Předbíhání ve frontách

@CandyKendall
Mně se zase jednou na poště stalo, že jsem přišla podle lístečkového systému na řadu, přistoupím tedy k okýnku a v tom se na mě vrhne nějaká paní a totálně mě tam dořvala na celou poštu, že předbíhám. Pak se tedy podívala na svůj lísteček a pípla: „Spletla jsem si číslo“ a odklidila se pryč. Vypadala, že jí je opravdu trapně a v ten moment jsem jí to taky přála, protože takové výlevy nesnáším.

Ty lístečky! Čekala jsem skoro hodinu s lístečkem v ruce a když se rozsvítilo moje číslo, tak mi tam vběhla babka. No což, čekala jsem hodinu, počkám pár minut. Babice odešla, ale paní za přepážkou přecvakla na další číslo a k přepážce přistoupil nějaký pán. Trošku jsem mu tam vlezla, ale přiložil mi 2 cm před oči jeho lísteček s číslem a…no… šla jsem si pro další lísteček a návštěva pošty se mi protáhla na 3 hodiny :/

@panvi Tak to ještě můžu být ráda, že tam bába stihla vlézt, než vyvolal další číslo! 

@panvi
To nemyslíte vážně…:-/

Někteří lidé si rádi komplikujou život tak nějak ze sportu nebo nevím proč. Před nějakým časem jsem přišla v Delvitě k pultu s lahůdkama, byl tam jeden zákazník, co zrovna nakupoval, tak jsem si stoupla vedle a čekala jsem. Pak přišel nějaký chlapík a stoupnul si vedle toho nakupujícího z druhé strany. První zákazník odešel, prodavačka se otočila na mě a ten chlápek na ni začal řvát, že nejdřív musí obsloužit jeho, protože já stojím ze špatné strany fronty, zatímco on z té správné. Mezitím dorazila nějaká paní, co na něj vyjela, že snad proboha dámě má dát přednost za všech okolností bez ohledu na to, kde stojí. No nic, tak jsem si zatím nakoupila a když jsem šla pryč, tak se tam ti dva ještě pořád hádali

@llolla píše:
@Curry
Obcas me nekdo predbehne (vetsinou „nenapadnej duchodce“, kterej strasne specha domu na serial), ale ja jsem moc flegmaticka na to, abych to nejak resila. Daleko horsi mi prijde, ze lidi v tyhle zemi jeste nepochopili princip jedny fronty (typicky ve Spenceroj nebo u samoobsluznejch pokladen v tescu). To me vytaci uplne k nepricetnosti.

Hlásím se jako vlajkonoš do klubu propagátorů jedné fronty! Je to dokonce matematicky dokázáno, že je tento systém výhodnější - ostatně na principu jedné fronty jsou založeny vyvolávací lístečky.
Přesto znám v Brně lékárnu, kde naprosto nepochopitelně stojí výslovný příkaz: TVOŘTE FRONTU KE KAŽDÉMU OKÉNKU ZVLÁŠŤ. Facepalm.

@stricc Já bych taky potřebovala takového bodyguarda, co by se za mě v takových situacích hádal! Já se spíš nechám předběhnout jako ňouma… 

@Lola
A není to spíš proto, že u jedné je výdej na recept a tam musí být magistr kdežto u toho bez receptu stačí prodavačka?

@iga Ne. Obě okýnka jsou rovnocenná.

@CandyKendall já bych se nehádala, jak se znám, tak bych asi roztržitě řekla „aha, promiňte“, a plynule navázala s přáním směrem k prodavačce. Scény typu „já tu byla první“ mi připadaj trapný, takže kdyby chlápek trval na svým, tak bych ho nechala. Pokud bych opravdu hodně spěchala, tak bych prostě odešla, nemusím zas mít všechno.

Mě minulý rok o Vánocích pobavila jedna stará paní. Na poště fronta na balíky až ven, ona kolem celé té fronty prošla dovnitř, rozhlédla se a povídá „Tak kdo je přede mnou, jenom vy tři, jo?“ 

Tak jsem si říkala, že asi žiju v jiném vesmíru, protože žádné problémy s frontou jsem nikdy neměla..

dnešní situace č. 1: pošta na Ládví, jedna fronta ke dvěma okýnkům, což příchozí postarší pán a mladá paní odmítali/nechtěli pochopit a sveřepě si vytvořili svou vlastní - paní nakonec vyměkla a nechala se ukecat protestujícím davem, pán prohlásil, že je to na hlavu systém a prostě všechny předběhl - no, když na to má žaludek..

dnešní situace č. 2: stojím si v metru u okýnka s jízdenkami, způsobně za „diskrétní zónou“, kde se vzala, tu se vzala, postarší paní se prostě postavila přímo přede mě - diskrétní nediskrétní, asi si myslela, že tam stojím jen tak pro srandu králíkům. Jak jsem si vždycky říkala, že bych s takovým člověkem vyběhla - houby, nevyběhla. zůstala jsem šokovaně stát s otevřenou pusou, jestli jsem FAKT tak neviditelná (a blbě se začala rozhlížet na všechny strany kolem sebe, jestli mě VÁŽNĚ A DOOPRAVDY není vidět, neměla jsem daleko k tomu začít mávat rukama jako blázen)

@Ambre Tak konkrétně na té poště na Ládví je u okének s balíky přesně ta velká cedule TVOŘTE FRONTU KE KAŽDÉMU OKÉNKU ZVLÁŠŤ - sama jsem se jí minulý týden divila dokonce 2×, když jsem sháněla ztracený balík do práce!!!

