Pohoršuje Vás, jak chodí lidé oblečení na svatby?

Co svatby, ale pohrby…

Dokonce bych řekla, že dámy se dle vzoru pánů nosí stejné šaty na svatbu i pohřeb

Na svatby nechodím. Poslední dobou jsem viděla fotky z jedné velmi pěkně stylizované do fialové barvy a co jsem viděla, záležet si dali všichni.
Před pár lety jsem tlumočila na jedné česko-brazilské svatbě. Česká část příbuzných vypadala vesměs velmi pěkně a elegantně, brazilská velmi… brazilsky. Topíky bez ramínek, zmačkaný lesklý satén. Muži trochu lépe než ženy.

Na Slovensku (obzvlášť v malých obciach) je svadba ešte stále vnímaná ako „pompézna“ udalosť. Je bežné mať 100 a viac hostí, medzi ktorými sa nájdu aj tí slušne a vhodne oblečení. Poväčšine je to bohužiaľ opakujúca sa pesnička.

Nájdeme tu lacné šaty nakúpené na trhoch v Poľsku, poprípade v „butikoch“, ktoré módu rovnako tak dovážajú z Poľska, alebo Maďarska. Výsledkom toho je veľká masa farebného saténu, ruží a čačiek.

Celý outfit dopĺňajú gýčové čínske kabelky a trblietavé silonky, hrdo vykúkajúce zo zlatých, strieborných, alebo farebných sandálkov.

Účesy sú najlepšie tie, pri ktorých je potreba aspoň jednu fľašu laku. Kto ho nemá, akoby nebol.

Medzi mladými dámami je cítiť súťaživosť o to byť tá naj naj. Najviac vykamienkovaná, vymaľovaná, vyvoňaná.

Každopádne musím ale uznať, že sa tento deň u nás neberie na ľahkú váhu. Ako som na začiatku spomenula, nájdu sa aj pekné a jednoduché outfity, častokrát však u skôr narodených dám.

@DanielaS Na pohřbech mám paradoxně větší pochopení než na svatbách. Narozdíl od svateb pohřby přicházejí náhle, na přípravu oděvu bývají třeba 3 dny a s tím se v některých případech těžko kouzlí. Naposledy jsem byla před rokem na pohřbu manželovy babičky a ani v nejmenším mě nepohoršilo, že švagr dorazil narvaný do kalhot o dvě čísla menších a krémové košile s krátkým rukávem. Při jeho extrémní velikosti se za tak krátkou dobu nic sehnat prostě nedá (mám s tím zkušenosti mnohaleté, můj muž je jeho jednovaječné dvojče a martyriem shánění oblečení procházím s ním - manžel má nakonec oblek šitý na míru, v konfekci skutečně na jejich rozměry neexistuje vůbec nic, jenže ušití obleku zabere podstatně víc času než tu chvíli od úmrtí do pohřbu a nelze takovou akci spáchat ad hoc). Jistě, já vím, že by bylo ideální mít doma ve skříni alespoň jeden oděv, který je v takových nenadálých situacích použitelný. Ale holt někdo ho v té skříni nemá, no. Léta ho nepotřebuje (nikam, kde by byl potřeba, prostě nechodí) a domýšlet, že by někdo mohl umřít a on nebude mít co na funus… A když to nečekaně přijde, tak u extrémní velikosti nelze narychlo nic nikde splašit, koupit, půčit.

Svatby, to je jiná. Nestalo se mi, že bych se o pozvání na svatbu dověděla 3 dny předem, naopak bývá času dosti a pak to beru jako určitou neúctu k novomanželům, když někdo ani za nějaké týdny až měsíce neobstará vhodný oděv.

@budox píše:
Dokonce bych řekla, že dámy se dle vzoru pánů nosí stejné šaty na svatbu i pohřeb

To mi připomíná moji svatbu, ze začátku června. Přítelkyně manželova svědka nám volala asi pět dní před svatbou, jakože co si teda má obléct, že má jen jedny bílé šaty nebo kratší černé. No tak jsem jí řekla, že z jejího výběru budou vhodnější dozajista ty černé Chyba, lepší by byly ty bílé i když byly bílé:D Měla je asi tak půlcentimetru pod zadek a pod nimi samodržící punčochy!! Nechápu, jak je mohla dostat tak vysoko takže většina pánského osazenstva se asi měsíc po naší svatbě bavila o tom, jak si slečna popotahovala punčochy směrem nahoru a sukni směrem dolů… Rozhodně mě to nenaštvalo ale spíš si říkám, jestli ta ženská fakt neuvažuje nebo já nevím… A o čtrnáct dní později na svatbě známých byly šaty zase, tentokrát na jiné slečně, které z nich na parketě dokonce vykoukl celý zadek.. v tom šoku mě to ani nenapadlo vyfotit, bohužel..

