Pekelnice,
zajímal by mě váš názor na objektivní ošklivost? Jak by se měly oblékat, upravovat, líčit ženy, které nemůžeme považovat za krásné, nemyslím tloušťkou či zanedbaností, ale neestetické nějakou vadou či výraznou asymetrií, nebo postižením?
Před pár lety jsem měla operaci na jednom oku, začalo dost šilhat,
občas má nezdravou barvu, praskají tam žilky, věčně zakrvácený koutek,
občas vykoukne jizva, kterou mi to oko prořízli. Lékaři mi nedoporučují
žádnou operaci a odmítají s tím cokoliv dělat, aby mi nezničili ty
zbytky zraku, co mi tam zůstaly.
Nicméně co teď s tím, šilhající člověk nevypadá příliš
inteligentě, cizí lidi se ke mě začali chovat jinak. Občas pomůže, když
všude chodím tak trochu overdressed, aby to nevypadalo, že jsem nějaká
postižená chudinka, občas ale registruji dost znechucené pohledy, že se
opovažuju líčit si oči a upozorňovat na obličej. Měla jsem i období,
kdy jsem se líčit přestala, tahala jsem jedny džíny, aby na mě každý
nekoukal a já splynula s davem, ale taky to nebylo ono.
Co byste poradily, jak k tomu přistoupit, jak se s tím vyrovnat? Máte taky nějakou vadu, která nejde zamaskovat a jste kvůli ní považované za „ošklivé“?