Však do tanečních mám ještě 3 roky, to už budu v podpatcích lítat.
Oblekani v Opere
Tak jsem včera prvně navštívila Státní operu. Na operním představení
jsem ještě nebyla, takže jsem velmi řešila, co na sebe. A mimo jiné se mi
samozřejmě dostalo rady, ať na to kašlu, že „tam lidi choděj
v džínách.“ Říkala jsem si, za prvé, že ať si každý chodí, jak
chce, ale já že za křupana nebudu, a za druhé jsem to o těch
džínách brala spíš jako takovou povídačku, protože přece není možné,
aby pustili Státní opery takhle oblečeného člověka…
Já jsem zvolila malé černé (s tříčtvrtečními rukávy), ale zjistila
jsem, že nemám žádné společensky vhodné sáčko nebo bolerko, svetr jsem
samozřejmě zavrhla, takže jsem tam šla trochu s obavami, jestli mi nebude
zima, nicméně byla jsem smířená s tím, že radši nastydnu, než abych
byla za křupana a šla ve svetru… No, zima mi nakonec nebyla, bylo tam
vytopeno na příjemnou teplotu, ale… Udivena jsem zjistila, že to o těch
džínách je pravda. Ve skutečnosti je opravdu úplně jedno, co si vezmete na
sebe. Hned ve vstupní hale jsem viděla dámy v kalhotách, sukních a
kozačkách a pány ve svetrech a kostkovaných košilích. Ve foyer jsme
potkali pána v džínách, oranžové sportovní bundě a teniskách.
V hledišti vedle nás seděla paní v teplákovce a sněhulích (a ani
nevstala, když jsme se kolem ní prodírali na svá místa). Svetr a džíny
bylo u pánů zcela běžné odění, dámy byly většinou oblečeny kapku
slušněji, ale požadavek na společenské šaty jich splňovala jen malá
část, mnohdy měly kalhoty nebo sukně, většinou kozačky (a to bylo venku
12 stupňů), jedna expertka dokonce crocsy… Ano, byli tam i lidé, kteří
se oblékli jako do opery. Pánové v oblecích, dámy v šatech a
lodičkách. Ba dokonce i malé děti byly vcelku adekvátně oblečené, což
se mi obzvlášt líbilo. (Snad až na chlapečka v obleku s motýlkem a
s keckami na nohou…)
Vážně se divím, že si tam ti keckaři nepřipadají trapně. I když jsou
skoro v přesile…
K čemu všechna teorie, k čemu oficiální požadavky Národního divadla na
zachování konvence společenského oděvu, k čemu všechny knihy a pořady
o etiketě, když praxe vypadá takhle?
Představení (Rusalka) bylo vážně krásné, ale asi to mohl být ještě
malinko slavnostnější zážitek, nebýt těch diváků, co tam přišli
oblečení jak na venčení psa.
Na druhou stranu je fajn, že i křupani jeví zájem o klasickou hudbu.