@budox Fuj, co to je?

@stes píše:
@budox Fuj, co to je?

Příspěvek upraven 29.07.14 v 15:18

@kikulienka19 Kedysi som vzala svojho priateľa na nefalšovanú východniarsku svatbu. Miestne dievčence komentoval slovami : „Všechny jsou jako obrázek. Tak zmalované!“

Když mně to asi ze všecho nejvíc přijde líto. Ne každý den má člověk příležitost zažít něco mimořádného, slavnostního a k tomu se i slavnostně obléct a načesat. Hodně to dotváří atmosféru. Mě ty svatby bolí potom prostě ze všechno nejvíc, pro je to opravdu důležitý den v životě každého z nás a zasloužil by si trochu té slavnostní atmosféry.

Mohu se prifarit s castecne OT dotazem? Za par dnu jdeme na svatbu znamym, kteri jsou opravdu hluboce a aktivne verici krestani. Obrad bude samozrejme v kostele a ja ted resim dilema, jak se co nejvhodneji chovat, kdyz prijde na pokleknuti, modleni a podobne. Jako ateistce se mi prici predstirat modleni, krizovani se…, zaroven si uvedomuji, ze tento den neni o mne, takze bych nechtela udelat neco nevhodneho. Najde se tu nekdo, kdo mne pouci, jak to co nejlepe zvladnout se cti?
Saty mam uz vybrane, samozrejme se zakrytymi rameny a vhodnou delkou i sirkou sukne, tam netapu.

@Lettie No, ideální by bylo se chovat obdobně.
Tedy, poklekneš/pov­staneš/sedneš si tehdy, kdy i ostatní. Myslím, že podání ruky by pro Tebe taky nemusel být až takový problém.
Ve chvíli, kdy se věřící modlí, křižují nebo bijí v hruď (vyznání), prostě jen kleč/stůj/seď se sklopenou hlavou.

Ted jsem byla na svatbě kamarádky a pěkně byli oblečení všichni. Muži obleky a kravaty, ženy šaty a lodičky. Až na jednu minisukni se mi fakt všichni přítomní líbili.

@Lettie Občas se mi stalo, že jsem musela do kostela, ať už na svatbu, pohřeb nebo mši. Protože nevím, jak se správně chovat, tak kopíruji ostatní. Ale ne ve všem. Nekřižuji se, nezpívám a nemodlím se, protože to neumím. Zatím jsem vyvedena nebyla. Ale snažím se být co nejvíc vzadu, aby na mě nebylo vidět, abych nerozptylovala věřící. Věřící kamarádka mi řekla, že ona v kostele nesleduje, co dělají jiní, protože to pro ni je duchovní zážitek a že kdo sleduje ostatní, toho není třeba brát vážně, protože to není věřící, ale farizej. Tak nevím…

@demian Diky, to vypada proveditelne.

@Lettie píše:
Mohu se prifarit s castecne OT dotazem? Za par dnu jdeme na svatbu znamym, kteri jsou opravdu hluboce a aktivne verici krestani. Obrad bude samozrejme v kostele a ja ted resim dilema, jak se co nejvhodneji chovat, kdyz prijde na pokleknuti, modleni a podobne. Jako ateistce se mi prici predstirat modleni, krizovani se…, zaroven si uvedomuji, ze tento den neni o mne, takze bych nechtela udelat neco nevhodneho. Najde se tu nekdo, kdo mne pouci, jak to co nejlepe zvladnout se cti?
Saty mam uz vybrane, samozrejme se zakrytymi rameny a vhodnou delkou i sirkou sukne, tam netapu.

Nemusíte sa ani prežehnávať, ani kľačať, ani sa modliť. Jednoducho- keď stoja, postavte sa aj vy, keď kľačia, vy seďte, keď sa modlia, vy buďte ticho. Každý normálny kresťan to pochopí.