@iga píše:
@Lola
A není to spíš proto, že u jedné je výdej na recept a tam musí být magistr kdežto u toho bez receptu stačí prodavačka?

já vám dám prodavačku!

@Potrefenáhusa to sice jo, jenomže okýnko bylo původně otevřené jenom jedno, fronta jak blázen až skoro ven (jak jinak ve tři odpoledne) a druhé se otevřelo až později. takže jak to řešit? nově příchozí se zařadí k novému? a jak k tomu přijdou ti, co už tam půl hodiny stojí? nebo se fronta organizovaně rozdělí na dvě fronty? to bych chtěla vidět. jako já vím, že tam ta cedule je, taky jsem na to koukala, akorát že když se nové okénko otevře až později, tak se to řeší dost těžko 

@Ambre No já vím, já tam minulý týden napoprvé málem zavraždila paní, co stála za mnou a napodruhé paní, co stála přede mnou Velmi milá atmosféra tam byla 

Nemám ráda předbíhání, nepředbíhám a zároveň se nenechávám předbíhat. Ale řeším v klidu, usměju se, řeknu, že taky čekám (stává se mi to, když si udržuji odstup, nerada se na někoho lepím). Ale co mě potěší- když mě někdo pustí před sebe, že mám třeba jen jednu, dvě věci. A bývají to muži. (ale to není jako pořád, jen někdy . Dnes jsem takhle pustila paní s citrónama, smála se na mě a děkovala. Asi jsem jí taky udělala radost. A když se na mě někdo cpe s vozíkem, tak obvykle stačí úsměv a „opatrně s tím vozíkem“- lidi jsou většinou zaskočeni a omluví se.

Obcas jsou ty situace tak absurdni, ze se az musim smat. Napr. pondeli rano, Lidl hned po otevreni, asi meli i nejakou akci, fronty az na pudu. Stojim v jedne se svou snidani, za mnou miliarda nervoznich lidi v rade, a tu se z boku zacala prede me do fronty zarazovat mlada pani (cca 35) s takovym tim megasirokym kocarem pro dvojcata, naplnenym od kolecek az po strechu jidlem (btw to se smi az k detem davat jidlo?). Polkla jsem, nechala ji a myslela si tu o blbech, co maji prednost vzdy a vsude. Asi minutu na to otevrela vedlejsi kasa a ja se teda se svym jednim tvarohem premistila tam. A mila pani hned za mnou, ne v patach, ale mne na patach. Zaujate a na cely obchod mluvila ke svym detem (nevim, jestli opravdu, anebo se jen tvarila, ze mluvi k detem, a proto nevnima okoli a fakt, ze se vlastne prebiha, narazi kocarem do lidi atd.), takze mou stiznost naprosto preslechla. Za dalsich cca 30 vterin se znovu premistila k dalsi nove otevrene kase. Stalo me to hodne sil, ale rano jsem si zkazit nenechala.

U nás ve městě vyžaduje návštěva pošty opravdu pevné nervy. Funguje tam systém, který se dá nazvat organizovaný chaos. Jednou se dodržuje jedna fronta, příště jsme poučeni zvlášť ke každému okýnku, ale hlavně často si vystojíte frontu u okénka např. č.3 a po půl hodině když už jste na řadě, vám úřednice před nosem zavře okénko a s ledovým klidem vás pošle k č.2,,,protože ona má pauzu. Takže pokud vás nikdo nepustí, tak zase putujete na konec fronty. Hádky a nadávky jsou velmi časté. Jednou jsem zažila scénu -čekáme ve frontě,,vedro, fungovala z pěti okének jen dvě ( ostatní povinnou pauzu )a přede mnou mladá maminka s tak ročním dítětem. Dítě plakalo, maminka ho utěšovala a chovala v náručí, ale dítě plakalo čím dál více. Najednou se vedle okének otevřely dveře, z nich vyšla jakási vedoucí a na zpocenou a zničenou maminu zahulákala " to si nemůžete to dítě zklidnit, jste na poště " Celá pošta ztichla co se bude dít. Maminka se nadechla a na vedoucí zařvala " kdybych tady nemusela stát hodinu jako kráva, tak moje dítě nebrečí. Kdyby jste byla dobrá vedoucí, tak se postaráte o to, aby to tady fungovalo a nemuseli jsme tady stát půl dne". Dav mamince zatleskal a ona raději zmizela v kanceláři. U nás je někdy veselo Kdo nutně nemusí, tak tam nechodí.