Oblekani v Opere

Však do tanečních mám ještě 3 roky, to už budu v podpatcích lítat.

Tak jsem včera prvně navštívila Státní operu. Na operním představení jsem ještě nebyla, takže jsem velmi řešila, co na sebe. A mimo jiné se mi samozřejmě dostalo rady, ať na to kašlu, že „tam lidi choděj v džínách.“ Říkala jsem si, za prvé, že ať si každý chodí, jak chce, ale já že za křupana nebudu, a za druhé jsem to o těch džínách brala spíš jako takovou povídačku, protože přece není možné, aby pustili Státní opery takhle oblečeného člověka…
Já jsem zvolila malé černé (s tříčtvrtečními rukávy), ale zjistila jsem, že nemám žádné společensky vhodné sáčko nebo bolerko, svetr jsem samozřejmě zavrhla, takže jsem tam šla trochu s obavami, jestli mi nebude zima, nicméně byla jsem smířená s tím, že radši nastydnu, než abych byla za křupana a šla ve svetru… No, zima mi nakonec nebyla, bylo tam vytopeno na příjemnou teplotu, ale… Udivena jsem zjistila, že to o těch džínách je pravda. Ve skutečnosti je opravdu úplně jedno, co si vezmete na sebe. Hned ve vstupní hale jsem viděla dámy v kalhotách, sukních a kozačkách a pány ve svetrech a kostkovaných košilích. Ve foyer jsme potkali pána v džínách, oranžové sportovní bundě a teniskách. V hledišti vedle nás seděla paní v teplákovce a sněhulích (a ani nevstala, když jsme se kolem ní prodírali na svá místa). Svetr a džíny bylo u pánů zcela běžné odění, dámy byly většinou oblečeny kapku slušněji, ale požadavek na společenské šaty jich splňovala jen malá část, mnohdy měly kalhoty nebo sukně, většinou kozačky (a to bylo venku 12 stupňů), jedna expertka dokonce crocsy… Ano, byli tam i lidé, kteří se oblékli jako do opery. Pánové v oblecích, dámy v šatech a lodičkách. Ba dokonce i malé děti byly vcelku adekvátně oblečené, což se mi obzvlášt líbilo. (Snad až na chlapečka v obleku s motýlkem a s keckami na nohou…)
Vážně se divím, že si tam ti keckaři nepřipadají trapně. I když jsou skoro v přesile…
K čemu všechna teorie, k čemu oficiální požadavky Národního divadla na zachování konvence společenského oděvu, k čemu všechny knihy a pořady o etiketě, když praxe vypadá takhle?
Představení (Rusalka) bylo vážně krásné, ale asi to mohl být ještě malinko slavnostnější zážitek, nebýt těch diváků, co tam přišli oblečení jak na venčení psa.
Na druhou stranu je fajn, že i křupani jeví zájem o klasickou hudbu.