@Lettie
abyste nebyla rozčarovaná, do kostela se bohužel chodí stejně jako všude, s holým zadkem, prsama ven, trčícími podprsenkami, tangami a jinými krásnostmi.

pokud jsou skutečně věřící, nebude nikoho trápit, že neděláte to, co ostatní. prostě zůstaňte někde spíš v pozadí a klidně celý obřad stůjte (nebo seďte), to je úplně ideální. neurazíte tím jeho posvátnost seděním v „nevhodnou“ dobu a současně nemusíte řešit, kdy vstávat, sedět. osobně se domnívám, že klekat si před něčím, o čem třeba nic nevíte, není nejen nutné, ale vlastně ani správné. se mnou chodí na někdy mše kamarádka jiného vyznání a i jí vždycky přišlo nějak nejvíc přirozené, úctu zachovávající a praktické stát (nebo i sedět) v pozadí.

kdybyste byla třeba stará nebo nemocná, stejně byste stála/seděla celý obřad i jako věřící osoba.

Nedávno jsem se vdávala a svatbu nám přišel manželův spolužák ze střední v obleku a trekových sandálech Popravdě já jsem si toho všimla až na fotkách. Prý nosí trekové sandály vždy a všude a to dokonce i v zimě, kdy je vybaví ponožkami A to se muže pár dní před svatbou ptal, jestli si má vzít na svatbu oblek nebo lepší oblečení 

Pohoršuje, a také na pohřby, do divadla, na koncert aj. Lidé mají pocit, že když máme demokracii, tak si mohou obléknout cokoli. Ostatně platí si to sami, tak co… Pro vhodné a pěkné oblečení je podle mne směrodatné rodinné zázemí, finanční zajištění a výtvarný vkus.
Vloni jsem viděla nedaleko Helsinek velkou svatbu. Menší část svatebčanů byla nevkusně či nevhodně oblečena, takže peklo je nejen u nás…

@Zoe To zní, jako kdyby většina lidí chodila mizerně oblékaná ze zlé vůle, aby vytrestali okolí. Ve skutečnosti mají ve skříni krásné oděvy a mohli by se vyfiknout, ale just půjdou hnusně, protože máme tu demokracii, že jo.
Ale pravdou je, že většina nehezky oblečených lidí se prostě lépe obléknout neumí, nevědí, co jim sluší, netuší, co je pro danou příležitost vhodné, případě se inspirují tím nejbližším, co je po ruce. A jestliže se na obzoru objeví slavnostní událost, tím hůř, protože je to třeba jediná slavnostní událost za pět let.
Je to proces. Někdo se to časem naučí, někdo ne.

@Lettie Byla jsem na svatbě kamarádky. Také ji měli v kostele. Jak píší @EJK a @Jiná Realita - když se vstávalo, vstala jsem, když se klekalo, modlilo, zpívalo… seděla jsem a byla zticha. Když si na konci podávali ruce, potřásla jsem si rukou s lidmi, kteří byli okolo. Nechybělo moc a s podáním ruky bych se představila Naštěstí majitel první podané ruky byl rychlejší (teď už si nevzpomenu, co se při tom říká) a trapas se nekonal. Jen bych si možná už příště nesedala dozadu. Chtěla jsem být nenápadná a tak, ale obřad byl dlouhý a v kostele hodně dětí, které s rodiči seděly také víc v zadní části kostela. Děti brzy obřad přestal bavit a zabavily se po svém. Nikoho z rodičů nenapadlo jít s dětmi ven, bohužel. Z obřadu jsem pak už moc neměla, protože děti byly hlučnější.

@janyca
K těm hlučícím dětem. Pokud se rodiče modlí a prožívají mši, těžko se mohou zvednout a odejít (něco jiného by byl rodič zevlující, ateista). Ne každý kostel je vybaven hlídáním a dětskou hernou v sakristii. Věřící rodina, to jsou i děti.

Myslite, ze kozy ven je na svatbu peklo? Tak cca 2 tyzdne dozadu dala na fb fotky zo svatby (na ktorej bola hostom) jedna moja znama. Ano, svatba bola „len“ na urade, po svatbe bola zahradna party, ale… preco moja znama s manzelom a troma detmi (1, 8, 12)
mali vsetci piati na obrade oblecene cinske TEPLAKY s neonovymi napismi som nepobrala. Skoro som si oci vyskriabala, tak svietili spoza bielych siat nevesty.

@Lettie
Na výšce se mnou občas spolubydlící (také ateistka zcela neznalá obřadů) šla na mši, a prostě stála, když stáli ostatní, a seděla, když ostatní seděli nebo klečeli. Vůbec to nepůsobilo nijak rušivě. Při podávání rukou je stejně víc možností, co říkat, takže úsměv zcela postačí.

@z_dediny
Mše sice má být duchovní zážitek, ale ruku na srdce, kdo se při takových méně důležitých částech (zpěv, některá kázání apod.) nerozhlíží po ostatních? Já teda jo - a bývají k vidění všelijaké kreace Zas to mám dva v jednom - zážitek duchovní i módní…