Oblečení na doma

Já se teda snažím i doma oblékat, tak abych z toho měla dobrý pocit, barevně ladím, i šperky si dám, ale zase aby to bylo taky pohodlné.
Někdy si na doma troufnu obléknout něco v čem bych si třeba nebyla venku jistá a tak se aspoň vyřádím 

Tak tak, doma často testuju různé modely před tím, než je vytáhnu ven do ostrého provozu. Ale žádné speciální domácí oblečení nemám, občas si třeba vezmu něco na „došpinění“, prostě to, co už jsem měla na sobě, ještě to nesmrdí a není vyloženě špinavé, ale je to už takové povadlé a ven se to nehodí vzít. Nebo třeba chodím ve staré tátově košili (která není moc stará, akorát ji táta neměl nikdy na sobě a chuděrka kostkovaná jen ležela ve skříni, tak jsem ji adoptovala) a starých riflích s dírou na koleně, přijde mi to pohodlné a můj přítel mi dokonce řekl, že je to sexy. Tak jako tak ale po doma nenosím žádné staré špinavé věci, vždycky mám na sobě něco, v čem bych se nestyděla vyjít na ulici, což je ostatně u mě nutnost, protože chodím třikrát denně venčit psa, takže bych se akorát pořád převlíkala.

Já nosím doma tepláky a tričko. Nějaké hezké a na omak příjemné domácí kalhoty, vlastně nevím co je to za materiál, takový s krátkým chloupkem A tričko nějaké pěkné, pohodlné, na kterém není moc vidět, že je pomačkané. Vím, že je to ohraná klasika, ale tepláky mi prostě připadají pohodlné (myslím, že tam funguje i určitý placebo efekt, jako u tenisek versus lodiček), nevadí mi na nich flek od vaření (ne starý, jen ten, který vykouzlím právě u vaření a hned ho vyperu) ani chlupy od psa. Ale určitě to nejsou staré věci, už při nákupu si říkám (resp.přítelovi vysvětluji) „to je na lítačku“ čímž myslím, na doma, na ven se psem, na chatu 

Nosím na doma vyřazené oblečení, které je přiměřeně pohodlné, ale do práce bych v něm nešla. Takže mám několikery lněné kalhoty (tmavší) a ty střídám. Všechny jsou z Promod. Teď tam mají slevy a myslím, že domácí kalhoty za 300 Kč je slušná nabídka. Ke kalhotám většinou tričko nebo košili. V zimě ještě svetr, doma moc netopíme, nikomu z nás přetopené místnosti nedělají dobře. Tepláky NIKDY!

Na doma mám triko a kraťasy, bavlněné. V zimě tepláky a fleesovou bundu. Nějaký vzhled neřeším. Potřebuju spíš pohodlí a praktičnost

Sametový domácí obleček Hello Kitty (k narozeninám od maminky) Mám sameťáky dva a jsou jak pohodlné, tak i celkem pěkné - nevorvané, neseprané. Když jsou v prádle, točím tepláky a trička. Na doma nosím ale věci, které bych si do města nevzala, nevidím důvod.

Staré košile z máminých hipísáckých let a kalhoty bůhví po kom, co jsem našla na půdě, poděděné věci z příbuzenstva, věci vybledlé nebo které už nenosím ven kvůli změně stylu. Jsem neustále zaplácaná od barev, protože jsem líná sahat pro hadr na utření štětce, tak barvy utírám do kalhot, rukávů…takže jakéhokoliv lepšího oblečení na doma by byla škoda. A bělosrstá, neustále chlupy pouštějící kočka tomu taky nepomáhá, takže tohle neřeším. Návštěvy naštěstí nechodí tak často, abych se v tom musela cítit blbě:)

Já na doma nosím většinou sukně, kalhoty skoro ne, to jen když jdu na zahradu a nechce se mi převlékat. Připadá mi, že se v nich špatně sedí, i když nejsou upnuté, tak prostě cítím, že na sobě něco mám, to v dlouhé sukni ne. Ale jinak jsou to věci starší, seprané, s flíčkem co nejde vyprat atd. Když má přijít návštěva, obléknu se normálně jako na ven. V zimě chodím zabalená ve dvou ponožkách, mikině či svetru a dece, protože je u nás zima, ale moc topit se nám nechce, trocha otužilosti neuškodí 

