Nepořádek v domácnosti - please help

@natyska123
Jak na to bude vědět i tak
Pamatuju se, jak se nás s bráchou mamka snažila donutit uklidit si po sobě aspoň hračky, vyhrožovala zákazem televize atd., stejně to bylo jedno, v nejhorším jsme ten bordel shrnuli pod postel, ale neuklidili jsme to nikdy, nikdy jsme jako děti nemyli nádobí, maximálně s množstvím komentářů vynesli koš nebo zašli do obchodu. A teď? Se zvládáním domácnosti rozhodně problém nemám a nepořádek a špína mi vysloveně vadí.. :-/

@kisvakond To je v poriadku mne je tiez jasne ze vacsinou kazdy sa nauci udrziavat nejaky system vo vlastnej domacnosti, skor ide o to ze dieta, ktore si musi po sebe upratat si rozmysli ci vyrobi trikrat denne zmes zo vsetkych hraciek v dome a rozvlaci ich vsade. Ja som si usetrila kopu casu a nervov tym, ze deticky si upratuju po sebe sami, ale moje su uz velke. Celkovo dcera je poriadkumilnejsia syn upratuje nerad, ale musi…

@kisvakond no, já s tímto mám trochu jiné zkušenosti ze svého okolí, velká děvčata - 17 let, neumí absolutně nic, jsou k tomu vedena, aby doma nepomáhala, jelikož prý to je práce jejich matky, a jejich matka si nejraději vše udělá sama…já sama jsem pomáhat musela, občas jsem hodně držkovala, ale někdy to bylo nezbytné..mamka byla vytížená a kdybych nenaklidila, měli bychom bordel i na Štědrý den..ale jak měla čas, měla domácnost naklizenou detailně…kdo se neumí postarat sám o sebe, neumí se postarat o druhé, když je třeba..příklad starý dva týdny - švagrová se ocitla ve špitále a její dcera za ní ani nepřišla, muž taky ne, proč taky, když nic není jejich povinnost - až tam to vede, když není vyžadováno zapojení se do chodu domácnosti…možná, až bude dospělá, sice bude vědět, že se má nějak uklidit, ale bude to odfláknuté…ono totiž vědět, jak na to, není samozřejmost…uklízet každý neumí, to jsou zase moje četné zkušenosti se službami na úklid, to byly některé takové bordelářky, že nám to doma zvedalo tlak a musely okamžitě naši domácnost opustit - skutečně ne každý ví, jak na to, ani ten, kdo si to o sobě myslí…

@natyska123
A co by měla umět? Vařit například? To jsem se taky naučila trochu až na kolejích a pořádně až po svatbě. Ostatní není o umění ale o chuti to dělat, a to platí i pro profesionály-snad si nemyslíte, že do těch firem jdou pracovat lidé, co rádi uklízejí? Prostě lepší práci nesehnali a pokud to nejsou zrovna perfekcionisté, tak si tu práci rádi občas „zjednoduší“ 

@kisvakond
No měla by umět uklízet přeci, to každá neumí. Vy jste neabsolvovala kurs uklízení na knedlíkové akademii? Ne?? Tak to jste ztracená, to vám řeknu. Nastávajícímu to radši zatajte.

@kisvakond vařit??? to snad ani ne, ale měla by umět chytit aspoň vysavač do ruky, nebo si uklidit nepořádek ve vlastním pokoji..a s tím, že do uklízecích firem chodí lidi, co nic jiného nesehnali, nesouhlasím…já jsem většinou angažovala lidi na inzerát, nebo na žádost dotyčné o práci…a některé z nich uklízení skutečně velice bavilo, a taky to ale bylo znát, některé byly uklízecí maniačky, jak deklarovaly…některé prohlašovaly to samé, a bylo to jen lhaní, s těmi jsem s mužem samozřejmě vyběhla…nyní mám výbornou paní, která v životě dostala uklízecí školu od své tchýmě, už se tím kdysi živila a nyní se k tomu vrátila..navíc je to moje spolužačka ze základní školy, takže máme spoustu společných témat..práce ji baví hodně, umí to skvěle, sama od sebe si hledá práci a dokud špínu nezdolá, není spokojena…znám bohužel i jiné uklízečky..kvalitní pracovnice si velice vážím, cením si této práce - mnohdy opovrhované - velice vysoko…a u těch mladých děvčat mě překvapuje, že nerozeznají kedlubnu od hříbku, oprat borůvky pod vodou považují za vysilující činnost a petrželku neumějí pojmenovat, je to pro ně něco, co se dává na jídlo po uvaření, ale název nevypotí..jako bonus je chození týden v jednom tričku, zároveň se v něm i spí a lítá po zahradě a ještě se v tom jde na oběd do restaurace..všechno prostě souvisí se vším..když jsem matce této slečny řekla, že jsme z ní doma naprosto mimo, tak mi odvětila, abych jí neprudila, že se chudáček stydí..dneska maminka je zoufalá z toho, že dcera se na ní vykašlala i v té nemocnici, já se tomu nedivím, s tím přístupem…prostě pozitivní příklad táhne, kdo k ničemu není veden, nemusí nic, do života mnoho nezíská, sice možná se v dospělosti nějak o tu svou domácnost asi postará s větším či menším úspěchem, ale každé dítě by mělo vědět, že jsou v životě i povinnosti a není je dobré nechávat jen matce, že je to o slušnosti…

