Výše popsaného fenoménu jsem si všimla už před pár roky (tuším
2010?). V paměti mi utkvěl obchod Rip Curl v Olympii (Brno), kde bylo
vyloženě vidět, že se s příchodem slevové sezóny navozila kvanta
oblečení obskurních vzorů i velikostí (nic mezi XS a XXL) bůhví odkud,
nic nositelného v tom obchodě snad ani nezůstalo, vše použitelné zmizelo
bůhvíkam. Ale abych nekritizovala jen Rip Curl, v ne tak moc do očí
bijící formě jsme si toho ten rok v Olympii všimli ve více řetězcích.
Přetrvávající dojem bych nazvala asi jako dotčení a nakrknutí, že si
někdo o nás myslí, že bychom brali všemi deseti šmejdy, které nejsou
schopni prodat v Německu (dosaďte si libovolně jakoukoli zemi -
zakládajícího člena EU).
Od té doby mám pocit, že dochází k postupnému zlepšení. Zřejmě
jsme totiž nebyli jediní, kdo si toho všiml a kdo se začal tuhle nebo onde
ozývat. Anebo obchodníci zjistili, že některé věci neprodají ani
tady
.
Přemýšlela jsem, zda by se za tím nedala najít nějaká ta „nekalá
obchodní praktika“, zralá na nabonzování ČOI, ale obávám se, že ten
zákon o ochraně spotřebitele zase tak gumový není. On ostatně žádný
prodejce není povinen mít sezónní slevu (to je spíš něco jako zvyklost,
dnes už se navíc ani tolik nerespektuje doba, ve které slevy dřív
začínaly…), tím méně je definováno, co v té slevě může být a zda
tu musí být nějaká souvislost mezi tím, co se před slevami v daném
obchodě prodávalo (když opomenu zboží vyloženě vadné, prošlé, atp.,
u něhož platí speciální pravidla).