Střídám vyřazené oblečení - většinou kalhoty s tričkem (košilí) a vyřazené letní šaty, někdy si na zkoušku oblíknu něco nového, abych se ujistila, jestli to ladi.
Taky jsem si pořídila na doma polosárí - DOPORUČUJU , ale všechno se v tom nedá dělat 

Na zimu černé sametové nebo „indické“ tepláky, tričko, mikina, svetr, tenké a tlusté ponožky - jsem zmrzlina. Na léto mám červené tepláky po kolena, pro nejparnější období obyč bavněné šaty po kolena bez rukávů, teď jedny nové červené - koupila mi je mamka a jsou trochu volnější, venku bych se v nich necítila. Jinak taky pánské trenky, co obvykle nosím na spaní. Nic není vyloženě otrhané nebo onošené, snažím se i sladit barvu trička a gatí, ale žádná extra móda - pohodlnost vítězí.

Taky nemilosrdne odkladam do kontejneru veci roztrhane ci nevypratelne flekate. S muzem je boj, on opravdu taha veci i PO totalnim rozkladu… na praci na poli a v lese… jenze kdyz se vynori nahla potreba dokoupit cosi v zelezarstvi ci zajit do druzstva, tak proste jede tak jak je. I s tou 20 cm rozparanou dirou v rozkroku. (Spodni pradlo nosi. Asi se musim spokojit s tim.)
Po nekolika italskych scenach se prevleka k obedu a sprchuje a prevleka k veceri.
Pro sebe mam par platenych a pleteninovych kalhot a na leto popelinove a zerzejove sukne. Saty ne, ja ty vrsky strasne rychle zaflekatim, takze k jedne sukni uspinim tak pet tricek. Vrsky zasadne zerzejove a v zime pletene, v tkaninach se citim svazanejsi.
Kdyz jsem bydlela sama, odbyvala jsem se teplakama a obnosenyma elastakama, ted se snazim o jakousi kulturu souziti. Zatim teda dost jednostrannou, no.
Maminka nosi na doma domaci saty, to mi pripada moc pekne, takove à la padesata leta, hospodynka v satech, zasterce a pantoflickach.

Doma chci mít hlavně pohodlí a být v něčem příjemně. takže si beru tepláky, kraťasy, bavlněná trika, která si vemu tak maximálně se psem do parku (park je okupován cikány, takže nějak se vymódit pro ně - ještě bych se bála, že by mě okradli ) a hlavně - vemu si svojí podprsenku nadoma. Ta je sice od ťamanů, ale obvod není tak pevnej, nepotí se mi tolik v prostoru mezi prsama a hrudníkem a můžu v tom bejt a lítat jak chci.
Někdy si na doma vemu i pyžamo, které dostanu, ale nenosím je na noc, protože se v noci strašně potím, takže spím nahá. tak je t oškoda je nevyužít, když jsou tak příjemné …

Tiež víťazí pohodlnosť, nejaké voľné gate a tričko/košela. Ale mnohokrát prídem z práce a prezliekam sa rovno do pyžama 

Anka F: já mám několikero pandžábí, v nich se dá dělat skoro všechno.

U mě taky vítězí pohodlnost - tzn. tepláky (většinou nakupuji v Tescu, tam mají moc pěkné) a vyřazená trička, která jsem dřív nosila na ven. To stejné mikiny v zimě. A úžasné chlupaté bačkory s bambulí! V létě jsou nejpohodlnější a nejvzdušnější pánské trenýrky nebo obyčejné šaty. Určitě bych se v takovém oblečení nestyděla vyběhnout ven třeba pro poštu ale zároveň chci odlišit oblečení na doma a na ven. Třeba nechápu nošení riflí - i když se tady o nich mluví jako o pohodlném oblečení, mě teda vůbec pohodlné nepřijdou, natož na doma!