Tahle výchova k úklidu je strašně individuální si myslím. Naši se mě taky snažili vést k úklidu, ale můj úklid vynucenej rodiči dopadal tak, že jsem honem rychle všechno smetla ze stolů, ze země a narvala do igelitek a zastrkala do skříně, pod stůl a prostě všude, kde to nebylo vidět. Jednou jsem všechen bordel narvala jen do postele Dostala jsem pěkně vynadáno, ale teďka se tomu smějem, že to bylo opravdu nenápadný taková duchna najednou vařit jsem pořádně neuměla, co jsme bydlela u našich. Doma sme byli tři ženský a já jsem z nich nejmladší. Mě do toho nikdo nenutil ani jsem se nijak neangažovala. Proč taky doma bylo vždy navařeno. Uklízet jsme musely taky, ale třeba takové drhnutí záchodu, vany, umyvadla, sporáku nebo odstraňování plísní, na to jsem přišla až když jsem se osamostatnila. Když po mě naši chtěli, aby bylo hned uklizeno, dělala jsem to s takovou nechutí, že jsem to neuklidila. Puberta Teďka? Uklízím tak obden, nebo každej den a nikdo mi neporoučí, co kdy mám co udělat.

Ty jo hračky. To byl plnej pokoj hraček náš úklid hraček spočíval ve válendě, kam jsme dávali hračky. Prostě jsme to tam hodili a bylo uklizeno ze země Jéje zlaté časy dětství… bylo krásně 

Natyska ale no tak . Číst Váš příspěvek je jako poslouchat debatu mé nevlastní devadesátileté maminky a jejích přítelkyń .
Jako dítě jsem musela vařit, uklízet atd., byla jiná doba.
Po svých dětech jsem vyžadovala uklízení vlastních pokojů ( v praxi to znamenalo že skryli binec na méně viditelná místa, takže detailní úklid a následnou likvidaci krámů jsem prováděla o prázdninách a sama).
Nezapomenu na rozhořčený výrok holčičky, které jsem radila aby si vzala příklad z chlapečka, no podívej jak má srovnané knížky „… ale on vůbec nečte! Jen hraje hry na počítači!“
Sice se mě jedna z holčiček ( to už měla po promoci) divila, že ty řízky klepu napřed, ona že až po obalení v mouce, ale dnes je z ní báječná kuchařka a skvělá maminka která děti nestresuje.
POkud nikdo nenavštívil Vaši švagrovou je to smutné.
Doufám že už jste za ní byla Vy s kytkou a něčím dobrým. A že jste ji ujistila že její nejbližší neměli čas, ale určitě přijdou( a nahnala je pod pohrůžkou dobře mířených facek do špitálu za mámou).
Co mi vrtá hlavou, je kde uplatňujete tu sportovní jízdu Porschem kterou jste zmiňovala.
Protože na průtahu CV až do Mostu bývají hlídky rozestavěné i za deštivého počasí! Směrem na Klášterec se rychle jet nedá, BOč nám ukazují pravidelně každý měsíc ve zprávách a směrem na horu sv. Šebestiána to taky moc nejde, pěkná cesta je cca 3 km:-). Že Vy jezdíte řádit do Mostu na autodrom?
Zapomněla jsem na cestu do Prahy, cesta jak do ři*i sama zatáčka.

