavu
7777 příspěvků 10.1.13 22:26

Kotouly jsou bezva téma! já je naučila své děti, a teď už můžu v klidu zcepenět bez dalšího snažení, protože (mladší a/nebo extra sportovní typy dam prominou) vážně věkem nějak to rovnovážné ústrojí ve středním uchu chátrá a když už to není na známky, ráda se předvádění této dovednosti (a následných následků ve formě mdlob či žaludeční nevolnosti) vyhnu. a do doby, než nastoupí stařecká senilita, si alespoň budu užívat relativní znalosti českého pravopisu:-))) (říkám relativní, prosím nechytat za slovo, své limity znám:D

MP scully
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.1.15 22:49
@publicenemy píše:
@tv Přeji hodně štěstí! Lezení na stromy patřilo kdysi k mým oblíbeným zábavám a dosahovala jsem v tom značné virtuozity, ale při svém pokročilém věku (a nadváze) do toho už asi nepůjdu (a je mi to trochu líto).
Ale ten kotoul dám! :-D

Tak v tomhle naprosto souhlasim, co ja se nalezla po stromech a ne jen po nich, ale i po vsemoznych stozaeech, skalach, chatrnych pudach a podobne, holt byla jsem spis tomboy, nez holcicka v suknich. Dneska lezu porad, ono na vesnici to jinak nejde, ale obcas fakt vaham a uz se aspon drzim toho, ze vzdycky mam alespon tri operne body :-) I na horolezecke stene si netroufam to, co bych pred par lety hrave dala, protoze vim, ze kdyz se o par metru propadnu, tak se minimalne potlucu o vystupky, az se o tu stenu zhoupnutim prastim a zatimco ze skoly se jde bezbolestne ulejt, z prace to nejde. Je mi tricet a myslim, ze to ani tak neni vahou nebo obratnosti (mivala jsem 42 - 45 kg pri vysce 160 cm, dneska 52, coz porad neni zadne peklo), ale spis tim, ze si clovek zacal uvedomovat to riziko = stoji mi to kilo tresni za to, ze muzu spadnout a „zlamat si hnaty“? V patnacti jo, ve triceti ne.

Lacrimosa
164 příspěvků 11.8.15 22:31

Téma jsem prolétla a zajímala by mě jedna věc. Bavili jste se někdy o obezitě s obézním člověkem? A jak s tím nakládat? Mám kamarádku. Obě jsme mladé holky. Co ji znám, je pořád stejná - těžkotonážní. Od začátku jsem to brala prostě jako fakt, jsem na ni tak zvyklá, je to její záležitost. Nicméně - roky uplynuly a ona je větší a větší. Nedalo mi to. Naťukla jsem téma a ano, svým způbobem jí to vadí, ale na druhou stranu nad tím pak mávne rukou. Pohodlí, rezignace? Myslím, že by možná něco ráda dělala, ale neví, jak začít. No a já zase naprosto nevím, jak se s ní o tom bavit, neurazit. Je pravda, že ji v podstatě nemá asi moc co motivovat, je taková už dlouho, našla si i přítele, který má očividně rád, když je ženy plná noční košile (proti gustu nic..). Ráda bych jí pomohla, sama jsem se asi před 2 lety poměrně rázně odrazila, častěji sportuji a obecně více uvažuji nad stylem svého života, což se za nějaký čas projevilo. Také ještě nejsem naprosto spokojená, ale úplně jasně si pamatuji ty začátky, jak mi bylo na prd a jak jsem na sebe byla naštvaná, že nic nevydržím a že nemám vůli na změnu. Postupně se to zlepšuje a je mi fajn. Chtěla bych jí hodit záchranné lano, ale nejsem si jistá, zda o to opravdu stojí a jak to zjistit. Myslím si, že je v tomhle stavu a tvaru už tak dlouho, že to prostě nějak přechází…

PrincessLuna
324 příspěvků 11.8.15 22:41

@Lacrimosa Je od vás moc hezký, že chcete kamarádce pomoct, ale ono v podstatě není jak - na tohle si člověk musí přijít sám. Až za váma sama přijde s tím, že se rozhodla to změnit a chce vaši pomoc a podporu, pak bude ta správná chvíle se do toho vložit. Předtím to od vás pravděpodobně nevezme, i kdyby jste se snažila sebevíc a myslela to s ní sebelíp. Ale třeba to je ve vašem případě jinak - jenom do toho projektuju svoji zkušenost.