Taky nechápu rifle na doma. Dost lidí je nosí, ale já je za pohodlné nepovažuju vůbec.

Janina: když jsou pánské a o číslo větší, tak jsou dost pohodlné.

Ja je nosim, kdyz ten den delam na zahrade nebo v lese. To se neprevlikam a litam v nich cely den. Ne kvuli pohodlnosti, ale ze jsou tluste, takze je nepropichaji trny a nepropali koprivy.

Black Diamond: Já ráda nosím červenou rtěnku. Ale beru si jí spíš jen tam, kde vím, že nebudu jíst takže jí nosím akorát když jdu třeba jenom ven, nebo když hledám v sekáčích hezký kousky a chci vypadat k světu.
Jinak já nijak nevidím důvod, proč bych se měla doma snažit vypadat taky dobře do posledního puntíku. Doma jsem od toho, abych si odpočinula od vnějšího světa…

Black Diamond: „Kdybych měla doma přítele…“
To je právě ono. Za svobodna jsem doma chodila dooost ležérně, viz např. kýmsi výše zmíněné džíny s dírou na koleni a tatínkova košile. A navíc, ono když je člověku dvacet, může v tom vypadat fakt „sexy“ a roztomile, když je mu pomalu dvakrát tolik, tak už to může působit dost divně, člověk se ani nenaděje, a snadno může sklouznout do takové té domácí hadrárny.
Neříkám, že pobíhám doma v lodičkách a božihodových šatičkách. Ale tepláky rozhodně ne, připadá mi, že ani takové ty docela hezké a dražší nevypadají po pár vypráních hezky. Obecně nejraději chodím v šatech, protože mám takovou úchylku, že toho mám na sobě nejraději co nejméně. Jenže si vždycky jdu koupit nějaké „na doma“, ale pak se mi tak líbí, že mi je líto nenosit je ven Hodně se mi teď na domácí provoz osvědčuje kombinace leginy + tunika nebo kratší šaty, je to pohodlné a člověk nevypadá zanedbaně a nemusí se bát jít otevřít pošťačce nebo skočit naproti do večerky. Ale stejně bych ráda „vynalezla“ něco specifického.
Vždycky se mi např. ohromně líbily ve filmech takové ty milostpaní, co chodily doma v župánku a v pantoflíčkách s labutěnkou, ale ty v tomto luzném oděvu holt nemusely vytírat koupelnu a čistit troubu.
Ještě přidám jednu věc: Už při mých prvních výjezdech do západních zemí mě fascinovalo, že se tam lidi mnohdy na doma nepřevlékají, že zůstávají v tom, v čem přijdou domů ze školy nebo z práce. A nebylo to tím, že bych se někam dostavila jako vzácná návštěva a oni by se vyfikli do gala.

taky jsem slyšela, že doma pobíhají normálně v botech a američani dokonce s botama i spí …

Na doma nosím šatky, které bych si na ven nevzala, protože mě buď trochu obtahují nebo jsou lehce de mode.
Každopádně, když se mi narodilo první dítě, uvědomila jsem si někdy po čtrnácti dnech, že si jen měním noční košile a župany a ani podle spánku ani podle oblečení nelze u mne rozlišit den od noci. Jata strašnou obavou, že je to nevratná změna a že mě mateřství definitivně odsoudilo do role štvance a zcela degradovalo můj vkus a identitu vůbec, volala jsem, zoufalá, kamarádce, zkušené matce dvou synů, která mě uklidnila laskavými slovy, že župan je také oblečení a navíc, že to přejde. Jak mě se ulevilo…

S těma botama je to fakt, moje nevlastní německá babička se tomu vždycky hrozně divila, když jsme jí nutili se tak „nedůstojně a nepohostině svlíkat“ v předsíni. Nerozumím tomu, mají doma koberec, ale pobíhají tam v botách jen tak zvenku (a stejně tam mají větší čisto, než my, jak to jen dělají!)