Příspěvek upraven 02.11.12 v 20:37

@seznam.mih naše holka uklízí podobně, když nedohlížím, ale jakmile vejdu do pokoje a ona vidí, že přišla pomocná ruka, tak jí to jde dobře, já to slovně organizuju, co teď a co potom, a najednou to jde, asi musí mít pocit, že na to není úplně sama…ale většinu těch prací samo nechám na ní, už jen ta moje přítomnost v pokoji způsobí velkou změnu v přístupu k úklidu…jinak sama běžně vytírá střední patro, takové, kde se žije - sama vyluxuje a vytře a docela jí to jde..pokud u nás je někdo na návštěvě, tak to kvituje s podivem, že dceru vedeme k práci, že to v jiných rodinách nevidí…ale záchody nešuruje, to ne zas…má na starosti svůj pokoj, klec s ptákem, mísu koček…zvládne sama několik málo jednoduchých jídel, je jí 12 let…prostě se dívá, jak co vařím a vždy jí řeknu, že toto je banalita a že to klidně dá sama a zkusí to a pak už mě k tomu ani nechce pustit, ale musím to pak pořád opakovat tatínkovi, že toto vařila naše slečna…nemá problém rozeznat potraviny, jako její sestřenka, přijde mi totiž trapné, když v 17 prohlásí o nastrouhaném tvarohu, že je to rýže..ono je jednoduché vést k pracem dítě, které chce, to je pohoda..já bohužel takové nemám a je to boj, ale jsou chvilky, kdy zírám - najednou sama donese vysavač a jede, nachystá stůl, najednou nese konvici čerstvého čaje a moc hezky přišívá tátovo knoflíky…ale to jsou jen chvilky, většinou musím trochu hromovat, aby něco dělala…ale nyní jsem marod, tak se o mne stará…

@natyska123 Vytírat dělala většinou hlavně mamka v kuchyni, ale nás vždycky pověřila, abychom vytřeli schody na chodbě, když přišla na nás řada s úklidem společných prostor.
Mě doma nehorázně vytáčelo, když mi naši mluvili do toho, jak mám mít uklizenej svůj vlastní pokoj, ve kterém bydlím hlavně já. Vlastně je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem se odstěhovala. Oni ke mně do pokoje skoro nevlezli, ale většinou k večeru, kdy jsem byla utahaná ze školy, na mě zařvali jako proč tady mám bordel ať to uklidím jinak budu mít zákaz počítače. Bleskem! Brrr jak já jsem na to Bleskem! Doteď alergická. Když sme měli doma králíka, byla jsem to já, kdo se staral o její čistotu a podestýlku. za to mě kousala do prstu.
Ve 12 jsem se bála škrtnout pod sporák v domnění, že vybuchnem, jak u toho škrtnu sirkou ale teda nerozeznat nastrouhanej tvaroh od rýže to jde nerozeznat?

Holka se přehlídla a je z toho causa, bylo to bílý, no.
Vždyť o nic nejde, ale takovouhle tetičku musí milovat:-).

@RenaLange píše:
Vždyť o nic nejde, ale takovouhle tetičku musí milovat:-).

Mňa napadlo že tá tetička sa viac stará o rodinu švagriny ako o vlastnú. Tá hádam vie aj to kedy mali naposledy sex a či je neter ešte panna. Toľká nenávisť sa len tak ľahko nevidí.

@seznam.mih když jsem chodila do 4. třídy maminka po mateřské s bráchou nastoupila do práce a ještě jsem neměla objednané obědy ve škole. mikrovlnky nebyly, tak mi nachystala kastrůlek s polívkou aj. ať si to na plynovým sporáku ohřeju. zkoušela, vždycky to blaflo a ten oheň, hrůza, rychle uhasit:-) měla jsem z toho takovej děs, že jsem ty kastrůlky vyjídala studený (aby to nevybuchlo a aby maminka nehubovala, že jsem nejedla:-))

@seznam.mih naše neteřinka nerozeznává nejen ten tvaroh, ale i jiné věci..můj muž z ní doslova šílel, když jsme jí tu letos měli po letech na prázdninách..a nejen on, já pochopitelně taky, i všichni naši známí, co jí tu zažili, paní na úklid z ní také byla u vytržení…i jiní naši příbuzní se chovají podobně…víš co, večer se do úklidu málokomu chce, to je jistý…já jsem třeba měla ráda pořádek ve všem už jako dítě, musela jsem pomáhat, když naši byli pořád v práci, ale ne že bych to dělala s nadšením, to tedy ani omylem…co ale jsem dodržovala od dětství dobrovolně a vydrželo mi to - naštěstí - tak to jsou komínky všude ve skříních..já jsem myslela, že je to samozřejmost i u druhých, ale různé návštěvy mi říkají, že žasnou jak mám všechno srovnané, že u nich ve skříních, nebo ve skříních jejich osamostatněných dětí je všecko na jedné hromadě..já třeba svojí holce pořád říkám, že úklid jejího pokoje u ní představuje zhruba 5 minut práce, že to není nic, co by musela vykonávat od nevidím do nevidím, že je to rychlovka a že pak je hezký si lehnou do postele a vidět, že má naklizeno..to časové ohraničení jí taky trochu pomáhá překonat tu nepořádnost, protože na ní to dělá dojem, že jí to bude trvat nesmyslně dlouho…no a pak, když je to hotový, tak přijde a říká, že jsem měla pravdu a že se jí pak v tom pokoji líp žije a že jsem měla pravdu, že ve dvou jde všecko líp 