Lacrimosa
164 příspěvků 11.8.15 22:49

@PrincessLuna Myslím si, že máte naprostou pravdu. Tohle mě taky kolikrát napadalo. Nechci jí to nějak vnucovat, to by nedělalo vůbec dobrotu. Spíš by ji to ještě víc odradilo. Možná je to i tím, že jsem sama prožila ten zlom a chtěla bych jí ho také dopřát. Ale asi to musím nechat na ní, nechat to uzrát.

zwedavka
1281 příspěvků 12.8.15 09:04

Jsem tlustá, prakticky 14 let jsem byla na hranici nadváhy a obezity a poslední cca 3 roky jsem obézní. Ano, můžu potvrdit, člověk si na sama sebe jednak zvykne a jednak se vnímá tak nějak líp než je pravda. Aspoň mě pokaždé fotky či zrcadlo nemile překvapí.
Pomoc jí vnucovat by bylo špatně. Ale co takhle jí nabídnout, že můžete cvičit spolu, že vás nebaví chodit či jezdit na kole sama…

Potrefenáhusa
10057 příspěvků 12.8.15 09:47

@zwedavka teda vím, že je to ožehavé téma a nerada bych se někoho dotkla, ale já došla k závěru, že pohyb je jen pomocník, při hubnutí je z 90% zásadní jídlo, a k tomu má většina obézních hrozně emocionální vztah a strašně špatně se jim to mění. Pozoruju to u jedné kamarádky, která se pomalu projídá k invaliditě (má vadu kyčlí, váhou se jí problém zhoršuje, takže musí chodit s francouzskou holí a se sto kily ji nevezmou ani na operaci) a bohužel není absolutně jakkoli schopná změnit jídelníček.

majdalenek
10 příspěvků 12.8.15 10:13

Ne nadarmo se říká, že hubnutí začíná v hlavě… a na to musí přijít každý sám. Kdo chce hledá způsob, kdo nechce hledá výmluvu. Nevěřím, že se nedá zhubnout když člověk opravdu chce. Zhubla jsem postupně za poslední dva roky 22 kg a důvodem mi byl můj zhoršující se zdravotní stav. Dnes vím, že pocit " já to dokážu " nenahradí žádné jídlo. Kamarádka na to musí přijít sama, dokud ona nebude chtít, tak dobře míněné rady nebude ona dobře přijímat.

MP Janka
829 příspěvků 12.8.15 14:41

Já zhubla za 4 roky 20 kg. V 25 letech se vejdu do oblečení z dob, kdy mi bylo 12-15 let. 15 kg jsem nabrala po úrazu, kdy jsem skoro půl roku nemohla chodit. Když jsem zjistila, že váha ukazuje 90 kg, tak jsem se rozhodla, že to musí dolů. Začala jsem se ségrou, která mě dost podpořila, chodit na badminton, ve škole 2× týdně na aerobik nebo kruhový trénink. Šla jsem přes bolest zraněné nohy. A hlavně si myslím, že u mně rozhodlo to, že jsem si našla koníček nebo spíš náplň všeho volného času, kvůli které jsem byla ochotná cvičit denně, jsou to koně. Kvůli tomu, aby se se mnou nemuseli tahat, jsem s cvičením pokračovala a teď jsem na 70 kg při 169 cm. V lednu jsem po škole nastoupila do práce, 12 hodinové směny, kromě koní žádné další pohybové aktivity pravidelně nestíhám. Bála jsem se, jak budu nabírat, ale opak je pravdou. Hubnu, zmizel stres ze školy, z toho, co budu dělat, jsem v pohodě a vlastně teď už i spokojená sama se sebou a ona ta kila šla sama.

Stránka:  « Předchozí 1 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27
Váš příspěvek

Dárek, který ocení? Tričko pod košili, které nepropotí

Pokud nevíte, čím obdarovat vašeho muže, napovíme – tričko pod... Celý článek

Články z Expres.cz

Pražský fenomén beer bikes: Stížnosti se množí ze všech stran, policie je bezradná

Beer bike neboli pivní kolo jistě už alespoň jednou spatřil každý, kdo...

Rodí se další legenda: Mikolas jde ve stopách Gotta, z Eurovize má větší šance

Zpěvák Mikolas Josef (22) se postaral o neuvěřitelný úspěch. Ve světové...

Poslední článek:
10 módních specialit českých mužů

Autor: Matouš

Máme několik ryze českých skvostů... čím perlí pánská móda a „vkus“? Celý článek