@natyska123
Ale jinak Vás určitě zajímají i jiné věci v životě než pořádek a řád, že? 

@viktorka_od splavu No já jsem v novém bydlení flambovala brambory Měla jsem chuť na hranolky. No hranolky - spíš smažené minibrambůrky Jenže jsem nevěděla v tej době, že z rozpáleného oleje a vody může vzniknout oheň. Tak já spokojeně omyté brambory nasypu do pánve s úplně né dobře vylitou vodou a najednou jsem měla asi půlmetrovej plamen díky bohu, že mi nic nechytlo a že moje reakce bylo honem rychle vypnout sporák. Pak jsem jednou spálila čokoládové muffiny, když jsem dělala občerstvení pro návštěvu mojí rodiny. Si ze mě pak dělali srandu, že jim chci nabídnout karcinogenní muffiny a že ještě nějakou dobu smrděl celej panelák jinak jsem nic nespálila, ani mi zatím nic nevybouchlo já se učila vařit tak, že jsem si našla recept a pak jsem volala mámě na podrobnej postup. Kdyby mamka stála vedle mě, tak by mi to vzala z ruky s tím, že takhle to mám udělat
Nevím, jak budu vést svoje děti k úklidu a čistotě, když já sama při uklízení nesnáším, když je někdo doma. Není nad to pustit si pěkně nahlas hudbu, kterou slyším až do kuchyně a spokojeně si u toho zpívat a tancovat s vysavačem a celkově nemám ráda, když se mi někdo hrabe v mém řádu. Třeba taky časem moje děti dovedou k pořádku až sami budou v podnájmu a budou mi volat, jak mají dělat to a ono 

@gulietta
Taky bych řekla, že nám zde něco vybublalo z hlubokého Nevědomí.

@seznam.mih jo, děti si to prostě zařídí podle svýho, a ještě rády se přijdou zeptat:-))
„já se učila vařit tak, že jsem si našla recept a pak jsem volala mámě na podrobnej postup“ - maminka mě nutila „pomáhat při vaření“ tak, že mi dala vždycky za úkol ty práce jako loupání brambor, a přitom mi tvrdila, že se musím naučit vařit abych se vdala (jojo minulé tisíciletí:-)) to jsem se šprajcla a nejlepší jídlo, které jsem udělala samostatně byly topinky. takže když jsem se vdávala, neuměla jsem nic. ani ten nejmenší základ. a vařit mě učil manžel. pak jsem ze stesku po svých oblíbených jídlech volala mamince o ten podrobnej postup a dozvěděla jsem se, na otázku „kolik tohohle?“ odpověď no přiměřeně))) a dnes to mám stejně s dcerou. historie se opakuje…;-)

@viktorka_od splavu Jé jako byste popisovala, jak to chodí u nás taky když jsem pomáhala mámě vařit, tak maximálně okrábat brambory, přetřít rozpuštěnou čokoládou na cukroví, nebo něco nakrájet táta zase do nás furt hučel, že nás žádnej chlap chtít nebude, jak sme nepořádné že oni chlapi si uklízeli lépe, než my. Pcha
Jo otázka kolik mám toho či onoho dát byla taky vždy no.. přiměřeně sem měla sto chutí ji něčím bacit . Kdybych se měla učit vařit od svého přítele, tak to bych k vaření potřebovala asi jen olej a friťák… to fakt ne 

Ja som sa naučila variť tak, že mama sa spýtala chceš dnes variť? Ak bola odpoveď áno, tak oznámila vymenime si úlohy a potom ona čistila zemiaky a nechala ma rozpižlať krásne bravčové karé na zdrapy a a ešte sa pri obede tvárila, že to tak má byť a prečo by si nemohol každý dať 6 mini plátkov mäsa, namiesto jedného. Najlepší bol otec, ten mal heslo, kto varí, tak ten určuje čo to bude a ostatní nekecajú a jedia, alebo si uvaria sami. Navyše to aj on dodržoval, aby tak často nevaril a tak varenie bola zábava. Hlavne potom, ked som už mala vlastné peniaze a rodinný rozpočet našim vylepšovala tým, že som kupovala drahé a nevšedné veci a skúšala ich doma pripraviť. Akurát klokanie mäso ich vyviedlo z miery, ale aj tak ho zjedli. 

Guliettko mně z Vás chce plakat, dnes je 2. listopadu.
Já jsem vždycky kolem toho data měla pocit že se zblázním, dokud jsem nebyla na Halloween v USA.
A tam jsem viděla děti v kostýmech, nazdobené domy, svíčky, a ta tíseň co u nás provází Svátek zemřelých ze mě spadla, od té doby je to pro mě trochu lehčí.

Tak vidím Vaše rodiče jak tam nahoře spokojeně popíjejí dobré vínko s pocitem dobře odvedené práce jak Vás vychovali.
Zase edituju, Vy jste určitě jedna z nejlepších tet pod sluncem!

@RenaLange píše:
Natyska ale no tak . Číst Váš příspěvek je jako poslouchat debatu mé nevlastní devadesátileté maminky a jejích přítelkyń .
Jako dítě jsem musela vařit, uklízet atd., byla jiná doba.
Po svých dětech jsem vyžadovala uklízení vlastních pokojů ( v praxi to znamenalo že skryli binec na méně viditelná místa, takže detailní úklid a následnou likvidaci krámů jsem prováděla o prázdninách a sama).
Nezapomenu na rozhořčený výrok holčičky, které jsem radila aby si vzala příklad z chlapečka, no podívej jak má srovnané knížky „… ale on vůbec nečte! Jen hraje hry na počítači!“
Sice se mě jedna z holčiček ( to už měla po promoci) divila, že ty řízky klepu napřed, ona že až po obalení v mouce, ale dnes je z ní báječná kuchařka a skvělá maminka která děti nestresuje.
POkud nikdo nenavštívil Vaši švagrovou je to smutné.
Doufám že už jste za ní byla Vy s kytkou a něčím dobrým. A že jste ji ujistila že její nejbližší neměli čas, ale určitě přijdou( a nahnala je pod pohrůžkou dobře mířených facek do špitálu za mámou).
Co mi vrtá hlavou, je kde uplatňujete tu sportovní jízdu Porschem kterou jste zmiňovala.
Protože na průtahu CV až do Mostu bývají hlídky rozestavěné i za deštivého počasí! Směrem na Klášterec se rychle jet nedá, BOč nám ukazují pravidelně každý měsíc ve zprávách a směrem na horu sv. Šebestiána to taky moc nejde, pěkná cesta je cca 3 km:-). Že Vy jezdíte řádit do Mostu na autodrom?
Zapomněla jsem na cestu do Prahy, cesta jak do ři*i sama zatáčka.Příspěvek upraven 02.11.12 v 20:37

dneska musím souhlasit na 100%

Moje dcera (15) vaří na svoje roky určitě líp než já v jejím věku. Já měla funkci podej, přines, oškrábej, děláš to pomalu a blbě.
Dceři dám na výběr, jestli chce uklízet nebo vařit a nechám ji, ať se snaží a jenom odpovídám na dotazy a brzdím otce rodiny, že chrup má v pořádku, tak ať žvýká a nehudruje. 

Moj syn rad vari ma desat rokov a mna odsuva do pozicie pomocneho kuchara a samozrejme radcu ja nie som velmi dobra kucharka a musim priznat, ze jedlo dochuti lepsie ako ja a este ho aj naserviruje ma v sebe casnicke geny asi len neviem po kom.

Když už tu máme takovou hezkou OT diskuzi - k naučení se vařit je nejdůležitější zájem. Odmalička jsem sledovala při vaření babičku, co jak dělá, kolik kam čeho dává, pak jsem i pomáhala. Druhá věc byla, že jsem žila po rozvodu našich s taťkou, takže jsem se trochu i musela naučit - ze začátku byla i pytlíková polívka a špagety z konzervy úspěch.
Mám i kamarádky, které vařit neumí nebo je to nebaví - jedna je právě z těch, co ji mamka v kuchyni k ničemu moc nepustila… Ale že by to byla zas taková tragédie, to ne.